Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Teorie a typologie souborných katalogů

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Teorie a typologie souborných katalogů

0 comments
Autoři: 

ÚVOD

Snad prakticky v každé informačně vyspělé zemi existuje národní nebo univerzitní souborný katalog (SK), velmi pravděpodobně rovněž souborný katalog periodik nebo souborné katalogy regionálního, institucionálního či oborového zaměření. Kromě praktických realizací SK lze doložit, že problematika SK je poměrně frekventovaná v zahraniční i domácí odborné literatuře a zůstává stále středem pozornosti odborníků, kteří se zabývají správou systémů sekundárních informací.

V České republice je téma SK také stále živé [1], mj. díky přechodu národního Souborného katalogu ČR na systém Aleph500. V souvislosti s tím a v návaznosti na vznik Jednotné informační brány, která je mj. i virtuálním souborným katalogem českých knihoven, vyvstala otázka, zda má smysl budovat národní katalog jako reálný SK (viz příspěvek B. Stoklasové [2] na konferenci Knihovny současnosti 2002). Cílem sloupku však není řešit tuto otázku; mým úkolem bude popsat, jak se se soubornými katalogy vyrovnávají ve vybraných vyspělých zemích. V seriálu se zaměřím na souborné katalogy dostupné v elektronické podobě.

V dnešním díle se zabývám definicí, tříděním a typologií souborných katalogů, z nichž budu vycházet v dalších dílech, věnovaných souborným katalogům v jednotlivých zemích.

Informace o SK v jednotlivých zemích čerpám z odborných článků v tisku, ze seznamů SK (seznam IFLA, Gabriel), především však z webových prezentací institucí, které konkrétní souborný katalog provozují.


DEFINICE

Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) definuje souborný katalog jako "knihovní katalog obsahující částečně nebo v úplnosti záznamy dokumentů více než jedné knihovny nebo informační instituce. Záznamy obsahují sigly knihoven, které identifikují vlastníka dokumentu. Souborný katalog může mít lístkovou nebo dnes převažující elektronickou formu."


SOUBORNÉ KATALOGY PODLE OBSAHU

Třídění souborných katalogů podle obsahu je možné povést na základě práce J. Cejpka z roku 1971 [3]; vybrány byly doposud platná hlediska, podle kterých lze SK třídit.

1. Podle druhu dokumentu (v současnosti je patrný trend k integraci všech druhů dokumentu do společné databáze, resp. katalogu)

* monografií

* periodik

* hudebnin

* rukopisů apod.

2. Podle dosahu působnosti

* místní

* regionální

* národní

* mezinárodní

Dosah působnosti lze dále dělit podle

* obsažených dokumentů

* účastnických knihoven

3. Podle oborového zaměření

* všeobecné

* speciální (resp. specializované)

4. Podle původu zahrnuté literatury

* s literaturou domácího původu

* s literaturou zahraničního původu

* smíšené

Kromě výše uvedených obsahových hledisek můžeme SK dělit podle použitého knihovního systému na heterogenní (účastníky jsou knihovny, které používají různé automatizované knihovní systémy) a homogenní (budované v rámci jednoho automatizovaného systému).


TYPOLOGIE ELEKTRONICKÝCH SOUBORNÝCH KATALOGŮ

P. L. Noerr [4] v roce 1993 rozdělil souborné katalogy podle síťové architektury, na jejímž základě pracují.

Noerr souborné katalogy dělí na [5]:

* centralizované (účastnické knihovny sdílejí přístup k jedinému automatizovanému systému a jediné databázi, která je katalogem pro každou jednotlivou knihovnu a souborným katalogem pro všechny dohromady)

* reálné (účastnické knihovny provozují nezávisle svůj vlastní automatizovaný systém s vlastním katalogem a zároveň sdílejí přístup do centrálního systému a jediné databáze, která je souborným katalogem, přičemž jsou děleny podle způsobu dodávání záznamů na SK s centrální a lokální katalogizací)

* replikované (každá knihovna ve spolupracující skupině si udržuje svůj nezávislý automatizovaný systém s vlastním katalogem a zároveň svou kopii souborného katalogu - tento typ se vyskytuje velice zřídka)

* virtuální (každá knihovna provozuje svůj nezávislý automatizovaný systém s vlastním katalogem a je síťově propojena se všemi ostatními knihovnami, systémy všech knihoven jsou schopny se vzájemně prověřovat a odpovídat si na dotazy).

Typologii P. L. Noerra můžeme pokládat za stále platnou, aktualizovanou typologii představil O. Husby ve svém příspěvku [6] z roku 1999. Souborné katalogy jsou děleny na dva hlavní typy, na reálné a virtuální. Reálné souborné katalogy pracují s fyzickou databází, virtuální nabízejí přístup k řadě samostatných databází pomocí uživatelského rozhraní, které umožňuje prohledávání těchto databází.

Reálné souborné katalogy jsou dále děleny podle způsobu aktualizace:

* přejímající záznamy z lokálních systémů: knihovny katalogizují ve svých katalozích, záznamy dodávají do souborného katalogu (v TDKIV užíván termín dostředivý SK)

* dodávající záznamy do lokálních systémů: katalogizace se provádí centrálně pomocí katalogizačních nástrojů, které přímo aktualizují souborný katalog, záznamy jsou poté kopírovány a přenášeny do lokálních systémů (podle TDKIV odstředivý SK)

* simultánně dodávající i přejímající: vyžaduje moderní správu databázového systému a katalogizačního procesu, která umožní simultánní aktualizaci

* zcela centralizované: SK katalog funguje také jako katalogizační systém pro spolupracující knihovny.

M. J. Dovey v článku [7] z roku 2000 popisuje pět modelů SK, které korespondují s typologií O. Husbyho.

1. model: úplně centralizovaný SK

2. model: záznamy jsou z lokálních katalogů exportovány do souborného katalogu

3. model: záznamy jsou vytvářeny v souborném katalogu a importovány do lokálních katalogů

4. model: simultánně aktualizovaný jak lokální, tak i centrální (souborný) katalog

5. model: virtuální.


POPIS SK

Při deskripci souborných katalogů budu využívat výše uvedenou typologii a třídění SK. Budu sledovat velikost databáze, počet účastníků, záběr katalogu (regionální, oborový, druh dokumentů), datum a důvod vzniku, správce katalogu a jeho typ. Jednotlivé díly seriálu budou věnovány souborným katalogům ve vybraných regionech, při velkém rozsahu pak budou rozděleny na více dílů dle potřeby.

V příštím díle se budu zabývat situací v zemích Beneluxu (tj. Belgie, Nizozemí a Lucembursko).


Poznámky
[1] Viz např. BROŽEK, Aleš. Potřebujeme 11 souborných katalogů na internetu? In Knihovny současnosti 2001 : sborník z 9. konference, konané ve dnech 11.-13. září 2001 v Seči u Chrudimi. Brno: Sdružení knihoven, 2001. S.122-127.
[2] STOKLASOVÁ, Bohdana. Integrace informačních zdrojů v Jednotné informační bráně a její dopad na strategii knihoven. In Knihovny současnosti 2002 : sborník z 10. konference, konané ve dnech 24.-26. září 2002 v Seči u Chrudimi. Brno : Sdružení knihoven, 2002. S. 266-283. Dostupný na www: <http://jib-info.cuni.cz/dokumenty/sec2002/Sec2002_strateg.doc>.
[3] CEJPEK, Jiří. Souborné katalogy v informační soustavě. Praha : ÚVTEI, 1971. 29 s.
[4] NOERR, P. L. The virtual union catalogue. In ELAG`93 : the virtual library : 17th library systems seminar, Graz/Austria, 14-16 April 1993 [online]. [cit 2003-09-02]. Dostupný z www : <http://www.konbib.nl/coop/elag/elag93/papers/union1.html>.
[5] KOHOUTKOVÁ, Jana. Souborné knihovní katalogy. Zpravodaj ÚVT MU,
1994, č. 3, s. 10-14.
[6] HUSBY, Ole. Reálné a virtuálné [sic!] souborné katalogy. In CASLIN`99 : souborné katalogy : organizace a služby [online]. [cit. 2003-09-01]. Dostupný na www: <http://www.caslin.cz:7777/caslin99/c2.html>.
[7] DOVEY, Matthew. So you want to build a Union Catalogue? Ariadne [online], 2000, Issue 23. [cit. 2003-09-01]. Dostupný z www: <http://www.ariadne.ac.uk/issue23/dovey/intro.html>.
Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
BULÍNOVÁ, Eva. Teorie a typologie souborných katalogů. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 10 [cit. 2024-04-18]. urn:nbn:cz:ik-11423. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11423

automaticky generované reklamy
registration login password