Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Informační politika Clintonovy éry v USA

Čas nutný k přečtení
35 minut
Již přečteno

Informační politika Clintonovy éry v USA

0 comments
Anglicky
English title: 
Information policy during Clinton era in the USA
English abstract: 
<p>The purpose of the master’s thesis is to characterise historical aspects of the US information policy and its specific features. Furthermore, I focus on the outline of the biographical data of Bill Clinton and Albert Gore. The aim of this thesis is to present a detailed description and definition of the US information policy during the Clinton – Gore presidency, a detailed summary and description of particular initiatives. Subsequently, the thesis provides an outline of US information policy during the George W. Bush presidency. <i>(The abstract refers to the original text.)</i></p>
Poznámka redakce: Text je výtahem z diplomové práce obhájené na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v lednu 2009.

Bibliografický záznam původní práce: POLJAKOVÁ, Anežka. Informační politika Clintonovy éry v USA [Information policy during Clinton era in the USA]. Praha, 2008. 107 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Rudolf Vlasák.

Úvod

Osobnosti prezidenta Billa Clintona a viceprezidenta Alberta Gorea hrály klíčovou roli při vytváření informační politiky Spojených států amerických v 90. letech. Zejména Al Gore kladl velký důraz na šíření informačních technologií, na propojování škol a institucí pomocí internetu, na zvyšování počítačové gramotnosti, zahrnutí co nejširšího počtu obyvatelstva do využívání informací a především na vytvoření Globální informační infrastruktury, jejíž koncept představil v roce 1994 na konferenci v Buenos Aires; ten byl následně ve stejném roce vyhlášen i na konferenci FID v Tokiu.

Součástí programu Clintonovy a Goreovy informační politiky bylo i vylepšení zprostředkovávání vládních dokumentů a informací. Hlavní cíle informační politiky Spojených států udávaly zejména následující směrnice a iniciativy: OMB Circular A 130, Paperwork Reduction Act, National Performance Review (NPR) a projekt Národní informační infrastruktury (National Information Infrastructure – NII), následně i Globální informační infrastruktury (Global Information Infrastructure – GII). Tyto cíle zahrnovaly snižování nákladů (zejména na vládní úrovni), zlepšení interní komunikace v úřadech, zlepšení hospodaření s vládními informačními zdroji, minimalizaci dvojí práce jednotlivých agentur, zlepšení přístupu k informačním zdrojům a přechod od produkce tištěných publikací k jejich elektronické formě.

Hlavním cílem Clintonovy administrativy a vyhlášené Národní informační politiky bylo rozšíření přístupu k vládním informacím a zabezpečení, že veškeré vládní orgány, ve shodě se státními a místními vládními úřady, užijí služeb Národní informační politiky k rozšíření dostupnosti informací veřejnosti a k zajištění, že rozsáhlé množství vládních informací bude volně přístupné veřejnosti.

Mezi hlavní výhody programu Národní informační politiky patřilo zejména vytváření nových pracovních pozic, ekonomický růst, vedoucí role Spojených států v oblasti informačních technologií, redukce nákladů na zdravotní péči a zároveň zlepšování zdravotní péče, zajištění kvalitních a levných vládních služeb, příprava dětí pro 21. století – zejména z hlediska pracovních požadavků a schopností v oblasti informačních technologií, výstavba otevřenější demokracie na všech vládních úrovních.

Obecně se dá říci, že Clintonova administrativa nahlížela na vládní informace jako na významný zdroj, jehož úkolem byla podpora mnoha národních cílů a projektů. Stejně tak i tato administrativa podporovala rozvoj různých kanálů pro přístup k vládním informacím. Součástí tohoto schématu Národní informační infrastruktury byl i požadavek toho, aby jedinec získal přímý či zprostředkovaný přístup (např. přes knihovny) k vládním informacím, mohl elektronicky obdržet státní dávky a jednodušeji kontaktovat vládní činitele.

1. Vymezení pojmu informační politika

Informační politika je termín, který popisuje soubor souvisejících principů, zákonů, pravidel, směrnic a regulací, direktiv, procedur, rozsudků, interpretací a praktik, které pomáhají při vytváření, správě, přístupu a využívání informací. Informační politika může být stanovena jak na národní úrovni (např. federální vládou USA), tak i na státní či místní úrovni vládou, popř. dalšími agenturami a institucemi (např. soukromými společnostmi či agenturami). Mezi instrumenty informační politiky patří různé zákony, směrnice, regulace atd., které popisují, jakým způsobem mají být informace shromažďovány, spravovány, ochraňovány, zpřístupňovány a využívány [McClure, 1996].

Klíčové oblasti informační politiky

  • zajištění svobodného přístupu k informacím;
  • organizace a zpřístupňování síťových informací;
  • informační gramotnost;
  • národní informační infrastruktura (NII);
  • práva duševního vlastnictví;
  • ochrana osobních údajů.

Americká vládní informační politika

Informační politika vlády Spojených států amerických sestává ze tří klíčových oblastí [Shapiro, 1997]:

  1. Vytváření a rozšiřování vládních informací. Tato oblast zahrnuje vládní dotace na výzkum a vývoj, ekonomické statistiky, distribuce legislativních a administrativních předpisů, kulturních materiálů atd. Důležité je si uvědomit, že se liší vládní informační politika vytváření informací od vládní informační politiky související s rozšiřováním informací již vytvořených.
  2. Rozvoj, regulace a užívání informační infrastruktury. Tato oblast zahrnuje otázky týkající se např. regulací v oblasti telekomunikací, infrastrukturu pro školy a knihovny, bezpečnost a integritu této infrastruktury apod.
  3. Institucionální a právní infrastruktura. Tato oblast zahrnuje účast Spojených států v různých mezinárodních smlouvách a organizacích, ochrana osobních údajů, protimonopolní politika, nastavení norem a standardů, duševní vlastnictví apod.

2. Předvolební období (do roku 1993)

Již během předvolební kampaně Bill Clinton a Al Gore propagovali rozvoj internetu a demokratizaci počítačové komunikace. Právě Al Gore se již jako senátor zasazoval v Kongresu o výstavbu tzv. informační superdálnice, která souvisela zejména s rozvojem internetu.

High-Performance Computing Act of 1991

9. prosince 1991 vchází v platnost zákon High-Performance Computing Act of 1991 (HPCA), který vytvořil a představil ještě jako senátor budoucí viceprezident Albert Gore (tomuto zákonu se také podle jeho tvůrce Al Gorea říkalo „Gore Bill“ neboli „Goreův zákon“).

Zákon vznikl na základě zprávy z roku 1988 Toward a National Research Network, která byla předložena Kongresu skupinou vědců z oboru počítačové vědy, které předsedal Leonard Kleinrock – jeden z tvůrců ARPANETu.

Mezi základní cíle zákona patřilo rozšíření vedoucí pozice Spojených států v oblasti High-Performance Computing (HPC), rozvoj technologií a tím urychlení inovací, propagace technologií v průmyslu s cílem větší produktivity a konkurence [Dugan, 1996].

Tento zákon vedl k rozvoji Národní sítě pro výzkum a vzdělávání (National Research and Education Network – NREN), jež byla označována také jako informační superdálnice. Na základě tohoto zákona také došlo k rozvoji Národní informační infrastruktury (NII) a zřízení iniciativy High-Performance Computing Initiative (HPCI). Národní informační infrastruktura by se dala definovat jako systém určený pro poskytování informací občanům USA, a to kdykoli a odkudkoli je potřebují, to vše za dostupnou cenu. NII sestává z milionů počítačů, počítačových databank, telefonů atd., které jsou spojeny pomocí vysokorychlostních telekomunikačních kabelů a přeposílají miliardy bitů informací za sekundu [Gibbons, 1997].

White House Conference on Libraries and Information Services (WHCLIS)

Od 9. do 13. prosince 1991 se v Bílém domě ve Washingtonu konala konference na téma Knihovny a informační služby (White House Conference on Libraries and Information services, WHCLIS), kterou uspořádala Národní komise pro knihovny a informační vědu (National Commission on Libraries and Information Science – NCLIS), jež je speciálním orgánem federální vlády Spojených států a jejím úkolem je poradenství prezidentovi a Kongresu v oblasti problematiky knihoven a informačních služeb [Information 2000, 1991], [McCook, 1993].

Výsledkem konference byla zpráva obsahující 95 doporučení týkajících se knihoven a informačních služeb a adresovaných prezidentovi a Kongresu USA [White House Conference, 1991].

3. První volební období (1993-1997)

20. ledna 1993 se Bill Clinton ujímá prezidentského úřadu. Mezi jeho základní vize patří změna Ameriky – změna způsobu vedení vlády, pomoc občanům, daňová reforma, podpora volného obchodu apod. Prezident Clinton již také od počátku zdůrazňuje význam internetu a propaguje jeho napojení do všech škol a knihoven v zemi. Jeho cílem je, aby každý měl rovný a svobodný přístup k informacím a aby se studenti mohli více vzdělávat, a tím měli na trhu práce rovné příležitosti. Administrativa prezidenta Clintona, Kongresu a vládních agentur viděla informační technologie jako prostředek k redukování vládních výdajů, poskytování efektivních vládních služeb a přiblížení vlády lidem.

Z důvodu vylepšení poskytování informací vládními agenturami a zajištění ideálních podmínek pro tento proces bylo vydáno mnoho nařízení, zákonů a směrnic upravujících způsob poskytování vládních informací a materiálů. Tato legislativa se zejména týkala problematiky přístupu k těmto informacím – informační bezpečnosti, ochrany soukromí a duševního vlastnictví, správy elektronických zdrojů. Většina legislativních dokumentů uvedená dále v textu souvisí právě s poskytováním a správou vládních informací a informačních zdrojů.

A Vision of Change for America

Již 17. února 1993 Bill Clinton předkládá Kongresu zprávu A Vision of Change for America. Jedná se o dokument doplňující Clintonův proslov při Společném zasedání Kongresu. Tato 145 stran dlouhá zpráva popisuje komplexní ekonomický plán, který nový prezident navrhl. Clintonův plán zahrnoval tři části: vytváření nových pracovních pozic, veřejné investice a snížení nákladů jdoucích do americké vlády.

GPO Access

8. června 1993 Bill Clinton podepisuje Zákon o rozšíření elektronického přístupu k informacím Vládního tiskového úřadu (Government Printing Office Electronic Information Enhancement Act of 1993), zvaný také jako GPO Access, příp. akronymem WINDO Bill. Jedná se o službu Vládního tiskového úřadu, která poskytuje volný elektronický přístup k podstatným informacím a materiálům vytvořeným federální vládou.

GPO je primárním centralizovaným zdrojem americké federální vlády, jehož cílem je sdílení, produkce, poskytování, autentizace a ochrana publikovaných informací ve všech možných formátech. Hlavní rozhraní služby GPO Access je dostupné z http://www.gpoaccess.gov/.

Zákon navíc stanoví, že prezident a viceprezident jsou dosažitelní prostřednictvím elektronické pošty a jsou zveřejněny příslušné adresy, pomocí nichž lze zaslat e-mail do Bílého domu (president@whitehouse.gov, vice.president@whitehouse.gov). K tomuto účelu sloužil nejen internet, ale také další veřejně přístupné telekomunikační sítě, provozované na území USA různými soukromými firmami.

Americký kongres schválil zákon s cílem přiblížit nejvyšší rozhodovací místa veřejnosti. Vzhledem k předpokládanému velkému množství elektronické korespondence ze strany amerických občanů směřující přímo na prezidenta a viceprezidenta poskytl Bílý dům ještě další adresy určené širším tematickým oblastem (congress@hr.house.gov). Pomocí elektronické pošty bylo možné získat i přístup ke všem elektronicky zveřejňovaným americkým vládním dokumentům (publications@whitehouse.gov) [Vlasák, 1996].

Depository Library Program

Elektronické šíření vládních informací je realizováno prostřednictvím programu Depository Library Program (Program deponování vládních (oficiálních) dokumentů v knihovnách – DLP). Program sdružuje knihovníky pracující s oficiálními/vládními tiskovinami po celých Spojených státech, v různých typech knihoven. Počet knihoven, které se programu s depozitními funkcemi pro vládní publikace účastní, je zhruba 1400. Metodickou pomoc při realizaci nového způsobu šíření vládních informací elektronickou cestou jim nabízí Sdružení odborných (specializovaných) knihoven (Special Libraries Association – SLA) [Vlasák, 1996].

Information Industry Association

Information Industry Association (Sdružení podniků informačního průmyslu – IIA) je asociace sdružující podniky zabývající se oblastí informačního průmyslu a prosazující vyšší stupeň zpřístupňování informací o vládní politice v mezinárodním měřítku.

V roce 1993 asociace vydala výzvu nazvanou Serving citizens in the information age : access principles for state and local government information (Služba občanům v informačním věku : principy přístupu k informacím státní a místní správy). Je zde navržen jakýsi rámec pro vládní úředníky na státní a místní úrovni, jehož se mají držet a který bude skrze různé zákony a směrnice zaručovat, že lidé budou mít volný přístup k vládním informacím [IIA releases, 1993].

Výzva IIA navrhuje rámec informační politiky založený na třech hlavních požadavcích:

  • široká práva veřejnosti v přístupu k veřejným informacím;
  • právo nediskriminovaného přístupu;
  • vyloučení vládní kontroly přístupu k informacím a jejich využití.

Government Performance Results Act of 1993

Ve stejném roce vešel v platnost zákon Government Performance Results Act of 1993, známý také pod zkratkou GPRA. Cílem tohoto zákona bylo zlepšení práce na vládních projektech, kdy zákon stanovoval určité body, které by měly být dodrženy při přípravě vládních projektů. Právě i pomocí tohoto zákona se měla zvýšit možnost přístupu občanů k vládním informacím.

Cílem zákona bylo:

  1. Zvýšení důvěry amerického lidu ve schopnosti federální vlády.
  2. Zahájení reformy programu výkonnosti pomocí série pilotních projektů spočívajících v zavedení pevných cílů, měření výsledků programu a jejich porovnávání oproti těmto cílům, veřejně sdělovat jakýkoli pokrok.
  3. Zvýšení efektivity a veřejné odpovědnosti vládních programů pomocí podpory nového zaměření na výsledky, poskytování kvalitních služeb a zajištění spokojenosti zákazníka.
  4. Pomoci federálním manažerům zlepšit poskytování služeb tím, že bude vyžadováno, aby plánovali cíle pro společné programy a poskytovali informace o výsledcích a kvalitě služeb.
  5. Zlepšení rozhodování Kongresu poskytnutím objektivnějších informací o získávání zákonných plánů a o výkonnosti federálních programů a financí.
  6. Zlepšení interního managementu federální vlády.

Information Infrastructure Task Force

V roce 1993 Bílý dům vytvořil Information Infrastructure Task Force (IITF). Jednalo se o jakési uskupení či pracovní skupinu, která sestávala z vysoce postavených zástupců vládních agentur, které hrály klíčovou roli v rozvoji a aplikaci informačních technologií. Tyto agentury měly za úkol v úzké spolupráci se soukromým sektorem rozvíjet a propagovat aplikace, které by nejlépe vyhovovaly potřebám daných agentur.

15. září 1993 IITF vydala zprávu National Information Infrastructure : Agenda for Action. Na základě této zprávy hned v ten samý den prezident Bill Clinton ustanovil pomocí exekutivního nařízení 12864 (Executive Order 12864 – United States Advisory Council on the National Information Infrastructure) Poradní výbor pro Národní informační infrastrukturu, jehož úkolem bylo poradenství IITF a usnadnění investic v soukromém sektoru [Griffith, 1994]. Byl sestaven ze zástupců mnoha rozdílných investorů v oblasti NII – zahrnujících spektrum průmyslu, dělnické třídy, akademickou sféru, různé veřejné zájmové skupiny, státní a místní správu atd.

Memorandum for Heads of Departments and Agencies

4. října 1993 prezident Bill Clinton vydal memorandum ředitelům exekutivy a vládním agenturám týkající se Zákona o svobodném přístupu k informacím (The Freedom of Information Act – FOIA). Prezident vyzval všechny vládní agentury a ministerstva USA, aby obnovily svůj závazek k zákonu FOIA a prosazovaly otevřený přístup k vládním informacím. Clinton poukazoval na zodpovědnost každé agentury rozšiřovat informace ze svého vlastního podnětu a rozvíjet přístup veřejnosti k využívání elektronických informačních systémů.

White House Web Pages

21. října 1994 byly spuštěny webové stránky Bílého domu pro období úřadování administrativy Clinton – Gore. Webové stránky Bílého domu byly součástí většího projektu Clinton Presidential Materials Project, spuštěného za Clintonova úřadu a zaměřujícího se na rozvoj komunikace a sdílení informací pomocí internetu. Tímto krokem došlo k tomu, že občané USA byli více informováni o vládních aktivitách. Materiály a dokumenty z projektu se později staly součástí Knihovny a muzea prezidenta Williama J. Clintona v Arkansasu.

První verze webových stránek Bílého domu nazvaná „Welcome to the White House“ byla spuštěna, jak již bylo výše uvedeno, 21. října 1994. V den, kdy byly webové stránky spuštěny online, viceprezident Al Gore prohlásil, že tato služba měla být příkladem toho, jak by vláda měla poskytovat vládní služby a informace občanům, a to zejména rychlou a cenově dostupnou cestou.

Webové stránky zpřístupňovaly veškeré proslovy, nařízení prezidenta, tisková prohlášení a další vládní dokumenty. Každý den byly dokumenty zdarma e-mailem rozeslány více než 250 000 uživatelům stránek. Přes webové stránky Bílého domu odeslalo e-mail adresovaný prezidentovi či viceprezidentovi více než jeden milion lidí [Longley, 2001].

Druhá verze webových stránek Bílého domu nesoucí název „Good Morning. Welcome to the White House“ byla spuštěna 25. srpna 1995 a ve své podobě fungovala do 3. ledna 1996, kdy byla spuštěna novější verze.

Třetí verze webových stránek Bílého domu byla v podstatě totožná s podobou druhé verze stránek a obsahově na ní navazovala. Tato verze byla užívána od 3. ledna 1996 do 21. července 2000.

Čtvrtá verze webových stránek Bílého domu byla spuštěna 21. července 2001. Obsahovala již zcela nové grafické rozhraní s odkazy užívanými už i v předchozích verzích. Čtvrtá verze poskytovala nově ukázky audio a video dokumentů Bílého domu. Jednalo se o různá rádiová vysílání proslovů prezidenta.

International Telecommunication Union a vize GII

Od 21. do 29. března 1994 se v Argentinském Buenos Aires konala konference Mezinárodní telekomunikační unie (International Telecommunication Union – ITU) s názvem World Telecommunication Development Conference (WTDC-94), které se zúčastnil i Albert Gore se svým zahajovacím projevem [Vlasák, 1995]. ITU je součástí United Nations a jedná se o agenturu, která má na starosti informace a komunikační technologie.

Albert Gore na konferenci uvedl svou vizi, kdy „by byly vystavěny globální komunity, ve kterých by lidé ze sousedních zemí neviděli ostatní jako potenciální nepřátele, ale jako potenciální partnery, jako členy té samé rodiny, neustále se rozrůstající a čím dál tím více propojené rodiny lidstva“ [Gore, 1994].

Právě touto vizí Al Gore představil projekt Globální informační infrastruktury (GII), jejímž cílem byla dostupnost lepších sociálních a ekonomických podmínek všem lidem na Zemi. Gore v projevu zdůraznil, že je nutné, aby všechny země vzájemně spolupracovaly na tzv. síti sítí a aby těchto cílů bylo časem dosaženo i v rozvojových zemích.

Goreovo pojetí GII představovalo svět, ve kterém by v maximální míře zmizely materiální, znalostní a technické zábrany obyvatelstva všech zemí k přístupu ke znalostem a informacím uloženým v knihovnách, archivech, ale i v různých vládních a nevládních institucích. Veškeré poznání pak mělo být uloženo v elektronických knihovnách, které by byly propojeny celosvětovou sítí – internetem a vytvářely tak jakousi jednotnou, globální virtuální knihovnu, ke které by měli přístup všichni uživatelé [Vlasák, 1999].

Vystavění Globální informační infrastruktury mělo být dosaženo na základě pěti principů:

  1. Podpora investic v soukromém sektoru – pomoc zejména malým a středně velkým soukromým firmám.
  2. Propagace hospodářské soutěže a konkurence.
  3. Poskytnutí otevřeného přístupu k sítím, poskytovatelům informací a informačním zdrojům všem uživatelům.
  4. Vytvoření flexibilního prostředí, které by dokázalo držet krok s prudkými technologickými změnami a změnami trhu.
  5. Zajištění tzv. všestranného servisu, tedy určitých univerzálních informačních služeb.

Tyto principy byly později zakomponovány do deklarace „Buenos Aires Declaration on Global Telecommunication Development for the 21st Century“, která byla na závěr konference ITU přijata. Mezi hlavní myšlenky této deklarace patřil rozvoj v oblasti technologií a telekomunikací, které ovlivňují transformaci globální informační společnosti a ekonomiky. S rozvojem telekomunikací také souvisela jejich liberalizace, podpora soukromých investic a konkurence.

V únoru 1995 vydala IITF zprávu s názvem Global Information Infrastructure : Agenda for Cooperation. Zpráva doporučovala pět principů (výše uvedených) s cílem vybudování globální informační infrastruktury. Zpráva v sobě také zahrnovala požadavky na bezpečnost, ochranu soukromí, ochranu duševního vlastnictví a aplikací.

Tokijská deklarace

Roku 1994 na 47. valném shromáždění, kongresu a konferenci Mezinárodní federace pro informace a dokumentaci (International Federation for Information and Documentation – FID) nedaleko Tokia v příměstském centru Omiya byl přijat dokument s názvem "Tokijská deklarace strategického svazku mezinárodních nevládních informačních organizací ke zlepšení služeb světovému společenství" (The Tokyo Resolution on Strategic Alliance of International Non-Governmental Organizations in Information to Serve Better the World Community).

Deklarace byla určena vládám všech zemí světa a v době japonského zasedání FID se k tomuto dokumentu přihlásilo 46 organizací s mezinárodní působností z oblasti knihovnictví, informačního průmyslu, informačního vzdělávání a také oborově zaměřených mezinárodních organizací ve vědě, technice a medicíně – mezi nimi např. IFLA, IFIP, EBLIDA, EUSIDIC atd. [Vlasák, 1994].

Tokijská deklarace souvisela s iniciativou Alberta Gorea a jeho představou dostupnosti informací všem na celém světě. V druhé polovině 90. let podpořil FID myšlenku vybudování Globální informační infrastruktury a v té souvislosti také informační dálnice. Konference v Tokiu také navázala v myšlenkách a hlavních cílech na konferenci Mezinárodní telekomunikační unie konanou v roce 1994 v Buenos Aires.

Paperwork Reduction Act

Roku 1995 byl vydán zákon Paperwork Reduction Act (PRA), jehož cílem bylo nastolení tzv. paperless society, tedy společnosti elektronické, ve které by byly informace sdíleny pomocí internetu, čímž by se snížilo tzv. papírování.

Jednalo se o přepis původního zákona z roku 1980. Mezi hlavní cíle tohoto zákona patřilo:

  • Minimalizovat zátěž tzv. papírování pro jednotlivce, malé a střední podniky a další vyplývající ze shromažďování informací vytvořených od nebo pro federální vládu.
  • Zajistit co možná největší prospěch veřejnosti z informací, které byly vytvořeny federální vládou.
  • Minimalizovat náklady federální vlády na vytváření, shromažďování, udržování, využívání, šíření a uspořádání informací.
  • Poskytování informací veřejnosti včas, na základě spravedlivých podmínek a takovým způsobem, který podporuje využívání informací veřejností a umožňuje efektivní využití informačních technologií.

Government Information Locator Service (GILS)

Na základě zákona Paperwork Reduction Act vznikl vládní projekt GILS (Government Information Locator Service). Právě na počátku tohoto projektu stála snaha o omezení duplicity a narůstání papírové administrativy ve státní správě a úsilí pomoci agenturám a veřejnosti při lokalizaci informací a informačních zdrojů.

Jednalo se o systém vyhledávacích služeb ve fondech elektronických dokumentů týkajících se státní administrativy. Tento projekt se později stal součástí Národní informační infrastruktury.

Služba GILS byla rozvíjena jako efektivní nástroj, kterým mělo být realizováno právo občana na přímý přístup k informacím garantovaných státem. Podstatou služby GILS bylo usnadnit přístup k distribuovaným informačním zdrojům, které instituce státní správy vytvářejí, uchovávají a šíří v tradiční nebo digitalizované podobě (sbírky zákonů, vyhlášky, předpisy, informace o vzdělání, pracovních příležitostech, lékařské a sociální péči, ekologii, bezpečnosti, dopravě apod.).

Pro účely služby GILS byl i vytvořen speciální metadatový formát, tzv. formát GILS. Ten pomocí metadat (název, původce, přispěvatel, datum a místo vydání apod.) umožňuje popsat jakýkoli informační zdroj. Výhodou formátu GILS je, že může být rozšířen o tzv. lokální (lokační) údaje, tedy informace o tom, kde se daný informační zdroj nachází. Služba GILS se mimo jiné stala i východiskem pro vznik Globálního systému pro vyhledávání informací (Global Information Locator Service – GILS).

Systém THOMAS

V roce 1995 byl pro účely Kongresu vytvořen a spuštěn elektronický systém THOMAS, pojmenovaný po významném americkém prezidentu Thomasi Jeffersonovi. Úkolem tohoto systému byla podpora oficiálních jednání, zejména v legislativních záležitostech. Tento systém je k dispozici na stránkách Kongresové knihovny (Library of Congress – LC) a zpřístupňuje různé typy legislativních materiálů souvisejících s působností Kongresu a vlády. Uživatelé zde mohou najít plné znění zákonů, usnesení, zápisy z jednání Kongresu, kalendář setkání Kongresu, prezidentské nominace, ústavy USA, vládní informační zdroje atd.

Electronic Freedom of Information Act Amendments of 1996

3. ledna 1996 byl schválen a vešel v platnost Electronic Freedom of Information Act Amendments of 1996 (neboli E-FOIA, Dodatky k zákonu o Svobodě elektronických informací). Zákon navazoval na předcházející zákon z roku 1966 Freedom of Information Act of 1966. Jedná se o nejznámější právní dokument upravující právo občana na informace, kterými disponuje státní správa. Zákon popisoval devět kategorií výjimek, kromě kterých jsou všechny informace v držení státní správy přístupné veřejnosti. Electronic Freedom of Information Act Amendments reagoval na nástup internetu a uzákonil možnost elektronického přístupu k dokumentům státní správy [Činčera, 2001].

Library Bill of Rights

23. ledna 1996 Americká knihovnická asociace (American Library Association – ALA) aktualizovala a znovu vydala prohlášení známé jako Library Bill of Rights (Listina knihovnických práv). Podstatou této zprávy byla zejména transformace knihovnických služeb na síťové počítačové služby. Cílem listiny bylo také prohlášení vyjadřující práva uživatelů knihoven a očekávání, která asociace klade na knihovny, aby tato práva uznávala.

Telecommunications Act of 1996

8. února 1996 vešel v platnost nový Zákon o telekomunikacích (Telecommunications Act of 1996, známý také pod číslem 652). Jednalo se o významný legislativní počin na podporu rozvoje telekomunikační infrastruktury USA. Cílem tohoto zákona bylo zcela uvolnit podnikatelský prostor ve všech typech a technologiích dálkového přenosu dat. Zákon předkládal absolutní liberalizaci soukromého podnikání, a tím také možnost konkurence mezi jednotlivými obchodními subjekty. Zákon o telekomunikacích byl přelomovým zákonem, který až po dlouhých 62 letech doplňoval a nahrazoval zákon z roku 1934 Communications Act of 1934.

Zákon byl jakýmsi vyvrcholením snah prezidenta Billa Clintona a viceprezidenta Al Gorea o reformu telekomunikací. Reforma se zejména týkala oblastí soukromých investic, podpory hospodářské soutěže, ochrany různorodých stanovisek a hlasů v rámci médií, poskytování informačních technologií do rodin s cílem kontroly televizních programů, které jsou vysílány dětem na televizní obrazovku, vylepšení všestranných služeb, aby všichni občané Spojených států měli přístup k výhodám informační dálnice [Gore, 1996].

Communications Decency Act of 1996

Součástí zákona o telekomunikacích byl také přelomový, nový zákon Communications Decency Act of 1996 (CDA) – v rámci kapitoly V: Nemravnost a násilí. Jednalo se o první legislativní nařízení v USA, které se hlouběji zabývalo regulací pornografických materiálů na internetu. Zákon na jednu stranu podporoval svobodu slova a svobodný přístup k informacím, avšak na druhou stranu se snažil o ochranu před internetovou zločinností.

Už v době své přípravy a postupného legislativního schvalování se zákon stal terčem velmi ostrých kritik. Právě protiústavnost, tedy to, že zákon odporoval prvnímu dodatku americké ústavy, bylo vytýkáno jako největší nedostatek tohoto zákona. Tento dodatek ústavy, schválený Kongresem již v roce 1971, zakazuje Kongresu schválit jakýkoli zákon odporující svobodě vyznání, slova, tisku a pokojného shromažďování. Veškeré snahy o zrušení zákona vyvrcholily tím, že zákon byl nejvyšším soudem v roce 2003 zrušen jako protiústavní.

Clinger-Cohen Act of 1996

10. února 1996 vstoupil v platnost Information Technology Management Reform Act of 1996 (ITMRA), známý také jako Clinger-Cohen Act, volně přeloženo jako Zákon o reformě v managementu informačních technologií. Tento zákon navazoval na předchozí zákon o snížení papírové administrativy Paperwork Reduction Act z roku 1995. Za vznikem tohoto zákona stáli poslanec William Clinger a senátor William Cohen. Cílem zákona je zlepšení způsobu získávání a využívání informačních technologií federální vládou USA.

4. Druhé volební období (1997-2001)

I ve druhém funkčním volebním období se prezident Clinton a viceprezident Gore velmi zasazovali o rozvoj informačních technologií a o zmírnění působnosti tzv. „digitální propasti(digital divide). Cílem Clintonovy administrativy právě bylo zmenšení této digitální propasti mezi těmi, kteří mají přístup k informačním technologiím a internetu, a těmi, kteří tento přístup nemají. Mezi základní cíle patřilo: zvýšení přístupu k technologiím jako jsou počítače, internet a vysokorychlostní sítě, poskytování kvalitních vyučujících a praktických kurzů pro širokou veřejnost s cílem ovládnutí základních informační technik, propagace online zdrojů a aplikací, které pomohou občanům Spojených států využívat nové technologie.

14. září 1998 byl poprvé užit elektronický podpis na nejvyšší vládní úrovni v mezinárodní politice. Elektronický podpis byl použit k podepsání dohody Joint Communiqué mezi USA a Irskem.

Digital Millennium Copyright Act

28. října 1998 vstoupil v platnost zákon Digital Millennium Copyright Act (DMCA), který sloužil jako významný dodatek k Zákonu o copyrightu z roku 1976. Tento zákon rozšířil ochranu intelektuálního vlastnictví. Cílem tohoto zákona bylo reagovat na nové technologie, zejména na internet a mezinárodní smlouvy, které díky těmto technologiím vznikly. Zákon byl rozdělen na pět vzájemně sice provázaných, přesto téměř nezávislých částí. Každá z těchto částí (titles) pojednávala o samostatném problému.

Portál FirstGov.gov

24. června 2000 prezident Bill Clinton vyhlásil iniciativu FirstGov.gov. Jednalo se o webovou stránku, na které občané USA mohli nalézt veškeré online dostupné zdroje federální vlády USA. Stránka navíc nabízela přístup zdarma k vládním informacím, službám a zdrojům již 90 dní od jejich vyhlášení či vydání [Bertot, 2000]. V lednu 2007 byla stránka přejmenována na USA.gov.

Executive Order 13166

11. srpna 2000 prezident Bill Clinton vydal Exekutivní nařízení 13166 (Improving Access to Services for Persons With Limited English Proficiency), které vyžadovalo, aby vládní agentury přezkoumaly služby, které poskytují, a identifikovaly potřeby s cílem zlepšení poskytování služeb těm, kteří mají omezené znalosti angličtiny (Limited English Profociency – LEP). Účelem nařízení bylo také zajistit, aby vládní agentury vyvíjely a zaváděly systémy pro poskytování těchto služeb občanům s omezenou znalostí angličtiny a zlepšovaly tak přístup těchto občanů k informacím.

Na základě exekutivního nařízení 13166 vznikla webová stránka Limited English Proficiency : A Federal Interagency Website. Jedná se o webovou stránku vládní mezirezortní pracovní skupiny pro osoby s omezenou znalostí anglického jazyka (Federal Interagency Working Group on Limited English Proficiency).

OMB Circular no. A-130

28. listopadu 2000 vešel v platnost oběžník OMB Circular no. A-130 „Management of Federal Information Resources“. Jednalo se o memorandum pro řídící pracovníky v oblasti exekutivy a dalších vládních agentur.

Cílem tohoto „oběžníku“ bylo zavedení metody pro správu vládních informačních zdrojů. OMB v sobě zahrnuje procedurální a analytické směrnice pro implementaci specifických aspektů těchto metod.

Memoranda

4. dubna 1996 vešlo v platnost Memorandum M-96-20 (Implementation of the Information Technology Management Reform Act of 1996). Toto memorandum stanovovalo předběžné pokyny pro Federální agentury při zavádění zákona Information Technology Management Reform Act of 1996 (ITMRA), který podepsal prezident Clinton 10. února 1996.

25. října 1996 vyšlo Memorandum M-97-02 týkající se financování a investic do informačních systémů (Funding Information Systems Investments). Jeho hlavním cílem bylo prosazování zavádění požadavků, které jsou stanoveny v zákoně Information Technology Management Reform Act (ITMRA) z roku 1995. Memorandum popisovalo kroky, kterých mělo být dosaženo při financování informačních systémů.

10. března 1997 vyšlo Memorandum M-97-09 (Interagency Support for Information Technology), které se týkalo mezirezortní podpory informačních technologií. Toto memorandum vytvářelo mechanismus pro podporu činnosti mezirezortních skupin, které měly pomáhat při aplikaci Clinger-Cohenova zákona.

12. června 1997 vyšlo Memorandum M-97-15 (Local Telecommunications Services Policy), které se týkalo politiky místních telekomunikačních služeb. Memorandum si kladlo za úkol přijmout takové postupy, které by řídily získávání a nákup telekomunikačních služeb vládními agenturami s cílem poskytování lepších služeb občanům.

18. června 1997 vyšlo Memorandum M-97-16 (Information Technology Architectures) týkající se architektury informačních technologií. Toto memorandum předávalo vládním agenturám pokyny k rozvoji a implementaci architektury informačních technologií (Information Technology Architectures – ITA). ITA popisovalo vztahy mezi prací, kterou agentura dělá, informacemi, které agentura užívá, a informačními technologiemi, které agentura potřebuje. Zahrnovalo i standardy, kterými se řídil design nových systémů. ITA usnadňovalo interní sdílení informací a pomáhalo snížit počet informačních systémů plnících podobnou funkci.

2. června 1999 vyšlo Memorandum M-99-18 (Privacy Policies on Federal Web Sites), které se týkalo zásad ochrany osobních údajů na vládních webových stránkách. Toto memorandum vyžadovalo, aby ministerstva a další vládní agentury umístily na své webové stránky své zásady pro ochranu osobních údajů a poskytovaly dozor nad jejich uplatňováním. Na webových stránkách mělo být uvedeno, jakým způsobem a za jakým účelem byly tyto údaje shromažďovány a jakým způsobem je agentura zpracovala.

5. Nástin informační politiky za G. W. Bushe

George W. Bush pokračoval v prosazování telekomunikačních a internetových technologií tak, jak je proklamovali prezident Bill Clinton a viceprezident Al Gore.

Vzdělávací programy

Americké ministerstvo školství a čtyři země sdružení APEC (Asia-Pacific Economic Cooperation) se dohodly na vytvoření společné databáze popisující vhodné výukové aktivity využívající technologie a internet. Hlavním cílem bylo posílení mezinárodní spolupráce. Iniciativa byla pod názvem "Cyber Education Cooperation" vyhlášena 22. října 2001 na zasedání APEC v Číně.

Executive Order 13233

V listopadu 2001 prezident George W. Bush vydal nařízení Executive Order 13233. Toto prezidentské nařízení omezuje přístup veřejnosti ke spisům bývalých prezidentů Spojených států. Nařízení bere archivářům pravomoc rozhodnout, zda povolit či odmítnout přístup k prezidentským záznamům, a tuto pravomoc klade pouze a jen do rukou současného prezidenta Spojených států. Dokonce současný prezident tak i může zakázat přístup k dokumentům bývalého prezidenta, přestože ten k přístupu k těmto dokumentům dal povolení. Stejně tak záznamy viceprezidenta spadají pod ochranu nařízení 13233.

Toto nařízení zvedlo vlnu nevole zejména mezi historiky, archiváři, žurnalisty, zastánci občanských svobod a dalšími. Všichni uvedení požadovali, aby Kongres toto nařízení zamítl.

Digital Media Consumers' Rights Act

7. ledna 2003 představil Rick Boucher ve Sněmovně reprezentantů návrh novely zákona DMCA z roku 1998 pod názvem Digital Media Consumers' Rights Act (DMCRA) of 2003. Navrhovaná novela měla za úkol zjemnit některé body zákona DMCA – např. posílit úsilí komise Federal Trade Commission (FTC), jež by měla dohlížet nad vhodným označováním CD s ochranou proti kopírování s cílem ochrany spotřebitele před klamnými praktikami (jako je např. falešné označování DVD a CD).

9. března 2005 pak byla novela zákona ještě jednou představena ve Sněmovně reprezentantů pod názvem Digital Media Consumers' Rights Act (DMCRA) of 2005.

Executive Order 13292

25. března 2003 prezident George W. Bush vydal Exekutivní nařízení 13292 (Further Amendment to Executive Order 12958, as Amended, Classified National Security Information). Jednalo se o dodatek k nařízení vydanému bývalým prezidentem Clintonem v roce 1995 (Executive Order 12958), jež se týkalo odtajnění informací národní bezpečnosti.

Nařízení prezidenta Bushe zůstalo ve stejné struktuře jako nařízení prezidenta Clintona z roku 1995, došlo zde však ke změně některých klíčových partií, což vládním činitelům ponechává velké pole působnosti pro rozhodnutí, co má být utajováno a po jak dlouhou dobu. Změna je v délce období, které je vyžadováno, aby informace mohla být odtajněna, a oproti nařízení prezidenta Clintona je doba prodloužení utajování informací zvýšena na neurčito.

No Child Left Behind Act

10. listopadu 2003 ministr školství Rod Paige oznámil, že se devět amerických států podělí o patnáctimilionový grant na realizaci vědeckého výzkumu, jakým způsobem technologie ovlivňují vzdělávání studentů na základních a středních školách. Výzkum byl dotován tříletým grantem, který byl součástí rozsáhlého programu Technologický rozvoj školství v rámci známé iniciativy americké vlády – No Child Left Behind (Žádné dítě nesmí zůstat pozadu). Cílem bylo zvýšit schopnost školských úřadů připravovat a realizovat vysoce kvalitní hodnocení využívání vzdělávacích technologií.

Smyslem celé iniciativy bylo snížení rozdílů v přístupu ke vzdělávání mezi různými skupinami obyvatel. Program nabízel větší flexibilitu, více možností rodičům a zajištění ověřených výukových metod [Brdička, 2004].

Broadband

V roce 2004 v Minneapolisu George Bush prezentoval svou představu dalšího rozvoje broadbandu ve Spojených státech, jenž považoval za jeden z klíčových faktorů dlouhodobě podporujících rozvoj ekonomiky a vzdělanosti. Ve svém projevu Bush podporoval osvobození služeb rychlého připojení k internetu od daně [Merunka, 2004].

George Bush v roce 2004 podepsal dvouleté prodloužení zákona s výmluvným názvem "Internet Access Tax Moratorium" z roku 1998. Bush předložil Kongresu požadavek, aby působnost zmíněného zákona byla rozšířena také na broadband a osvobození od daně se do budoucna již stalo trvalým.

White House Web Pages

George Bush pokračoval v tradici Billa Clintona a Al Gorea a nadále ponechal spuštěné webové stránky Bílého domu. Bushovy webové stránky byly již podstatně košatější a obsahovaly více odkazů. Stránky se zaměřovaly na různé problematiky – pomoc Afghánistánu, rozpočet USA, ekonomiku, vzdělávání, energie, životní prostředí, zdravotní péči, imigraci atd.

Na webu byly umístěny i novinky související s proslovy G. W. Bushe, s jeho tiskovými prohlášeními a rádiovými vysíláními. V rámci služby Ask the White House bylo možné chatovat si s členy administrativy G. W. Bushe. K této službě byl navíc připojen archiv předchozích zpráv, takže bylo možné dohledat otázky, které konkrétního uživatele služby zajímaly.

Communications Opportunity, Promotion, and Enhancement Act

8. června 2006 schválil Kongres návrh zákona Communications Opportunity, Promotion, and Enhancement (COPE) Act of 2006. Tento zákon byl revizí stávajícího telekomunikačního zákona z roku 1996 (The Telecommunications Act of 1996).

Nový zákon tak například umožňoval klasickým telekomunikačním ("telefonním") společnostem, aby mohly snáze nabízet třeba i "televizní" služby, a tím více konkurovaly kabelovým operátorům. Zákon nakonec nezískal dostatečnou podporu a byl zamítnut.

OPEN Government Act of 2007

31. prosince 2007 prezident Bush podepsal zákon OPEN Government Act of 2007 (Openness Promotes Effectiveness in our National Government Act of 2007). Zákon byl jednomyslně schválen oběma komorami (Sněmovnou reprezentantů i Senátem). Tento zákon podporoval dostupnost, spolehlivost a otevřenost ve vládě tím, že posílil sekci 552 článku 5 zákoníku Spojených států (známého jako Freedom of Information Act).

Nový zákon si kladl za cíl opravit některé z nejvýznamnějších a netrvalejších problémů v systému FOIA, včetně zbytečných odkladů, nedostatku schopnosti zareagovat a nečestného chování některých vládních agentur.

Závěr

Bill Clinton se již v předvolební přípravě velmi razantně zasazoval za praktické využívání tehdy se rozvíjející sítě internetu. Spolu s Al Gorem má také velkou zásluhu na tom, že na základě jejich nátlaku bylo mnoho vládních agentur, americký soudní systém a armáda Spojených států nuceno ke zprostředkovávání svých služeb skrze celosvětovou síť internet. Tím se zasloužili o přiblížení americké vlády široké veřejnosti, která následně mohla využívat jejích služeb.

Po celou dobu dvou čtyřletých funkčních období v letech 1993-1997 a následně v letech 1997-2001 se Bill Clinton spolu se svým viceprezidentem Al Gorem snažili prosazovat demokratizaci výpočetní a telekomunikační techniky a volný přístup k informacím a informačním zdrojům.

K nejdůležitějším výsledkům informační politiky Clinton – Gore by se dal zařadit projekt Národní informační infrastruktury, později navrhované již jako Globální informační infrastruktura. Cílem tohoto projektu byla vize celosvětově propojené a spolupracující komunity skrze počítačovou síť.

Po celou dobu prezidentského úřadu Clinton a Gore kladli velký důraz na svobodný a rovný přístup k informacím pro všechny občany. Za tímto účelem byly zřizovány různé elektronické systémy zpřístupňující různé vládní materiály a další informační zdroje – např. systém THOMAS či služba GILS (Government Information Locator Service).

Viceprezident Al Gore se také zasazoval o snížení „papírování“ ve veřejné správě USA a navrhoval tak vytvoření tzv. paperless society, která by významnou měrou používala zejména elektronická média k šíření informací a informačních zdrojů, namísto tradičních – papírových.

Již na počátku svého prvního funkčního období Bill Clinton představil svou vizi na změnu Spojených států amerických (A Vision of Change for America) – zejména na změnu ekonomické situace a způsobu vedení vlády. Zejména od této vize se utvářely další kroky, které vedly k reformě ekonomiky a informační politiky Spojených států.

Již brzy po představení této vize podepsal Clinton Zákon o zvýšení elektronického přístupu k informacím Vládního tiskového úřadu (GPO Access), který měl veřejnosti zajišťovat volný elektronický přístup k podstatným informacím a materiálům vytvořeným federální vládou. Ve stejném roce, kdy vyšel zákon GPO Access, podepsal Bill Clinton i zákon Government Performance Results Act of 1993, který měl za úkol zlepšit práci na vládních projektech tím, že stanovoval určité body, které by měly být dodrženy při přípravě vládních projektů. Taktéž v roce 1993 vzniká pracovní skupina Information Infrastructure Task Force (IITF) sestávající z vysoce postavených zástupců vládních agentur, jejichž úkolem je rozvoj a aplikace informačních technologií.

Velkým krokem v oblasti internetizace a přiblížení vládních informací veřejnosti bylo v roce 1994 spuštění webových stránek Bílého domu. Během dvou Clintonových funkčních období byly obměněny celkem čtyři verze těchto stránek.

Významnou akcí, které se zúčastnil i viceprezident Albert Gore, byla konference Mezinárodní telekomunikační unie konaná v roce 1994 v Buenos Aires. Viceprezident ve svém úvodním projevu představil svou vizi Globální informační infrastruktury (GII), jejímž cílem bylo vytvoření celosvětové sítě tzv. informačních superdálnic, která by propojovala již existující telekomunikační a počítačové sítě všech zemí.

V roce 1995 byl vydán Paperwork Reduction Act (PRA), který vedl k zavedení již výše zmíněné paperless society, tedy jakési elektronické společnosti, ve které by byly informace sdíleny pomocí internetu.

Mezi další významné zákony související s rozvojem informační politiky a podpory přístupu k informacím v USA byl zákon Electronic Freedom of Information Act Amendments of 1996 (E-FOIA), vydaný v roce 1996. Zákon stanovoval devět kategorií výjimek, kromě kterých jsou všechny informace v držení státní správy přístupné veřejnosti.

Ve stejném roce vešel v platnost další zákon – Zákon o telekomunikacích, jehož cílem bylo naprosté uvolnění podnikatelského prostoru ve všech typech a technologiích dálkového přenosu dat. Zákon předkládal absolutní liberalizaci soukromého podnikání, a tím také možnost konkurence mezi jednotlivými obchodními subjekty. Jednalo se o přelomový zákon, který po dlouhých 62 letech přinášel reformu v oblasti telekomunikací. Součástí zákona o telekomunikacích byl také přelomový zákon Communications Decency Act of 1996 (CDA), který řešil zejména problematiku regulací pornografických materiálů na internetu a ochranu před internetovou zločinností.

Ještě v témže roce byl schválen zákon Information Technology Management Reform Act of 1996 (ITMRA), známý také jako Clinger-Cohen Act, který navazoval na Paperwork Reduction Act of 1995 a jehož cílem bylo zlepšení způsobu získávání a využívání informačních technologií federální vládou USA.

V roce 1996 byl ještě vydán zákon Government Printing Reform Act of 1996, který se zejména vztahoval na reformu v oblasti vládního tisku, dodávání a rozšiřování vládních publikací.

V období druhého funkčního období prezidenta Billa Clintona vchází roku 1998 v platnost doplněk k zákonu o copyrightu Digital Millennium Copyright Act (DMCA), jehož velkým přínosem je, že rozšiřuje působnost ochrany intelektuálního vlastnictví. Cílem zákona bylo reagovat na nové technologie, zejména na internet a mezinárodní smlouvy, které díky těmto technologiím vznikly.

Během Clintonovy vlády bylo vydáno také mnoho memorand týkajících se zejména usměrnění chodu jednotlivých vládních agentur a směrnic zabývajících se provozem informačních vládních systémů a zpřístupňování vládních informací veřejnosti.

Informační politika prezidenta Billa Clintona a viceprezidenta Alberta Gorea by se s odstupem času dala shrnout jako velmi přelomová. Nejen, že během Clintonovy administrativy byly dokončeny některé reformy, které byly již započaty před obdobím jeho nástupu do funkce, ale během jeho vlády došlo k podepsání mnoha přelomových a pro oblast informačních technologií významných zákonů. Jako největší přínos shledávám právě projekt Globální informační infrastruktury viceprezidenta Al Gorea, který vedl k rozsáhlé internetizaci na školách a dalších vzdělávacích institucích a znamenal tak rozšíření přístupu veřejnosti k informacím. S tímto souvisí i další významný krok, a to podpora vládních agentur v oblasti zpřístupňování vládních informací veřejnosti, zavádění vládních informačních systémů a ulehčení nákladů jdoucích do vlády a vládního tisku.

V některých oblastech ještě na Clintonovu informační politiku navázal prezident George W. Bush, avšak na druhou stranu právě některé jeho reformy vedly k uzavření cesty občanů k vládním informacím.

Seznam použité literatury
  • BERTOT, Carlo; MOEN, William E. 2000. FirstGov.gov/org/net/com : Issues and Considerations. Journal of Academic Librarianship. 2000, vol. 26, no. 6, s. 422-426. ISSN 0099-1333.
  • BRDIČKA, Bořivoj. 2004. 15 milionů dolarů dává americké škoství na výzkum vlivu technologií na vzdělávání. Učitelský spomocník [online]. 2004. [cit. 2008-09-26]. Dostupný z WWW: <http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=116>. ISSN 1214-9179.
  • ČINČERA, Jan. 2001. Internet a trvale udržitelný rozvoj : společenské a environmentální dopady rozšiřování globálních počítačových sítí. Praha, 2001. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK. Vedoucí disertační práce prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc.
  • DUGAN, Robert E; CHEVERIE, Joan F.; SOUZA, Jennifer L. 1996. The NII : For the Public Good. Journal of Academic Librarianship. 1996, vol. 22, no. 2, s. 133-141. ISSN 0099-1333.
  • GIBBONS, John H. 1997. This Gifted Age : Science and Technology at the Millennium. Woodbury : American Institute of Physics, 1997. xvii, 346 s. ISBN 1 56396 129 6.
  • GORE, Al. 1994. Remarks Prepared for Delivery By Vice President Al Gore. International Telecommunications Union. Monday March 21, 1994 [online]. 1994 [cit. 2008 10 29]. Dostupný z WWW: <http://cyber.eserver.org/al_gore.txt>.
  • GORE, Al. 1996. Summary of Telecommunications Act [online]. 1996 [cit. 2008 10 14]. Dostupný z WWW: <http://clinton4.nara.gov/WH/EOP/OP/telecom/summary.html>.
  • GRIFFITH, Jane Bortnick; SMITH, Marcia S. 1994. Information Policy : the Information Superhighway and the National Information Infrastructure. Journal of Academic Librarianship. 1994, vol. 20, no. 2, s. 93-95. ISSN 0099-1333.
  • IIA Releases Revised Policy Paper on Access to Government Information. 1993. Information Today. 1993, vol. 10, no. 10, s. 56. ISSN 8755-6286.
  • Information 2000. Library and Information Services for the 21st Century. Summary Report of the White House Conference on Library and Information Services (2nd, Washington, D.C., July 9-13, 1991). 1991. Washington, DC : U. S. Government Printing Office, 1991. 83 s. ISBN 0 16-035978-3.
  • LONGLEY, Robert. 2001. The Clinton White House Web Site [online]. About.com : US Government Info. 22. 1. 2001 [cit. 2008 09 09]. Dostupný z WWW: <http://usgovinfo.about.com/library/weekly/aa012201a.htm>.
  • MCCLURE, Charles R. 1996. Libraries and Federal Information Policy. Journal of Academic Librarianship. 1996, vol. 22, no. 3, s. 214-218. ISSN 0099-1333.
  • MCCOOK, Kathleen de la Pena; GEIST, Paula. 1993. Toward a Just and Productive Society : An Analysis of the Recommendations of the White House Conference on Library and Information Services. Washington, DC : NCLIS, 1993. 38 s.
  • MERUNKA, Mirek. 2004. George Bush prosazuje nezdaněný rychlý internet pro každého [online]. ISDN server. 2004 [cit. 2008 10 20]. Dostupný z WWW: <http://www.isdn.cz/clanek.php?cid=5717>.
  • SHAPIRO, Carl; VARIAN, Hal R. 1997. US Government Information Policy [online]. 1997 [cit. 2008-9-26]. Dostupný z WWW: <http://people.ischool.berkeley.edu/~hal/Papers/policy/policy.html>.
  • VLASÁK, Rudolf. 1995. Hospodářsky vyspělá část světa buduje informační společnost. Infocus. 1995, roč. 1, č. 4, s. 98-100, 114. ISSN 1211-0892.
  • VLASÁK, Rudolf. 1994. Informace na přelomu století. Bulletin SKIP. 1994, č. 3/4, s. [1] 6. ISSN 1210-0927.
  • VLASÁK, Rudolf. 1996. Informační dálnice a knihovny. 2. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : SKIP, 1996. 116 s. (Aktuality SKIP ; sv. 11). ISBN 80-85851-05-9.
  • VLASÁK, Rudolf. 1999. Informační povolání a informační společnost [online]. 1999 [cit. 2008-10-28]. Dostupný z WWW: <http://si.vse.cz/archiv/clanky/1999/vlasak.pdf>.
  • White House Conference on Library and Information Services. Recommendations, 1991 [online]. National Commission on Libraries and Information Science, 1991 [cit. 2008 9 25]. Dostupný z WWW: <http://www.nclis.gov/libraries/1991rec.html>.
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
POLJAKOVÁ, Anežka. Informační politika Clintonovy éry v USA. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 4 [cit. 2019-06-16]. urn:nbn:cz:ik-13069. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13069

automaticky generované reklamy
registration login password