Idylický knihovnický sen skončil dříve, než mohl začít

Hektická cílová rovinka přípravy tohoto čísla Ikara mě z poklidných knihovnických vod vrátila do minulého, novinářského života. Nad dveřmi, jimiž proudili do zpravodajského sálu redaktoři se svitky dálnopisu a později, když do našeho deníku vtrhla počítačová sazba, elegantněji s disketami, visely velké hodiny, které neúprosně odkrajují dobu zbývající do uzávěrky, tak velké, že ani krátkozrací kolegové nemohli vymlouvat na svou vadu, když se opozdili se svými příspěvky. Ikaros sice vychází měsíčně, ale klidu, jak jsem se bláhově domníval, si moc neužijeme. Po lokální síti a mezi Prahou a Ostravou sviští do poslední chvíli soubory .doc a .jpg, změny střídají definitivní verze vydání a editor v jedné ruce s telefonem (drátovým) přijímá zprávy od Karoliny, která dává Ikarovi HTML podobu, a a druhou buší do klávesnice. Odpoledne 30. září, když už se zdálo, že nohy mohou spočinout na trnoži a že mohu ve fantazii vykouzlit idylku - atmosféru tiché venkovské knihovničky, zacinkala v e-mailové schránce zpráva, že se druhý den koná tisková konference o novinkách v STK. Knihovníkův sen skončil, editorova řehole pokračuje.

Po předchozí, především teoretické části o tzv. virtuálních univerzitách se v druhém pokračování cyklu o webovských prezentacích akademických institucí, který vychází z její diplomové práce, se Petra zabývá realizací takového informačního systému na půdě Filozofické fakulty UK. Poukazuje přitom na některá obecná pravidla týkající se jeho správy a vstupních dat a struktury stránek. Naznačuje také, že kamenem úrazu, s nímž se tvůrci projektu museli potýkat, byl malý zájem ze strany pracovišť FF.

Usednout do křesla po příchodu ze zaměstnání domů a zapnout televizi bez ohledu na to, co je na programu, patří k denním rituálům moderního způsobu života. Zdeněk Jonák se zamýšlí ve své úvaze nad fenoménem ztráty vůle přerušit pasivní recepci, v níž pokračujeme třeba z nudy nebo neochoty věnovat se jiné činnosti, ačkoli člověk daný pořad nevnímá.

Desítky let, troufám si říci, byly knihovny naší veřejností ztotožňovány s čítárnou a půjčovnou, kde za dozoru dam s brýlemi a drdolem vládne pokora a ticho, občas přerušené údery razítka. Uživatelé větších knihoven si v posledních dvou letech zvykají na to, že mohou hledat záznamy také v elektronickém katalogu, ale to je jen jedna strana mince zvané automatizace. Naší anketou jsme se pokusili zjistit, jestli si naše informační instituce neschovávají přístup k Internetu pro sebe.

Další díl druhého ikarovského seriálu o bezpečnosti počítačových sítí vás Michal Voců zavede do vpravdě špionážního světa šifrování. Neděste se, náročné téma se mu, doufám, podařilo přiblížit každému, aniž by musel projít kurzem v CIA, a na příkladech vysvětluje principy ochrany dat pomocí různých algoritmů (mj. digitálního podpisu) a v jakých případech se mají aplikovat.

Ani tentokrát se Ikaros nezapomněl podívat za humna. Daniela Tkačíková při dvoutýdenním pobytu v Nizozemsku nejen shledala, že předválečný cestopis Karla Čapka v mnohém platí dodnes, zvláště nás překvapila postřehem, že na Internet narazila doslova na každém rohu - kdo svou touhu po surfování či mailování nedokáže potlačit, může využít veřejné stanice, které fungují na telefonní karty. Iva Celbová nejprve obdivovala krásu skandinávské přírody, aby poté navštívila městskou bibliotéku ve Stockholmu s kruhovým půdorysem, kde ji po domácích zkušenostech zaskočila přítomnost mužského zaměstnance. Toto setkání se pro Ivu ukázalo výhodným, když pro ni galantně opatřil místo u internetího terminálu.

Vojtášek, Filip. Idylický knihovnický sen skončil dříve, než mohl začít. Ikaros [online]. 1997, roč. 1, č. 6 [cit. 22.12.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/80>. urn:nbn:cz:ik‐000080. ISSN 1212-5075.
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

automaticky generované reklamy