V rámci obchodování na Internetu se začal rozvíjet také obchod s knihami. Tato aktivita je známá pod názvem internetová (resp. elektronická) knihkupectví. Pro knihovny znamenají internetová knihkupectví novou alternativu k tradičním způsobům akvizice.

Prvním a dnes největším a nejznámějším internetovým knihkupectvím je Amazon.com, které zahájilo svůj provoz v červenci 1995 s cílem využít Internet k prodeji knih co nejrychlejším, nejjednodušším a nejpříjemnějším způsobem.

Vznik sdílené katalogizace v systému LANius

Jistě není nutné na tomto místě podrobně vysvětlovat význam sdílené katalogizace. Jejím hlavním smyslem je omezit multiplicitu při zpracování dokumentu a dosáhnout jednotnosti zpracování podle platných katalogizačních pravidel.

Úvodní redakční poznámka: podrobné a aktuální informace o programu VISK naleznete na webové stránce připravované na půdě Národní knihovny ČR.

1. Cíle programu Veřejné informační služby knihoven (VISK)

Hlavním cílem je inovace veřejných informačních služeb knihoven na bázi moderních informačních technologií tj.

Základním cílem projektu CASLIN realizovaným v letech 1993 až 1995 bylo položit pevné základy celostátní knihovní sítě poskytující domácím i zahraničním uživatelům snadný, rychlý a bezbariérový přístup k informacím uloženým v knihovnách a informačních střediscích. Základním nástrojem k dosažení tohoto cíle se stal souborný katalog CASLIN, nyní CASLIN - Souborný katalog ČR (dále jen souborný katalog).

V současné době se s rozvojem techniky a s nástupem počítačů do běžného života mění také charakter knihoven.

1. Knihovny ČVUT

Knihovny Českého vysokého učení technického (ČVUT) prošly za posledních deset let vývojem od izolovaných knihoven ke spolupráci v integrovaném systému. Jako jedny z prvních u nás začaly pracovat v automatizovaném provozu a vytvářet veřejně přístupný katalog.

Systém knihoven ČVUT tvoří:
Ústřední knihovna Fakulty stavební a Fakulty architektury*), Thákurova 7, Praha 6 - Dejvice
Ústřední knihovna Fakulty strojní*), Karlovo nám.

Elektronický časopis, který bezesporu představuje v posledních deseti letech fenomén dokumentové komunikace, postupně přestává být považován pouze za technologicky podmíněnou novinku či dokonce výstřelek spojovaný s rozmachem Internetu, jehož uvedení do praxe si klade za cíl otřást postavením tištěných časopisů, bez nichž se odborná komunita neobejde, a naopak začíná být uznáván, pochopitelně v různých oborech v odlišné míře, jako další legitimní informační zdroj a jako takový je předmětem seriózních odborných diskusí rozvíjených neje