
Every culture or organisation creates a system of values which it accepts as correct and valid while rejecting other systems. This is why every society strives to control its collective memory, among other things by some form of censorship. The article gives several examples of paradoxes to be found in the history of censorship, attempting to understand censorship also as a creative act and a special type of interpretation of text or art work.
„Člověka je možné definovat jako zvíře vytvářející dogmata. Stromy nemají dogmata. Řepa je neobyčejně snášenlivá.“ Tento výrok G. K. Chestertona mne neobyčejně silně irituje (sám Chesterton to také se svojí netolerantností dost přeháněl). Přesto je ale nutné uznat, že na těch slovech asi něco je, a to nejen na rovině osobní, ale hlavně kulturní a společenské: každá kultura či organizace si vytváří určitý systém hodnot, které považuje za nezpochybnitelné, správné a platné, a jiné zavrhuje.
MANGUEL, Alberto. Knihovna v noci. Přeložila Olga Trávníčková. Brno : Host, 2009. ISBN 978-80-7294-336-4.
Čínský drak zmocňující se či kroužící kolem planety Země - to je výjev, který bylo před dvěma či třemi lety možné spatřit v německých knihkupectvích na obálkách hned několika knih, které tímto výstražným způsobem varovaly před vzrůstající ekonomickou i politickou mocí podle mnohých nové světové velmoci – Číny .
Poznámka redakce: Zkrácená verze textu byla publikována v Literárních novinách.
V Dillí si cizinců opravdu cení, hlavně jejich peněženek. Když už se horkem znavenému turistovi podaří uniknout všem rikšům, přičemž jich tam na jednoho připadá tak minimálně pět, dostane se třeba do místního Národního muzea, kam platí Indové vstupné 10 rupií, zato cizinci 300. Jedním z mála míst, kde se takovýto rozdíl ve vstupném neprojevil, byl místní 15. knižní veletrh, který se v indickém hlavním městě letos konal od 29.
The article deals with the changing role of libraries in the future. Their situation may appear precarious – while during the Communist rule politically forbidden books, detective stories or fairy-tales were stolen in the Czech National Library (to be read), after the year 1989, in the new economically effective age, the greatest damages were caused by professional thieves who stole rare books and prints in order to sell them. If libraries are to be successful in the future, they should collaborate with the websites like Wikipedia and be more interactive. After all, today, visitors of book fairs are able to print and bind a book, or visit a workshop on creative writing, so maybe in libraries of the future it will be possible for every reader to become a writer, too. As M. Kundera says, everybody will then be a writer and there will be no readers left (with the exception of librarians who would have to catalogue the books). The article also deals with libraries as community centers, e-books in libraries and with sci-fi visions of electronic chips in human brain and possible consequences this may have for libraries.
Poznámka redakce: Jedná se o text přednášky proslovené na Šrámkově Sobotce 2009. Úryvky z něj byly publikovány v Lidových novinách a v Literárních novinách.
Už při vstupu do hlavní haly výstaviště, v němž přední místo zaujímala expozice Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství (obr. 1), bylo na prvním pohled patrné, že hlavním tématem letošního pražského knižního veletrhu byla evropská literatura, oficiálně „27 ze 27 / Evropa v literatuře - literatura v Evropě“. Veletrh letos získal statut Oficiální doprovodné akce českého předsednictví v Radě EU a jedním z těch, kteří ho zahajovali, byl také bývalý místopředseda vlády pro evropské záležitosti A. Vondra.
JEŽEK, Vlastimil. Střepiny chobotnice aneb Národ sobě. Řitka : Daranus, 2009. 279, xvi s. ISBN 978-80-86983-69-1.
Slavný český turkofil (a výtvarník) Adolf Born opakovaně běduje nad tím, že Turci nakonec nedobyli Vídeň. Podle tvrzení filozofa a spisovatele Stanislava Komárka, které značně odporuje zažitému stereotypnímu obrazu Turka, ovšem k jakémusi kulturnímu dobytí Vídně stejně došlo: dodnes se tu podle něj dají najít četné stopy Osmanské říše - káva, sladkosti, perské koberce nebo zdvořilé chování.
Už při příchodu do vstupní haly výstaviště Tüyap (obr. 1), kde se letos na začátku listopadu opět konal knižní veletrh, návštěvníky vítal obří portrét Mustafy Kemala Atatürka (obr. 2); jeho podobiznu bylo možné najít snad v každém čtvrtém výstavním stánku. Jak už jsem psal v Zápiscích z Istanbulu 2006, jeho jménem se dnes zaštiťují dokonce i dervišové, kteří ovšem patřili k těm mystickým řádům, jež Atatürk roku 1925 zakázal.
Poslední komentáře
před 6 dnů 30 min
před 1 týden 4 hod
před 1 týden 1 den
před 4 týdny 16 hod
před 4 týdny 16 hod
před 5 týdnů 3 dny
před 6 týdnů 1 den
před 6 týdnů 3 dny
před 8 týdnů 2 dny
před 8 týdnů 2 dny