Knihovníkem již od svých šesti let

PhDr. Karel Sosna (29. 8. 1941) absolvoval katedru knihovnictví a vědeckých informací UK v roce 1964, PhDr. v roce 1969. S výjimkou několika let na začátku normalizace po sovětské okupaci v roce 1968 pracoval v různých odborných knihovnách (společenské vědy, zdravotnictví, technika, stavebnictví a projektová činnost). Od roku 1990 ředitel Parlamentní knihovny. Člen Rady Národního muzea, vědecké rady Knihovny Akademie věd ČR a výkonného výboru SKIP ČR. V letech 1991 - 1999 člen stálého výboru sekce parlamentních knihoven IFLA. Od roku 1991 korespondent Evropského centra pro parlamentní výzkum a dokumentaci (ECPRD) při Evropském parlamentu a Parlamentním shromáždění Rady Evropy se sídlem v Bruselu a Štrasburku. V současném volebním období zastupuje ve výkonném výboru ECPRD parlamenty střední a východní Evropy. Publikační činnost v našich a zahraničních odborných časopisech a sbornících.

Proč jste si zvolil obor knihovnictví a jak vzpomínáte na svá studia?

Vzpomínám si, jak se nás paní učitelka v první třídě první den školy ptala, čím chceme být, až budeme velcí. Hrdě jsem oznámil, že budu knihovníkem, protože jsem si do dětského oddělení městské knihovny ve Volarech chodil půjčovat knihy ještě před zahájením povinné školní docházky. Můj dětský sen se mi splnil vrchovatě, a proto mohu čas od času s jistou nadsázkou prohlašovat, že knihovníkem jsem již od svých šesti let. Po skončení základní školy jsem udělal přijímací zkoušky na obor knihovnictví střední osvětové školy v Praze a po maturitě přijímací pohovory na tehdejší katedru knihovnictví a vědeckých informací UK. Předepsané jednooborové studium mě ani nijak zvlášť nezatěžovalo, ale ani moc neuspokojovalo. Katedra pod vedením docenta Jaroslava Drtiny nám studentům však v rámci specializovaného studia pro uplatnění v různých typech knihoven vycházela maximálně vstříc, takže v mém vysokoškolském indexu jsou zápočty a zkoušky z takových neknihovnických předmětů, jako jsou botanika a biologie, ale i hygiena, fyziologie a anatomie.

Jak se potom vyvíjela vaše kariéra?

Po skončení vysoké školy a základní vojenské služby jsem přijal místo samostatného odborného bibliografa (tzv. SOBA) v Ústavu dějin socialismu v Praze. Pamětníci si možná vzpomenou, že tento ústav byl po převálcování Pražského jara sovětskými tanky označen oficiálně za jedno z "hnízd kontrarevoluce" a rozprášen. Jako mnoho jiných v té době jsem musel opustit své povolání, a přestože jsem v první polovině 70. let vyhrával jeden konkurz na místo vysokoškolského knihovníka za druhým, byly mi "z kádrových důvodů" tolerovány (až na dva roky v knihovně Výzkumného ústavu hygieny záření a pak Institutu hygieny a epidemiologie v Praze) maximálně propagace a prodej dárkových předmětů sportovní jednoty ČKD Bohemians Praha, žehliček, vysavačů a kávovarů ETA n.p. Elektropraga Hlinsko v Čechách nebo kancelářských potřeb a tapet Odbytového sdružení papírenského průmyslu Praha. Nejraději vzpomínám na éru obchodního cestujícího s tapetami. Poznal jsem doslova celou republiku, od velkých měst až po malé vesnice s jednou prodejnou Jednoty. Jednal jsem s malými trafikanty, ale i s generálními řediteli největších tehdejších stavebních gigantů, které jsem musel přesvědčit (byl na tom závislý můj příjem), aby se např. při výstavbě Jižního města v Praze použily místo vnitřních omítek tapety. Byly to sice další "moje univerzity", ale přiznám se, že jsem se v koutku duše cítil ve srovnání s jinými svými kolegy vysokoškoláky přece jenom trochu sociálně a společensky méněcenný. Tohoto pocitu mě později zbavili až američtí kolegové z Kongresové knihovny ve Washingtonu, pro které jsem se stal ztělesněním myšlenky střídání zaměstnání a povolání jako podmínky všestranného růstu osobnosti i v knihovnictví, kterou sice teoreticky vyznávali, ale prakticky se z Kongresové knihovny nehnuli ani na okamžik. Posledních dvanáct let před koncem normalizace jsem v základním informačním středisku VTEI Kovoprojekty Praha pracoval jako rešeršér, studijní technik, překladatel a tlumočník. V únoru 1990 jsem přes profesora Jiřího Cejpka dostal od Federálního shromáždění ČSFR nabídku, která se neodmítá.

Můžete našim čtenářům přiblížit Parlamentní knihovnu ČR?

Zájemcům doporučuji navštívit webovskou stránku Parlamentní knihovny, na které všechny základní i podrobnější informace o aktivitách knihovny naleznou. Je třeba mít na zřeteli, že Parlamentní knihovna je především knihovnou právnickou se specializací na naši a zahraniční legislativu. V žádné jiné české knihovně nenajdete tolik titulů sbírek zákonů cizích zemí jako u nás. Knihovna byla sice původně založena jako neveřejná administrativní knihovna poskytující své služby výhradně členům a zaměstnancům parlamentu (sněmovny i Senátu), ale to se postupem doby, rozvojem parlamentní demokracie a zejména rozvojem a využitím moderních informačních technologií zcela změnilo. V roce 1996 jsme odstartovali projekt nazvaný Digitální knihovna Český parlament), v jehož rámci zpřístupňujeme nejširší světové veřejnosti svoji jedinečnou mnohasetsvazkovou sbírku parlamentárií. Den po dni od roku 1861 do současnosti a v době jednání Poslanecké sněmovny dokonce pouze s jednohodinovým zpožděním oproti reálnému průběhu si můžete přečíst (a v některých případech i poslechnout), o čem parlament jednal, jaké usnesení nebo rozhodnutí přijal, co kdo řekl, jak hlasoval, v jakém stádiu se nacházejí právě projednávané zákony atd. Parlamentní knihovna s odborem informatiky Kanceláře Poslanecké sněmovny tak předběhly zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb doslova o několik let. V rámci Evropského centra pro parlamentní výzkum a dokumentaci se již uskutečnily na základě naší iniciativy dva odborné semináře o digitální parlamentní knihovně v Praze a Londýně a další jsou plánovány do Haagu a Bruselu. O spolupráci a připojení se k projektu v jeho historické části díky společnému státu v minulosti již projevily zájem rakouský a slovenský parlament. Do blízké budoucnosti není tedy vyloučeno, že se na internetu objeví mezinárodní projekt Československo-rakouská nebo alespoň Česko-slovenská digitální parlamentní knihovna.

Vaše knihovna poskytuje služby specifické skupině uživatelů. Má to nějaký vliv na vaši práci? Vyplývají z toho zvláštní požadavky na práci knihovníků?

Jistě. Na předním místě bych uvedl psychickou odolnost vůči stresu. Do běžné knihovny přijde klient, sám nebo s pomocí knihovníka si najde příslušný dokument, který si buď odnese domů, nebo se do něj zahloubá ve studovně. Ne tak v Parlamentní knihovně. Zákonodárci nikde na světe nemají čas číst. Vyžadují inteligentní, věcný a aktuální výběr faktů a informací a potřebují je ihned. Dalším požadavkem je přísná nadstranickost. Knihovník si nemůže dovolit podávat informace podle svých politických sympatií a antipatií. Dále je nutné respektovat i důvěrnost poskytovaných informací. Je pouze na zákonodárci, kdy a jak s informací naloží a s jakým cílem nebo motivem ji použije. Zvláštními požadavky jsou tedy schopnost pracovat v zátěžové situaci, nestrannost, nezaujatost a vysoká míra profesionální loajality ke svým uživatelům. Samozřejmým požadavkem je i velmi dobrá znalost světových jazyků.

Mají vaši uživatelé nějaká velmi zvláštní přání či požadavky? Můžete uvést nějaký příklad toho, kdy byly vaše informační služby velmi nápomocné pro práci poslanců?

Nápomocné musejí být vždy. Občas ale nastávají i výjimečné situace, kdy služby knihovny ovlivňují jednání parlamentu bezprostředně zcela zásadním způsobem i v době, kdy se tak říkajíc tvoří dějiny. Vzpomínám si, jak se v únoru 1992 schvalovala ve Federálním shromáždění Smlouva mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci. Debata se táhla dlouhé hodiny a schválení smlouvy bylo vážně ohroženo, protože tehdejší opozice namítala, že její text je ve srovnání s obdobnou německo-polskou smlouvou špatný a nevyvážený v náš prospěch. Když jsem zjistil, že autentický text této smlouvy nikdo z poslanců nezná, zavolal jsem kolegovi do Bonnu, během patnácti minut přišel faxem oficiální německo-polský dvojjazyčný text, který jsem předal poslancům a hned na to byla naše smlouva bez další diskuse schválena. Situace se v bleděmodrém opakovala po téměř přesně pěti letech, kdy se v Poslanecké sněmovně projednávala Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím vývoji. Po mnohahodinové úmorné diskusi se ukázalo, že tehdy opoziční ČSSD bude hlasovat pro deklaraci, pokud se najde klidná neutrální půda mimo všudypřítomné kamery a všetečné oči a uši novinářů, na které se s nimi zástupci dalších stran, Senátu a Hradu dohodnou na textu uvozovací formule, která bude všem vyhovovat. Stalo se tak ve vší tichosti v uzavřené místnosti Parlamentní knihovny.

Blíží se volby. Jak vypadá život Parlamentní knihovny před, během a po volbách?

Je velice hektický. Před volbami odevzdávají zákonodárci auta, počítače, služební pasy, mobilní telefony atd., ale i knihy. A to je téměř pravidelně u několika jednotlivců kamenem úrazu. Jednání se mnohdy táhnou léta a na pomoc musejí přispěchat i právníci Kanceláře sněmovny nebo Senátu. Ve volebním roce se zpravidla ruší nebo velmi omezují tzv. parlamentní prázdniny a dovolené i zaměstnancům parlamentu, který musí před volbami, během nich i po nich pracovat naprosto plynule a bez zádrhelů. Pro nové zákonodárce je třeba během léta připravit jejich pracoviště a bezchybně fungující služby včetně Parlamentní knihovny. Po přísaze poslanců a převzetí mandátů je nutné ty nové (letos se očekává 50 % obměna sněmovny) seznámit s jejich právy, povinnostmi a možnostmi, na čemž se aktivně podílí svými materiály, ale i individuálními a kolektivními školeními a instruktážemi i Parlamentní knihovna. Letos to budeme mít navíc o to složitější, že přecházíme na nový knihovnický systém (rádi bychom ukončili práci v systému T-Series, který užíváme již deset let a s novým volebním obdobím přešli na Advanced Rapid Library zakoupený od firmy Cosmotron Bohemia s.r.o.).

Chystá vaše knihovna kromě přechodu na nový knihovnický systém nějaké významné změny a novinky?

Dále máme v úmyslu pokračovat v digitalizaci naší sbírky starých tisků prohlášené MK ČR v roce 2000 kulturní památkou. Jak možná víte, koncem prosince loňského roku jsme na internetu zpřístupnili digitalizovaný rukopis Práwa saszká z let 1469 - 1470. A nyní bychom chtěli postupně digitalizovat a tím zpřístupnit veřejnosti a na náhradním médiu tak uchovat fyzicky již téměř zanikající artikule čili výnosy českého zemského sněmu a významné české právní dokumenty z dalších staletí našich dějin. Digitální knihovna Český parlament od roku 1469 do současnosti - to by skutečně nemělo na světě obdoby.

Jaký podíl na vašem dnešním úspěšném působení ve funkci ředitele knihovny mělo studium?

Úplně zásadní i přesto, že co se přednáší na našem ústavu na FF UK dnes, je až na výjimky na celé dlouhé hony vzdáleno tomu, co jsem se já učil před desítkami let. V mém případě nejde ani tak o soubor získaných konkrétně využitelných vědomostí a znalostí jako o poznání, že studium nikdy nekončí. Že se jedná o neustálý celoživotní proces, bez něhož nelze být úspěšným v žádném povolání.

Kdybyste nyní šel zpět na fakultu jako student, jaké předměty byste potřeboval pro úspěšné uplatnění v oboru? Jinými slovy, co považujete za stěžejní znalosti a dovednosti, kterými by škola (například ÚISK) měla určitě každého budoucího knihovníka vybavit?

Na prvním místě jsou to jednoznačně znalosti moderních informačních technologií a umění je zvládat a využívat ve prospěch svých klientů. Těžiště knihovnické činnosti se přesouvá od pouhého půjčování knih k vyhledávání, pořádání a poskytování informací a znalostí, a to předpokládá důkladnou a neustále obnovovanou znalost všeobecných i speciálních referenčních klasických a elektronických informačních zdrojů a optimálních rešeršních postupů a metod. Z hlediska knihovny je pochopitelně výhodnější, naučí-li se knihovník efektivně pohybovat v placených databázích již ve škole, která má z marketingových důvodů do nich většinou přístup zdarma. Větší důraz bych rovněž položil na moderní metody hodnocení kvality a efektivity práce knihovníků a knihoven, které jsou u nás neustále podceňovány. Absolventi by také mohli mít hlubší znalosti o metodách a možnostech vícezdrojového získávání finančních prostředků pro kvalitní knihovnické a informační služby včetně znalostí o jejich efektivním vynakládání. Velmi se také přimlouvám za více studentských zahraničních stáží a výměn. V praxi je veliký rozdíl mezi studenty, kteří se jich zúčastnili a těmi, kteří se během studií nikam ven nedostali.

Máte nějaký veselý zážitek z vaší knihovny nebo jejího okolí?

Musím se vždy usmívat, když se ke mně v knihovně Filosofického a Sociologického ústavu AV ČR hlásí tolik let po 17. listopadu 1989 jeden z jejich bývalých vedoucích pracovníků (dnes již v důchodu) jako k panu Chomátovi a nevěří, že člověk, se kterým dlouhá léta externě spolupracoval a téměř denně ho potkával, se jmenuje jinak. Jako mnoho jiných lidí, kteří nesměli za normalizace pracovat a publikovat ve společenských vědách, jsem totiž měl svého "pokrývače". Tím byl tehdejší vedoucí knihovny ministerstva zahraničních věcí Mgr. Miloslav Chomát. Další příklad toho, že před svou vlastní minulostí člověk zkrátka neuteče.

Máte ještě na srdci něco, co byste rád sdělil našim čtenářům?

Jenom to, že knihovnictví je krásné povolání, kterému se zaslouží věnovat s plným nasazením. Zvláště nyní, kdy u nás prožívá svoji renesanci. Mimochodem, již alespoň dva nebo dokonce tři roky jsem nezaslechl ani jeden z dříve tak častých povzdechů a nářků nad nízkou společenskou prestiží naší profese. Asi jsme již konečně pochopili, že úroveň našeho společenského ocenění je závislá jen a jen na nás. Že musíme zkrátka společnosti víc aktivně dávat a poskytovat, než od ní jenom pasivně očekávat. To mi dává velkou naději i do budoucna.

Jedličková, Petra; Sosna, Karel. Knihovníkem již od svých šesti let. Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 3 [cit. 23.10.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/917>. urn:nbn:cz:ik‐000917. ISSN 1212-5075.
Průměr: 3 (hlasů: 2)

automaticky generované reklamy