Elektronické informační zdroje současného umění

English title: 
Electronic information resources of Czech contemporary art
Abstract: 

The article presents the database projects of Czech archives of contemporary art as the relevant electronic resources of Czech contemporary art.

S internetovými databázemi zprostředkovávajícími informace o výtvarném umění se již před lety doslova roztrhl pytel. Jejich formální podoba a obsahový charakter se od počátku pohyboval v širokém rozpětí, od dnes nejpočetněji zastoupených portálů založených na komerční bázi po online galerijní a muzejní průvodce a databáze sbírek, jimiž kamenné instituce doplňují svůj chvályhodný úkol uchovávat světové kulturní dědictví ještě o jinou formu. Téma těchto řádků se však nechce zabývat nákladnými projekty, díky nimž je těmito institucemi v digitální podobě zpřístupňováno umění v rozsahu od historického po současné, ale naopak se zaměří na ty domácí iniciativy, jejichž rozpočty bývají o to nižší (závisí především na grantových podporách městských či státních poskytovatelů či zčásti na členských příspěvcích) a jež v roce 2008 zažily pravděpodobně poslední období hojnosti; zato ale počítají se zvýšenou mírou entuziastického nasazení, která je základním hnacím motorem jejich fungování.

Konkrétně organizovaných sbírek dat současného umění vzniká neustále po celém světě nepřeberné množství a v porovnání s tím je celkový počet českých skutečně kvalitních elektronických zdrojů obsahujících relevantní uměnovědné informacemi o současném výtvarném umění poměrově víceméně shodný. Dokumentačně-informační zdrojové nástroje věnující se pak tomu nejaktuálnějšímu, co se na naší scéně současného výtvarného umění děje, tu provozuje jen několik málo zainteresovaných iniciativ; jde jak o specializované archivy s fyzicky přítomným materiálem, tak o konkrétně zaměřené internetové projekty, přicházející s nejrůznějšími vizemi, jak využít a prezentovat elektronicky veřejně přístupné materiály o současném umění. Genezi těchto povětšinou výjimečných podniků lze přirozeně odvodit od charakteru jejich počátečních aktivit – ať už se jedná o galerie, umělecká centra a nadace nebo vědecké týmy či jednotlivce –, které se dnes, na základě vývoje během posledních 15-20 let, díky rozhodnutí pro postupnou digitalizaci a otevření se novým možnostem internetu, etablovaly jako důležité oborové referenční zdroje. V současnosti u nás existuje více takových projektů; jejich vývoj nebyl vždy zcela přímočarý, což se dá víceméně odvodit podle toho, jak se střídala období relativně štědřejší s obdobími beznaděje. Ani aktuálně se jejich výhledy do budoucna nejeví příliš příznivě. Problematický stav archivování materiálů a dokumentů odkazujících k situaci domácího výtvarného umění několika posledních desetiletí, resp. jejich zpřístupňování na síti, proto přetrvává. Systematický zájem o tuto problematiku, o udržení jisté kontinuity a snaha o zabránění vzniku nových mezer, na něž jsme si zřejmě příliš v minulosti zvykli, se totiž bohužel neskrývá uvnitř ani jedné ze základních státních veřejných institucí, které by vývoji umění zvýšenou pozornost věnovat naopak měly. Zároveň jsou nynější stav a perspektiva do budoucna pro některé z již kvalitně rozjetých projektů natolik dramatické, že bychom jej mohli rovnou radši přirovnat ke kritickému stavu nouze.

Artlist

Mezi nejnovější projekty zaměřené na živé současné výtvarné umění vznikající na území ČR patří velkoryse navržený projekt internetové dokumentační databáze Artlist. Provozuje ji Centrum pro současné umění Praha, které se už od svého založení v roce 1992, kdy bylo podpořeno mecenášem Georgem Sorosem (podobně jako centra v dalších zemích střední a východní Evropy), orientovalo mj. na zpracování podrobné dokumentace vybraných českých umělců a na vytvoření fyzického archivu portfolií. Tento „papírový“ směr činnosti se před necelými třemi lety obnovil a transformoval do digitálního projektu, který si kromě důrazu na popularizaci současného umění a na jednodušší přístup k podobným informacím vytyčil zprovoznit online databázi současného českého umění, obohacenou především o vizuální složku. Takovou akcentaci, u výtvarného umění více než důležitou, podporuje především přítomnost bohaté obrazové dokumentace, jejíhož přibývání si lze snadno povšimnout pokaždé při otevření úvodní stránky projektu: dochází tu pravidelně k proměně naposledy přidaných děl. Kritérium sympatického zdůraznění vizuální kvality se v databázi propojilo jak na úrovni obsahové a realizační (na vytvoření designu se spolu s programátorem Dušanem Barokem podílel nedávno zesnulý umělec Jan J. Kotík), tak i odborné, neboť za výběrem několika stovek prezentovaných umělců nese zodpovědnost oslovený tým odborníků. Struktura jednotlivých hesel, které pro projekt zpracovávají konkrétní autoři, je ve své podstatě standardní: databáze je členěna do kategorií „umělec“, „umělecká skupina“, „teoretik“, „akce“, „prostor“, „dílo“, „klíčové slovo“ a nově i „text“. Přestože obsahy hesel využívají také aktivních hypertextových odkazů směřujících jak dovnitř databáze samé, tak i ven pomocí externích linků, představu o ideální podobě a funkci už příliš z dnešního hlediska nenaplňuje – kromě možnosti vícevrstevného filtrování a otevřenější struktury určené aktivnějšímu uživateli by totiž měla tato databáze především zaručovat pravidelnou aktualizaci záznamů a vyvarovat se tak rychlému stárnutí dat. Příznačné úskalí, s nímž se tekutý statut živosti a aktuálnosti elektronických informací konfrontuje, lze zatím přirovnat jen k teoreticky nastíněné vizi, která se však v tomto konkrétním případě ocitá v nejisté budoucnosti: díky nejběžnějšímu systému jedno- až dvouletých grantových podpor nelze příliš systémově plánovat ideální dosažitelné cíle; finanční situaci CSU totiž jistě nezjednodušila ani mediálně známá kauza politicky vynuceného zákazu galerie pod širým nebem Artwall [1].

Artlist

Artlist

abArt

V zásadě rozdílné, ale jinak v existenčně obdobně komplikované pozici se ocitl v nedávné době i unikátní nevýběrový fond Archivu výtvarného umění v Kostelci nad Černými lesy, založený v roce 1984 výtvarníkem a matematikem Jiřím Hůlou. Za přibližně čtvrtstoletí jeho existence v něm J. Hůla nashromáždil stovky publikací, katalogů, výstavních pozvánek a dalších tiskovin týkajících se českého umění přibližně od roku 1939, které nejprve ukládal v prostorách svého domu, později měl možnost jimi doslova od země ke krovu zaplnit jedno z křídel bývalé kostelecké továrny na keramiku. Několikaletý pronájem však v loňském roce skončil a materiál, který tvoří základ až příliš důkladně promyšleného informačního systému, zůstává bez střechy nad hlavou; nyní je jako samostatný umělecký projekt prezentován v nově otevřeném pražském Centru pro současné umění DOX [2]. Encyklopedicky pojatý a zdánlivě neomezený online systém abART byl vyvinut jako relační struktura z idey zpracovat a zpřístupnit postupně vše, co může tato sbírka dokumentů poskytnout: „abART je vybudovaný na atomizaci informací a na jejich všestranném propojení. Nevyužívá full-textové vyhledávání, pracuje se soustavou filtrů a vazeb. Je všestranně (časově, územně, oborově) otevřený a nevýběrový“ [3], a tak je v paměti abARTu dnes sice provázáno kolem 85 tisíc osob, přes 40 tisíc zpracovaných dokumentů a vytvořeno kolem 705 tisíc vazeb, v nichž lze vyhledávat podle jakýchkoli klíčů a kombinací – ale za tento enormní luxus představuje jistou daň poměrně komplikované uživatelské rozhraní databáze.

abArt

abArt

idatum.cz / bibliobáze

Jinak je založený archiv Vědecko-výzkumného pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze, kde jako paralelní projekt výzkumné práce vzniká dokumentační centrum se sbírkou textového a z části i audiovizuálního materiálu k českému modernímu a současnému umění. VVP AVU provozuje na svých internetových stránkách dvě veřejně přístupné databáze: Bibliobáze – databáze bibliografických údajů k českému modernímu a současnému umění vznikla jako praktický doprovodný elektronický katalog probádaných materiálů v průběhu přípravy antologie textů k českému výtvarnému umění let 1938-1989 [4]. Postupně se dále rozvíjela, takže v současnosti obsahuje na 17 tisíc záznamů, které ve své struktuře poskytují základní bibliografické údaje k jednotlivým tématům české poválečné kultury, heslovitý komentář vztahující se k obsahu textu a odkaz na příslušný fond knihovny, kde se nachází (např. Národní knihovna ČR, knihovna UPM, ÚDU AV ČR, NG, AVU, aj.). Oproti takto navržené, neustále se rozrůstající a snadno dostupné prvotní informaci ke studiu určité konkrétní problematiky výtvarného umění, doplněné o interdisciplinární přesahy do kulturní politiky, k politicko-historickým událostem a k dalším oblastem, které významně ovlivnily vývoj situace v českém umění 20. a 21. století, si klade druhá databáze VVP AVU jiný cíl. Projekt i-datum je databáze současného umění, která je partnerem mezinárodní platformy European-art.net. Databáze se ve svých aspektech značně střetává s projektem CSU, jen s tím rozdílem, že je výběrová a vzniká v návaznosti na výzkumný projekt pracoviště, sledující období transformace v umělecké oblasti od 80. let do současnosti. Představuje konkrétní paralelu fyzického archivu VVP AVU a ve své výsledné podobě by měla obsahovat základní informace nejen o výrazných uměleckých osobnostech a skupinách výtvarné scény tohoto období, ale zprostředkuje i základní přehled o důležitých výstavních projektech, galerijních institucích a oborových časopisech.

Bibliobáze

Bibliobáze

SCA-art.cz

Od roku 1996 zpracovává informace z oblasti výtvarného umění v ČR také Společnost pro současné umění, o. s. - SCA, jejímž výsledkem je zpoplatněný digitální archiv Lexikon českých výtvarníků, distribuovaný také na pravidelně aktualizovaném CD-ROMu, který je součástí fondů mnoha městských knihoven a některých galeriích. Bez placené uživatelské licence totiž webová stránka s jednoduchým datovým systémem zpřístupňuje jen zlomek údajů, které jsou na jednotlivých stránkách mezi sebou postupně propojovány. Lexikon se zaměřuje výhradně na hesla jednotlivých autorů a institucí a kromě základních biografických dat obsahuje např. také umělcovu fotografii a kontakty, nejméně čtyři barevné reprodukce děl, informace o členství ve skupinách a spolcích, soupisy pedagogických aktivit a samozřejmě seznam samostatných a kolektivních výstav, příslušné literatury a ocenění, případně odkazy na vlastní internetovou stránku (vše podobně jako Artlist.cz), a nově také fotografickou dokumentaci z výstav, z nichž jsou některé dokonce obohaceny o videozáznamy pořízené na vernisážích.

SCA-art.cz

SCA-art.cz

Artyčok TV

Podstatně rozsáhlejší databázi audiovizuálních materiálů zaměřených na nejaktuálnější současné umění představuje nezávislá internetová televize Artyčok TV, která produkuje a zároveň výhradně prostřednictvím internetové sítě distribuuje reportáže o dění ve výtvarném umění. Jako databáze videa on-demand [5], která obsahuje různé záběry z vernisáží výstav, rozhovory s umělci, kurátory, záznamy workshopů, soutěží či přednášek (průměrně v délce od dvou minut až do cca dvou hodin), funguje od roku 2006 při Akademii výtvarných umění v Praze a Ústavu umění a designu ZČU v Plzni. Jejími hlavními tvůrci jsou absolventi a studenti uměleckých škol, kteří výrazně přispívají k okamžité reflexi dění na umělecké scéně. S přibývajícími videoreportážemi, obohacenými nově o výběrovou sekci českého videoartu, se z projektu postupem doby stává originální archiv současnosti, který sice upřednostňuje některé z aktuálních tendencí, ale pravděpodobně i z toho důvodu se určitou míru objektivnosti příspěvků snaží s(t)imulovat pomocí připojeného systému veřejné diskuze tak, aby se snad zamezilo nežádoucí sebeprezentaci. Nezanedbatelným kladem projektu je však jeho směřování k vzájemné kooperaci profesionálních zahraničních týmů a partnerů na dalších vysokých uměleckých školách, které by dodávaly materiály monitorující příslušné lokální výtvarné scény a přispěly tak k užšímu rozvoji spolupráce na území celé střední a východní Evropy. Vize přiblížení uměleckých scén mezi jednotlivými městy, regiony a státy se nakonec může projevit i v reflexi domácího umění ve světě. Přes všechny nejistoty, které paradoxně opět vycházejí z pozadí dlouhodobě nestabilního financování projektu, má zatím návštěvník díky dosavadnímu entuziasmu a nasazení tvůrců projektu šanci pohodlně sledovat průměrně dvě aktuality týdně. Jednotlivá videa si pouští ve vloženém přehrávači ze streamovacího serveru, provozovaného sdružením CESNET. Technologickou specialitou projektu je ale možnost sledovat příspěvky i v rozlišení High Definition, kterého se u jiného online televizního vysílání zřejmě jen tak nedočkáme [6].

Artyčok TV

Artyčok TV

Kromě těchto v rychlosti shrnutých dokumentačních center zajišťují archivaci současného umění i některé další (státní a veřejné) instituce, k nimž patří např. oddělení dokumentace Ústavu dějin umění AV ČR, umělecké sbírky a literární archiv Památníku národního písemnictví nebo knihovna exilové a samizdatové literatury Libri prohibiti. Konkrétnější elektronické zdroje však nenabízejí sbírkové a archivační struktury, náležící k důležitým činnostem všech státních galerií a muzeí, z nichž by měla v tomto smyslu hrát nejvýraznější roli Národní galerie v Praze. Ta však nemá na svých webových stránkách zpracován ani archiv vlastních výstav. Oproti tomu nabízejí zajímavou online prezentaci svých sbírek některé daleko menší instituce, jakými jsou např. České muzeum výtvarných umění v Praze nebo tradičně prezentovaný fond Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Výjimečně, pod názvem iGalerie, pak informační multimediální systém s informacemi nejen o vystavených exponátech, ale i se zpracovanými hesly z odborné terminologie poskytují webové stránky Moravské galerie v Brně.

Jinak strukturované informace zprostředkovává Oborová brána Umění a architektura (ART) [7], v níž lze z uživatelského hlediska asi nejlépe provádět prvotní rešerši v jinak zbytečně těžkopádných katalozích oborově zaměřených knihoven (obsahují literaturu zaměřenou na dějiny architektury, výtvarného umění, uměleckého řemesla, designu a fotografie apod.).

Samostatně by si zasloužily zcela jistě zmínit i elektronické zdroje pro obor architektury. Ve finální fázi přípravy je Digitální archiv Národního technického muzea s aplikací, která bude umožňovat online přístup k informacím o materiálech archivní povahy spravovaných NTM. Jeho archivní fondy se nacházejí v různém stupni zpracování, některé záznamy budou obsahovat i digitální reprodukce (na internetu k dispozici v náhledové kvalitě s ochranným vodoznakem) a do databáze budou průběžně přidávány. Pro průběžnou archivaci průmyslového dědictví zprovoznilo Výzkumné centrum průmyslového dědictví při ČVUT v Praze svůj pilotní projekt systematického mapování v tomto oboru ve formě interaktivního internetového prohlížeče databázově řešeného registru průmyslového dědictví.

K dalším zajímavým aktivitám tohoto druhu patří Zlatý fond / databáze textů o architektuře v českém jazyce, kterou zajišťuje nakladatelství a vydavatelství Zlatý řez. Některé z textů je možné najít v Čítárně internetového portálu archiweb.cz.

Poznámky:
  1. Viz např. Wohlmuth, Radek. Pražská galerie Artwall už není v národním týmu. kultura.aktuálně.cz [online]. 25.11.2008 [cit. 2008-12-17]. Dostupné na World Wide Web: <http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=623053>. Petice proti nucenému přerušení činnosti galerie Artwall [online]. Praha : Center for Contemporary Arts, 12. 11. 2008 [cit. 2008-12-17]. Dostupné na World Wide Web: <http://www.artwall.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=109&Itemid=116>.
  2. Viz Zahajovací výstava: VÍTEJTE V KAPITALISMU!
  3. Takto je systém abART definován v brožurce, kterou archiv vydal v roce 2008.
  4. Viz http://vvp.avu.cz/aktivity/vyzkum/zamer1999/antologie/ceska.
  5. Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/On_demand.
  6. Na současný český videoart lze narazit na stránkách některých dalších uměleckých škol (jako např. Fa VU VUT Brno), nutné je zmínit nepočetný projekt Jany Kalinové přístupný přes stránky galerie Eskort, projekt ifamu.cz nebo doc-air.cz, kde je možné zhlédnout některé dokumentární a experimentální filmy natočené FAMU.
  7. Viz HARTMANOVÁ, Květa. Informační zdroje přístupné v oborové bráně Umění a architektura (ART). Ikaros [online]. 2008, roč. 12, č. 2 [cit. 2009-12-17]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/4550>. URN-NBN:cz-ik4550. ISSN 1212-5075.
Krátká, Eva. Elektronické informační zdroje současného umění. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 1 [cit. 26.11.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/5173>. urn:nbn:cz:ik‐005173. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4 (hlasů: 5)

automaticky generované reklamy