Úvod

Právo na včasné a úplné informace o životním prostředí je, podobně jako právo na příznivé životní prostředí, v českém právním řádu chápáno jako jedno ze základních lidských práv. Jako takové je zakotveno již v Listině základních práv a svobod. V souladu s tím Česká republika spolupodepsala a následně ratifikovala mezinárodní Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí, známou jako Aarhuská úmluva.

Český ekologický ústav (ČEÚ) je příspěvkovou organizací Ministerstva životního prostředí ČR a poskytování informací o životním prostředí je jednou z jeho základních činností. Dne 15. dubna 2004 se na půdě ČEÚ uskutečnil odborný seminář určený především pracovníkům a pracovnicím veřejných knihoven, regionálních informačních středisek a dalším informačním specialistům.

Letošní léto bylo ke mě milosrdné, protože děti byli na prázdninách a po dlouhé době jsem tak měla čas i na procházku městem. Kromě jiného mne jako zaujaly nadlidské billboardy a možná ze zvyku - možná v důsledku jakéhosi druhu postižení se nad nimi také zamýšlím. Co mi v tomto směru nabídly letní pražské ulice?

Vcelku nic zajímavého, dá se říci.

Následující věty jistě potěší všechny, kdo při každé příležitosti dávají hlasitě najevo že nejsou feministky - i když je z toho nikdo neobviňuje. Protože však já mám celkem jasnou představu o tom, kdo je feministka, hledala jsem odpověď na otázku, kdo je nefeministka. A našla jsem! Následující řádky jsou údajně citací z učebnice domácího hospodaření a radí, jak se chovat při návratu manžela z práce. Já je cituji z knihy Louise L. Hayové: Empowering woman:

1. Mějte vždy navařeno.

Vánoce! My matky si tuto skutečnost uvědomíme vždycky o chvilku dříve než ostatní. Já osobně, protože odmítám prožívat prosincovou nákupní schizofrenii, se tím zabývám již nyní. Chtěla jsem vás vzít s sebou na imaginární vánoční nákup do obchodu s hračkami. Myslela jsem si, že to možná půjde i stylově jako @business, ale řeknu vám, žádná sláva. Ne, že bych se již nemohla dočkat chvíle, kdy se síť promění v nekonečný exkluzivní katalog zboží, ale čekala jsem víc. Z pochopitelných důvodů jsem se omezila na její českou část.

Četla jsem si o prázdninách Odvážnou zpověď francouzské spisovatelky Benoite Groult. Kromě jiného jsem se dozvěděla, že před pár lety předsedala komisi, která se zabývala prosazením ženských tvarů názvů povolání. Nejednalo se přitom o problém gramatický. V první chvíli jsem se musela ujistit, zda skutečně čtu o počinech z konce 20. století. Pak jsem si ale vzpomněla, kterak jsem před časem četla rozhovor s naší bývalou velvyslankyní v Rakousku paní Vašáryovou.

Dostávám se někdy do zajímavé situace. Diskutuji s mladým, moderním, vzdělaným mužem, který vůbec není "protižensky" naladěný, dokonce připustí, že ne všechno v této společnosti je v pořádku, pokud jde o postavení žen. Zdálo by se, že nenarazíme na nic, na čem bychom se neshodli. A přece: "Co proboha máte pořád proti těm reklamám? Nejste už trochu paranoidní? Když čtu vaše články, připadám si jako hlupák, jako dinosaurus, který nic nechápe, protože na tom nic závadného nenacházím.