Pro nás, Evropany, jsou Vánoce nejkrásnější svátky v roce. Milujeme je všichni, bez rozdílu věku, a když je po svátcích, mnozí začnou ihned odpočítávat dny do těch dalších. Pro všechny, kteří litovali, že je po Vánocích, mělo oddělení pro děti a mládež Regionální knihovny Karviná-Nové Město velké překvapení – v rámci projektu AISEC měli naši Knihomolíci možnost přivítat první lednový týden studenty z různých zemí a porovnat naše oslavy Vánoc s tradicemi jejich rodné vlasti.

Poznali jsme Roberta z Mexika, Jessicu z Číny, Tan z Vietnamu, Brunu z Brazílie a Joyce z Thaiwanu. Každý z těchto mladých lidí se nejdříve zeptal dětí, co ví o jeho zemi, pochválili správné odpovědi a přidali několik zajímavostí. Všechny pobavil a rozesmál Roberto, protože v Mexiku mají chilli v jídle, nápojích i čokoládě. Jessica šokovala děti počtem obyvatel Číny a srovnáním s naší republikou. Děti se jí na oplátku pochlubily, že spousta našich hraček pochází právě z této země...

Vlevo: knihovna plná napjatých diváků; vpravo: wrestlingový souboj Roberta a Robina

Následovalo téma, které nás nejvíce zajímalo – Vánoce. Odlišností bylo mnoho a pro nás slavit tyto svátky v teple u moře na pláži je nepředstavitelné. Čekání na dárky a slavnostní večeři do půlnoci připadalo dětem zvláštní. K večeři kuře a rýže nebo celá uvařená ryba – to taky nikoho nenadchlo. Když jsme slyšeli, že v Číně slaví teprve na přelomu ledna a února, to už všichni hlasitě protestovali. Překvapení vyvolal také zvyk, který mají v Mexiku – do panenky dají rachejtle a panenku nechají vybouchnout.

Jessica, Tan a Joyce prozradily, že Vánoce slaví většinou mladší lidé po vzoru Ameriky. S Brunou jsme si zazpívali vánoční píseň Rolničky v portugalštině a Roberto nás naučil tanec zvaný La Rama.

Vlevo: Knihomolíci si vyměňují jména a podpisy; vpravo: tanec La Rama v podání Janičky

Celé povídání bylo vedeno v angličtině, děti si mohly procvičit jazyk a ověřit své znalosti. Pro jistotu jsme měli také překladatelku, která uvedla dle potřeby vše na pravou míru. Naši mladí přátelé byli velice srdeční a vstřícní, hodně nám toho pověděli o své vlasti a nakonec dětem nabídli, že jim napíší jména ve svém jazyce. Byla to hezká památka na pozoruhodnou akci. Povídání se všem líbilo a shodli jsme se na tom, že nejhezčí Vánoce má každý u sebe doma, kde má své nejmilejší.