elektronický časopis o informační společnosti
nejpozdější
„Omyly, které pustoší náš osobní i politický život, jsou námětem uměleckých děl už od antiky. Kánon nabízí přehršle informací o pošetilosti, nenasytnosti, chtíči, závisti, pýše nebo snobství. Veškerá nápověda, kterou potřebujeme, je k nalezení v Robertu Musilovi, Fernandu Pessoovi, Kenzaburovi Óe nebo v Saulu Bellowovi… Málokdy se ale najde někdo, kdo by tuto pokladnici ozdobil stuhou a zkušeně nám ji naservíroval“. Tato slova nacházíme v nedávno vydané a značně provokativní knize Náboženství pro ateisty: bezvěrcův průvodce po užitečných stránkách náboženství[1].
VíceDimitri Verhulst : Úprdelný dny na úprdelný planetě. Přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková. Praha : Mladá fronta, 2011
Zdeněk Šmíd : O pokroku od boku, aneb, Jak se zdokonalujeme. Praha : Olympia, 2011
Dají se napsat dějiny lidstva, a to od chvíle, kdy náš praprapředek poprvé vylezl z moře, a to tak, aby se vešly do jediné knihy? Nepochybně ano, i když výsledky jsou velmi rozdílné.
Jeden z nejúspěšnějších pokusů podnikl spisovatel H.G. Wells, jeho publikace The Outline of History z roku 1919 u nás vyšla několikrát a pod různými názvy. Oblíbená zde byla zřejmě i proto, že se v ní autor velmi pozitivně vyjadřoval o Československu jako „o nejnadějnějším ze všech nových států středoevropských pod svým presidentem, učencem Masarykem, a s ministrem zahraničí E. Benešem, jedním z nejschopnějších státníků v Evropě“.
VíceTo, že spisovatel nežije ve vzduchoprázdnu, ale ve společnosti a je závislý na svém publiku, není pro nikoho žádným překvapením. Ne tak samozřejmé a banální je ale to, jak spisovatelé a literatura ovlivňují společnost.
VíceVíte, co si s největší pravděpodobností vybavil středověký intelektuál, pokud použil výrazu speculum – zrcadlo? Historik umění Nikolaj Savický soudí, že v takovém případě většinou neměl na mysli zrcadlící kus skla nebo kovu, ale knihu: příručku, kompendium nebo oborovou encyklopedii [1]. Tyto knihy většinou vyjmenovávaly idealizované ctnosti nebo byly kompendii znalostí. Nejčastěji nacházíme toto slovo v názvech právních kodexů, ale také v nadpisech politických traktátů, návodů k příkladnému chování a výjimku netvoří ani Baconův spis o astrologii. Název měl vyjadřovat úplnost díla, tedy skutečnost, že zrcadlí celou šíři probírané látky a zobrazuje ji ve všech proporcích a souvislostech. [2] Německý literární vědec Herbert Grabes píše ve své knize o používání slova „zrcadlo“ (speculum) v názvu knih o tom, že v poslední třetině 16. století začíná být tento výraz stále častěji nahrazován slovem „anatomie“. Pokládá to za příznak toho, že se změnil vztah k objektu zkoumání. Aby se autor dověděl, co je pravda, neváhá již objekt svého zkoumání „rozřezávat a rozkouskovávat“, jeho přístup je mnohem aktivnější než dříve, Grabes tento fakt uvádí také do souvislosti s dobovými pokusy vivisekce. [3]
Více„Člověka je možné definovat jako zvíře vytvářející dogmata. Stromy nemají dogmata. Řepa je neobyčejně snášenlivá.“ Tento výrok G. K. Chestertona mne neobyčejně silně irituje (sám Chesterton to také se svojí netolerantností dost přeháněl).
Více