ISBN a online publikace

English title: 
ISBN and online publications
Abstract: 

Brief history of the initial purpose of assigning ISBNs to printed publications describing the development of this number from 8-digit through 9- and 10-digit up to presently used 13-digit number. The new environment in the ISBN system connected with revival of electronic book publication – off-line and on-line. Three conditions accepted within the ISBN community which must an e-book fulfill to be able to get an ISBN. World-wide problems caused by assigning ISBNs to online publications. Brief guidelines for Czech publishers for assigning ISBNs to online publications.

Rychlý rozvoj elektronického vydavatelství zasáhl i Českou republiku, systém ISBN nevyjímaje. V následujícím textu se pokusím stanovit pravidla přidělování čísel ISBN online publikacím v rámci systému ISBN. Domnívám se ale, že neškodí zopakovat si, k jakému účelu bylo číslo ISBN původně určeno a jaký vývoj v jeho používání poté nastal.

Původní určení čísla ISBN

Mezinárodní standardní číslo knihy (International Standard Book Number – dále jen ISBN) vzniklo z britského národního standardního čísla knihy – SBN (Standard Book Number). To pak bylo odezvou na potřebu knižního obchodu (myslí se tištěných knih, jiné se v té době ani nevydávaly) zjednodušit oběh knihy v knižním řetězci. Podnět k tomu dali v r. 1965 současně britský knižní distributor W.H. Smith Ltd. a Sdružení britských vydavatelů. Ti požádali prof. Fostera z Londýnské vysoké školy ekonomické, aby vymyslel číslo, které by splňovalo požadavek jednoznačné a nezaměnitelné identifikace každého knižního titulu. Prof. Foster navrhl osmimístné číslo, rozdělené do dvou částí: první označovala vydavatele a druhé jím vydanou knihu. Obě části čísla byly pohyblivé (s proměnlivou délkou). Umožňovaly tak velkým vydavatelům očíslovat až 10 mil.  knih,  při rozdělení čísla např. na 0-0000001, těm nejmenším pak 10 knih, při rozdělení na 9999999-0. Číslo bylo určeno k ručnímu zpracování, ale rychlý vývoj výpočetní techniky si vyžádal jeho doplnění i o kontrolní číslici na konci čísla, která by umožňovala propočet správnosti celého čísla. Tak vzniklo v r. 1967 devítimístné číslo SBN, určené pro použití ve Velké Británii. Velmi se osvědčilo, takže již v r. 1968 jej začaly používat i Spojené státy (reprezentované firmou R.R. Bowker, Co.). Vznikla otázka, co s dosud přidělenými čísly SBN. Problém byl vyřešen velmi elegantně: dosud devítimístné číslo SBN bylo doplněno nulou (která neměnila nic na propočtu kontrolní číslice) a z národního čísla se stalo desetimístné mezinárodní číslo ISBN.

Standardní rámec systému dala mezinárodní norma ISO 2108, přijatá v r. 1971 a Mezinárodní agentura ISBN, založená téhož roku se sídlem ve Staatsbibliothek zu Berlin, Preussischer Kulturbesitz v Berlíně. Každý rok k systému přistupovaly desítky zemí (dnes je jich již téměř 200) a systém určený pro tištěné tituly fungoval skvěle. Dokonce tak dobře, že po jeho vzoru vznikl v r. 1995 obdobný systém pro hudebniny, který používal též desetimístného čísla ISMN.

Tím, že se kromě Velké Británie staly účastníkem systému ISBN i Spojené státy – obě země se stejným identifikátorem 0 – byl zaveden pro velké producentské země princip sdružování  jejich národních agentur ISBN podle jazykového principu. Do anglofonní oblasti (kromě identifikátoru 0 byl pro ni vyhrazen ještě identifikátor 1) přibyla Kanada (bez provincie Quebec), Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická republika, Irsko, Gibraltar, Portoriko, Svazijsko a Zimbabwe. Kromě anglofonní oblasti vznikla ještě oblast frankofonní (s identifikátorem 2) pro Francii, kanadskou provincii Quebec, francouzské kantony Švýcarska, valonskou část Belgie a Lucembursko. Německy mluvící oblast (s identifikátorem 3) sdružila tehdejší oba německé státy, Rakousko a německé kantony Švýcarska.  Pro další země pak již platil teritoriální princip: co země, to samostatná národní agentura ISBN a její identifikátor. Identifikátor přidělila Mezinárodní agentura ISBN vždy v souladu s vydavatelskou produkcí země. Čím vyšší produkci země měla, tím kratší identifikátor jí byl přidělen. A tak když konečně v roce 1989 vstoupilo do systému ISBN i Československo, byl jí přidělen dvoumístný identifikátor 80, díky své tradičně vysoké vydavatelské produkci. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstal tento identifikátor České republice i Slovensku.

Desetimístné číslo ISBN se používalo až do roku 2007, odkdy muselo být rozšířeno na třináctimístné číslo, celosvětově doplněno o prefix 978, kterého se do té doby používalo pouze pro převod okem čitelného čísla ISBN do čárového kódu EAN. V systému EAN (nyní GS1) označuje prefix 978 knihy či neperiodické publikace. Rozšíření čísla ISBN bylo nutné hlavně kvůli expanzi přidělování čísel ISBN online publikacím a v důsledku toho rychlému úbytku čísel ISBN ve velkých producentských zemích. Umožnilo použít kromě prefixu 978 ještě prefix 979, čímž se zvýšila kapacita systému o jednu miliardu čísel ISBN.

Elektronické publikování a ISBN

Elektronické publikování vešlo do systému ISBN celkem nenápadně, i když s určitými problémy. Původně se jednalo o knihy produkované na off-line nosičích, tj. CD-ROM, později i DVD-ROM, tedy na snadno obchodovatelných hmotných nosičích. Nebyl zde větší problém v přidělování čísel ISBN, dokonce to bylo vzhledem k velké kapacitě disků svým způsobem snazší. To, co bylo nutné u tištěných knih rozdělit do více svazků a spojit celý soubor případně číslem ISBN souboru, u knih na CD-ROM odpadalo - vše se vešlo na jeden disk.

Větší hrozba pro celý systém ISBN však měla teprve přijít: publikování on-line a s tím spojené problémy. Dlouho se i na půdě Mezinárodní agentury ISBN diskutovalo o tom, co to vůbec elektronická kniha nebo e-book je. My zde ale budeme používat přesnější termín „online publikace“, protože kromě knih se může jednat i o online produkované mapy či grafiku (např. dětská leporela bez textu) a konec konců elektronické médium je i CD-ROM či DVD-ROM. Chorvatská kolegyně Daniela Živkovič na téma „e-book“ dokonce napsala disertační práci. Nakonec bylo dosaženo dohody v tom, že elektronická kniha/online publikace musí splňovat tyto tři požadavky:

1. Ukončené dílo

Nemůže jít o neukončený, doplňovaný text – ať už aktualizovaný pravidelně, nepravidelně nebo občas. V tomto smyslu není online publikací žádná webová stránka jako celek, ani Wikipedie nebo průběžně doplňované slovníky spisovatelů nakladatelů, knihoven apod. V tomto smyslu jí není ani naše „Příručka uživatele systému ISBN“, protože jsou do ní čas od času zaznamenávány změny. Číslo ISBN má pouze tištěná příručka – poslední 5. vydání je z r. 2006.

2. Určené pro veřejnost

Ne každá publikace je určena široké veřejnosti – a tím nemáme na mysli jen tajné dokumenty. Jedná se i o publikace určené předem určenému úzkému okruhu uživatelů, např. novoročenky v podobě kapitoly z knihy či jiné gratulace v textové podobě, které by jinak splňovaly podmínku ukončenosti textu. Patří sem i oba druhy publikací „on-demand“ čili na zakázku. Jedním jsou personalizované knihy, tj. knihy,  jejichž text se obrací na konkrétního čtenáře či čtenářku a mění se podle toho. Tak např. může jít o pohádku pro Marušku, kde všude v textu je takto Maruška oslovována. Odlišným případem je publikace na zakázku, která je uchovávána v počítači a vytištěna pouze na základě požadavku. O její vytištění ale může požádat kdokoliv, čili je určena široké veřejnosti. Musí se ale jednat o ukončené dílo.

3. Určená pro knižní trh / zpoplatněná

Ne každá kniha je určená pro knižní trh, může být neprodejná nebo poskytovaná zdarma. Na výši ceny nezáleží, rozhodující je zde úmysl knihu prodávat.

Pokud jsou všechny tyto tři podmínky splněny, může být této online publikaci přiděleno číslo ISBN.

Další rozsáhlá diskuse mezi účastníky systému ISBN se týkala problému, zda přidělovat číslo ISBN online publikaci obecně jako celku bez ohledu na formát, nebo každému formátu zvlášť. K velké nelibosti vydavatelů v zemích, v nichž je přidělování čísel ISBN zpoplatněno, bylo rozhodnuto (a ve 3. revizi normy ISO 2005 i zakotveno), že skutečně každý formát online publikace musí mít své číslo ISBN. A to i tehdy, kdyby se jednomu titulu mělo přidělit tolik čísel, kolik je formátů. A těch je v současné době známo více než třicet! Mohlo by se tedy teoreticky stát, že vydavatel vydá tři tituly a spotřebuje na to sto čísel ISBN.

Základní problém spočívá právě v tom, že největší národní agentury ISBN v největších producentských státech - ve Velké Británii, Spojených státech, Francii, Německu, Itálii i Číně - jsou výdělečně činné a hradí si svůj provoz z peněz vybraných za ISBN. Tím, že čísla přidělují sami, utrácejí své peníze za každé přidělené ISBN. Velcí vydavatelé proto tento problém někdy řeší tak, že titulu přidělí jen jedno ISBN (zpravidla nejrozšířenějšímu formátu) a pošlou knihu do distribuce. Distributor ovšem musí odpovídat na konkrétní požadavky všech zákazníků a ti požadují i jiné formáty, než ten jeden, který je k dispozici. Distributor, který nemá vlastní blok čísel ISBN, proto přidělí své quasi-ISBN, falešné a nelegální číslo! Ochromuje tak fungování celého systému ISBN. A navíc: když chce knihovna – zpravidla národní knihovna v zemi – která má za úkol spravovat národní knižní dědictví, pro uložení knihy na svůj server zvolit pro ni nejvhodnější formát, použije někdy ještě zcela jiný formát, než jsou formáty, v nichž je zatím kniha k dispozici. Přidělí tedy další quasi-ISBN.

Tato praxe ohrožuje samu podstatu systému ISBN a není vyloučeno, že pro online publikace bude muset být vymyšleno jiné identifikační číslo.

ISBN pro online publikace v České republice

Tím se konečně dostáváme k podstatě tohoto článku: jak řešit přidělování čísel ISBN online publikacím u nás.

Národní agentura ISBN v ČR má tu výhodu, že pracuje při Národní knihovně ČR (ostatně asi jako 70% ostatních agentur ISBN). Nemusí tedy zpoplatňovat přidělování čísel ISBN a starat se o svůj rozpočet – její pracovníci jsou  placeni z rozpočtu knihovny. 

Ještě v r. 2009 nehrálo elektronické publikování, natož trh s online publikacemi u nás žádnou roli. Během r. 2010 se však začalo ukazovat, že rozmach obchodování s těmito publikacemi nelze ignorovat a že se budeme muset vypořádat s přidělováním čísel ISBN online publikacím i u nás v Národní agentuře v ČR. Od července 2010 lze proto čísla ISBN přidělovat i těmto publikacím, ale jakým konkrétně? Ujasníme si nyní, s jakými typy online publikací se můžeme setkat a kterým lze přidělovat čísla ISBN.

1. Kopie

Jedná se o naskenovanou knihu s původními vydavatelskými údaji. Nedostává ISBN.

2. Faksimile

Je to naskenovaná kniha s vlastními vydavatelskými údaji nového vydavatele. Dostává ISBN.

3. E-born

  • a) online publikace vznikla jako původní vydavatelský počin již pouze jako online. Dostává ISBN.
  • b) online publikace vznikla jako další, rovnocenný formát souběžně nebo nesouběžně vydané knihy v jiném formátu – může být jak tištěná (vázaná nebo brožovaná) tak na CD-ROM. Dostává ISBN.

Zde považuji za užitečné zmínit se u těchto publikací o jejich pořadí vydání. Stejně jako kniha tištěná může vyjít např. v prvním vydání jak vázaná, tak brožovaná, může se považovat i její vydání na CD-ROM či online za první. Pokud se ale vydání v netištěných formách (či naopak) liší, bude se pak pochopitelně jednat např. o druhé vydání na CD-ROM či online. Pořadí vydání – jak z toho plyne – nelze ztotožňovat s formátem/formou vydání.

Digitalizace fondů knihoven a elektronické vydavatelství skript na vysokých školách by u nás mohlo být při přidělování čísel ISBN online publikacím velkým problémem. Zvláště pokud by jednotlivé tituly byly vydávány ve více formátech. Bude proto účelné zvláště u těchto institucí dodržovat i třetí podmínku, kterou musí online publikace splňovat, tj. její zpoplatnění a zapojení do knižního obchodu.

Vydavatelé, kteří  nehodlají vydávat větší množství online publikací ve více formátech, mohou přidělovat ISBN i titulům, které nepůjdou přes knižní trh a nebudou zpoplatňovány.

Praktické pokyny pro účastníky systému ISBN

Vydavatelé, kteří jsou účastníky systému ISBN a mají svůj blok čísel, budou při jejich přidělování online publikacím pokračovat dále v započaté řadě čísel ISBN a nebudou vyhrazovat skupinu čísel pouze online publikacím. Při elektronickém hlášení (vyplňování ohlašovacího lístku) zvolí jako „vazbu“ v roletce „online“ a příslušný formát zapíší do okénka „Formát“. Toto okénko je funkční pouze vyplní-li se jako „vazba“ možnost „online“. Pracovníci Národní agentury ISBN v ČR při kontrole ohlašovacího lístku pak údaje o vazbě a formátu příslušně upraví. Platí ale: co formát, to nové ISBN a nový ohlašovací lístek.

Individuální vydavatelé, kteří nejsou v systému ISBN, nemají svůj blok čísel a nehodlají až na výjimku vydávat knihy a žádají o čísla ISBN Národní agenturu ISBN v ČR, dostanou na základě požadavku přes e-mail číslo ISBN od Národní agentury ISBN v ČR. V požadavku musí kromě běžných bibliografických údajů a své adresy (adresy vydavatele) uvést i URL, na němž bude kniha vystavena, a příslušný formát. Opět zde platí, že pro každý formát musí žádat o nové ISBN.

Závěrem bych rád vysvětlil, proč NA ISBN nepořádala k této závažné změně semináře.
Při přechodu z desetimístného čísla ISBN na třináctimístné obeslala NA ISBN všechny činné vydavatele v dostatečném předstihu s novou příručkou a novým blokem čísel ISBN, ale výsledek byl žalostný: řada vydavatelů změnu vůbec nezaznamenala a nadále přidělovala čísla desetimístná. A to ještě počet vydavatelů v absolutních číslech stále stoupá – je jich dnes na 4500 (před 4 lety jich bylo asi o 1000 méně). Není v silách Národní agentury ISBN v ČR uspořádat semináře o přidělování čísel ISBN online publikacím pro všechny účastníky systému ISBN. Navíc s tak nejasným výsledkem jako v předchozím případě. Proto byla tato změna zaznamenána v příručce uživatele systému ISBN na webové stránce Národní knihovny ČR. Každý nový vydavatel, který se hlásí do systému, dostává stručný dodatek k tištěné příručce.

Přidělování čísel ISBN online publikacím v České republice je na samém počátku. Národní agentura ISBN v ČR proto uvítá jakékoliv podněty a připomínky, které by byly užitečné pro obě strany.

Jeřábek, Antonín. ISBN a online publikace. Ikaros [online]. 2011, roč. 15, č. 1 [cit. 24.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/6589>. urn:nbn:cz:ik‐006589. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4.4 (hlasů: 23)

Povinný výtisk

Děkuji za zpřehledňující článek, ale chtěl bych se ještě zeptat, jak je to s povinnými výtisky u knih, které bych popř. vydával pouze v elektronické podobě? Mají se jednoduše vytisknout (třeba i - přeženu - velikostí písma 3), secvaknout sešívačkou a odevzdat?

No tisknout je určitě

No tisknout je určitě nemusíte :-))

Povinný výtisk

Dobrý den,
pokud vím, u e-knih zatím povinný výtisk není. Osobně si myslím, že je to škoda a i u elektronických zdrojů by měla platit stejná pravidla (přinejmenším z důvodu zachování díla, které může jinak zaniknout). V Národní knihovně nicméně existuje projekt "dobrovolného výtisku", který závisí čistě na rozhodnutí autora / vydavatele. Podrobnosti naleznete třeba zde: http://ikaros.cz/node/7404.
Jan Rylich, šéfredaktor

poznamka

povinny vytisk je relevantni u cehokoliv co ma ISBN vcetne elektronicke knihy nebo ne? pozaduji fundovanou odpoved.

ctenar.

RE: Povinný výtisk

Dobrý den,

tím si nejsem jistý. Domnívám se, že dle dostupné legislativy (podrobnosti např. zde) není mezi ISBN a povinným výtiskem žádná větší spojitost. Povinné výtisky se tak vztahují pouze na tiskoviny, zatímco e-knihy tuto povinnost zatím nemají (a to bez ohledu, jestli mají přiděleno ISBN nebo nikoliv).

V Národní knihovně nicméně probíhá pilotní projekt "Dlouhodobé uložení elektronických publikací", kterému jsme před časem věnovali samostatný článek. Doporučoval bych tedy v této věci kontaktovat např. Mgr. Martina Žížalu z NK ČR.

S pozdravem
Jan Rylich, šéfredaktor

Povinný výtisk e-knih

Dobrý den,

kolega Rylich má (jako vždy ;-) pravdu, v současné době není zákonná povinnost odevzdávat elektronické knihy, ISBN na to nemá vliv. Povinný výtisk se vztahuje (kromě tiskovin) na elektronické zdroje na pevném nosiči (CD,DVD).

S pozdravem
Martin Žížala

pořadí knihy

Dobrý den, mám dotaz; v tiráži píšeme pořadové číslo knihy, tj. "vydal XX jako svou YY publikaci". Pokud tištěnou knihu vydáme také jako eknihy, zůstane toto číslo stejné a isbn se bude měnit?
Děkuji,
M. Čakrtová


automaticky generované reklamy