Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Strategické plánování v knihovnách v ČR a zahraničí

Čas nutný k přečtení
17 minut
Již přečteno

Strategické plánování v knihovnách v ČR a zahraničí

0 comments
Anglicky
English title: 
Strategic Planning in Libraries
Autoři: 

Ve čtvrtek 8. listopadu se v Ballingově sále Národní technické knihovny v Praze konala konference Strategické plánování v knihovnách v ČR a zahraničí. Konference byla součástí projektu EFI (Efektivní informační služby) a navázala na březnovou konferenci Efektivní informační služby v NTK a dubnovou konferenci Strategické plánování a informační struktury v knihovnách ČR, kterým jsme se v minulých číslech věnovali.

Jak tomu v NTK bývá, o návštěvníky konference nebyla nouze

Jak tomu v NTK bývá, o návštěvníky konference nebyla nouze

Ředitel NTK Martin Svoboda ve svém úvodním příspěvku shrnul krátkou ale velmi dynamickou historii knihovny, která se před třemi lety přestěhovala z pražského Klementina (tehdy ještě jako Státní technická knihovna) do nové budovy na pražských Dejvicích. Počet návštěvníků od té doby výrazně stoupl, spokojenost se službami je vysoká – ale knihovna nemůže nikdy tak docela stagnovat. Proto ostatně vznikl i projekt EFI, jako - slovy pana Svobody - určitá "snaha nakreslit naši budoucnost". Projekt začal vznikat zhruba před dvěma lety pod vedením Radky Římanové a v současné době se nachází na přelomu mezi první (analytickou) a druhou (syntetickou) fází.

Pan Svoboda také uvedl, s omluvou adresovanou všem případným vysokoškolským pedagogům, že knihovnictví není podle jeho názoru věda, ale především služba. A pokud za ním přeci jen nějaká věda je, tak jen proto, aby se zlepšovaly ony služby. Kromě akademické roviny si pan Svoboda rýpl i do nových trendů, když uvedl, že namísto organizací typu SEX (Sekce experimentálního knihovnictví) bychom potřebovali spíše SOKS, Spolek opravdových knihovníků-služebníků.

Úvodní slovo ředitele Martina Svobody

Úvodní slovo ředitele Martina Svobody

Podrobněji o projektu EFI pohovořila vedoucí Odboru projektů a inovací NTK Radka Římanová. Přiblížila mimo jiné i časový harmonogram projektu, který aktuálně (jak už zmínil Martin Svoboda) přechází mezi jednotlivými fázemi. Nedávno byla kupříkladu dokončena vstupní analýza, která probíhala od února do června tohoto roku. Jednalo se dosud o největší analýzu, kterou knihovna zažila; kromě v podstatě všech pracovníků NTK se do ní zapojili také externí konzultanti, pracovníci ministerstva školství a ministerstva kultury, diskuse probíhaly i s okolními knihovnami a zpracovaly se i tzv. "best-practices" (příklady dobré praxe) i z knihoven USA. Proběhlo také poměrně rozsáhlé dotazníkové šetření, jehož první výsledky jsou již zpracovány a zveřejněny.

Národní technická knihovna klade v rámci svých služeb i v rámci EFI veliký důraz na elektronické služby a EIZ, elektronické informační zdroje. V rámci svého výkonu a managementu se také snaží implementovat přístup typu SMART, což je zkratka pro specific, measurable, attainable, relevant a time-framed (česky: specifický, měřitelný, dosažitelný, reálný a časově vymezený). Dosažení vytyčených cílů ovšem předchází analýzy, řízené rozhovory, příklady nejlepší praxe či zhodnocení aktuálních trendů (jako např. digitalizace, online služby, ochrana digitálních dokumentů). Proběhla už i dotazníková šetření a byl mimo jiné vypracován profil nového potenciálního uživatele.

Vedoucí Odboru projektů a inovací NTK Radka Římanová

Vedoucí Odboru projektů a inovací NTK Radka Římanová

Zřejmě nejobtížnější etapou byl personální audit služeb NTK. Audit je poměrně stresující záležitost už ze svého principu, a zaměstnance většinou přepadají různé obavy (obava z neznámého, obava z externího pohledu, obava z kritiky) – a to i přesto, že si knihovna tento audit sama zadala. Radka Římanová to trefně přirovnala k návštěvě tchýně – tu si člověk sice také často pozve do bytu sám, ale i tak nás obvykle čeká kritika, co všechno děláme špatně a jak se to má dělat lépe.

Výsledkem analýz a auditů byla nicméně série doporučení, SWOT analýza, STEP/PEST analýza a řada dalších výstupů, návrhů a zjištění. Například že je třeba zefektivnit nákup elektronických informačních zdrojů, průběžně sledovat výkonnost, aktivně oslovovat cílové skupiny, vylepšit marketing a propagaci atd.  Pro ilustraci se můžeme podívat třeba na SWOT analýzu:

  • silné stránky: moderní budova, rozsáhlý fond informačních zdrojů, zajišťování služeb pro ostatní knihovny (VPK, MMSV, ISSN), vysoká kvalifikace zaměstnanců NTK
  • slabé stránky: chybí strategický plán, chybí řízení lidských zdrojů, chybí marketing informačních zdrojů a služeb NTK, chybí metodika projektového řízení
  • příležitosti: marketing, posílení jednotného portálu a národní akvizice EIZ, změna pravidel pro registraci (např. umožnění přístupu i neplnoletých), doplnění spektra služeb v rámci budovy
  • hrozby: snižování veřejných rozpočtů, redukce aktivit a potenciálu NTK zřizovatelem, neúčast na poradách MŠMT, nahrazení placeného modelu elektronického knihovnictví leadery v bezplatných službách (např. Google).

Vizualizace Národní technické knihovny v kontextu veřejné správy a samosprávy

Vizualizace Národní technické knihovny v kontextu veřejné správy a samosprávy

Následující příspěvek si připravila profesorka informačních studií a knihovnictví na irské University College Dublin a prezidentka americké asociace informačních profesionálů ASIS&T (American Society for Information Science and Technology) Diane Sonnenwald. Ve své prezentaci představila nový vědní obor "Visioning studies", který lze definovat jako "socio-technický přístup k navrhování budoucnosti". V podstatě se jedná o určitý průzkum potenciálu budoucích technologií, které jsou zatím ve fázi návrhu a často u nich ještě ani nedošlo k investicím.

V rámci své prezentace představila dva projekty, které se v současné době vyvíjejí a evaluují: využití 3D snímací a zobrazovací techniky v oblasti zdravotnictví a využití mobilních technologií (a obecně ICT infrastruktury) v rámci policejní práce. První příklad reaguje na klíčový význam rychlé lékařské péče a snahu o její zajištění v maximální kvalitě kdekoliv a kdykoliv. S využitím 3D snímání a zobrazování by záchranáři získali možnost okamžitého "nasnímání" pacienta a on-line konzultaci třeba i s celým týmem lékařů kdekoliv na světě. Druhý projekt se zase snaží podpořit nástup nových trendů technologií u policie, která v této oblasti bývá velmi často pozadu (míra adopce nových technologií je u veřejnosti i u zločinců rychlejší).

Ukázka z prezentace D. Sonnenwald ilustrující 3D snímání v terénu

Ukázka z prezentace D. Sonnenwald ilustrující 3D snímání v terénu

Jak D. Sonnenwald zmínila, výše uvedené přístupy a technologie by se daly aplikovat i do knihoven – například ve formě virtuálních avatarů či virtuálně-fyzických knihovníků-robotů. Ať už řízených umělou inteligencí nebo ovládaných na dálku knihovníky živými a reálnými. Přednášející tento koncept podrobněji nerozvedla, ale v praxi si to představuji jako modernější a lehce futuristickou variantu informačních terminálů známých třeba z pražského metra. Ty umožňují cestujícím i turistům hlasově se spojit s dispečinkem nebo informační kanceláří a získat např. informace o spojení, o dopravní situaci, o turistických památkách a podobně.

Dalším zahraničním hostem konference byl Nol Verhagen z University of Amsterdam. Ve svém příspěvku pohovořil o historickém vývoji knihoven, který by se dal shrnout slovy "od skladiště knih ke znalostní síti". Informace už nejsou produktem ke koupi, ale službou k pronájmu. Není tedy již důležitá velikost fyzického fondu, ale především přístup k informacím (tj. zejména přístup do odborných databází). Od kolekcí přicházíme ke konexím, od knihoven ke znalostním platformám. Digitální informace jsou největší změnou v komunikaci od dob knihtisku. Tištěné knihy se stávají formátem minulosti a jejich budoucnost je podle pana Verhagena jediná: být digitalizovány.

Přístup k informacím ale není levná záležitost, a proto se knihovny sdružují do tzv. konsorcií. Čím více knihoven se spojí, tím silnější mají pozici při vyjednávání o cenách. Konsorcia také můžeme rozlišovat podle různých kritérií, například na homogenní nebo heterogenní, veřejná, výzkumná či univerzitní, státní nebo soukromá, národní či mezinárodní, zaměřená na kooperaci nebo akvizici. Ovšem jak pan Verhagen zdůraznil, i konsorcia mají své nevýhody. Čím více knihoven je totiž zapojených, tím je kupříkladu pravděpodobnější, že všechny knihovny nebudou mít zájem o všechny produkty (které se zpravidla nakupují ve velkém univerzálním balíku) a musejí dělat větší kompromisy. Všechny knihovny také neplatí stejnou cenu (obvykle se zohledňuje jejich velikost).

Nol Verhagen hovoří o výhodách i nevýhodách konsorcií

Nol Verhagen hovoří o výhodách i nevýhodách konsorcií

Přednášející na závěr zmínil některé příklady, jako třeba již 25 let fungující nizozemské konsorcium UKB sdružující Royal Library, Library of the Royal Academy of Sciences a 13 předních výzkumných knihoven, konsorcium JISC zahrnující většinu škol a univerzit ve Velké Británii a ze 75% financované státem, či velmi zajímavé konsorcium FinElib, ve kterém jsou všechny veřejné výzkumné a vzdělávací instituce v celém Finsku, a které vede Národní knihovna Finska a ministerstvo školství. Obecně platí, že vhodný formát konsorcia záleží na politické, administrativní, organizační a sociologické struktuře země nebo regionu. V podstatě vždy jsou ale lepší dlouhodobá spojení než spolupráce ad hoc a neméně důležité je i silné vedení (resp. silná instituce ve vedení).

Takřka akademickou přednášku si připravil profesor informatiky a bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, který pohovořil o historickém kontextu knihoven a knihovnictví. V mírném kontrastu k panu Verhagenovi na začátku uvedl, že význam digitalizace a nových technologií je sporný. Podle některých se sice jedná o největší pokrok od vynálezu knihtisku, ale podle jiných se význam digitálních technologií přeceňuje – a například i tak relativně banální věc jako kanalizace ovlivnila společnost a její efektivitu ještě více.  

Knihovny měly v historii řadu funkcí. Ve starých dobách často sloužily jak symbol moci a od dob Alexandrijské knihovny fungovaly také jako centra vědy. Jejich základní funkce by se dala definovat jako "úložiště v minulosti akumulovaných publikací". Nicméně od 17. století začalo docházet ke standardizaci komunikace vědeckých znalostí – sem řadíme třeba knihtisk, rozvoj osvícenectví, vznik určených společnosti, první odborné časopisy, či první kroky k recenznímu řízení typu "peer-review". Anglický filosof Robert Boyle přichází kolem roku 1645 s konceptem "invisible college", kdy věda jakoby překračuje hranice institucí. Standardizace pokračovala i nadále a jen do konce 18. století začala vycházet více než tisícovka vědeckých časopisů.

Přednáška Jiřího Zlatušky nabídla zajímavý průřez historií knihoven a informační společnosti

Přednáška Jiřího Zlatušky nabídla zajímavý průřez historií knihoven a informační společnosti

V 18. a 19. století je klíčovým slovem koncentrace. Začínají se budovat univerzitní centra, jejichž součástí jsou pochopitelně i knihovny (viz např. Oxford). Ty jsou zejména v americkém prostředí určitým symbolem národní identity – podobně jako u nás divadla. Americký politik by nikdy neřekl, že nechodí do knihovny, protože by vypadal jako nevzdělanec. Že ale nechodí do divadla by nikomu nevadilo, protože to vnímají jako formu zábavy (jako kina atd.). U nás je tomu víceméně přesně naopak; symbolem kulturnosti je u nás divadlo, zatímco knihovny sotva vnímáme.

Pro 20. století je příznačná decentralizace a tzv. "třetí vlna", kterou definovali manželé Alvin a Heidi Tofflerovi jako společenskou změnu, která se opírá o produkci mozků (nikoliv svalů). Pro toto období je příznačný vznik a rozvoj síťových struktur komunikace, či tzv. "adhokracie" (náhodné / ad hoc vazby). Vzniká určitý "ekosystém nového vědění", vznikají sítě mezi vědci, institucemi a projekty, které profesorka Caroline Wagnerová označuje jako "New Invisible College". Mezi klíčová slova patří dynamika, interdisciplinarita, mobilita.

Ve společnosti se objevují první počítače, které na oplátku zpětně ovlivňují celou společnost. Zatímco tradiční vědecké metody rozlišovaly experiment a teoretické bádání, výpočetní technika doplňuje simulaci, a analýza velkých dat umožňuje syntézu hypotéz. Jinými slovy: zatímco dříve vědci zformulovali hypotézu a následně se ji snažili ověřit nebo vyvrátit; dnes naopak na základě dat můžeme formulovat hypotézu. Začínají se také objevovat knihovní katalogy, které byly de facto jedním z prvních příkladů uchovávání a zpracovávání velkých objemů dat (např. MARC v 60. letech).

V posledních dekádách přichází také éra digitalizace. Digitalizace knihoven je vlastně odpověď na rostoucí nároky fyzického skladování knih a časopisů, snaha o redukci pořizovací ceny, ceny za úschovu atd. Digitální knihovny jsou knihovny nového typu. V podstatě už nepotřebují fyzický prostor a nefungují tedy jako symbol moci či vlivu. Uspořádání je zpravidla podle ad hoc kritérií; přístup je libovolný, bez geografických omezení. Digitální knihovna převyšuje "starou" knihovnu v podobném smyslu, jako dynamické a "učící se" služby převyšují mechanickou industriální továrnu.

Knihovny v digitální éře už nejsou symbolem moci nebo skladištěm knih, ale mají o to větší význam ve výzkumu, výuce i v publikačních činnostech, slouží potřebám studentů, věnují se dlouhodobému uchování fondů v digitální podobě, či podpoře akademické komunikace. Role knihoven se de facto přibližuje roli vydavatelů. Logickým důsledkem důrazu na vztahy, komunikaci a propojování je také Open Access, který je mimo jiné i klíčovým prvkem Evropského výzkumného prostoru (ERA). 

Webové stránky Evropského výzkumného prostoru (ERA)

Webové stránky Evropského výzkumného prostoru (ERA)

Vědecké poznatky jsou v kontextu Open Access vnímány jako veřejný statek. Cílem je tedy optimální přístup ke znalostem, jejich přenos a cirkulace. Britská Královská společnost (Royal Society) to definovala konceptem "Science as an Open Enterprise", jehož cílem je zpřístupňování plných textů vědeckých prací, zdrojových dat a algoritmů zpracování v repozitářích. Vize je taková, že i články ve vědeckém časopise by měly být jen formou reklamy, upoutávkou na plný text, který by měl být volně dostupný v otevřeném repozitáři. To bude samozřejmě vyžadovat nové formy financování, ale výsledkem by měl být snadný, dostupný a otevřený přístup ke všem vědeckým informacím. Knihovny pak bude možné označit slovem "prosumer" (producent & konzument), a knihovníci už budou spíše "datovými vědci" spravujícími místo knih zmiňované repozitáře. 

Pan Zlatuška v závěru dodal, že situace v ČR je v podstatě na úrovni křováků, ale že nechce urazit křováky. Pravdou je, že univerzity a akademické prostředí je lépe připraveno než stát, což ale samo o sobě nestačí. Bez smysluplné a efektivní národní politiky a jejího dlouhodobého prosazování bude postup v této věci zbytečně pomalý (pokud vůbec nějaký bude). 

Neméně zajímavou prezentaci si připravil také Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze, který pohovořil o metodikách zpracování tzv. ROI analýzy ("Return-of-Investment") v knihovnách. Cílem těchto metodik je odpovědět na otázku, "jaká je hodnota veřejných služeb", respektive "jaká je hodnota toho, co knihovna poskytuje". A jestli se tedy knihovna jako taková vůbec "vyplatí", tj. jestli náklady a investice do knihovních služeb jsou pro uživatele přínosem. Podobné otázky jsou důležité zejména v dnešní finančně složité době, kdy "i světlo na konci tunelu bylo zhasnuto z úsporných důvodů", jak pan Řehák trefně poznamenal.

Výše uvedené otázky ilustroval pan Řehák na příkladu Městské knihovny v Praze, která právě takovým procesem prochází. Známe totiž např. celkové náklady MKP (cca čtvrt miliardy za rok) a můžeme snadno zjistit, kolik peněz jde na mzdy nebo udržování fondu – ale už se nedá dost dobře zjistit, jaké jsou náklady třeba na prezenční výpůjčky beletrie, a jaké z toho plynou pro uživatele, pro knihovnu, či pro společnost zisky a benefity. A ačkoliv se v knihovnách o penězích příliš nemluví (jako by se to snad ani nehodilo), ve skutečnosti se knihovny moc neliší například od firem. Možná přímo nevydělávají, ale musí přinejmenším zajistit svou existenci a svůj další rozvoj. Knihovna by také měla být kromě svých uživatelů loajální především k daňovým poplatníkům, kteří knihovny platí (ať už do nich sami chodí nebo ne).

Tomáš Řehák hovořil o metodikách zpracování ROI analýzy i o situaci v Městské knihovně v Praze

Tomáš Řehák hovořil o metodikách zpracování ROI analýzy i o situaci v Městské knihovně v Praze

V rámci analýzy se pochopitelně využívá celá řada nástrojů a metodik. Mezi nejznámější patří CBA (cost-benefit analysis) porovnávající náklady a užitek, WTP (willingness-to-pay) neboli ochota platit, a WTA (willingness-to-accept-compensation) neboli ochota přijmout kompenzaci. Zatímco určování nákladů je téměř bezproblémové, ohodnocení užitků je naopak velmi nesnadné. Jeho vnímáni je totiž velmi často ryze subjektivní. Bez velkého překvapení se také znovu a znovu ukazuje, že lidé neradi platí, ale mnohem raději dostávají peníze. WTP tedy vychází níže než WTA, často až v poměru 1:3. Pan Řehák to ilustroval na příkladu Karlova mostu - kolik by byli lidé ochotni dát na jeho opravu versus za kolik by ho dokázali prodat třeba zahraničnímu investorovi.

Pan Řehák ve svém příspěvku také přiblížil některé výsledky získané na základě rozsáhlé analýzy MKP. Pro její potřeby vznikla tzv. "čokoláda", neboli snaha o vlastní taxonomii, která aktuálně obsahuje 25 položek, jako jsou výpůjční služby, kopírování a tisk, digitální služby atd. U každé této položky se knihovna snaží zjistit náklady, efektivitu a přínos. Od dubna 2011 do června 2012 kvůli tomu proběhla rozsáhlá tzv. "pasportizace prostor MKP" s cílem zjistit, k čemu slouží doslova každý metr čtvereční celé sítě MKP.  Celkem bylo prozkoumáno 48 objektů o celkové výměře 27.000 metrů čtverečních, a vznikla řada grafů, tabulek a vizualizací. Po zpracování výsledků se ukázalo, že fond zabírá průměrně 48% prostoru, služby 20%, komunikace 15%, zázemí 12% a obsluha 5%. Ukázalo se také, že tyto poměry jsou napříč pobočkami poměrně konstantní.

Ukázka tzv. čokolády Jedna z vizualizací na základě knihovní pasportizace

Vlevo: ukázka tzv. "čokolády", vpravo: jedna z vizualizací na základě knihovní pasportizace

Mezi uživateli Městské knihovny také probíhá rozsáhlé dotazníkové šetření, aktuálně ve své pilotní fázi, které bylo vytvořeno na základě rešerše dvou velmi rozsáhlých výzkumů ve Florida Public Library a v British Library. Zatím vzniklo 7 verzí dotazníků s podobnými otázkami ale odlišnými formulacemi (každý pro cca 150 respondentů), ve snaze najít tu nejlepší formulaci a odhalit možné variace. To odhalilo řadu zajímavých informací – například že lidé dokáží více ocenit knihovnu, když se celý dotazník týká financí (medián 1000 Kč), než když se o penězích nemluví (medián 120 Kč). 

Výsledný dotazník měl 2000 respondentů a v současné době ho zpracovává Univerzita Pardubice. Všechny výsledky zatím nejsou k dispozici, ale z těch dostupných například vyplývá již zmiňována neochota platit. Uživatelé například díky službám knihovny subjektivně ušetřili v průměru 2000 Kč za rok, ale současně by ze svých daní zaplatili tak 500 Kč. Reálně přitom MKP stojí daňové poplatníky 1.400 Kč, což by ale "ze svého" nedalo 75% respondentů. Pokud by se muselo platit za výpůjčky, byli by lidé ochotní zaplatit v průměru 10 Kč (reálné náklady jsou 35 Kč). Zajímavým zjištěním také bylo, že důležitost knihovny jako místa (jako takového) je pro respondenty téměř stejná, jako její důležitost jako místa k získávání knih a časopisů.

Příklady některých výsledů z dotazníkového šetření MKP Příklady některých výsledů z dotazníkového šetření MKP

Příklady některých výsledů z dotazníkového šetření MKP

V závěru pan Řehák zmínil jako určitou "case-study" nedávno spuštěnou službu "všudevracení". Již cca od roku 2010 totiž uživatelé mohou své výpůjčky vracet kdekoliv, tedy nejen na pobočce, kde si knihy půjčili. "Jinde" se takto vrací cca 1,2 milionu výpůjček ročně, což při průměrném vracení dvou knih znamená cca 600.000 ušetřených cest pro své uživatele. To už je ale skvělý základ ke zjištění výsledné efektivity. Při minimálně ušetřených 15 minutách na jednu cestu a průměrném platu 140 Kč za hodinu to znamená ušetření cca 20 milionů. Roční náklady na "všudevracení" jsou ale 1.400.000 Kč, takže služba se vyplatí (pro uživatele, pro město), i když je poskytována zdarma.

Téma nákladů a efektivity vystřídalo vzdělávání. Marek Kocan ze společnosti PragoData Consulting se totiž ve svém příspěvku zaměřil na známý studijní systém Moodle. Samotné slovo Moodle není jen názvem, ale také zkratkou "Modular Object-Oriented Dynamic Learning Environment", neboli modulární objektově-orientované dynamické vzdělávací prostředí. Moodle pochází z Austrálie, ze školního prostředí a jeho autorem je programátor Martin Dougiamas. První verze systému vznikla 20. 8. 2002, letos byla představena druhá generace jednoduše označovaná jako "verze 2". 

Marek Kocan účastníkům představil populární studijní systém Moodle

Marek Kocan účastníkům představil populární studijní systém Moodle

Moodle je v současné době jednou z nejznámějších a nejpoužívanějších studijních platforem na světě. Celkem je aktivních více než 68 tisíc registrovaných instalací ve 220 zemích světa, a používá ho 60 milionů uživatelů. V České republice je registrovaných zhruba instalaci 600. Moodle jako takový je open-source a funguje pod licencí GNU GPL, ale samotné slovo "Moodle" je ochrannou známkou. Instalaci systému tedy mohou oficiálně provádět jen registrované firmy, jako je u nás třeba právě PragoData Consulting. Celkem je takových firem ve světě 52.

Úkolem společnosti PragoData Colsunting v rámci projektu EFI je vytvořit pro Národní technickou knihovnu e-learningový systém na platformě Moodle, který pak bude knihovna využívat k dalšímu vzdělávání svých zaměstnanců. Moodle pro tento účel skvělou volbou, protože umožňuje intuitivní ovládání, snadnou tvorbu kurzů, podporuje širokou paletu formátů a technologií (html, pdf, flash, multimédia), podporuje integraci do sociálních sítí (Facebook nebo Twitter) a umožňuje i vytvářet vlastní komunitní prostředí, jako jsou interní diskuse či nástroje pro vzájemné sdílení a spolupráci. 

Poslední příspěvek listopadové konference v NTK si připravil Martin Šály ze společnosti Komix, jednoho ze subdodavatelů projektu EFI. Ve svém příspěvku se zaměřil na etapu 1.2.8. projektu EFI, jejímž cílem je "vytvoření mechanismů sledování kvality veřejných informačních služeb poskytovaných v NTK". Tento projekt je zatím v pilotní fázi své realizace a aktuálně se vyhodnocují příklady a inspirace z domova i ze zahraničí. 

Martin Šály hovoří o sledování a hodnocení kvality veřejných služeb

Martin Šály hovoří o sledování a hodnocení kvality veřejných služeb

Jednou z možných metodik je kupříkladu LibQUAL+, která se používá v Evropě. Metodika byla vyvinuta asociací ARL (Association of Research Libraries) s podporou asociace LIBER. Nevýhodou je ovšem poměrně vysoká cena začínající na ceně 3.200 dolarů. Existují také metriky, které se snaží změřit a hodnotit vliv knihoven, tj. jaký mají konkrétní vliv na jednotlivce i společnost. Řada metodik se zaměřuje také na oblast elektronických služeb síťových služeb, či konkrétně na oblast elektronických informačních zdrojů, kam spadá kupříkladu projekt COUNTER, neboli "Counting Online Usage of Networked Electronic Resources".

Kromě řekněme "technických" parametrů, jako je velikost fondu, efektivita nalezených informací nebo informační adekvátnost, mají knihovny ještě jednu funkci, která se ale obtížně kvantifikuje. Knihovna je totiž také sociálním prostorem, ve kterém kromě výzkumu, vzdělávání a vyhledávání informací dochází ke komunikaci, odpočinku, přemýšlení či trávení volného času. V tomto kontextu se analýza v NTK inspirovala výzkumem aktivit ve veřejných knihovnách, který proběhl v Litvě v roce 2009, a který se věnuje cílení služeb na "mimovzdělávací aktivity" a jejich měření.

Po skončení konference už byla tma, ale hemžení v NTK pokračovalo

Po skončení konference už byla tma, ale hemžení v NTK pokračovalo

Další a v pořadí již čtvrtá konference k projektu EFI by měla proběhnout přibližně za rok, v prosinci 2013. Vzhledem k tomu, že je časopis Ikaros mediálním partnerem celého projektu i jednotlivých konferencí, vývoj projektu budeme i nadále sledovat a informovat vás o něm na našich stránkách. Zajímavým zdrojem informací jsou samozřejmě i webové stránky projektu a v neposlední řadě také Institucionální digitální repozitář NTK, kde se postupně objevují vybrané prezentace či videozáznamy z konferencí a dalších akcí.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
RYLICH, Jan. Strategické plánování v knihovnách v ČR a zahraničí. Ikaros [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2019-05-26]. urn:nbn:cz:ik-14008. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14008

automaticky generované reklamy