K pracovnímu štěstí potřebuji dvě věci: dobré lidi kolem sebe a prostor pro nápady

Čas nutný k přečtení
16 minut
Již přečteno

K pracovnímu štěstí potřebuji dvě věci: dobré lidi kolem sebe a prostor pro nápady

0 comments
Rubrika: 

Narozen v roce 1962 v Praze, dětství prožil v pražském
Podskalí a na Vyšehradě. Vzdělání: Střední průmyslová škola
sdělovací techniky v Panské ulici v Praze 1, obor radiokomunikační
technika (1981), Katedra vědeckých informací a knihovnictví FF UK
v Praze, zaměření vědecko-informační (1990), postgraduální doktorská
studia na ÚISK FF UK (2000). Praxe: od roku 1984 ve sféře
služeb VTEI (vědecké, technické a ekonomické informace), převažuje
specializace na rešeršní služby v databázových systémech, částečně
referenční služby. V současnosti: VŠ učitel (na ÚISK od října
1994), informační specialista a konzultant, projekty v neziskové
i komerční sféře, knižní publikace, odborné články, rovněž články
na popularizaci informační a knihovní vědy. Zahraniční zkušenosti:
1995 v Německu (Fachinformationszentrum Karlsruhe), 1996 (Longwood
University Library a další knihovny všech typů ve Virginii, USA),
1998 (semestrálně hostující přednášející na School of Information
& Library Science, University of North Carolina, USA), 2001
(americká univerzitní centra a knihovny výzkumně - Sever - Východ
- Jih). Specializace: dialogové informační systémy, databázová
centra, informační podpora vědy a výzkumu, vybrané části rozhraní
informační vědy a kognitivních disciplín, human-computer interaction,
uživatelské chování a competitive intelligence. Zájmy:
vše, co je sdíleno s rodinou a přáteli, sport, sportovní cestování
(kolo, sporty spojené s různými druhy vod), světová literatura (zejména
"ztracená generace"), kavárny a čajovny. Životní motta:
"exuperovské" - "co je nejdůležitější, je očím neviditelné",
a také od americko-španělského filozofa a sociologa Santayany: "Proti
narození a smrti nemáš léku. V mezidobí zachovej radost."

Lidé, kteří věří na souběh významných událostí, by z Tebe jistě
měli radost. V tomto roce jsi oslavil kulatiny, narodila se Ti dcera
a stal jsi se ředitelem Ústavu informačních studií a knihovnictví
(ÚISK). Jak bys tento rok pro sebe hodnotil ty a co plánuješ na
příští léta?

Souběh významných událostí? Myslím si, že nejhodnotnější je pro
mne narození dcery Terezky. V létě jsem si to narození prožíval
a teď si užívám jejích prvních měsíců na světě a nerad bych se připravil
o některou fázi pokračující. Vždy jsem si přál mít čas na zážitky
s rodinou. Jinak tento rok hodnotím střídavě - pln zajímavostí,
tu a tam štěstí, ale bohužel i smutku, neboť například právě teď, v době rozhovoru do Ikara, prožívám absolutně nečekanou smrt blízkého
kamaráda. Znám tedy šťastnější roky. A co plánuji? Přesné plánování
nemám v životě moc rád. Můj postoj k plánování beru jako pokoru
vůči životu. Obecně mne ale baví vymýšlet, mít nápady a vize. Dejme
tomu vize s jistou posloupností. Rád bych žil nadále vesele a trochu
užitečně pro druhé a měl kolem sebe dobré lidi. Zbytek uvidíme, že?

Od října t. r. jsi novým ředitelem ÚISK, rozhodně však nejsi novou
tváří na ÚISK a v oboru vůbec. Jak jsi se dostal k oboru a co Tě
vedlo k přijetí nabídky na místo ředitele ÚISK?

Když opomenu svůj kladný vztah ke knihovnám, knihám a čtení od dětství,
tak mne získala kniha Vladimíra Smetáčka Lidé a informace a přál
jsem si svět informací více prozkoumat. Ke knize jsem se dostal
poměrně pozdě, až na vojně. Dva roky vojny jsem si krátil kupodivu
intenzivní četbou knih, které jsem vkládal do svého zeleného batůžku
protichemické ochrany, a to i na úkor této ochrany, a jako radista
se sluchátky na uších si je v hlubokých lesích a ve výcvikových
prostorech četl a přitom byl schopen bojové pohotovosti.

Hlásil jsem se na studium ještě z vojny, ale to nevyšlo. Musel
jsem počkat až na dobu po vojně. Přiznám se, že mne více lákal informační
a znalostní směr na Vysoké škole ekonomické, ale studium tam bylo
možné jen denní formou, což bych si sice přál, ale nebylo již reálné
z osobních důvodů. Proto jsem začal studovat na Filozofické fakultě.
Zároveň jsem pracoval jako operátor a provozní programátor velkého
sálového počítače, kde se zpracovávaly tzv. SDI (ARI) rešerše. O
něco později - asi od roku 1987 - jsem pracoval jako rešeršér v
tehdejších online systémech vědeckých informací GOLEM a DIALOG-2/VS.
Rešeršní služby a referenční služby, zejména pro klientelu z vojenské
vědecko-výzkumné základny s oborovým záběrem od medicíny, farmacie,
chemie přes elektroniku až po inženýrské obory, byly vynikající
školou. Na 10 let strávených jako civilní zaměstnanec vojenské vědecko-výzkumné
základny v odvětvovém středisku VTEI rád vzpomínám. Nikdy bych netušil,
zejména po komických zážitcích v základní vojenské službě, že vojenské
prostředí může být vysoce odborné, profesionální a vědecké. Už tehdy
jsem začal mít rád příběhy, které se skrývají za každým tématem
rešerše. A proto mám rád vědce, výzkumníky a uživatele vůbec a baví
mne je pozorovat a podrobovat je občas zkoumání.
Potkal jsem ale hlavně celoživotní lásku - dialogové informační
služby a metody vyhledávání informací. Kromě toho mne zajímala informační
věda jako taková, a také její rozhraní s některými jinými obory,
a to mne drží dodnes.

Díky této specializaci jsem poznával hodně od lidí, kteří se tehdy
spolupodíleli na tradiční a prestižní, tehdy ještě československé,
akci CS ONLINE (dnes je adresa www.csonline.sk),
jako Mária Dologová a její kolegové ze Strediska informácií ze Slovnaftu
v Bratislavě, Michal Babka, Eugenie Kotherová, Jiří Kadleček, Bob
Boček, Jaroslav Horký, Jaroslav Šilhánek, Helena Slezáková, Zdeněk
Vaněk, Jiří Budil a mnozí jiní, kteří tu dialogové informační služby
začínali a podporovali. Za hodně vnitřních i vnějších inspirací
v době studií vděčím manželům Mertovým a paní profesorce Marii Königové.
Pochopitelně oblíbených pedagogů a předmětů bylo více. Škola, katedra
vědeckých informací a knihovnictví, přestože byla trochu odtržena
od praxe, mi relativně hodně dala právě inspiracemi. Nepřeženu to
snad, ale až na výjimky jsem viděl v každém předmětu něco nového
a hledal souvislosti se svou specializací. Rovněž naše forma setkávání
se spolužáky a sdílení nejen znalostí byla velmi intenzivní a častá
a mohu říci, že jsme si vzájemně pomáhali a přátelské kontakty máme
dodnes. Naprostá většina z nás pracuje v oboru, anebo jeho mezioborových
"úletech", a asi se máme neustále rádi a děláme si ze sebe legraci
a pomáháme si a fandíme si. To mne dávalo vždy ohromnou energii.

A vstup na ÚISK? Jednoho slunného jarního pátečního odpoledne 1994
zazvonil v mé pracovně na Ústavu vědeckých informací ministerstva
obrany telefon a na druhém konci sluchátka byl docent Vlasák, kterého
jsem do té doby znal v podstatě jen z článků a letmých potkání v
tehdejším ÚVTEI-ÚTZ, resp. NIS. Pozval mne na kávu a nabídl mi účast
v konkursu na místo odborného asistenta s cílem rozjet výuku rešeršních
služeb tak, jak se dělaly v praxi u nás, i když jen na několika
pracovištích, anebo ve vyspělém světě. Nebylo by to první setkání
s výukou na ústavu. Asi v roce 1991, rok po dokončení mého studia
a za pana profesora Cejpka, kterého si velmi vážím, jsem měl na
ÚISK coby externista tréninkový předmět Kurs rychlého čtení. Je
to vlastně jen dávný koníček překlopený do praktického výstupu,
ve kterém mne podporovala doktorka Lidmila Vášová. Relativně jsem
byl spokojen s tehdejším zaměstnavatelem, kupodivu i platem, ÚISK
jsem tedy nepovažoval v prvním momentě za vážnou nabídkou, ale přemýšlel
jsem již déle o pracovní změně, neboť člověk toho má zažít více.
Přicházel totiž i pocit, že to, co jsem chtěl udělat na stávajícím
pracovišti, je vlastně naplněno a není na obzoru výrazně nových
věcí a že by člověk zpohodlněl, kdyby neodešel. Tak jsem vyrazil
na kávu k docentu Vlasákovi. Ten mi chytře nabídl dvě věci, které
mne ale zlákaly: podstatně menší peníze a realizační prostor pro
mé nápady. Obé dodržel. Nechal jsem si proto praxi, která byla ze
strany vedení ústavu podporována, a začal nově pracovat na částečný
úvazek na několik prima let v informační sekci společnosti Medistyl,
u lidí, které jsem považoval za hvězdy informačních služeb ve sféře
chemie, farmacie a životního prostředí. Podotknu, že ve službách
na klíč pro konečného uživatele. Ke svému pracovnímu štěstí potřebuji
dvě věci - slušné zacházení a prostor pro nápady a jejich realizaci.
Materiální zbytek se vždy nějak dořeší. Na obou pracovištích,
na ÚISK i v Medistylu, byla pracovní i lidská pohoda.

Vedení ústavu je věcí, která mne zavazuje z hlediska důvěry mnoha
lidí ve mne a vážím si toho, ale nesnil jsem o této pozici, neboť
až do roku 2000, kdy se objevily ony návrhy ze strany kolegů, jsem
se zabýval především svou oborovou a předmětovou specializací. Mít na starosti ÚISK neznamená moc nad lidmi, ale rozvoj a sehrávání jakéhosi orchestru, který bude hrát a který bude něco vytvářet,
vyluzovat. Řízení vědců nebo obdobně vysokoškolských pedagogů má
svá specifika, jste tak trochu jako na hřbitově, kde máte pod sebou
lidi, ale nikdo vás neposlouchá. Ale vážně: je a bude to výzva pro
můj mozek, kreativitu a smysl pro humor, který bych vedením ústavu
tedy nerad ztratil.

Každý manažer má mít vizi. Jaká je ta Tvoje ve vztahu k podobě
ÚISK za, řekněme, 5 let?

Mluvíme-li o vizích, byl bych rád, aby to za čas zkontrolovali
jiní a já to vezmu bodově a stroze za prvé, druhé, za a, b, c...:
1. Nezkazit to, co je dobré a co začali moji předchůdci,
neboť nepřebírám vedení ústavu v bodě nula nebo v krizové situaci,
řada věcí má dlouhý náběh a jejich základy se třeba pokládaly před
několika lety a jsou výsledkem předchozího vedení a naší týmové
a kolegiální práce, chci vidět věci objektivně a spravedlivě, některé
věci jsou pak na světě, ať řízení je nebo není.
2. Přijít s novými věcmi, které nemusejí být nutně negací minulého
a dosavadního, ale logickým vývojem a pokračováním, také s viděním
jinou optikou, a to - velmi zhruba a nyní volně vyjádřeno - obsahuje:
a) omlazení ústavu lidmi, kteří jsou nejen dobří v teorii,
ale mají i jisté zkušenosti v praxi. Důležitá je podpora lidského
faktoru, který chce přicházet s novými a kreativními myšlenkami,
zajímá se o rozvoj oboru a má rád studenty a nebojí se komunikace
s nimi. K tomu je nutné motivovat externí přednášející a experty
ke spolupráci, i když kamenem úrazu je rozpočet na tyto intelektuální
posily. Na tomto místě je nutná poznámka: omlazení ústavu musí především
respektovat jádro oboru, tj. nevychováváme stejný profil jako třeba
elektrofakulty, matematicko-fyzikální fakulty, manažerské a obchodní
fakulty, což striktně neznamená, že náš student nebude umět něco
navíc, co se pěstuje na jiných oborech a fakultách; b) důraz
na kvalitu výuky
odpovídající pojetí našeho oboru ve 21. století
a připravovat absolventy, kteří nebudou mít výrazné problémy se
uplatnit ve znalostních, informačních a knihovnických profesích,
budou do jisté míry rozumně překvalifikováni za účelem, aby si informační
trh, také jeho státní nebo soukromý subjekt uvědomil, že jim musí
jít naproti s tabulkami, platy a další podporou, vlastní výuka by
měla být motivující, ale zároveň poměrně náročná pro studenty a
pochopitelně náročná na přípravu pro pedagogy, kteří se budou muset
více vzdělávat a pracovat na znalostním zázemí i dalších pedagogických
schopnostech; c) to předpokládá redefinování výstupu a cílů ústavu,
neboli mj. i profilu absolventa, vyjádření souboru znalostí, schopností
i etických kvalit, které by měl mít, a to ve vztahu nejen k podmínkám
v Česku, ale i k vyspělému znalostnímu světu, neboť předpokládáme
kompatibilitu s obdobnými vzdělávacími zařízeními v zahraničí. Redefinování
profilu absolventa pak nemusí být příjemné jak pro nás na ústavu,
tak pro praxi, ale je nutné se snažit o předvídání a podchycení
trendů a nebát se do této citlivé oblasti vstoupit, znamená to otevřeně,
že to může mít důsledky na sestavu předmětů, styl studia a vyučovacích
metod, ale nevidím to jako pohromu, ale jako příjemnou koncepční
práci; d) podpora a nové impulsy výzkumné a vývojové činnosti
v informační a knihovní vědě, zapojení studentů a pedagogů do
společných projektů, grantů, důraz na spolupráci se subjekty praxe
a jinými teoretickými pracovišti nebo školami; e) účinné, brzy zaběhnuté
a praktické bakalářské studium, které bude učit hlavně tzv.
řemeslu v oboru, dále pak expandující a kvalitní magisterské
studium
v několika směrech, které bude prohlubovat praktické
aspekty oboru, ale zároveň se bude pouštět do vyšších či vědeckých
partií oboru informační věda. Na jednom z prvních míst zájmu stojí
postgraduální doktorské studium, kde by měla být líheň intelektuálního
zázemí oboru v kooperaci s praxí, resp. s pokročilou praxí, neboť
jak praxe, tak my máme co dohánět; f) prohloubení zahraničního
programu spolupráce
, také výměn studentů i pedagogů, participace
na projektech, nebo přímo jejich vedení; g) pěstování kreativních
a odvážných mezioborových vztahů a otevírání se jiným disciplínám,
které si chtějí zadat s informační a knihovní vědou a tím posilovat
přirozenou autoritu oboru, který je sám o sobě nádherný a mohl by být
ještě lepší a přitažlivější; h) zabývat se projekty distanční
výuky
, nepřeceňovat, ale zároveň nepodcenit e-learningové nástroje
pro výuku. Obecně připravovat kvalitní učebnice a další pomůcky,
interakce s praxí v této oblasti je žádoucí a bude prohlubována
a bylo by dobře zde mít vazby nejen na tzv. kombinované studium,
ale zároveň na systém celoživotního vzdělávání v oboru.

Tedy, jestli se za 5 let dostaneme do fáze, že k nám budou ještě více
než dosud chtít jít studovat kromě standardních zájemců o naše studium mladí i starší lidé s předpoklady pro technické a exaktní
obory, aniž bychom se distancovali od jádra oboru a od věd sociálně-komunikativních,
kam přeci jen patříme a je nám tam relativně dobře včetně umístění
do struktury filozofické fakulty, jestli tu bude dostatek fundovaných
a studenty i praxí uznávaných mladých pedagogů i s praktickými zkušenostmi,
budeme-li běžně v mezinárodních programech, naši studenti se budou
těšit na předměty a zároveň se zdravě obávat dobře nastavených zkoušek
a vyučující si netroufne výuku odbýt a přesto budou spokojeni
a budou se těšit do práce, jestli praxe bude nadšena, anebo aspoň mírně
spokojena z výstupů ústavu a bude chtít naše absolventy a bude si
je vyhlížet a hlídat již při studiu, aby je jiná informační instituce,
knihovna či firma nepřetáhla, je to tam, kde by to mělo být. Jsou
v záloze další věci, ale to bych si nechal pro sebe jako skryté
vize v oblasti tajných přání. Každý máme tajnou komnatu svých přání.

Které jsou podle Tebe nejvýznamnější problémy, kterými se chceš
na ÚISK přednostně zabývat?

Informační systém dovnitř ústavu a informační systém a styl ven
z ústavu, účelná a promyšlená zpětná vazba na výuku i pedagogy,
postupná inovace osnov, propojit lépe předměty a návaznosti na pokročilou
praxi, vytvořit nové bloky předmětů důležité pro uplatnění v pozdější
praxi, zdokonalování nabídky témat výběrových přednášek a seminářů,
podchycení začátku nové koncepce bakalářského studia a její optimalizace,
neboť to není statický proces, bedlivé sledování a případná reorganizace
magisterského studia, a to v rámci stávajících akreditačních programů,
anebo s určitými změnami do budoucna, staronová akreditace dálkového,
dnes nazývaného kombinovaného studia pro přespříští rok. Osobně
si o dálkovém studiu myslím, že je důležité pro obor, neboť naši
absolventi často v tuto chvíli nechtějí většinou z ekonomických
důvodů do knihoven a jediná šance, jak tam udržet kvalifikované
lidi, je nabídnout vyšší kvalifikaci stávajícím pracovníkům. Také
mnoho lidí nemohlo studovat z nejrůznějších osobních, rodinných
i politických důvodů. Je na výsost správné umožnit lidem v praxi
studovat a systémově si zvyšovat kvalifikaci. Ale je také potřeba
jít na to trochu jinak než dosud. Bude to oříšek.

Co ještě jiného důležitého, co nesmíme přehlédnout? Systém diplomových
a rigorózních prací podporovaný efektivní metodikou a komunikací
mezi diplomantem a vedoucím práce je třeba nasměrovat zásadně k užitku
rozvoje oboru, nebát se odvážných témat včetně projektových záležitostí
týmových, které poskládají několik diplomových témat pro několik
diplomantů, kreativně ovlivňovat volbu témat, ale zároveň tématy
podporovat tzv. jádro oboru, nevzdalovat se našemu ševcovskému kopytu
tématy jenom proto, že student se nechce naším oborem nakonec v
životě zabývat. Na druhou stranu ale vidím jako důležité pěstovat
diplomová témata, která tvoří mosty mezi naším ústavem a jeho tématy
a např. informačním a znalostním inženýrstvím na VŠE, případně technickými
a matematickými fakultami, lékařskými a jinými fakultami, což může
být velkým obohacením a konstruováním mezioborových disciplín.

Zásadní je velká péče o doktorandské studium a jeho koncepce je
prioritou a bude jistě v zorném poli i oborové rady. Je potřeba
více zapojit interní i externí doktorandy ústavu do celoživotního
vzdělávání informačních profesionálů a knihovníků, tj. navázat blízkou
spolupráci např. s odbory vzdělávání Národní knihovny a Státní technické
knihovny. Slibuji si od toho, že na oplátku se k nám dostanou kvalitní
přednášející z praxe a že se rozeběhnou diskuse. Mám radost, že
je v ČR více informačně a knihovnicky zaměřených škol a těším
se na spolupráci a rozumnou míru koordinace, např. v oblasti bakalářských
programů, aby se pak na ÚISK dalo na ně navazovat, tedy mám přání spolupracovat s informačními a knihovnickými školami v Praze, Brně, Opavě
a Valašském Meziříčí.

Každý lídr (manažer s vizí) má mít plán. Co z toho, co máš v
plánu ty na nejbližší období, již můžeš prozradit?

Pokud mám odlišit předcházející otázku od této a chápu ji jako
záležitost opravdu pro nejbližší období několika týdnů a měsíců,
tak hlavně neotevřít věci najednou, ale postupně, vytvořit potřebné
týmy a delegovat odpovědnost za úkoly. Jde např. o vytvoření nové
účelné a ergonomicky propracované webové stránky směrem ven z ÚISK
a další jen pro studenty ÚISK, kde bude zakomponována elektronická
nástěnka přinášející operativně i dlouhodobě upozornění na akce
a změny, obecně jde o koncepci intranetu a jeho obsahovou správu.
Dalším úkolem bude inovace stávajících osnov a zveřejnění osnov
nových předmětů pro nejbližší období. Zajímá mne zapojení do grantových
projektů a lepší rozložení řešitelských sil. Brzy po novém roce
se chceme vložit do přípravy přijímaček pro rok 2003/2004. Vidím
rezervy v mezinárodním programu směrem k evropským zemím a je dobré
si to neprodleně zmapovat a zvolit efektivní strategii, už teď jsem
na to téma hovořil s několika kolegy a studenty, kteří jsou ochotni
jít společně do určitých aktivit.

Co mne tedy trápí hodně, že budu muset hledat finanční zdroje
pro nové záměry. Třeba již teď potřebujeme minimálně 2-3 nové počítače
právě pro mladší kolegy a doktorandy, peníze na specializovaný software,
peníze na důstojnou účast na konferencích zatím aspoň v tuzemsku
nebo u slovenských kolegů, se kterými si přeji rozvíjet spolupráci.
Financemi jsem se nemusel dosud zabývat. To leželo na panu docentu
Vlasákovi coby minulém řediteli. To je balvan, který teď leží na
mně. Peníze pro lidi a rozvoj, bohužel, nejsou filozofickou kategorií,
ale jednou z několika podmínek fungování, takže se zabývám i tímto
mrzkým problémem. Vzhledem k tomu, že si nedělám přehnané iluze
o pomoci z vnějšku, nutí mne to přemýšlet, jak situaci řešit. Tím
ovšem nechci lehce osvobodit od odpovědnosti ty, kteří mnoho vůči
vědě a vysokému školství zanedbávají, anebo si myslí, že si to vše
nějak poradí a ono se to nějak samo udělá. Tedy musím se probrat
financemi a možnostmi a pokusit se o balancování mezi ideálním a
optimálním. Nerad bych ustupoval směrem dolů mezi optimálním a neúnosným,
kdy postrádá smysl věci ještě dělat.

Téměř okamžitě po Tvém nástupu navrhli někteří ze studentek a
studentů diskusi o budoucnosti, obsahu a organizaci studia na ÚISK.
Ty jsi na tuto výzvu zareagoval. Jaké budou další kroky? Jakým způsobem
chceš dále se studenty komunikovat?

Studentská diskuse je dobrá a žádoucí, neboť svědčí ne o negativnosti
vůči studiu a ústavu, ale naopak o zájmu na vývoji oboru a na kvalitě
výuky. Je však více faktorů zlepšení a optimalizace. Některé věci
půjde změnit během několika minut, jiné za hodiny a dny a na jiné
si počkáme řadu měsíců a pár let. Je to nespravedlivé vůči současnému
odcházejícímu studentovi, ale je to tak v životě často a potkává
to každého z nás. Přeji si, aby to dokázali studenti odlišit i ocenit,
aniž bych je zrazoval od kritických vidění. Rozhodně tím neomlouvám
vnitřní rezervy žádné vzdělávací instituce, tedy ani ÚISK. Osobně
přikládám velkou váhu nejen komunikaci mezi pedagogy a studenty
na ÚISK, ale také mezi pedagogy a studenty z jiných škol a obecně
kolegů a kolegyň z jiných pracovišť. Bez komunikace se studenty
postrádá výuka smysl a mohlo by to mít degenerativní důsledky pro
studijní obor. Vysoké učení dělají prostě studenti a jejich učitelé.
Přeji si pravidelná a účelná setkání se studenty, ne však z důvodu
nějaké nutnosti krizového managementu, ale z důvodu ovlivnění rozvoje
a jakýchsi společných studentských a učitelských brainstormingů.
Budeme komunikovat klasicky, elektronicky, systémově i neformálně.
Nejbližší velké setkání se studenty připravujeme na polovinu ledna
2003. Je to proto, že velké posluchárny jsou efektivně přístupny
až ve zkouškovém období, také máme zhruba 350 studentů všech forem
a navíc budu něco od studentů i kolegů požadovat, a to se musí připravit.
Zároveň budu mít za sebou přibližně 100 dní.

Děkuji za rozhovor

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
JEDLIČKOVÁ, Petra a PAPÍK, Richard. K pracovnímu štěstí potřebuji dvě věci: dobré lidi kolem sebe a prostor pro nápady. Ikaros [online]. 2002, ročník 6, číslo 11 [cit. 2015-03-06]. urn:nbn:cz:ik-11141. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11141

automaticky generované reklamy
registration login password