Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Měsíce mlčení, měsíce únavy

Čas nutný k přečtení
33 minut
Již přečteno

Měsíce mlčení, měsíce únavy

32 comments
Podnázev: 
Poznámka k jednomu kalendáři
Autoři: 
Rubrika: 

Knihovna je sexy! – Opravdu? Ten dramatický název nástěnného černobílého kalendáře na rok 2010, nasnímaného Mirkem Pospíšilem a produkovaného péčí brněnské studentské skupiny Guerrilla Readers, je trochu zavádějící. Divákovo oko totiž na jednotlivých fotografiích nelákají ani tak funkcionalisticky řešené prostory Moravské zemské knihovny v Brně, prosklený výtah, telefonní drát, regály knih, lístkové katalogy nebo vymydlené podlahy, jako nahá těla převážně studentů Kabinetu informačních studií a knihovnictví FF MU, zčásti i dalších knihovníků a knihovnic.

Takový nápad – zpopularizovat bohulibou instituci za pomoci nahoty jejích sympatizantů – zavání, bohužel, jak vulgaritou, tak zoufalstvím: zoufalstvím nad současným postavením klasické tištěné knihy, likvidované hegemonií primitivně agresivních audiovizuálních protéz, kterému nelze čelit jinou zbraní než tou poslední: vlastní intimitou hozenou do ringu.

O podobný kalendář se v roce 2000 pokusil Martin Reiner, tehdy ještě Pluháček, dlouholetý šéfredaktor úspěšného brněnského nakladatelství Petrov. Vysvlékl donaha dvanáct předních českých básníků a prozaiků (mezi nimi V. Kahudu, J. H. Krchovského, M. Šandu nebo I. Wernische), naordinoval jim tu více, tu méně afektované pózy – a nechal je zvěčnit v černé a bílé. Program toho podniku měl být stejný: ukázat spisovatele jako „lidského člověka“, jak by řekl Ladislav Šerý, a vsadit ho zpátky do kategorie dobře konzumovatelné normality.

Jenže „knihovnický“ kalendář je jiný: jednak tím, že mu oproti dvanácti Pluháčkovým „měsíčkům“ chybí očistně recesistický (anebo obecně komický) duch, jednak proto, že zdejší modelové a modelky neopouštějí svoji anonymitu – fungují především jako bezejmenná těla, která v první řadě oživují a rozvíjejí přísné linie knihovních interiérů. Jejich odvrácené nebo z profilu snímané tváře většinou „mlčí“; stejně jako „mlčí“, tedy zůstávají neviditelné, jejich primární i sekundární pohlavní znaky.

Nesluší se posuzovat estetické kvality zvěčněných (a vlastně i zvěcněných) mužů a žen, můžeme ale ohodnotit uměleckou kvalitu jednotlivých záběrů, potažmo zvážit jejich příspěvek k dějinám tuzemského aktu ve fotografii. Snímky jsou většinou kompozičně banální, těží ze stereotypů estetiky československého aktu 50.–80. let minulého století; tedy z aktu, řekněme, spíše trpného než činného – z aktu deerotizovaného. Pózám chybí přirozenost, gestům (jsou-li jaká) emoce, tvářím výraz.

Navzdory vykřičníku v názvu a výjimečně zdařilé titulní fotografii (plus záběrům na květen a říjen) působí takový kalendář unaveně, ospale, ba nudně. Jako by skoro chtěl potvrdit frázi o knihovnách a tamějších pracovnících jako o místech, která dozajista mají ducha – ale zoufale jim chybí život.

Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 12)
KOPÁČ, Radim. Měsíce mlčení, měsíce únavy. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 12 [cit. 2024-10-05]. urn:nbn:cz:ik-13289. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13289

automaticky generované reklamy

Máme tu 32 komentářů

Jediné štěstí je, že studenti si s kalendářem dali mnohem větší práci, než Vy s Vaším článkem...

V diskuzích na Lidovkách, Blesku a jiných www stránkách, tam jsem se s označováním kalendáře jako "vulgárního" smířila. Váš článek v (snad) odborném periodiku mne však rozlítostnil.

Pane výtvarný a literární kritiku,
kde jste přišel na to, že Moravská zemská knihovna v Brně je funkcionalisticky řešená?

Dobrý den, autor diskutovat nechce (internetové diskuse nevnímá jako smysluplné), ale souhlasil s připojením těchto přípodotků: "Vulgaritou jsem nemínil nahotu, to je snad jasné, ale skutečnost, že čtenář se musí lákat na knížku tím, že se před ním holka za knihovnickým pultem svleče - to je podle mě totální zoufalství. A netvrdím, že MZK je postavena ve funkcionalistickém stylu (myslím, že Fuchsovi ten jeho projekt nakonec zatrhli), funkcionalistické rysy vykazují kulisy, v nichž bylo foceno." Josef Schwarz

K výše uvedené recenzi a odpovědi autora článku na dotazy čtenářů bych doplnil - přijde mi divné, pokud někdo otiskne vyhraněný názor v internetovém periodiku a následně odmítne diskutovat o svých názorech. Nevidím velké umění v tom na něco či někoho plivnout a pak utéct. Tím autorovi neberu právo na vlastní názor, ale způsob jeho uvažování a chování je bohužel typický pro českou publicistiku.

Ad redakční politika Ikara - přiznám se, že pro mně redakční politika Ikara není transparentní. Pokud už je něco podle názoru redakce hodno recenze a tato je nepříznivá, je korektní buďto otisknout druhou recenzi (kladnou či zápornou), nebo dát prostor autorům kalendáře k vyjádření. Jistěže charakter článků může vyjadřovat názor redakce, ale pak by to časopis měl dopředu deklarovat a netvářit se jako odborný. Nebudu říkat, že jsem překvapen, tuto zkušenost jsem udělal s redakcí Ikara i před časem i osobně. Obecně je diskutabilní psát recenzi na studentskou aktivitu (za jakoukoli aktivitu by měli být studenti pochváleni a nikoli posouzení veřejné pitvě).

Pro autory kalendáře - reakce na něj jsou různé, někdy prudérní, někdy nadšené (těch jsem zaznamenal více). Podle mě je to velmi efektivní způsob propagace knihoven a za sebe mohu říci, že jsem spokojen a budu Vás rád podporovat i v dalších aktivitách. Źe možná nesplňuje parametry profesionálního díla - jemináčku - je to studentský projekt. Bohužel si budete muset zvyknout, že v Čechách je spousta lidí, kteří jsou po vyrušení z nečinnosti či klidu svých všedních dní velmi nepříjemní až agresivní.

Díky vám i ostatním diskutujícím za podporu. Rád bych řekl, že v žádném případě nežádáme o oficiální možnost na tuto recenzi reagovat. Autor má nárok na svůj názor a jeho názor je vizitkou jeho samého. Nás kritika kalendáře těší, protože vede k diskuzi a počítali jsme s ní. To jestli se v tomto případě jedná o kritiku oprávěnou nechci soudit, popravdě je mi to jedno. Kalendář je na světě, myslím že většině lidí se líbí a svůj záměr zatím plní, jak ukazuje právě tato recenze a diskuze pod ní.

Ano, zajisté, zapšklý autor zřejmě nepochopil, že focení "erotických" kalendářů je dnes už běžnou součástí vysokoškolského studia. Na, co studovat? Založme si happeningovou skupinu, která předvede pár trapasů a diplom je v kapse. Pryč se nezáživnou vědou! Ať žije karneval!

Ano, negativní kritika je lepší než žádná kritika. Příště nafoťte, jak v knihovně utloukáte nějaké roztomilé zvířátko svazky tlustého slovníku či šlapete na Korán a ohlas bude zaručen!

Nejprve obecně:
1) O recenzi kalendáře (stejně jako o pozdější reakci na ohlasy) jsem byl požádán kolegou J. Schwarzem. Jestli je Ikaros periodikum odborné, nebo neodborné, internetové, nebo tištěné, mi bylo v tu chvíli jedno – a je mi to jedno nadále. Nepíšu a nepřemýšlím – zřejmě na rozdíl od těch, co tu mají naléhavou potřebu (většinou anonymně) sublimovat svůj zásadní nesouhlas s řečeným – s ohledem na ideologickou strategii média, na textovou „pravdu“, kterou napjatě očekávají jeho uživatelé. Píšu v prvé řadě o textu, resp. o obrazu. A píšu o něm jen a pouze za sebe.
2) Internet je médium, které má své výhody i nevýhody. Jednou z největších nevýhod jsou právě tzv. diskuze – v drtivé většině nerelevantní, hystericky podbarvené výlevy bez jakéhokoli konkrétního vztahu k textu, na nějž útočí. Zato s podle provokujícími a urážlivými výpady na adresu autora. Právě pro tenhle pokřivený způsob „diskuze“ mi věru nepřijde smysluplné marnit s nimi čas.

Nyní konkrétně:
1) Ad žánr: Odkdy recenze nesnese „vyhraněný názor“, jak říkáte? Není to útvar, který si o názor a priori říká? Jaký jiný smysl by měla, kdyby se autor nevyslovil k tomu, o čem píše? Upozornit na počet pravopisných chyb, spočítat stránky, převyprávět obsah?
2) Ad Vaše výrazivo: „plivnout“, „utéct“, „neberu právo na vlastní názor“, „způsob uvažování a chování“, „typický“ atp. Volíte slovník normalizační publicistiky. Účelově manipulativní, schematický, bez konkrétních poukazů i té nejzákladnější argumentace. Slovník v prvé řadě „nepříjemný až agresivní“, abych Vás, s dovolením, citoval.
3) Ad Vaše nároky na objektivitu, vyváženost: zaklínáte se směšným alibismem. Pakliže si – ať jako čtenář, nebo jako autor – nárokujete pro sebe právě ony dvě kvality, čili objektivitu a vyváženost, přesouváte se definitivně na území, které jste si vykolíkoval svým výše citovaným slovníkem: na území ideologického, tupě normalizovaného „myšlení“.

Pakliže máte, nebo v budoucnu budete mít chuť diskutovat, pane kolego, rád se s Vámi potkám osobně. Do té doby se můžete rozcvičit a připsat „vyvažující“ recenzi; velmi rád se s Vaším názorem na kalendář seznámím.

Prozatím se loučím s přáním nerušeného klidu Vašich všedních dní,

Radim Kopáč,
14. prosinec 2009

Drahý autore, copak nevíte, že kritizovat dětem jejich výtvory (post)moderní pedagogika považuje za výchovný prohřešek, který může způsobit celoživotní trauma. Nechápete, že se děti vztekají, když jsou zvyklé všude slýchat jen slávu?

Pane Stodola, je dobře, že Vy zůstáváte za všech okolností naprosto klidný :-)

Každá budova, která primárně hledí na to, aby správně plnila funkci, k níž je určena, je funcionalisticky řešená. Naopak budova, která od své funkce odhlíží je řešená formalisticky. Budova MZK v Brně je řešena funkcionalisticky od té chvíle, co byla navržena, přestože její vnější tvar by se dal nazvat formalistickým.

Při čtení Vašeho článku jsem přemýšlela, jak byste si takový knihovnický kalendář představoval. Kritizujete anonymitu, přitom na zadní stránce jsou vypsána jména skoro všech "modelů", dále i neviditelnost pohlavních znaků - to byl účel, má to být lehce erotický, ne pornografický kalendář.
Na žádnou diskuzi ohledně tohoto kalendáře jsem nereagovala, přestože jsem s nimi nesouhlasila, ale na Váš článek mi to prostě nedalo, už proto, že je v odborném časopisu, o kterém jsem si do teď myslela, že má kvalitní články. Asi budu muset svůj názor přehodnotit...

Nevím, co si myslí autor, ale dle mého názoru se dopouštíte falešného dilematu. Stavíte autora do pozice, jako by nutnost existence knihovnického kalendáře byla neodiskutovatelná a diskutovat se dalo jen o jeho formě. Tak se věci nemají. Osobně se domnívám, že není sebemenší důvod pro to, aby nějaký knihovnický kalendář vůbec existoval.

Erotický kalendář je skutečně zoufalý a především mimořádně trapný počin, který jen svědčí o tom, do jaké bídy je schopen akreditovaný vysokoškolský obor uvrhnout člověk, který sází na zážitkovou pedagogiku a místo informační vědě se věnuje "budování kolektivu" (team building či co). Je to ostuda a především varování před novými trendy ve vysokém školství, které si někteří pletou s mateřskou školou pro dospělé. Ještě víc takových odborníků a knihovnictví u nás půjde do háje.

Těžko říci. Většina lidí si na rozdíl od Vás netroufá vynášet nezpochybnitelné soudy, co je správné, špatné, ctnostné či trapné. Názory různých lidí na různé věci jsou - inu, různé. A tak to má být. Jsem rád, že vznikl zajímavý kalendář, a jsem také rád, že byl otištěn i kritický článek: v obou případech se lidé mohou zamyslet, utvořit si nějaký názor, popřemýšlet o knihovnictví, o nových formách marketingu, nebo třeba o celé společnosti...

Na druhou stranu, osobně vnímám jako mnohem větší "varování před novými trendy" některé příspěvky v této diskusi (ano, často i ty Vaše). Ačkoliv se pohybujeme v prostředí odborného periodika, některé reakce rezignují na jakoukoliv argumentaci, a zůstávají v rovině moralizování, sarkasmů či osobních invektiv. A obávám se, že tento styl poškozuje jakoukoliv diskusi (či obor obecně) více, než celý balík erotických kalendářů s odhalenými signaturami..

Já myslel, že nevhodnost spojovat studium na VŠ s focením erotických kalendářů je SAMOZŘEJMÁ, nevěděl jsem, že se musí "vyargumentovat" a že je třeba o ní popřemýšlet. Inu, lidé jsou různí, někteří chápaví, někteří méně.

Dobrý den,

diskuse nazrála k tomu, aby reagoval šéfredaktor (tedy já).

Předesílám tyto věci:
1) tato reakce nebude krátká, kdo diskutuje formou výkřiků, nebude spokojen
2) jsem sice šéfredaktorem Ikara, zároveň však i (mj.) externím spolupracovníkem KISK FF MU, v rámci kterého knihovnický erotický kalendář vznikl
3) vyjádřené názory jsou moje, nejde o stanovisko redakce časopisu Ikaros
4) některé věci nelze diskutovat bez vyjádření osobního postoje
5) s velkou pravděpodobností na reakce na tuto mou reakci už nebudu z časových a jiných (viz též níže) důvodů reagovat

Za prvé:
Autor recenze, (mj.) literární a výtvarný kritik Radim Kopáč, je – mohu-li to tak nazvat – mým přítelem, kterého si vážím mj. proto, že dokáže ostře formulovat svoje názory, se kterými sice mnohdy nesouhlasím, ale které mě nutí nad různými věcmi uvažovat. Zjevně tento efekt, pro který ho nemá řada lidí ráda, zapůsobil i v tomto případě. To byl ostatně i můj záměr, s jehož mezivýsledkem – tedy textem recenze – byla srozuměna i redakce Ikara. I do budoucna Ikaros zamýšlí publikovat kontroverzní texty (ať už recenze nebo jiné typy článků), které vzbudí diskusi o zásadních záležitostech, která právě v našem oboru (tedy: knihovnictví a informačním sektoru, resp. oblasti knihoven a informačních institucí, resp. v disciplíně knihovní a informační vědy – souhrnně a dále pouze LIS /library and information science – ale včetně praxe/) – alespoň podle mého názoru – chybí (fóra typu „Učeného hádání“ jsou z větší části impotentní, konference a semináře přehubila konferenční turistika, která všechny diskuse vytěsňuje do kuloárů, a tedy je činí širší odborné veřejnosti nedostupnými atd.). V tomto smyslu se dá říci, že náš záměr je stejný, jako záměr týmu Guerrilla Readers – ovšem budeme jej realizovat jinými – snad klasičtějšími, ale doufejme, že nikoliv méně účinnými – prostředky.

Za druhé:
Ikaros je odborný časopis a jako takový sleduje nejen dění v oboru LIS, ale i v oborech přilehlých. To však neznamená, že v článcích nejsou vyjadřovány názory. Jistěže i ve značně odborných článcích může být vyjádřen názor, natož v článcích svou povahou na názorech založených, jako je recenze, do jisté míry zpráva z konference, z veletrhu apod. Ikaros sice není recenzovaný časopis, ale hodnocení přijatých článků i z tohoto kritéria (mimo dalších) probíhá. Během 13leté historie Ikara se skutečně několikrát stalo, že jsme autorovi článek odmítli z důvodu odborné nedostatečnosti nebo třeba právě z důvodů, že vyjadřoval určité názory, postoje, stanoviska. Lze to nazvat redakční politikou, lze to nazvat cenzurou, ale prostě to tak je a bude. Odmítnutí autoři si pak své pochopitelné pocity jistě mohou mj. napravovat v internetových diskusích, dokonce mohou na daný časopis zanevřít a veřejně jej difamovat („odborném časopisu, o kterém jsem si do teď myslela, že má kvalitní články. Asi budu muset svůj názor přehodnotit...“ – i když v tomto případě zřejmě nešlo o autora, ale o čtenáře), ale skutečnost je daná: „O publikování jednotlivých příspěvků a jejich příloh rozhoduje redakce časopisu Ikaros“, jak stojí v první větě pokynů pro autory (http://mail.google.com/mail/#sent/12591aaa45569ccc). Neznám časopis hodný toho jména, který by to tak nedělal. Odmítnuté příspěvky lze dnes jistě bez problémů „otisknout“ na osobních webových stránkách, blozích apod. Z uvedeného plyne, že je zcela protismyslná myšlenka, aby k „nepříznivé“ recenzi byla otištěna recenze „kladná“ – kdo bude míru „nepříznivosti“/“kladnosti“ stanovovat? Ostatně diskutovaná recenze měla pozitivní dopad: dále rozšířila povědomí o recenzovaném produktu, způsobila diskusi a vnesla do ní nové podněty.

Ze třetí:
V diskusi se ohledně hodnocení kalendáře střetávají dva názory, které však – dle mého – nejsou protichůdné, a proto si myslím, že nejsem schizofrenik, pokud souhlasím s oběma:
A) pohled knihovnický: kalendář je skvělým počinem, který vnese nové podněty nejen do knihovnické sféry, ale může zaujmout (resp. už zaujal) i širší veřejnost. S ohledem na propagaci knihoven jde o mimořádně zdařilý produkt, který má navíc výrazný komerční potenciál. Tyto názory jsem opakovaně vyjadřoval a sděloval i já, jak přímo týmu Guerrilla Readers, tak i veřejně (např. na konferenci Infokon).
B) pohled výtvarněkritický a společensko-kritický: fotografie v kalendáři jsou (až na výjimky) z hlediska estetického a výtvarného průměrné, nepřinášejí v tomto směru nic nového, nejsou oním „Pirellim“ knihovnictví. Ostatně, móda (resp. vlna) erotických kalendářů běží už několik let (od matek, které chtějí zřídit mateřskou školu, přes spisovatele (viz citovaný Pluháčkův kalendář) až po studenty německých univerzit – řada příkladů je dohledatelná na webu), a ani v tomto smyslu tedy není kalendář originální. Otázka po tom, zda je takové počínání legitimní (pozor, ne legální! – to jistě je), tedy ospravedlnitelné, jak ji nadhazují kolegové Kopáč a Stodola, je jistě relevantní, bohužel však jednoznačně nezodpověditelná – k tomu, abychom se nějaké odpovědi dobrali, je nutné zaujmout mravní stanovisko. Kopáč a Stodola nárokují absolutní požadavky: co nenese svůj vnitřní smysl, nemá právo na existenci. Ostatní hlasy se nesou v duchu: kalendář je skvělým propagačním nástrojem knihoven. Doba je taková jaká je, fotkami kytiček, pejsků nebo kočiček zaujmout nelze, je nutné se odhalit (v tomto případě doslova). Je nutné udělat něco šokujícího, co připoutá pozornost médií, co nám (=autorům projektu a vzniklému produktu, v posledku však i oboru) umožní ocitnout se na předním stránkách mainstreamových médiích. To se v rámci projektu podařilo a v tomto smyslu je projekt nad očekávání úspěšný. V tomto směru neexistují hranice – lidé jsou čím dál tím otupělejší (mj. s postupující „mechanizací“ a „robotizací“ společnosti – mám na mysli, že značná část lidí funguje jen jako „kolečka“ ve stroji, jehož smysl nechápou – viz filmy Matrix, Ostrov a další), média neinformují (a politici nevládnou), ale prodávají reklamu, konzumenta je třeba zaujmout všemi prostředky – a ty prostředky zákonitě hrubnou, útočí na bazální pudy (jídlo, sex, potřeba útočiště a jistoty) čím dál nevybíravěji. V tomto směru tedy může dojít na ono kolegou Stodolou zmiňované „jak v knihovně utloukáte nějaké roztomilé zvířátko svazky tlustého slovníku či šlapete na Korán“ nebo jiné věci: mě napadlo třeba téma ničení knih (pálení, škubání atd., na každý měsíc jeden způsob). V tomto směru je tedy třeba konstatovat, že účel světí prostředky, a právě v tomto bodě musíme naši diskusi ukončit, protože by se z diskuse odborné stala diskusí o hodnotách (což už stejně do značné míry je). Osobně se přiznám, že neumí rozhodnout, zda je účelovost „špatná“, či nikoliv, stejně jako nedokážu rozpoznat, zda existuje bůh, či nikoliv (jsem v tomto směru agnostik). Zřejmě je to nedostatečnost mého poznávací aparátu, prosím, nevyčítejte mi ji a ani se nesnažte mě přivést na cestu „pravého poznání“ (poznámka zvláště pro kolegu Stodolu, diskutéra známého z portálu Inflow svou agilností), jiný nebudu.
C) Přece jen malá poznámka: skutečnosti uvedené v odstavci B (tedy stav společnosti, médií apod.) jsou doloženy v literatuře a navíc se o nich studenti KISK FF MU dozvídají při výuce. S těmito poznatky mohou naložit dvěma způsoby: 1) vyhodnotit současný stav společnosti jako „špatný“ a snažit se ho změnit; 2) stav společnosti nehodnotit a využít ho pro své záměry. Opět se ocitáme na poli mravního hodnocení, které tu nechci rozvíjet, podstatné je z mého hlediska jedno: aby si autoři kalendáře, tedy tým GR, a další nadšenci pro tento produkt (v onom moderně marketingovém slova smyslu), těchto skutečností (alespoň dodatečně) byli vědomi. Možná to bude nakonec přínosnější (i když nezamýšlený) výsledek celého projektu než veškerá propagace knihoven – studenti tímto způsobem odhalí janusovskou tvář společnosti (a skutečnosti obecně – ale prosím, neberte mě za slovo, skutečně nejsem manicheista, resp. zastánce dichotomní klasifikace jevů). A že to nevěděli předem? To chcete (nyní mířím na pány Kopáče a Stodolu) vyčítat právě studentům? Studenti se učí a dělají při tom chyby. Po chybě by ale neměl přijít trest (rákoska, špatná známka, dehonestace), ale přátelská diskuse a vysvětlení. V tomto smyslu je třeba naopak odmítnout stanovisko T. Gece („Obecně je diskutabilní psát recenzi na studentskou aktivitu (za jakoukoli aktivitu by měli být studenti pochváleni a nikoli posouzení veřejné pitvě).“) – tým GR svým projektem vstoupil do veřejného prostoru a je tedy oprávněné, aby veřejný prostor (v zastoupení kritiků a dalších osob a institucí) na jejich počin reagoval. S tím myslím tým počítal a je v tomto méně úzkoprsý než samotný ředitel MZK (tedy T. Gec). Jeho výhrady samozřejmě platí pro všechny práce, které do veřejného prostoru nevstupují - např. nepublikované seminární práce, výsledky testů apod. Ale např. už diplomová práce se ve veřejném prostoru ocitá a jako taková může být veřejností hodnocena. Proč jinak myslíte, že se všechny univerzity – až na čestnou výjimku právě Masarykovy univerzity – brání zveřejňování vysokoškolských kvalifikačních prací? Právě proto, že by se mohly ocitnout pod podobnou palbou oprávněné kritiky (s ohledem na volbu témat, kvalitu prací apod.), jakou na knihovnický erotický kalendář nasadil kolega Kopáč. Cožpak se nikdo dostatečně nepoučil z kauzy plzeňské právnické fakulty? Mravní odpovědnost vedení českých univerzit je v tomto směru obrovská a alibistické skrývání za střetem ustanovení autorského a vysokoškolského zákona je pro budoucnost a zdravý vývoj české vysokého školství a vědy zhoubný (prosím, toto slovo vnímejte ve smyslu značně sémanticky omezeném, zhruba ve smyslu „zhoubný nádor“)
D) Tím se dostávám k poněkud vnořené poznámce ke stavu oborové výuky, do které trochu vidím a ke kterému zde od kolegy Stodoly rovněž zazněly kritické poznámky. Předesílám, že jsem vystudoval UISK FF UK (zde jsem krátce i učil, v letech 2006-2007) a od roku 2003 (s dvouletou přestávkou v letech 2008-2009) externě učím na KISK FF MU. UISK i KISK mají svá zaměření, své preference, své metody. Zatímco UISK je zaměřen – lze to tak snad říct – technicistně (technologie a metodika oboru – ostatně podívejte se dobře na logo UISK, co vyjadřuje), KISK humanitně (z tohoto pohledu je pak zcela pochopitelné, že zatímco UISK opustil odborný odkaz svého znovuzakladatele, prof. Jiřího Cejpka, na KISK jej rozvíjí jeho žák M. Lorenz). UISK studentům předkládá propracované kurikulum, ale metody výuky zde ustrnuly v minulém století. KISK se snaží o něco jiného, o „práci s lidskými zdroji“, o motivaci, o kreativitu – ostatně jinak by ani takový projekt, jako je knihovnický erotický kalendář, na jeho půdě vzniknout ani nemohl. Věda se nepěstuje ani na jedné z této institucí: na KISKu z důvodů personálních, na UISKu z důvodů myšlenkové sterility (to ostatně platí pro obor LIS jako celek – v Česku se prostě v oboru LIS nic, co by se dalo označit jako „věda“, neprodukuje – maximálně se „opisuje“ – samozřejmě zcela v souladu s citační etikou – ze zahraničních zdrojů; to prosím není názor, to je doložitelné konstatování skutečnosti). Vedoucí obou ústavů v daných podmínkách širších systémů (fakulta, univerzita, společnost) dělají co mohou a jistě přijímají řadu podnětů, která jejich práci vylepšuje. Stejně jako bychom jistě mohli vytknout KISK (což dělá kolega Stodola) zaměření na zmíněnou motivaci studentů a tvořivou práci s nimi, stejně tak bychom mohli UISK vytknout zaměření na úzce technicistní chápání oboru – ředitel UISK R. Papík se dokonce na posledním Učeném hádání vyjádřil v tom smyslu, že pro studenty UIS vlastně výuka humanitních předmětů a filozofie není potřeba a že se bude snažit o jejich zrušení (prosím, toto tvrzení mám z druhé ruky, tedy jeho validita je omezená). Pokud by tomu tak skutečně bylo, je to alarmující, protože se zdá, že UISK bude směřovat už jen výhradně k výše zmíněné výrobě „koleček“ do dobře promazaného a fungujícího (rovněž samozřejmě záležitost postojů – zde spíše ironicky) stroje současné společnosti, a zcela rezignuje na smysl univerzitního vzdělávání. Čímž jsme se dostali k dalšímu diskusnímu balíku, pro který je už toto fórum nevhodné. A aby nezůstala nit suchá ani na KISK;-) – ano, kolega Svoboda to vyjadřuje sice – podle mého vkusu – agresivně (jako všichni proroci, kterým se nedostává sluchu), ale jednostranné pěstování sociálních dovedností není smyslem univerzity. Osobně se však nedomnívám, že by byl stav na KISK tak špatný, jak snad svými – často i osobními – výpady kol. Stodola naznačuje: myslím, že z tohoto pohledu má blíže UISK k technicistní debilitě (prosím, opět v úzkém odborném slova smyslu jako vyjádření stavu, kdy je lidská mysl schopna přijímat jen velmi omezené podněty) než KISK k sociální ekvilibristice spojené s odbornou demencí. Problémem obou pracovišť je, že nedokážou tyto odlišné (někdy extrémní nebo extrémně vyjadřované, jako v případě kol. Stodoly) postoje absorbovat (v KISK je tento problém domnívám se menší). To ovšem nevyčítejme jejich vedoucím a pedagogům, ale systému, který je nutí k velkovýrobě studentů, k produkci zbytečných textů (uplatňovaných v tzv. recenzovaných časopisech a zvyšujících už tak entropii z nadprodukce (kvazi)vědeckých textů) a dalším krokům, se kterými třeba mnohdy ani nejsou mravně srozuměni – na údery hlavou proti zdi však nemají dostatek energie, nebo naopak na ně mají příliš rozumu. To už jsme však opět u diskuse o smyslu univerzitního vzdělávání, která patří jinam; ba dokonce u diskuse širší: o mravní odpovědnosti, institucionalizované mentální a odborné prostituce, systémově organizovaného „brainwashingu“ a jiných.

Za čtvrté:
Glosa k poznámce T. Gece: „přijde mi divné, pokud někdo otiskne vyhraněný názor v internetovém periodiku a následně odmítne diskutovat o svých názorech“. Možná to z dnešního pohledu, kdy může vyjadřovat názor každý kdykoliv a kdekoliv (často to jsou ovšem pouze mentální prefabrikáty, v horším případě hysterické osobní reakce), „divně“ působí, ale i já se domnívám, že elektronická diskuse už v některých fázích přestává být efektivní a nemá ji smysl rozvíjet dál. Proto ani já nebudu reagovat na případné reakce na tento můj text, protože si nemyslím, že je to smysluplné. Čas se dá využít efektivněji a dané věci nelze prodiskutovat jinak než osobně. V tomto smyslu bych rád upozornil na reakci kolegy Kopáče, který takovou osobní komunikaci nabídl: („Pakliže máte, nebo v budoucnu budete mít chuť diskutovat, pane kolego, rád se s Vámi potkám osobně“) – jak ho znám, naprosto to nebylo míněno ironicky, ale zcela vážně. Pokud tedy jde všem (nebo alespoň některým), kteří se zapojili do této diskuse, skutečně o věc, navrhuji uskutečnit mezioborovou disputaci na daná témata. Jistě lze vymyslet vhodný termín a místo, organizačně se toho v případě zájmu mohu ujmout (takovou myšlenku ostatně nosím v hlavě delší dobu).

Za páté a za poslední a zcela mimooborově:
Funkcionalismem se v úzkém slova smyslu rozumí architektonický směr, u nás rozvíjený od 20. let 20. století a dobíhající ještě po druhé světové válce (a – právě – v Brně mohutně rozvinutý především zásluhou geniálního Bohuslava Fuchse – při každé příležitosti při procházkách centrem Brna upozorňuji své společníky a společnice na jeho mimořádné stavby). Z této tradice pak vyrostla moderní architektura, která – dle názorů odborníků – je právě u nás příliš v zajetí funkcionalismu. V tomto smyslu tedy skutečně MZK funkcionalistickou (lépe snad „funkcionalizující“) stavbou je. Zde však nejsem odborníkem, pouze poučeným, nicméně diletujícím amatérem.

Josef Schwarz

S mirnym zpozdenim (zpusobenym obzvlastni hekticnosti letosniho predvanocniho obdobi) reaguji na tuto obsirnou odpoved, nebot mam za to, ze odpovedet je elementarni slusnost.
Ad 1 - zde jiz myslim neni co dodat. Nezbyva nez poprat hodne zdaru :-).
Ad 2 - nezpochybnuji pravo redakce otisknout to, co uzna za vhodne. Pouze nadale trvam na svem nazoru, ze pokud je clanek/recenze vyrazne kriticky/a, je vhodne otisknout jeste jeden posudek (klidne opetovne kriticky). Toto je muj nazor, jiste ze se nemusime shodnout. Ad vlastni redakcni politika - moje zkusenost avizovana v prvnim komentari se tykala pokusu o investigativni novinarinu na Ikaru, kde jiz opravdu byva zvykem, ze prostor dostanou obe strany. Ale to je asi spise na ustni debatu.
Ad 3 - souhlasim. Otazka vedy na VS pracovistich je na samostatnou debatu.
Ad 4 - dekuji za nabidku setkani s autorem. Bojim se vsak, ze bychom prevazne resili muj normalizacni slovnik :-) a to asi neni cilem. Kazdopadne jsem zvedav na dalsi recenze z jeho dilny. Ad diskuze - je se obecne nebranim jakekoli smysluplne diskuzi, pouze mi neni zrejme, jake oblasti se nabidka diskuze, kterou mate v hlave, tykala.

Kolega Schwarz poměrně obšírně reaguje na mé uštěpačné poznámky v bodu D) svého traktátu. Proti sobě klade pražské a brněnské pojetí knihovnictví jako pojetí technicistní a humanistické, přičemž moji kritiku vidí jako kritiku z pozic pojetí prvního. Snad je to proto, že v současné době se pod pojmy věda, o kterém se zmiňuji, míní především vědy přírodní, popřípadě technika, a humanitní obory se za vědecké nepovažují, pročež se do jejich rámce vejde i focení erotického kalendáře.

Nic není tak vzdálené mému pojetí vědy jako právě tato scientistická polarita. Kdyby se kolega Schwarz znal mé názory, jistě by mne nezařadil mezi zástupce tvrdého scientismu, kteří se snaží ze studií knihovnictví vyřadit humanitní discipliny. Byl jsem to právě já, kdo se pokusil ve své diplomové práci uchopit informační vědu prostřednictvím metafyziky, a jsem to já, kdo hájí vědeckost metafyziky, dalších filosofických disciplin a společenských věd, za podmínky, že užívají vědeckých metod. Vědeckými metodami pak nerozumím pouhou empirii, ale postup dokazování a odvozování svých poznatků prostřednictvím logiky.

A právě kritéria, která mi umožňují zařadit mezi vědu metafyziku či informační vědu, mně nutí vyřadit z ní focení erotiky.

Pro informační vědu dle mého názoru není nebezpečný jen Papíkův tvrdý scientismus, ale i Škyříkovo postmodernistické stírání hranic mezi vědou a hrou.

Způsob, jakým se "dělá věda" v České republice v žádném případě nepovažuji za šťastný a řadu "vědeckých" výstupů, s nimiž jsem měl tu smůlu se seznámit, jsou čirým zoufalstvím. Ano, současná věda mnohdy připomíná hru. Reagovat na to tak, že si hrát začneme zcela nepokrytě, nepovažuji za šťastné. Je to analogie postmodernistické negace osvícenské racionality. Osvícenství předceňuje schopnosti přirozeného rozumu, postmoderna je neguje. Stále je tu možnost zlaté střední cesty mezi osvícenstvím a postmodernou, Prahou a Brnem.

Jsem členkou projektového týmu Guerrilla Readers. Dovolím si však nyní vyjádřit osobní názor ... na kalednář, chcete-li.

Smyslem projektu Guerrilla Readers je aplikovat a analyzovat netradiční marketingové metody v oblasti čtenářství a knihoven. Demonstruji (překvapivě) na kalendáři:

1) Výběr netradiční marketingové metody
- kalednář s akty je klišé pro Hollywood, ale guerrilla/šok pro české knihovny

2) Guerrillová aplikace marketingové metody
- způsob aplikace/provedení: guerrilla marketing je úzce svázán s komunitou/prostředím. Lehce překračuje hranice tak, aby vyvolal diskuzi a kontroverzi, ale "neurazil" dobré (většinové) mravy. Právě z balancování na této tenké hranici mohla vyplynout kritizovaná estetická nepřevratnost. Což je samozřejmě velmi subjektivní, osobně mám "mlčení" mnohem raději než hluk. ;-) V okolí mám několik profesionálních estétů, kteří se vyjádřili ve stejném duchu.

3) Analýza dopadu/úspěšnosti/vlivu marketingové metody
- ptáme se: byla metoda (ne)úspěšná? Proč? Co se dá zlepšit? Kam/s kým/jak dál?

4) Šíření nabytých zkušeností
- využíváme sociální média pro dva cíle: a) jako nástroj pro samotné kampaně (např. propagace kalednáře na FaceBooku) b) jako prostor pro sdílení našich zkušeností

KALENDÁŘ:
aplikovali jsme marketingovou metodu, která je pro tuto oblast guerrillová.
Marketingová analýza:
Metoda je úspěšná. (velmi zestručněno)

Hlubší analýza:
Co vypovídá o společnosti, že projekt Guerrilla Readers za rok a půl svého fungování zrealizoval již přes desítku rozmanitých akcí a tato má tak obrovský ohlas?
Proč někteří vidí/čekají/chtějí karneval a netěží ze všech 4 výše popsaných bodů?
Proč i odborná komunita (lépe psáti v množném čísle, protože nejen ta naše "knihovnická") komunita řeší převážně oblečený/neoblečený (morálka), učesaný/neučesaný (estetika)? To jsme čekali spíše od široké veřejnosti ...
Proč se někdo nezeptá, co je v druhém plánu věci: byl Kalendář jen dobrý marketingový tah? Skutečně si Guerrilla Readers (pod vlivem mediálního mámení a pochval) myslí, že přiláká čtenáře do knihovny? Skutečně si teď čtenáři myslí (pod vlivem kalednáře), že je za pultem čeká Diskobolos/Helena v bederní roušce? Napadlo někoho, že velkým přínosem kalednáře je otevření věřejné diskuze v sociálních médiích? Klasická média jako instituce nátlakově definují pojmy, na jejichž základě vnímáme skutečnost ("Jsme koncern. Vydaly jsme kalendář. Jsou tam nahé holky. Je to normální.") Sociální média dovolují pojmy vyjednat participativně. Diskuze se může účastnit kdokoli. Může kritizovat. Může chválit. Musí se zamyslet, co pro něj knihovna vlastně znamená. Co do ní patří, co ne.

Dělat marketing knihoven dobře neznamená špínu reklamy (ruku na srdce, mysleli jste při listování kaledndářem skutečně na sex? Já spíš na to, co zrovna dělají/myslí Ti lidé mezi knihami ...). Znamená to zajistit, aby pojem knihovna byl živý, žitý, diskutovaný. To se nám daří. Děkujeme, že diskutujete také.

Neodpustím si P.S.: pokud je Ikaros sociální médium, je kontraproduktivní podporovat "zprostředkovanou" diskuzi s autorem, za jehož recenzi jsme mimochodem rádi. :-)

Ostatně ani P.P.S.:

"Šťouchat do mrtvého mývala klackem, není bádání." Věda je tam venku. ;-)

Dobrým marketingovým tahem pro čtenost knihy může být urazit Alláha a nechat na sebe vyhlásit fatwu, jak se to podařilo Salmanu Rushdiemu.

Tohle je právě naprosto základní otázka moderní vědy: JE VŠE, CO JE TECHNICKY MOŽNÉ, TAKÉ MORÁLNĚ DOVOLENÉ?

Zesnulý profesor Cejpek se domníval, že věda musí mít svůj etický rozměr, chtěl, aby informační věda byla věda s etikou (píše to ve svých skriptech).

Nějak nechápu Váš příklad s urážkou Alláha jako příklad marketingového tahu. Eva Güntherová mimojiné píše:

"Proč se někdo nezeptá, co je v druhém plánu věci: byl Kalendář jen dobrý marketingový tah? Skutečně si Guerrilla Readers (pod vlivem mediálního mámení a pochval) myslí, že přiláká čtenáře do knihovny? Skutečně si teď čtenáři myslí (pod vlivem kalednáře), že je za pultem čeká Diskobolos/Helena v bederní roušce? Napadlo někoho, že velkým přínosem kalednáře je otevření věřejné diskuze v sociálních médiích?"

Myslím, že z textu jasně vyplývá, že kalendář jako marketingový tah ke zvýšení čtenosti knih myšlen nebyl. Tudíž se vaše tvrzení nedá snad ani považovat za argument, protože reagujete na něco, co nebylo řečeno.

Když vyměníte "přilákat do knihovny" či "zvýšit čtenost" souslovím "vyvolat diskuzi", pak je příklad stále smysluplný. Stále může jít o marketingový tah.

P.S. Před několika lety jsem se snažil "vyvolat diskuzi" o potřebě přesné terminologie v knihovnictví provokativní kritikou knihovnického kodexu vydaného SKIP, kterou jsem se pokusil publikovat v Ikarovi. Ikaros článek odmítl. Tah to byl sice guerillový (já ostatně vedu partizánskou válku na několika frontách), ale přece jen s oborem související.

Principielně nejsem proti užití postupů, které používá reklama a marketing, jsem proti překračování hranic, které jsou dány jistými kritérii. Erotické fotografie v knihovně prostě nesouvisí s knihovnictvím, ani když je nafotí knihovníci.

Osobně se domnívám, že takovýto počin může maximálně urazit pár lidí, kteří jsou hrdi na své knihovnické povolání.

K tématu doplňkově v aktuálním Týdnu č. 50/2009, s. 78-80, článek Odvážné pózy i laciná gesta (perex: "České krásky vystavují ke konci roku pravidelně své křivky v kalendářích. Motivací je vlastní zviditelnění i touha udělat něco pro charitu"). Mj. se tu píše:

Nahotou pro děti i propagaci rakví
Někdo chodí s košíčkem po ulici a vybírá drobné, jiní na to jdou důrazněji: třeba odložením svršků. Stylizované kalendáře si nechávají vyrábět komerční firmy i knihovny. „Chtěli jsme pro naše klienty připravit speciální překvapení a ukázat, že naše zaměstnankyně jsou nejen skvělé profesionálky, ale také krásné ženy," vysvětlovala mluvčí ruského peněžního ústavu Expobank, proč se část managementu svlékla do negližé. Na posteli v saténu se tak rozvaluje nejen šéfka prodeje pro VIP klienty, ale i ředitelka divize on-line služeb. Podobně představuje české knihovníky jako přitažlivé osoby - nikoli jako „šedé myši" ve vytahaných svetrech - nový kalendář nafotografovaný v Moravské zemské knihovně: zúčastnění v něm pózují bez oděvu. Zvednout prodej nahotinkami se snaží několikátý rok jedna italská pohřební služba, pro niž se před luxusními rakvemi promenádují obnažené modelky ve stylu gothic „oblečené" do latexu nebo černé krajky a ověšené řetězy. To letušky ze společnosti Ryanair nemyslely prý na zisky společnosti, ale na charitu. Výtěžek z palubního prodeje šel na pomoc postiženým dětem. V bikinách pózovala vleže u motoru i česká stevardka Jaroslava, její kolegyně se nechaly fotografovat v pilotní kabině nebo servisním středisku. Na třetí svět pamatovali studenti univerzity v Oxfordu. Svá nahá těla nechali zvěčnit před školními budovami, svlékla se i část orchestru během zkoušky nebo žáci při učení ve školní knihovně. A že s nahou kůží na trh nemusejí chodit jen mladí, předvedly americké „mamky", které se snaží zachránit southamptonské muzeum. Před objektiv se postavila například čtyřiapadesátiletá obchodnice s nemovitostmi, jejíž intimní partie zakrývá jen zahradnické náčiní; její kolegyně zase žehlí oděná pouze do zástěry.

Nabízí se také otázka, jak moc je pózování pro firemní kalendáře dobrovolné. Ano jistě, výslovně k němu nikdo nucen zřejmě není. Ale... je krize a o místo usilují spousty mladých krásných žen, které jsou ochotny se svléknout. Takže jestli se někomu pózování nelíbí...

Pane kolego, mám pocit, že to vidíte poněkud jednostranně. Pokud se to někomu nelíbí, tak se prostě fotit nenechá: měsíců je jen 12 a např. zaměstnankyň zmíněné Evrobanky je jistě několiřádově více. Takže otázka se jistě nabízí, ale není relevantní. Ovšem, bylo by možné uvažovat o skupinových fotografiích, pak by se jistě relevance Vámi položené otázky zvýšila. Ovšem při představě, jak vedení nadnárodní firmy organizuje hromadné fotografování svých zaměstnanců a rebelové (rebelky) jsou z firmy vyhazováni, se už asi ocitáme v nějakém paralelním vesmíru. Josef Schwarz

V současné době jsou realitou věci, které před deseti lety někdo mohl označit za jevy z paralelního vesmíru. Nevím, jakým směrem se "vývoj" bude ubírat, nicméně přes veškerou absurditu takové představy se mi povinnost nafotit hromadnou erotickou fotografii, pokud jsem zaměstnancem firmy (klidně státní), se mi nejeví jako nijak nereálná představa. V Gentu radnice přikazuje svým zaměstnancům, co mají jíst. http://bovepul.blog.cz/0905/sekta-uctivacu-gaie-narizuje-posty To mi také připadá jako z paralelního vesmíru, leč není.

Pane Stodolo, máte osobní zkušenost z nějaké soukromé firmy podobného typu, o kterých se zmiňuje pan Schwartz? Článek na který se odkazujete vyšel na Novinkách.cz v rubrice Koktejl! Jen namátkou nadpisy některých článků, které jsou v této rubrice dnes:
"Potvrzeno průzkumem: Ženám trvá zaparkovat o 20 vteřin déle než mužům"
"Anglický kocour si vyrazil trajektem do Španělska"
"Trumpová se rozvádí se čtvrtým manželem"
Pokud si děláte představu o společnosti podle podobných článků, pak chápu, že se vám zdá reálné i to, že by nějaká firma někoho nutila k tomu, aby fotil erotické fotky pro reklamní účely.

1. Kalendar a vubec Guerrilla Readers se mi libi, je to vkusne, at si rika, kdo co chce. A je to navic vec nazoru. Libi se mi podpora ctenarstvi. A knihovny si zaslozi rozvoj. Stejne tak s emi kdysi libili plakaty Narodni knihovny, ktere zobrazovali namety knih neotrele. Mne se libi veci. A kalendar vzbudil zajem v mem okoli, a nikoliv u muzske casti jenom :-) Proste se libil.
2. Libi se mi herni princip z Brna, ktery ozivuje vyuku. Moc se mi to libi jako absolventovi Outward Bounds -- www.psl.cz , ktere fandim. V Praze jsou jine pdominky, take mam svou cestu, i kdyz studenti jsou tu hodne hravi, nejde vse aplikovat. A pak mame sve veci.

3.Delat informacni vedu a menit ji a rozvijet je jedna vec a posuzovani je druha vec. Kritik je vzdy ve vyhode. Take nemusi to tvorit :-) Jsem rad, ze jsou pozsuzovatele obecne. Aspon neni mrtvo. Necht ale mluvi vysledky, v kontextu moznosti, vyvoje, historie a vubec casu. Rychloobratkovy marketing v informacni vede tedy asi ne. Bal bych se, kdyby z UISK bezela jedna velka myslenka. Ty myslenky totiz bezi od prima kolegu i studentu a je jich moc. A to je MOC dobre. A nemusi byt videt. Take je vytrzeno z kontextu, a to velmi hodne, ze informacni vedu na UISK odstrihujeme od humanitnich oboru. Ani na to nebudu moc reagovat. Kdo zna situaci, vi sve a vi, co a proc rikam, byt s mirnou nadsazkou. Asi by totiz na strane exaktnich ved mohli rikat, ze UISK se odstrihnul od exaktnich ved. :-) Ne, je treba brat vyvazenost a kazda veda ci smer humanitnosti ci exaknosti, co ovlivnuje rozvoj informacni vedy, je potreba. A pak dulezita vec, bez ktere by rozvoj UISK FF UK nesel a uz vubec ne v podminkach financovani nebo radcu atd." Psi stekaji, karavana jde dal. Posuzovatelu oboru je mnoho a kazdy ma svuj nazor. Neni jen jeden nazor. Neni jedna kritika. Neni jedna cesta, ale vice. Informacni veda na tom neni az tak zle, ale ma pochopitelne hodne pred sebou.
4. Pokud nekdo nepochopil nadsazku pri Ucenem hadani a Infokonu, je mi lito. Nechtel jsem, aby dizkuze byla mrtva, tak jsem si zaprovokoval par tezemi. Diskuze mela byt ziva. Mohl jsem klidne a nemastne neslane odpovedet, zustat sedet a odpovedet par tezi a nechat to byt. A jit vecer na vinko. Takhle se mi to libilo. Chtel jsem Brnakum, ktere mam rad, trochu to ozivit, udelat radost. Pochopitelne to vzbuzuje polaritu nazoru. Mnozi pochopili, nekteri ne vzhledem k mladi, jini treba nechteji a musi porad s necim bojovat, ac mosty pres reku jsou postaveny a neni treba se brodit. Muj pocit z konference i Uceneho hadani byl jen a jen prijemny - libilo se mi v Brne. Kdyz se mi neco nelibi, tak mlcim, nebo to reknu. Rozhodne bych neurazil organizatory. Ale oni to udelali VYBORNE.
5. Drzim palce do noveho roku a jednu dulezitou vetu kritikum i tvurcum: Kdo nic nedela, nic nezkazi. A "howgh!". Richard Papik, UISK FF UK v Praze, http://uisk.ff.cuni.cz