Učené hádání 2009 – tentokrát v hávu diskuze o internacionalizaci

Ve dnech 18. až 21. 5. 2009 proběhlo bez výraznější pozornosti, ba téměř bez přítomnosti odborné veřejnosti další z každoročně konaných setkání, titulované Učené hádání. Učené hádání je platforma umožňující setkávání zástupců slovenských a českých kateder vyučujících informační a knihovní vědu. Učené hádání tematizuje aktuální stav a výukové trendy odpovídajícího studijního oboru.

Setkání se uskutečnilo pod záštitou Slovenské národní knihovny v Martine v rámci konference ABDOS (Die Arbeitsgemeinschaft der Bibliotheken und Dokumentationsstellen der Ost-, Ostmittel- und Südosteuropaforschung), jejíž podtitul pro tento rok zněl Integration durch Information – “We like to inform you …”.

Letošní Učené hádání bylo specifické jak svojí formou, tak bohužel i počtem účastníků. Setkání proběhlo pod režií Elisabeth Simonové z Berlína, zakladatelky neziskové organizace Förderkreis für West-Ost-Informationstransfer, ve formě workshopu, jehož cílem bylo seznámit účastníky s projektem usilujícím o koordinaci vysokoškolského studia informační a knihovní vědy z oblasti střední a středovýchodní Evropy. Zatímco oficiálním jednacím jazykem celé konference ABDOS byla němčina, v případě Učeného hádání byla situace poněkud složitější. Ne všichni účastníci workshopu ovládali německý jazyk a s předsedající Elisabeth Simonovou proto komunikovali anglicky. Na druhou stranu však ne všichni účastníci uměli anglicky, ti pro změnu tedy drželi úzus konference a s Elisabeth Simonovou komunikovali německy. Mezi sebou se pak účastníci domlouvali slovensky a česky. Toto „babylonské“ setkání tak dostalo podivuhodný punc, jenž předznamenával smysl celého konání – položit základy pro harmonizaci a tím snažší internacionalizaci mezi jednotlivými univerzitami.

Na Učeném hádání aktivně participovalo všehovšudy pět účastníků, kteří zastupovali jednotlivé ústavy univerzit:

  • Elisabeth Simonová – Förderkreis für West-Ost-Informationstransfer; Institut für Bibliotheks- und Informationswissenschaft, Philosophische Fakultät, Humboldt-Universität, Berlin
  • Prof. Ing. Milan Konvit, PhD. – Katedra knižnično-informačných vied a didaktiky informatiky, Fakulta prírodných vied, Žilinská univerzita, Žilina; Ústav bohemistiky a knihovnictví, Filozoficko-přirodovědecká fakulta, Slezská univerzita, Opava.
  • Doc. PhDr. Marta Germušková, CSc. – Katedra knižničných a slovakistických štúdií, Fakulta humanitných a prírodných vied, Prešovská univerzita, Prešov
  • Mgr. Lucia Lichnerová, PhD. – Katedra knižničnej a informačnej vedy, Filozofická fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava
  • PhDr. Michal Lorenz – Kabinet informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno

Na začátku workshopu Elisabeth Simonová představila projekt „Master and Balcheor in Library and Information Science. The Bologna Process. The Comparability of final examination in Europe. Barriers and chances for the professional exchange in Middle and Eastern Europe“. Cílem projektu je podpořit mobilitu a výměnu studentů a vyučujících oboru Informační a knihovní studia, vytvořit rámec pro uskutečňování společných projektů a výzkumů a zajistit srovnatelnost bakalářských a magisterských zkoušek. Základní rámec pro mobilitu sice vytvořil Boloňský proces, mimo jiné zavedením administrativního rámce a ECTS kreditů platných v evropském prostoru, umožňujících komparabilitu mezi studijními programy. Tento krok je však podle Elisabeth Simonové pro praktické účely nedostačující. Přístup k oboru je na jednotlivých univerzitách značně odlišný a povědomí o těchto odlišnostech minimální. Ačkoliv je tedy otevřená možnost jezdit za novými zkušenostmi do zahraničí, s doporučením vhodné univerzity odpovídající individuálnímu zaměření studenta je to už těžší. Instituce navíc vzájemně uznávají kredity získané v rámci studijního programu na jiné spřízněné katedře, ovšem nemají jak posoudit obsah jednotlivých kurzů, které si student mnohdy nárokuje k uznání jako náhradu za předmět na katedře domovské. Váha jednotlivých kreditů se liší - za stejný předmět může student v zahraničí a doma získat nesrovnatelný počet kreditů nebo za stejné množství kreditů je po něm vyžadováno zvládnutí časově různě náročného studia. Tyto a další problémy vedly Elisabeth Simonovou k tomu, aby se pokusila povzbudit zástupce jednotlivých kateder k nalezení společného rámce, jenž pomůže vzájemně harmonizovat jejich programy, současně ale zachová jejich jedinečnost a specializaci.

Představený projekt by měl probíhat v období tří let a členské působení v něm potvrdily univerzity ze šesti zemí: Bulharska, Německa, Polska, Slovenska, České republiky a Maďarska. Participovat na něm navíc budou Chorvatsko a Moldávie. Vzájemná spolupráce mezi členy bude podporována několika workshopy konanými v jednotlivých zemích za využití podpory profesních organizací, studentů a knihoven a závěrečnou konferencí na území Německa.

Po ukončení prezentace Elisabeth Simonové přítomní zástupci jednotlivých univerzit stručně představili pojetí a strukturu oboru na jejich domácí instituci. Přítomné zvláště zaujal M. Konvit, který představil nový studijní obor, rozvíjející se v rámci Katedry knižnično-informačných vied a didaktiky informatiky na Žilinské univerzitě. Tento obor se nazývá mediamatika a jeho předmětem je konvergence telekomunikačních technologií, masmédií a informatiky, a to zvláště v oblasti komunikace a zábavy. M. Lorenz upozornil, že Kabinet informačních studií a knihovnictví na Masarykově univerzitě není vystaven libovůli při přidělování kreditové hodnoty jednotlivým předmětům, ale může využít vzorec pro stanovování počtu kreditů, jenž platí celouniverzitně. Vzorec reflektuje množství času, které musí student věnovat přípravě na splnění požadavků a ukončení daného kurzu, a tím tedy i náročnost kurzu. M. Germušková uklidnila všechny přítomné, že současný stav přílišného vytížení vyučujících se pomalu začíná vyvíjet slibnějším směrem. Katedra knižničných a slovakistických štúdií se stejně jako celá Prešovská univerzita profiluje výzkumně, což znamená možnost snižovat počty studentů oproti trendu z předešlých let, čímž se přednášejícím otevírá větší časový prostor pro vlastní vzdělávání a zkoumání. L. Lichnerová v závěru setkání vyslovila pochybnost, zda chystaná komparace oborů nepřinese všem pouze více práce, ve výsledku však minimální skutečný efekt a vyslovila tím pochybnosti, které se nenápadně vznášely nad hlavami účastníků.

Před ukončením celého setkání účastníci navrhli přenést příští Učené hádání na území České republiky, konkrétně na půdu Masarykovy univerzity v Brně. V návaznosti na řešené téma a současné trendy v oboru by se jednání mělo zaměřit na hledání konkrétních forem kolaborace se zaměřením na virtuální spolupráci.

Lorenz, Michal. Učené hádání 2009 – tentokrát v hávu diskuze o internacionalizaci. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 7 [cit. 18.09.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/5599>. urn:nbn:cz:ik‐005599. ISSN 1212-5075.
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

automaticky generované reklamy