Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Licence v oblasti práv k duševnímu vlastnictví

Čas nutný k přečtení
8 minut
Již přečteno

Licence v oblasti práv k duševnímu vlastnictví

0 comments

Metropolitní univerzita Praha, o.p.s., ve spolupráci s Úřadem průmyslového vlastnictví a Asociací prostředníků a rozhodců ve věcech duševního vlastnictví uspořádala 22. února 2008 konferenci k licencím v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. Předkládáme čtenářům časopisu Ikaros stručný výtah ze souboru vědeckovýzkumných prací od renomovaných autorů, které se věnují teoretickým a praktickým problémům v oblasti licenčních smluv. Soubor, který byl pod názvem Licence v oblasti práv k duševnímu vlastnictví vydán Metropolitní univerzitou Praha, o.p.s., je dále doplněn zněním zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, a výňatky z autorského zákona č. 398/2006 Sb. (§ 40 až § 45, které se zabývají se ochranou autorských práv).

V úvodu seznamuje editor celého souboru prof. ing. Ladislav Jakl, CSc., prorektor pro vědeckou činnost a vedoucí katedry průmyslového vlastnictví Metropolitní univerzity Praha, s činností této vysoké školy od jejího vzniku v r. 2001 do dnešních dnů, kdy je zde akreditováno sedm bakalářských studijních oborů a čtyři magisterské obory. V roce 2007 se škole podařilo dosáhnout akreditace doktorského studijního oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia. Návazně byl změněn i název školy na Metropolitní univerzitu Praha. Současně byl v témže roce zřízen i Ústav právní ochrany průmyslového vlastnictví MUP. Úkolem tohoto vysokoškolského ústavu je ve vazbě na Katedru průmyslového vlastnictví vykonávat vědeckou, výzkumnou a další tvůrčí činnost v oblasti právní ochrany průmyslového vlastnictví a podílet se i na zdokonalování příslušného bakalářského a magisterského studijního oboru zaměřeného na tuto problematiku. Jednou z jeho prvních akcí je i tato konference k tematice licencí. K této příležitosti byl vydán i výše uvedený soubor vědeckovýzkumných prací.

V prvním příspěvku nazvaném Licenční smlouvy v oblasti autorských práv se doc. JUDr. Martin Boháček, CSc., věnuje licenčním smlouvám ve vztahu k autorským dílům. Připomíná, že úprava licenčních smluv v oblasti autorských práv se v současné době nevyskytuje ani v občanském zákoníku, není upravena ani v obchodním zákoníku, tudíž se jedná o smlouvu nepojmenovanou. V autorském zákoně a obchodním zákoníku se pro oblast průmyslového vlastnictví řeší jen některé zásadní otázky spojené se smluvním poskytováním licencí. Dále se autor zmiňuje o pojetí a úpravě licenčních smluv v americkém právu, kde se můžeme setkat s širším pojetím tohoto smluvního typu než u nás.

Autor zde dále rozebírá některé základní pojmy, jimiž jsou licence, licenční smlouva, zákonná licence, typy licenčních smluv (výhradní, nevýhradní, sólová, sdružená, křížová aj.) Za zvláštní případ považuje licenci k know-how a licenční smlouvy vznikající mezi podnikateli, dále licenční smlouvy k autorským dílům aj. Následují kapitoly věnované nuceným licencím, úředním licencím, poslání knihoven, které podávají třetím osobám na základě jejich požadavků informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Zvláštním druhem licencí jsou tzv. licence nakladatelské, které připadají v úvahu tam, kde nabyvatel bude postupovat jako nakladatel některého z děl (slovesného, hudebně-dramatického, fotografického aj.). Ve svém článku autor zmiňuje i sublicence a licence podle rozsahu poskytnutých práv. Dále jsou rozebrány jednotlivé licenční smlouvy, např. kolektivní a hromadné. Podrobně se autor zmiňuje i o obsahu licenčních smluv. V nich by neměly chybět preambule, cíl a účel smlouvy, definice jednotlivých pojmů, způsob a čas plnění závazku poskytovatele, práva nabyvatele a jeho povinnosti, licenční poplatky a platební podmínky, případně podlicence, ukončení smlouvy, odpovědnost, trvání smlouvy a otázky jejího prodlužování.

V dalším příspěvku nazvaném Licence k neregistrovaným průmyslovým právům se prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc., zamýšlí nad úpravou licenčních smluv v obchodním zákoníku a rozebírá pojem průmyslové vlastnictví, protože každé z těchto dvou slov samo o sobě a obě tato slova ve vzájemném spojení vymezují a současně omezují dosah ust. § 508 obchodního zákoníku. Zajímavé je pojednání o licencích k právům z obchodního tajemství, kde vedle registrovaných práv mohou existovat i taková průmyslová práva, která se nezapisují do rejstříku, a přece mohou mít absolutní charakter a měl by se na ně vztahovat režim licenční smlouvy podle § 508 odst. 1 obchodního zákoníku. Autor uvádí dále své zkušenosti s licencemi k právu užívat nezapsaná označení, které vyplývá z § 7 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů. Podmínky poskytnutí licence k nezapsanému označení musí být podle autora ujednány velmi detailně, aby mohla být splněna podmínka určitosti převzatých závazků vyžadovaná v režimu obchodního zákoníku.

Zajímavá a zcela netradiční je problematika licencí k předmětům práva na ochranu osobnosti, kterou se ve svém příspěvku zabývá Mgr. Jakub Menčl. Doposud jsme se v oblasti licencí setkávali s předměty duševního vlastnictví, které tvoří obsah licenčních smluv. Autor tohoto článku se přiklání k tomu, že předmětem duševního vlastnictví se mohou stát i součásti a projevy lidské osobnosti, které mohou být mnohdy i předmětem obchodování. Autor rozebírá právo na zdraví a právo na nedotknutelnost lidského těla, s nimiž nelze volně disponovat, i když tato ochrana není vždy absolutní. Dispozici s další skupinou aspektů lidské osobnosti zákon nezakazuje ani neomezuje, ale způsoby dispozice jsou omezeny kvůli povaze těchto aspektů lidské osobnosti. Jako příklad lze uvést soukromí, rodinný život nebo čest a důstojnost. Z povahy těchto osobnostních statků vyplývá, že není možné umožnit jejich přímé užívání jinému subjektu.

V hospodářských vztazích jsou bezpochyby nejběžněji užívanými osobnostními statky např. obrazové snímky, zvukové a obrazové záznamy, jména, podobizny. V médiích se v poslední době často setkáváme s využíváním detailů ze soukromého života veřejně známých osob, které se řadí mezi osobnostní statky abstraktní.V praxi nejběžněji používanou zákonnou licencí k aspektům lidské osobnosti je ustanovení odst. 2 a 3 § 12 občanského zákoníku. Nejčastěji využívanou zákonnou licencí je licence zpravodajská. § 12 občanského zákoníku umožňuje pořízení a použití podobizen, obrazových snímků a obrazových záznamů i bez souhlasu fyzické osoby pro tiskové, filmové a rozhlasové zpravodajství.

Autor se dále zabývá stanovením hranice soukromí u osob veřejného zájmu, zásahy do občanské cti a lidské důstojnosti apod. Souhlas s užitím snímků nebo záznamů týkajících se fyzické osoby je ve většině případů udělován formou tzv. smluvní licence. Podmínkou ovšem je, aby souhlas byl vážný a svobodný, určitý a srozumitelný.

Zcela jiný pohled na problematiku licencí je obsažen v dalším příspěvku tohoto souboru nazvaném Licenční analogie při stanovení výše náhrady škody z porušení práv z duševního vlastnictví autora prof. ing. Ladislava Jakla, CSc. Jeho zamyšlení vychází ze zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Vysvětluje princip licenční analogie, který spočívá na úvaze, kolik by musel porušovatel práva k duševnímu vlastnictví za obvyklých podmínek zaplatit jejímu majiteli za získání licence k produkci daných předmětů, jejichž prostřednictvím se porušuje autorské právo. U většiny uzavíraných licenčních smluv je úplata za licenci tvořena jednak vstupním poplatkem, který se zpravidla stanoví jednorázovou finanční platbou při podpisu smlouvy, a dále běžnými licenčními poplatky, které se stanoví procentem z čisté prodejní ceny či tržby získané za rušební předměty. Autor dále uvádí vzorec pro stanovení výše náhrady škody či bezdůvodného obohacení, tabulky licenčních poplatků podle různých pramenů z čisté prodejní ceny v USA, Německu a u nás. V závěru se autor zamýšlí nad různými specifickými aspekty u fotografických děl.

Celou řadu příkladů ze soudní síně obsahuje příspěvek JUDr. Jiřího Macka nazvaný Význam licencí v soudní rozhodovací praxi. Cílem tohoto příspěvku je v příkladech konkrétních soudních rozhodnutí poskytnout informaci o pravidelně se opakujících typech sporů, jež souvisí s uzavřenými licenčními smlouvami k předmětům průmyslového vlastnictví. Následuje osm soudních sporů z posledních let, které řešily Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud ČR a Vrchní soud v Olomouci.

V dalším příspěvku nazvaném Ohodnocování průmyslových práv pro stanovení licenčních poplatků se patentový a známkový zástupce Jiří Effmert zabývá ohodnocováním průmyslových práv pro stanovení výše licenčních poplatků, které vychází ze stejných principů jako ohodnocování těchto práv pro účely převodu z vlastníka na nového majitele. Řada principů hodnocení je společná pro všechny druhy průmyslových práv, dokonce i pro obchodní tajemství a know-how. Autor zde využívá své bohaté zkušenosti z praxe patentového zástupce. Při stanovení výše licenčních poplatků vychází ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Postupně zde uvádí některé způsoby oceňování (ocenění cenou obvyklou, ocenění výnosovým způsobem aj.) Jak ale uvádí, většina postupů pro oceňování majetkových práv vyplývajících z průmyslových práv a práv na označení vyjmenovaných v zákoně č. 151/1997 Sb. je v praxi takřka nepoužitelná. Ve většině případů směřují cesty k ocenění sjednanou cenou, která musí vyhovovat kritériu cena obvyklá. Tímto pojmem operuje zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. V příspěvku je dále řešena problematika stanovení znalce, rozsah potřebných vstupních podkladů, vypracování odborného posudku, jeho přílohy apod. V závěru svého pojednání autor uvádí příklad konkrétního postupu ohodnocení fiktivní ochranné známky, což bude pro odborníky jistě velmi přínosné. Jsou zde uvedeny i dvě tabulky – propočet ohodnocení fiktivní ochranné známky a příklad ohodnocení tří významných ochranných známek (Coca Cola, Microsoft, Nokia).

Závěrečný příspěvek Ing. Karla Čady, prom.práv., nazvaný Licenční smlouvy v současné praxi je zpracován sice heslovitě, ale přináší několik zajímavých poznatků z problematiky transferu technologií a licenčních smluv, transferu technologií a univerzitního prostředí, řeší mezinárodní význam transferu technologií, pravidla pro dělení licenčních příjmů v USA. Na názorných příkladech uvádí licenční smlouvy jako základ zdrojů průmyslového vlastnictví a postavení patentových aktivit českých přihlašovatelů, patentové přihlášky a užitné vzory českých přihlašovatelů od roku 2004 do roku 2007. Několik tabulek podává údaje o počtu licenčních smluv v jednotlivých letech a důvody pro jejich uzavírání a nové právní úpravy nucených licencí.

Soubor Licence v oblasti práv k duševnímu vlastnictví obohacuje dosud vydanou literaturu v této oblasti a přináší řadu nových poznatků a pohledů několika renomovaných odborníků na tuto problematiku.Tyto výstupy tvůrčí činnosti se stanou i vítanými studijními podklady.

Ing. Karel Čada, prom. práv.

Ing. Karel Čada, prom. práv.

JUDr. Jiří Macek, předseda senátu Vrchního soudu v Praze,  Jiří Effmert, patentový a známkový zástupce, a prof. ing. Ladislav Jakl, CSc., prorektor pro vědeckou činnost Metropolitní univerzity Praha, o.p.s.

JUDr. Jiří Macek, předseda senátu Vrchního soudu v Praze, Jiří Effmert, patentový a známkový zástupce, a prof. ing. Ladislav Jakl, CSc., prorektor pro vědeckou činnost Metropolitní univerzity Praha, o.p.s.

Prof. ing. Ladislav Jakl, CSc.

Prof. ing. Ladislav Jakl, CSc.

 Prof. PhDr. Michal Klíma, M.A. CSc., rektor Metropolitní univerzity Praha, o.p.s.

Prof. PhDr. Michal Klíma, M.A. CSc., rektor Metropolitní univerzity Praha, o.p.s.

Hodnocení: 
Průměr: 1 (1 hlasování)
ŠPINDLER, Karel. Licence v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. Ikaros [online]. 2008, ročník 12, číslo 3 [cit. 2024-10-07]. urn:nbn:cz:ik-12738. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12738

automaticky generované reklamy
registration login password