Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Matti Friedmann: Aleppský kodex

Čas nutný k přečtení
4 minut
Již přečteno

Matti Friedmann: Aleppský kodex

0 comments
Anglicky
English title: 
The Aleppo Codex. A true Story of Obsession, Faith and the Pursuit of an Ancient Bible
English abstract: 
The new book by a journalist Matti Friedmann revolves around the intricate fate of the „most perfect copy“ of the Bible, in a way of a thriller story. The meaning of this sacred document has been reduced into an instrument of making money. The story deals namely with the 20th century history and context of the life in Israel. There is a plot in the story, but unlike in a case of regular murder mysteries, it does not seem to be the core of the book.
Autoři: 
Rubrika: 

Matti Friedmann: Aleppský kodex. Skutečný příběh posedlosti, víry a honby za posvátnou knihou. Z angličtiny přeložila Klára Míčková. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2012

Habent sua fata libelli – knihy mají svoje osudy – říkalo se už v době antiky. Platí to samozřejmě o všech knihách, málokterá má ovšem tak spletitou historii jako bible. Proto vznikají nejen díla popisující historii jejího vzniku i působení (česky vyšla Historie Bible: od ústní tradice do současnosti od Karen Armstrongové), ale dokonce i taková, která líčí osudy jen jedné její konkrétní rukopisné verze (a to pouze její starší části, tedy bez Nového Zákona). To je právě případ knihy Aleppský kodex. Skutečný příběh posedlosti, víry a honby za posvátnou knihou od novináře Mattiho Friedmanna.

Onen rukopis, který autor (a nejen on) označuje za „nejdokonalejší exemplář“ židovské bible, vznikl asi v desátém století našeho letopočtu, po dobytí Jeruzaléma se dostal do rukou křižáků, ale byl zpátky vykoupen Židy, a od čtrnáctého století byl přechováván ve starobylé synagoze syrského města Aleppa. V listopadu 1947, den po historickém hlasování Spojených národů, jež umožnilo vznik izraelského státu, byla synagoga během pogromu vypálena a kodex se pak za pohnutých okolností dostal do Izraele, kde je dosud. Aleppští Židé, kterým kodex patřil, se o něj přitom se státem Izrael soudili, ale neúspěšně.

Hlavním Friedmannovým zjištěním ovšem je, že právě v odborné instituci, která měla drahocenný rukopis po převezení ze Sýrie střežit, paradoxně došlo (v důsledku nevhodného uskladnění) nejen k jeho poškození, ale dokonce i ke ztrátě podstatné části textu. Autor v knize ukazuje, jak se úloha kodexu během staletí postupně transformovala: už v Aleppu se postupně proměňoval „ze zdroje vědomostí určených ke zdokonalení člověka v posvátný předmět“, aby byl ve dvacátém století – alespoň v očích těch, kteří obchodovali s jeho ztracenými či ukradenými stránkami – redukován na  pouhé „peníze“.

Matti Friedmann: Aleppský kodex

Matti Friedmann: Aleppský kodex (foto: P. Farkas)

Autor v souvislosti s rukopisem píše nejen o známé úctě Židů k psaným (posvátným) textům, ale v jistém smyslu mu události kolem knihy slouží jako jistý průřez židovskou historií za posledních tisíc let, a zvláště pak ve dvacátém století. Polemizuje mimo jiné s celkem obecně přijímanou představou předmoderního islámského světa jako ráje náboženské tolerance (podle Friedmanna Židé zůstávali zajatci vrtochů nevypočitatelných panovníků). Přesvědčivě popisuje, jak obrovskou daň museli Židé žijící v arabských státech platit za to, že proti vůli Arabů vznikl samostatný židovský stát, i když třeba Židé z Aleppa podle autora příliš velký zájem o přestěhování do nového státu nejevili. Socialistické zřízení a chudoba státu by jim totiž „znemožňovaly věnovat se tomu, co uměli nejlépe – podnikání“; v Izraeli pak byli na oplátku tito Židé často nahlíženi jako primitivní Orientálci.

Autor věnuje mnoho pozornosti postavě druhého izraelského prezidenta Jicchaka Ben Cviho (1884 - 1963), který měl podle něj na podivných osudech knihy po jejím vyvezení z Aleppa nemalý podíl – i když jde ovšem o postavu v Izraeli známou a uznávanou (jeho portrét se dá najít i na jedné z izraelských bankovek), u nás tomu tak není, takže autorovy pokusy o jeho demystifikaci vyznívají v českém kontextu trochu naprázdno. V nakladatelské anotaci se o knize dozvídáme, že je výsledkem „detektivního pátrání“ a že v ní autor poodkrývá „historii zvláštního soudního sporu, dvou loupeží a jedné vraždy“. Ovšem na klasickou detektivku je v knize zločinů trochu málo, i ona zmiňovaná smrt obchodníka se starými rukopisy nebyla jako jasná vražda prokázána, ani není jisté, že souvisela opravdu s Aleppským kodexem.

To, že stát Izrael památku tak velkého významu pro celý národ v podstatě „znárodnil“, je možná sporné, ale asi bych to neoznačil za krádež, jak činí Friedmann. A co se týká onoho „skandálního odhalení“ o podivných praktikách židovských vědců, kterým byl rukopis svěřen do opatrování, to mi zas tak skandální nepřijde; už naši předci přece znali přísloví o kozlovi, který se stal zahradníkem. Ekův knihovník Jorge, který místo aby knihy poskytoval ostatním, je před lidmi střeží a nakonec ničí, je sice fiktivní postavou z románu Jméno růže, ale má nepochybně i mnoho reálných protějšků.  

V závěru knihy autor podle mne s přílišným patosem konstatuje: „Byla ukradena kniha, která zavrhuje krádež; ukraden byl list s přikázáním Nepokradeš i části, v nichž se přikazuje nevydat křivé svědectví, netoužit po majetku bližního svého i nezabíjet. Všechna tato přikázání byla porušena“. Podle něj knihu, „jež přežila tisíc let bouřlivé historie, zradili v naší době lidé, kteří ji měli ochraňovat. Stala se obětí pudů, které měla zmírnit, pohltily ji bytosti, jež měla spasit“. Tak už to ale na světě chodí, a příklad osudů tohoto rukopisu je jen jedním z mnoha. Navíc podle mne autor trochu přehání: „pohlcení“ samozřejmě neznamená ztrátu textu židovské bible jako takové, ta se dochovala i v četných jiných (i starších) verzích. Příběh aleppského rukopisu podle mne především dokazuje, že biblické poselství o tom, že člověk je tvor hříšný, pokoušený a podléhající, schopný vztahovat se i v těch nejhorších podmínkách k transcendentnu, ale zároveň znesvěcovat i ty nejposvátnější věci, je prostě stále platné...   

Poznámka: Text vyšel v Kavárně 22. ledna 2013 a převzat byl se souhlasem autora. Děkujeme knihkupectví Karolinum v Celetné ulici za možnost pořízení ilustrační fotografie.
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
LUKAVEC, Jan. Matti Friedmann: Aleppský kodex. Ikaros [online]. 2013, ročník 17, číslo 2 [cit. 2024-03-28]. urn:nbn:cz:ik-14038. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14038

automaticky generované reklamy
registration login password