Když jsem se na gymnáziu podílel na vydávání časopisu, potřebovali jsme k tomu psací stroj, papír, nůžky, lepidlo, xerox jako zázračné zařízení a nezbytnou dávku nadšení. Nápad využít počítačovou síť jako prostředek distribuce informací by nám připadal jako vystřižený ze sci-fi románu. Po osmi letech, kdy přišel na svět Ikaros, nezůstal kromě nadšení v této sféře kámen na kameni.

Zvykl jsem si na to, že uvedené pomůcky patří do dávnověku a že je vystřídala pécéčka, diskety, scanner, textový, grafický a HTML editor.

V minulém čísle jsem zmínila několik zásad webdesignu. V tomto článku naváži ve smyslu stanovení několika pravidel elektronického publikování. Neberte to tak, že považuji Ikara za jediný, nejdokonalejší elektronický časopis. :-)

Pod pojem "elektronický časopis" jsou zařazována všechna periodika i pseudoperiodika uveřejněná na Internetu.

Když se výpočetní technika usadila v roce 1992 v redakcích českých novin a časopisů, obrátila naruby dosavadní způsob jejich přípravy, ale výsledný produkt, který opouští rotačky, se nezměnil (bývalá špatná kvalita reprodukcí fotografií je dávno zapomenuta).