Kolega Mirek Salava mi donesl kopii povídání o "blahoslaveném" knihovníkovi K. R. Ungarovi, které otiskl Alois Mattuška v Kwětech roku 1884. Jsou v něm pasáže, které potěšily mou knihovnickou dušičku, protože přes Ungarovy nepřehlédnutelné zásluhy o uchování českého knižního pokladu - vytřídil přes 100 000 knih, dovezených zhusta v hnilobném stavu do Klementina, zaevidoval je a uložil do regálů označených "Bibliotheca nationalis" - se dochovalo i pár svědectví o jeho člověčenství:

Ráno v únoru pět minut po půl osmé na pultu zvoní telefon, letím k němu ještě nepřezutá ve sněhulích, sundávám si čepici a do sluchátka říkám :
- „Kritepane, kdo zase dneska nemůže přijet do práce kvůli sněhu a náledí?“
- „Já, já, já… jsem čtenářka a chtěla jsem se jenom zeptat, jestli máte otevříííínoooo… “
Plačtivý hlásek mi odpustil, když jsem vysvětlila, že místo osmi lidí jsme tady zatím jenom dvě, a otevřeno máme až od devíti.

Nová čtenářka rychle pochopila a uvedla do života základní dovednosti s vyhledáváním a objednáváním, přesto se musela přijít poradit, co s naskenovanými katalogy. Ujistila jsem ji, že máme rádi lidi, co se ptají, a ona na to:
– Tak to já tady budu nejoblíbenější!

Motto:
„HOMO HOMINI LUPUS, FRATER FRATRI LUPIOR, BOHEMUS BOHEMO LUPISSIMUS“

Čtvrtek 2. 10.

Tafatová, Věra. Knihovnický happening 2008 a něco kolem (z poznámek pražské knihovnice). Ikaros [online]. 2008, roč. 12, č. 11 [cit. 19.06.2013]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/5082>. urn:nbn:cz:ik‐005082. ISSN 1212-5075.

• Přidat nový komentář
• Číst dál
• 7833 x přečteno

Nasbíráno o prázdninách:

My pozůstalí tady si říkáme, že prázdniny by měly nebejt - půlka lidí je buď na dovolené, anebo se už chystají, až pojedou někam nechat si šplouchat na maják ...

Čtenář prvnička vystál frontu u služby ve Všeobecné studovně a naštvaně se zeptal: „A kde je tady ta knihovna?“

„Kdy začne ta přednáška o informačních technologiích?“ zeptal se uživatel a já se orosila, protože z informačních technologií se kácím. Ale on se naštěstí ptal jen na školeníčko pro nové čtenáře.

Plzeň 27. října 2007, 9:45, pěší zóna Smetanovy sady, Studijní a vědecká knihovna, prší.

„Dobrý den, prosímvás, je tady ta paní, co mi před deseti dny objednávala knihu?“

Cizinka chce prodloužit dobu svých výpůjček. Počítač trošku stávkuje, za chvíli se však operace podaří a tak knihovnice může spokojeně prohlásit:
„Prodloužila jsem vám všechny knihy do 2. září.“
„Do čeho?“

"Ten počítač mi červeně nadává!", přišla si postěžovat čtenářka, když ji po několikáté upozornil, že by měla svůj dotaz upřesnit nebo formulovat jinak.

Propagace "Ptejteseknihovny" funguje:
"Tak co, jak dopad hokej?" zeptal se mě čtenář v šest večer poté, co vystál frontu. "Ježkovy voči, jak to mám vědět, ani nevím, že se nějaký hraje."
"Tak se mrknete na internet, a řeknete mi to, néé?"