Významný mezník v oblasti Open Access

English title: 
Significant milestone for Open Access
Abstract: 

The article informs about the new Compact for Open-Access Publishing Equity.

Úvodní zamyšlení

Současný svět nás stále víc a více přesvědčuje o tom, že nic se neděje izolovaně od celku. Většina událostí a jevů v soudobé společnosti má svůj původ v nezměrném množství rozmanitých skutečností, které spolu souvisejí, navzájem se ovlivňují a společně vytvářejí komplexní obraz lidského světa. Díky dané skutečnosti dospějeme k faktu, že žijeme v malém světě, kde je vše spojeno se vším ostatním. Neustále jsme svědky probíhající informační revoluce, při níž vědci z nejrůznějších oborů a oblastí výzkumu objevují, že komplexita má svou přísnou architekturu a řád. Otevírají se nové perspektivy vzájemně propojeného světa informací, který dává tušit, jak důležité jsou sítě a síťová spojení. Rovněž lze na základě dlouholetých zkušeností informačních pracovníků dospět k poznání, že informační věda má obrovský význam v procesu zvládnutí transformace společnosti na společnost informační, resp. znalostní.

Moderní společnost klade velký důraz na schopnost orientovat se ve stále rostoucím množství informací, tyto informace hodnotit a využívat je při řešení úkolů. To podmiňuje i odpovídající změny v tak významné struktuře, jakou je zprostředkování a zpřístupňování tradičních i elektronických dokumentů a informací uživatelům. Tyto změny se samozřejmě týkají především oblasti knihovnicko-informačních služeb.

Bouřlivý rozvoj moderních informačních a komunikačních technologií v posledních desetiletích přinesl mnoho změn, které zasáhly většinu oblastí lidské činnosti a celkem přirozeně ovlivnily také publikování a šíření tradičních dokumentů. Vědecké knihovny a informační střediska jsou jedním z článků informačního řetězce, a tak se mnohé změny dotýkají i jejich činnosti. Právě v souvislosti s vědeckými knihovnami a dalšími informačními institucemi jsou jak v zahraničí, tak v českém prostředí často zmiňovány čtyři podstatné faktory, které formují současné knihovnicko-informační prostředí: nárůst počtu publikovaných informací, rozmach přístupu k informacím pomocí informačních a komunikačních technologií, rostoucí poptávka po fyzickém přístupu k dokumentům, a to na základě rozšířenějšího přístupu k bibliografickým záznamům, snižování kupní síly knihoven, která je nutí utratit více finančních prostředků za méně dokumentů a informací. V návaznosti na zmíněné faktory se odkrývají mnohé nové pojmy a koncepce, jako jsou systémy elektronické komunikace dokumentů, zprostředkování dokumentů, otevřený přístup, nové formy vědecké komunikace a předávání informací, aj.

Obrovské množství informací, které produkuje současná společnost, není možné soustředit do jedné instituce. Vzniká tak reálná potřeba využít služeb, které by zpřístupnily dokumenty, uložené v kterékoliv knihovně na světě. Tuto nezastupitelnou úlohu sehrávají ve vědeckých knihovnách a vědecko-informačních střediscích specifické systémy elektronické komunikace dokumentů a zejména nově konstituované elektronické služby, založené na dostupnosti informací prostřednictvím specifických informačních zdrojů s otevřeným přístupem.

Dohoda „Compact for Open-Access Publishing Equity“

Publikování vědeckých informací prochází v současné době transformací, která je spojena s masivním využitím informačních a komunikačních technologií při výrobě a vlastním zpřístupnění informací. Tradiční model komunikace informací ve vědě je stále více měněn s využitím digitálních komunikačních prostředků a přechodem do elektronického světa informací. Komunikace informací ve společnosti se přesouvá do virtuálního prostředí, které umožňuje prostřednictvím nových komunikačních a webových technologií rychlou výměnu informací, a to za relativně nízkou cenu a bez časového nebo územního omezení. Právě finanční dostupnost nových vědeckých poznatků hraje velmi důležitou roli. Tato potřeba vedla k formování hnutí za otevřený přístup k odborným a vědeckým informacím. Postupně pak otevřený přístup začal výrazně ovlivňovat vydavatelský průmysl a měl vliv na vydavatelskou distribuční politiku, a to především v otázce financování.

Původně se otevřený přístup vztahovat jen na recenzované dokumenty různého typu. Dnes však v sobě zahrnuje nejen recenzované články, ale může obsahovat vše, co autor chce volně prostřednictvím internetu zpřístupnit uživatelům. Nejedná se ovšem o volný povrchový web, ale otevřený přístup k vědeckým či odborným dokumentům. Vzhledem k rostoucím požadavkům autorů po možnostech zpřístupnění jejich prací formou otevřeného přístupu se řada komerčních vydavatelů rozhodla v určité míře podporovat otevřený přístup k informačním zdrojům. V tuto chvíli se vykrystalizovaly možné cesty přístupu ke zdrojům a otevřený přístup je realizován dvěma základními způsoby. První, tzv. „zelená“ [1] cesta je variantou, kdy je autorům uděleno svolení k autoarchivaci vlastních kopií publikovaných dokumentů. Autor ukládá zpravidla redakčně neupravený rukopis svého příspěvku do volně přístupného otevřeného archivu sám. Tento příspěvek je tak zpravidla okamžitě k dispozici uživatelům, aniž by byla hodnocena jeho kvalita. Jistou výjimkou jsou články, které již hodnocením kvality prošly jinde, například před recenzním řízením organizovaném komerčním vydavatelem časopisu, kde byl článek předtím publikován. V rámci modifikace „zelené“ cesty dávají v současnosti některá velká komerční vydavatelství autorům k autoarchivaci příspěvků automatické svolení. Autor již nemusí vydavateli předkládat žádost při uveřejnění svého díla v otevřeně přístupném zdroji [2]. Druhá, tzv. „zlatá“ [3] cesta využívá základní nástroj vědecké komunikace, tj. vědecký časopis. Autor má aktivní roli, kdy nabídne vydavateli článek k publikování, redakce časopisu zajistí recenzní řízení. Pokud je článek přijat, redakce rovněž provede zpravidla jazykové a formální úpravy, včetně vlastního formátování [4]. Kromě zmíněného někteří nakladatelé přijali hybridní politiku podpory veřejného přístupu k publikovaným dokumentům. V rámci ní požadují od autorů zaplacení poplatku za možnost zpřístupnění dokumentu ve zdroji s otevřeným přístupem [5].

Je zřejmé, že princip otevřeného přístupu jako realizovatelné varianty k tradičnímu publikování se opírá o vývoj mnoha oblastí, např. ekonomie, technologie či právního systému. Proto se domnívám, že pouze komplexním pojetím jednotlivých částí je možné dosáhnout širšího uplatnění otevřeného přístupu jako účinného způsobu vědecké komunikace a zveřejňování výsledků vědy a výzkumu.

V této spojitosti ještě zmíním dvě podstatné roviny, které souvisejí s dalším rozvojem systémů otevřeného přístupu ke zdrojům a další podpoře přístupu k nim. Jedná se o pojem „gratis open access“, který v sobě zahrnuje odstranění cenové bariéry související s publikováním v systému otevřeného přístupu, a to i prostřednictvím repozitářů či přímým publikováním v časopisech s OA. Druhým pojmem je „libre open access“, který odstraňuje nejen cenovou bariéru, ale také bariéru kvůli omezenému přístupu [6].

Významným rysem publikování v systému otevřeného přístupu je lepší viditelnost, dostupnost a využívání uložených dokumentů, které vedou k rychlejšímu rozvoji vědních disciplín. Model otevřeného přístupu musí počítat s určitou solidaritou mezi autory vědeckých článků a koncovými uživateli. Rychlá výměna vědeckých informací je pro vědce stejně důležitá jako míra citovanosti jejich článků. Publikováním ve vědeckých časopisech usilují autoři o získání prestiže. Model otevřeného přístupu umožňuje publikovat v prestižních vědeckých časopisech, které zajišťují svou otevřeností více potenciálních čtenářů, a tím i vyšší míru citovanosti.

Vzhledem ke zmíněným skutečnostem se významným mezníkem ve vývoji otevřeného přístupu k vědeckým materiálům stalo vyhlášení dohody o dalším vývoji metod systémů finančních náhrad za publikace článků ve vědeckých časopisech s otevřeným přístupem. K této události došlo 14. září 2009, kdy pět významných univerzit podepsalo dohodu s názvem „Compact for Open-Access Publishing Equity“ [7]. Uvedenou smlouvu je možné považovat za významný průlom v oblasti dalšího rozvoje systémů elektronického publikování článků v časopisech s otevřeným přístupem. Hlavními signatáři a iniciátory vzniku smlouvy se staly Cornell University, Dartmouth College, Harvard University, Massachusetts Institute of Technology a University of California at Berkeley, které uznaly zásadní hodnotu služeb poskytovaných vědeckými vydavateli časopisů, jež se rozhodli podporovat, vydávat a poskytovat otevřený přístup k odborné a vědecké literatuře zprostředkováním přístupu k obsahům časopiseckých kolekcí. Na základě podpisu smlouvy se výše jmenované univerzity dohodly podporovat otevřený přístup k vědeckým časopisům, který se objevil jako alternativa k tradičnímu modelu zpřístupňování vědeckých časopisů, tj. zpřístupňování na základě předplatného. Signatáři smlouvy vyšli z již ověřeného faktu, že časopisy s otevřeným přístupem umožňují volnou dostupnost časopiseckých článků každému a zároveň také zajišťují stejné služby spojené s běžným vydáváním vědeckých časopisů, tj. řízení, správu a vedení procesu recenzního řízení, filtrování, výrobu a distribuci vědeckých článků. Vzhledem k tomu, že vydavatelé, resp. producenti časopisů s otevřeným přístupem neúčtují uživatelům žádné předplatné či jiné poplatky za zpřístupnění materiálů, musí pokrýt své provozní náklady z jiných zdrojů, zahrnující dotace, materiální podporu nebo v poměrně malém počtu případů musí vydavatelé účtovat poplatky autorům za zpracování předložených prací přijatých k recenznímu řízení nebo již jejich publikování a zveřejnění v časopise.

Představitelé univerzit, kteří podepsali smlouvu o změně přístupu k finančnímu koloběhu otevřeného přístupu k vědeckým materiálům, si uvědomili svou individuální i kolektivní odpovědnost za finanční nároky moderního publikačního procesu a uznali jejich opodstatněnost. Důležitým faktorem vyplývajícím ze smlouvy je také stanovení finanční záruky vydavatelům, aby mohli pokračovat v dalším rozvoji systémů otevřeného přístupu k časopiseckým kolekcím.

Podstatným prvkem smlouvy je tedy závazek příslušných univerzit k vývoji systémů platby za publikace článků v časopisech s otevřeným přístupem. Jedná se tedy o podporu včasného zavedení jednotného a trvalého mechanismu při poskytnutí odpovídající finanční náhrady za články napsané v rámci jednotlivých fakult a jejich publikování v časopisech s otevřeným přístupem, bez poplatků pro autora. Takto navržený obchodní model předpokládá pokrytí finančních nákladů při publikování vědeckých a odborných informací ze strany univerzit a agentur podporujících vědu a výzkum. Zásadní je také zajištění trvalého závazku ze strany univerzit k dostatečnému a udržitelnému finančnímu základu pro další rozvoj přístupu k otevřeným odborným publikacím a článkům, a to pro každého uživatele.

Domnívám se, že takto naznačený model je jistým průlomem nejen z obchodního hlediska, ale především jej vnímám jako obrovský přínos pro uživatele odborných informací, kteří budou moci využívat nejnovějších výsledků vědy a výzkumu, dosažených na půdě univerzit a dalších akademických pracovišť. Předpokládám také, že se do projektu budou přidávat další vědecko-výzkumné instituce a odborná pracoviště tak, aby došlo k co nejširšímu uplatnění nových vědeckých a odborných informací. Jsem přesvědčena, že takto publikovaný finanční model podpory přístupu k informacím bude mít také zásadní vliv na sféru poskytování informací a zdrojů, tedy oblast odborných a vědeckých knihoven. Domnívám se, že díky prohlubování smlouvy a postupným přístupem dalších institucí dojde k odstranění „zdí“, které byly vybudovány kolem nových vědeckých poznatků, a otevřený přístup se stane velmi významným a široce využívaným nástrojem pro práci s odbornými a vědeckými informacemi.

Závěrem

Komunikace informací je důležitým předpokladem pokroku v oblasti vědy, techniky a výzkumu. Počátek vědecké komunikace spadá do 17. století. V tomto století vznikají dva významné referátové časopisy, které zachycovaly všechno vědění té doby. Ještě častěji než publikováním ve vědeckých časopisech si vědci předávali své poznatky ústně nebo korespondencí, která ovšem měla veřejný charakter. Komunikace informací mezi vědci prostřednictvím specializovaných odborných časopisů trvala řadu let a stále ještě přetrvává. Ovšem dnešní doba poukazuje na řadu nevýhod, která je s tímto modelem spojena. Hlavní nevýhoda spočívá v dlouhé době od vzniku článku přes jeho recenzní řízení až po publikování v některém z velkého množství odborných časopisů. Další nevýhodou je právě velké množství odborných časopisů a především jejich stále narůstající cena vzhledem k inflaci. Mnoho vědeckých pracovníků, institucí a knihoven si nemůže dovolit platit stále větší poplatky za časopisy, a tak často musejí předplatné rušit.

Současná doba se vyznačuje dynamickým rozvojem internetu, informačních technologií a techniky, které umožňují nové způsoby komunikace. Rozvoj informačních systémů určených k vytváření, zpracovávání, distribuci a využívání informací, podporuje rychlejší komunikaci vědeckých poznatků. Díky všeobecné dostupnosti počítačových sítí a rozvoji elektronického publikování se mohla vědecká komunikace přenést do elektronického prostředí. Komunikace v elektronickém prostředí je oproti tištěné komunikaci výrazně rychlejší, akčnější, levnější a umožňuje téměř okamžitou reakci.

Komunikace informací ve vědě prošla rozsáhlými změnami především v prostředí elektronického publikování na internetu. Je velice zajímavé, ale i příznačné, že o nové směry a způsoby komunikace vědeckých informací (k nimž patří především e-mail, elektronické konference, online diskuzní fóra, digitální knihovny či elektronické archivy) se zasazují především vědci. Společnými snahami je postupné prosazování novodobé, z ekonomického hlediska efektivní, rychlé a bezplatné komunikace poznatků z aktuálního výzkumu dané organizace. Značně preferovanými zdroji pro vědeckou práci jsou digitální knihovny a elektronické archivy. V současné době se novým alternativním zdrojem vědecké komunikace stal fenomén otevřeného přístupu k vědeckým a odborným dokumentům.

Cílem otevřeného přístupu k vědeckým a odborným informacím a volného elektronického publikování není zrušit tradiční prostředky vědecké komunikace ani ohrozit knihovny či vydavatelský průmysl. Jedná se především o zpřístupňování vědeckých poznatků cestou ekonomicky efektivnější a rychlejší.

Poznámky:
  1. V anglické terminologii označována jako „green roads to OA“.
  2. Guédon, J. C., s. 315-328.
  3. V anglické terminologii označována jako „gold roads to OA“.
  4. Morris, S., s. 304-307.
  5. Bratková, E. (2003), nestr.
  6. Rygelová, P. (2008), nestr.
  7. Dostupný z WWW: <http://www.oacompact.org/compact/>.
Použité informační zdroje:
  1. BRATKOVÁ, Eva. (2003). Rozvoj otevřených archivů elektronických tisků a alternativních bibliografických služeb v oboru informační vědy. Národní knihovna, 2003, roč. 14, č. 4, s. 254-269.
  2. BRATKOVÁ, Eva. (2006). Otevřený přístup, digitální knihovny a citační služby. In Inforum 2006 – 12. konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 23. – 25.5.2006 [online]. Praha : AiP, 2006 [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW: <http://www.inforum.cz/inforum2006/pdf/Bratkova_Eva.pdf>.
  3. Breakthrough on Open Access [online]. Washington : Inside Higher Ed, September 15, 2009. [cit. 2009-10-16]. Dostupný z WWW: <http://www.insidehighered.com/news/2009/09/15/open>.
  4. Compact for Open-Access Publishing Equity Announcement [online]. 2009. [cit. 2009-10-16]. Dostupný z WWW: <http://www.oacompact.org/news/>.
  5. Compact for Open-Access Publishing Equity [online]. 2009. [cit. 2009-10-16]. Dostupný z WWW: <http://www.oacompact.org/compact/>.
  6. Compact for Open-Access Publishing Equity : Overview [online]. 2009. [cit. 2009-10-16]. Dostupný z WWW: <http://www.oacompact.org/>.
  7. Compact for Open-Access Publishing Equity : Signatories [online]. 2009. [cit. 2009-10-16]. Dostupný z WWW: <http://www.oacompact.org/signatories/>.
  8. GUÉDON, Jean-Claude. (2004). The „Green“ and „Gold“ Roads to Open Access : The Case for Mixing and Matching. Serials Review. 2004, vol. 30, no. 4, s. 315-328.
  9. MORRIS, Sally. Open Access : How are Publishers Reacting?. Serials Review, 2004, vol. 30, no. 4, s. 304-307.
  10. PLANKOVÁ, Jindra. (2007). Obecné souvislosti Open Access – zamyšlení nad aktuálním problémem. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 10 [cit. 2009-10-14]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4340>. URN-NBN:cz-ik4340. ISSN 1212-5075.
  11. PLANKOVÁ, Jindra. (2008a). Podstatné faktory a složky v systému Open Access. Ikaros [online], 2008, roč. 12, č. 1 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4499>. URN-NBN:cz-ik4499. ISSN 1212-5075.
  12. PLANKOVÁ, Jindra. (2008b). Otázka budoucnosti fenoménu Open Access. Ikaros [online]. 2008, roč. 12, č. 6 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/4823>. URN-NBN:cz-ik4823. ISSN 1212-5075.
  13. RYBÁROVÁ, Helena. (2009). Fenomén „open access“ a jeho vliv na zpřístupňování informací v oboru LIS. Opava, červen 2009. 99 s. Diplomová práce.
  14. RYGELOVÁ, Pavla. (2008). Budování repozitářů: příspěvek univerzitní knihovny pro uchovávání a šíření výsledků výzkumu a vývoje [online]. Plzeň, 2008 [cit. 2009-10-08]. Dostupný z WWW: <http://dspace.vsb.cz/bitstream/10084/68557/1/BA08_rygelova_1.pdf>.
  15. RYGELOVÁ, Pavla; NOVÁK, Petr. (2009). Model otevřeného přístupu a jeho vliv na míru publikovaných vědeckých prací. i-Forum [online]. Praha, 2009. [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: <http://iforum.cuni.cz/IFORUM-6720.html>.
Planková, Jindra. Významný mezník v oblasti Open Access. Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 11 [cit. 24.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/5795>. urn:nbn:cz:ik‐005795. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4.5 (hlasů: 8)

automaticky generované reklamy