Memoáry jsou Molotovův koktejl z papíru.

Kdyby se kritik kousl do jazyka, mohl by se otrávit vlastním jedem.

Psal tak dobře, že to po něm čtenáři ani nemuseli číst.

Knihtisk je největší zločin na lidstvu, protože umožňuje nekontrolovatelné rozmnožování nepotřebných spisů.

Knihy, kterým svět říká nemorální, to jsou knihy, jež světu předvádějí jeho vlastní hanebnost.

Spisovatel – sadista píše proto, aby týral čtenáře; masochista proto, aby ho týrali kritikové.

Kdo nic neví, musí všemu věřit.

Není nejlepší kniha, při níž ses nejvíce zasmál, nýbrž ta, při níž ses nejhlouběji a nejvážněji zamyslil.

Není nic takového jako morální nebo nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány.

Knihovna jest také škola, a to škola pro mládež i pro odrostlé, škola všestranná, v které učí mnoho moudrých učitelů bez hole, bez metly, bez černé tabulky. Nedá se upříti, že celá krajina za krátký čas nabude jiné tvářnosti, když se v ní několik knihoven zařídí a v lidu chuť ke čtení moudře vzbudí.

Skvělá kniha: nejdříve ji zhltneme, pak si ji přečteme a nakonec si ji koupíme.

Knihovna jsou myšlenky uchovávané v ledničce.

Čtení kazí zrak. Správný pohled na svět mají pouze negramotní.

Vydavatel je ten, kdo odděluje zrno od plev a tiskne ty plevy.

Mnoho knih nedělá učeného, nýbrž četba dobrých věcí a těch časté čítání dělá učeného a dobrého.

Čtenářem přestává být člověk ve chvíli, kdy začne považovat za literaturu zahraniční film s titulky.

Paradox dnešní doby je, že čím více informací máme k dispozici, tím méně víme a tím méně s nimi dokážeme pracovat.

Klasikem nazýváme spisovatele, kterého můžeme chválit, aniž bychom ho četli.

Spálené knihy – no budiž, ale spálená pečeně?

Prosperující veřejné knihovny jsou typickou známkou vzdělané a civilizované společnosti. Musíme naši vlastní společnost plně podporovat.