A. Rahoisha z Běloruské státní univerzity v Minsku je vzděláním chemik a pohovořil o trendech v dostupnosti online časopisů v oblasti chemie. Velcí vydavatelé mají různé strategie ve vydávání článků formou OA, například někteří umožňují přístup k vybraným starším číslům, někteří k vybraným článkům, někde jsou články publikovány 30 dní po vydání v placeném čísle.

J. Hellemans je vzděláním ekonom, působí ve funkci ředitele knihovny Svobodné univerzity v Bruselu, zabývá se patenty a je členem komise IFLA pro humanitní vědy. NEREUS (Networked Economic Resources for European Scholars) reprezentuje digitální společenství 16 univerzitních evropských knihoven v oblasti ekonomie. Českým zástupcem v tomto společenství je CERGE-EI.

Profesorka Kyriaki-Manessiová se věnovala otázce dopadu budování institucionálních repozitářů na knihovnickou profesi. Zaměřila se na problematiku správy elektronického obsahu (e-content management); starostí o institucionální repozitář by měla logicky být pověřena knihovna a tím tedy vzniká nový nárok na knihovníky.

E. Bratková je editorkou E-LIS a na terminologickou diskuzi o OA reagovala návrhem termínu "otevřený přístup" jako českého ekvivalentu pro anglický termín OA. Mottem jejího příspěvku bylo sdělení, že kdo bude publikovat v OA, bude více citován. Přístup k dokumentům ve smyslu OA musí být trvalý, bezplatný, online a pro všechny uživatele. Autor svoluje ke čtení, stahování, sdílení, ukládání, vyhledávání a linkování článků.

J. Planková se zaměřila na OA z pohledu vztahů uživatel-knihovník-vědecký pracovník (autor). Formy a principy OA ve vědecké komunikaci se vyvíjely již od 17. století, obecně jde o diskuzi a následný výzkum, dnes však zaznamenáváme určité změny (neformální výměna informací, preprinty). Tradiční přístup může být brzdou vědecké diskuze a výzkumu. Autoři příspěvku si položili otázku, co je to otevřený přístup k informacím a jak jej zajistit.

G. Williams přejmenoval svou přednášku na "Open Access: a free lunch?" a vysvětlil, že lépe vyjadřuje podstatu problému, neboť neexistuje taková věc jako "Oběd skutečně úplně zdarma", že přístup k výstupům z výzkumu není nikdy v principu zadarmo. Vydavatelé si uvědomují, že OA se rozrůstá, sledují vývoj v této oblasti a snaží se dokázat, že to, co vytvořili jako komerční model, má určitou hodnotu.

Milan Špála, moderátor sekce, v úvodu shrnul iniciativy, které vedly k OA: Iniciativa Budapest Open Access z února 2002, Bethesda a Berlínská deklarace o rok později. OA je stará tradice spojená s novou technologií, jde o širokou distribuci recenzovaných (peer-reviewed) časopisů vysoké kvality, ke kterým má být volný přístup. Jde ale také o finance: peníze z grantů na výzkum by měly umožňovat OA; nelze však upřednostňovat jednu databázi, jako se tomu stalo v řízení vědy u nás.