Journal

Novinky, ikonky a poděkování

Vážení čtenáři,

18. ročník odborné konference INFORUM je zdárně za námi a speciální konferenční číslo tak může vystřídat aktuální číslo červnové. Ještě před tím bych ale rád poděkoval jednak kolegům, kteří se do náročného on-line zpravodajství zapojili – jmenovitě Pavlu Farkasovi, Kateřině Hronové a Věře Khásové – a zároveň také všem čtenářům, kteří s námi konferenci sledovali a posílali zpětnou vazbu.

Poděkování (tentokrát již bez návaznosti na konferenci) si zaslouží také uživatel VoYtHAs, polský grafik a jeden z mnoha skvělých umělců na kreativní síti DeviantArt. Díky jeho tvorbě jsme totiž mohli inovovat náš "boxík" sociálních sítí v levé části stránek, a namísto původního chaosu nesourodých odkazů připravit novou sérii čtyř ikonek: Facebook Facebook, Twitter Twitter, Google+ Google+ a RSS Feed RSS Feed. Děkujeme samozřejmě také všem současným i budoucím fanouškům, kteří nás na sociálních sítích čtou, sledují, sdílí, "lajkují", "pluskují" atd. :)

Pojďme se už ale konečně podívat do obsahu aktuálního čísla. Již v březnovém čísle jsme vám představili zajímavou publikaci Osobní knihovna Karla Čapka, a ještě u ní chvíli zůstaneme. Máme pro vás totiž jednak recenzi této knihy, a zároveň i širší pohled na celý projekt zpřístupňování osobních knihoven, v jehož rámci zmiňovaná publikace vyšla.

Pozornost si zaslouží také trojice odborných článků hodnocení publikační činnosti na slovenských vysokých školách, kategorizace kritérií pro benchmarking webových stránek a analýza impaktovaných periodik v oboru psychologie, stejně jako recenze knihy Literární mystifikace či vzpomínka na uměleckého knihaře a restaurátora Jana Bohuslava Sobotu, který zemřel na začátku května ve věku 73 let.

Chybět ale nebudou ani tradiční zprávy a reportáže. Vypravíme se na Svět knihy 2012, ohlédneme se za deseti lety Krajské knihovny Karlovy Vary, podíváme se na mobilní městskou laboratoř a představíme si pozoruhodnou knihovnu přímo na letišti v nizozemském Amsterodamu. Probereme také některé aktuální otázky spojované s internetem, přiblížíme si obsah diskuse o projektu Europeana a setkání uživatelů DSpace a podíváme se na nejnovější projekty studentů nových médií.

Příjemné čtení,

Jan Rylich & redakce

Rylich, Jan. Novinky, ikonky a poděkování. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7529>. urn:nbn:cz:ik‐007529. ISSN 1212-5075.
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)


Hodnotenie publikačnej činnosti na slovenských vysokých školách

Abstract: 

This contribution evaluates grants distribution methodology for publishing activities at Slovak public universities. Publication activity is clasified into groups and categories. The highest rated are monographs and articles indexed in database Current Contents Connect. This evaluation used several bibliometric indicators: Impact Factor, 5-Year Impact Factor and Immediacy Index. Publication activity in Slovakia is accessible through a specialized web portal. The Central Register of Publication Activity was founded in 2007.

Na Slovensku sa začala hodnotiť publikačná činnosti v polovici 90-tych rokov 20. storočia. Vytvorilo sa združenie a pripravil projekt „ProScientia“, ktorý riešil problematiku kategorizácie publikačnej činnosti. S požiadavkou evidovať publikačnú činnosť v knižniciach prišli univerzity, keďže chceli mať túto agendu spracovanú v zmysle schválených noriem. V roku 2000 dostali túto povinnosť akademické knižnice v rámci Zákona o knižniciach č. 183 z roku 2000. Celú agendu rieši Smernica ministerstva školstva č. 13/2008 o bibliografickej registrácii a kategorizácii publikačnej činnosti. Prvé kategórie publikačnej činnosti na Slovensku spracoval prof. Štefan Kimlička z Katedry knihovníctva UK v Bratislave.

Evidencia publikačnej činnosti je sledovaným parametrom činnosti vysokých škôl. Myšlienka realizácie centrálneho registra vyplynula z potreby efektívnej automatizácie dodávania podkladov pre hodnotenie verejných vysokých škôl a následnej kontroly. Projekt Centrálneho registra evidencie publikačnej činnosti vznikol v roku 2007 pod gesciou ministerstva školstva a bol implementovaný riešiteľskou skupinou Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre, Žilinskej univerzity v Žiline a firmy SVOP s.r.o. z Bratislavy. Výstupom projektu je portál - Centrálny register evidencie publikačnej činnosti umiestnený na adrese www.crepc.sk. Niektoré kategórie publikačnej činnosti spĺňajú prísne podmienky indexovaných periodík databáz spoločnosti ISI Web of Knowledge. Kategórie publikačnej činnosti sú jedným z nástrojov metodiky pri rozdeľovaní finančných dotácií univerzitám (15% rozpočtu univerzity). Niektoré bibliometrické ukazovatele ISI Web of Knowledge sú využívané pri akreditačných a evaluačných hodnoteniach fakúlt prírodovedného zamerania (Impact Factor, 5-Year Impact Factor, Immediacy Index).

Úvod

Vedomosti sú považované za zásadný zdroj prosperity národov. Ekonomiky krajín, ktoré dnes získavajú silu na globálnom trhu sú založené na šírení znalostnej ekonomiky (Foray and Lundvall, 1996). Dobiehanie silných ekonomík je závislé na posilnení financovania vedy a výskumu tak ako to robia krajiny juhovýchodnej Ázie. Prvé výsledky aplikovaného výskumu v týchto krajinách sa začali objavovať pri publikovaní článkov vo svetových časopisoch indexovaných v databázach spoločnosti ISI Web of Knowledge. Indexovanie vedeckých výsledkov v renomovaných periodikách je indikátorom naštartovania výskumu. Aplikované internetové nástroje umožňujú prehľadávať štruktúru siete kvantitatívnym spôsobom pomocou on-line webových nástrojov, napájať sa na národné weby, portály, sociálne siete a kvantitatívne poskytovať ukazovatele pre ďalšiu analýzu (Khan a Park, 2011). Hodnotenia využívajú všetky dostupné webometrické, scientometrické a infometrické metódy analýz. Bibliometrické ukazovatele vplyvu predstavujú proxy hodnotu merania kvality diela (Oppenheim, 1997; Oppenheim a Norris, 2003; Rinia, van Leeuwen, van Vuren a van Raan, 1998) a podporujú proces identifikácie tých najlepších produktov, ktoré sú vo vedeckom portfóliu inštitúcií. Napríklad metodika talianskeho národného systému hodnotenia univerzít pre obdobie 2004-2006 je založená na bibliometrických hodotách uvedených vo Web of Science spoločnosti Thomson Reuters. Hodnotených bolo 82 univerzít a pri zostavovaní poradia sa prihliadalo na impact factor periodika.

Problematiku hodnotenia úrovne vysokých škôl na báze porovnávania výsledkov publikačných aktivít 1500 univerzít zo 40 krajín sveta analyzovali Carmen López-Illescas, Félix Moya-Anegón, Henk F Moed (López-Illescas, C., de Moya-Anegón, F., & Moed, H., 2011). Zo štatistických analýz sa nepreukázalo že vyššia koncentrácia publikačných výstupov vedie k lepšiemu a kvalitnejšiemu výskumu. Zároveň sa preukázalo že vyššia indexácia národne zameraných periodík rozvojových krajín v databázach SCOPUS a Web of Science automaticky nezvyšuje ich citovanosť, ale naopak pôsobí kontraproduktívne a zvyšuje citovanosť autorov západného sveta. Súčasne sa zistilo že vyššia publikačná aktivita a citovanosť automaticky nezvyšuje úroveň vedeckého výskumu. Aj odbory s nízkou publikačnou aktivitou môžu dosiahnuť vysokú mieru citovanosti (biomedicína, nanotechnológie, genetické inžinierstvo).

Literatúry na kvalitné hodnotenie výskumu nie je stále dostatok. Metóda hodnotenia peer-review má svoje slabé stránky, ktoré sú založené na subjektívnom prístupe recenzentov (Moxham a Anderson, 1992). Nedávne výsledky z Talianskych univerzít však poukazujú na to, že výberové konania a hodnotenie univerzít v Taliansku podložené subjektívnymi metódami hodnotenia sú menej presné ako analýza bibliometrických kritérií (Abrama, D'Angelo a Caprasecca, 2008).

Veľkú úlohu v získavaní a šírení poznatkov zohrávajú univerzity. Na Slovensku existuje 20 verejných, 3 štátne a 12 súkromných vysokých škôl. Krajina má 5,4 milióna obyvateľov a vysoké školy poskytujú vzdelanie v 347 akreditovaných študijných odboroch. Ich úlohou je budovať vedomostnú spoločnosť v súlade s kritériami vysokoškolského vzdelávania členských štátov Európskej únie. Priemerná ročná dotácia do univerzít na Slovensku je na úrovni 0,75 % HDP - (0,411 mld. €), čo je v porovnaní s priemerom krajín EÚ nízke číslo (EÚ - 1,1%). Cieľom vlády je zvýšiť úroveň financovania univerzít na 1,2 % HDP, čo je ale v čase celosvetovej recesie náročná úloha.

Metodika hodnotenia publikačnej činnosti

V súčasnosti sa metodika dotácií finančných prostriedkov pre univerzity rozpisuje na:

  1. akreditované študijné programy (počet študentov, počet absolventov, ekonomická náročnosť študijných programov, uplatniteľnosť na trhu práce), mzdy, štipendiá, tovary a služby
  2. výskumnú, vývojovú a umeleckú činnosť (projekty, granty, infraštruktúra, publikačná činnosť)
  3. dotácie na rozvoj vysokej školy (financovanie spoločných rozvojových projektov)
  4. dotácie na sociálnu podporu študentov (štipendiá).

Do výskumnej, vývojovej a umeleckej činnosti sa zaraďuje publikačná činnosť vysokoškolských učiteľov, vedecko-výskumných pracovníkov a doktorandov, a patrí tak k významným kritériám hodnotenia vysokej školy. Hodnotenie publikačnej činnosti sa využíva pri akreditáciách, predkladaní projektov, grantov, pri kvalifikačných postupoch. Až 15 % dotácií z rozpočtu je za publikačnú aktivitu školy. Prvé systematické pokusy s elektronickou evidenciou publikačnej činnosti sa na Slovensku začali v polovici 90-tych rokov minulého storočia. Publikačnú činnosť evidujú akademické knižnice vysokých škôl vo svojich interných informačných systémoch. S touto iniciatívou prišli samotné vysoké školy, lebo chceli mať profesionálne spracovanú evidenciu.

Pri akreditačných hodnoteniach univerzít na Slovensku a kategorizácií publikačnej činnosti sa využívajú scientometrické ukazovatele z medzinárodnej databázy Journal Citation Report. Ide hlavne o hodnoty čisiel Impact Factor, 5-Year Impact Factor a Immediacy Index.

Prvé ucelené kategórie publikačnej činnosti a citácií na Slovensku spracoval prof. Štefan Kimlicka z Katedry knihovníctva a vedeckých informácií Univerzity Komenského v Bratislave v rámci projektu ProScientia v monografii „Pro Scientia - evidencia a prezentácia publikačnej činnosti, ohlasov a vedeckých aktivít“ (Kimlička 1999, 2002). Kategorizovanie začali akademické knižnice aktívne používať až po odporúčaní Akreditačnej komisie od roku 1998. V roku 2005 ich prijalo za svoje aj ministerstvo školstva a stali sa súčasťou smernice o bibliografickej registrácii a kategorizácii publikačnej činnosti, umeleckej činnosti a citáciách. Knižnice si kategórie nemôžu svojvoľne meniť a upravovať. Od roku 2008 je smernica rozšírená o nové kategórie umeleckej činnosti.

Keďže VŠ dostávajú za publikačnú činnosť z MŠ SR dotácie, bolo potrebné vymyslieť spôsob celoslovenskej evidencie a kontroly publikačnej činnosti. V roku 2007 zriadilo ministerstvo elektronický Centrálny register evidencie publikačnej činnosti Slovenskej republiky, do ktorého sú univerzity povinné pravidelne vkladať bibliografické záznamy. Hlavným cieľom národného projektu bolo automatizovať proces získavania a vyhodnocovania údajov súvisiacich s publikačnou činnosťou univerzít. Sekundárnym cieľom projektu je vznik centrálneho zdroja informácií na spoločnom portáli www.crepc.sk. Nie všetky evidované bibliografické záznamy v databáze sú peňažne dotované.

Publikačná činnosť na Slovensku je rozdelená do 5 hlavných skupín:

  • Skupina A1 – Vedecké monografie (dotované)
  • Skupina A2 – Odborné monografie (dotované)
  • Skupina B – Príspevky indexované v databáze Current Contents Connect, (dotované)
  • Skupina C – Ďalšie recenzované publikácie (dotované)
  • Skupina D – Nezaradené publikácie (nedotované)

Dotované skupiny a kategórie publikačnej činnosti za rok 2011:

Skupina A1:

  1. Vedecké monografie vydané v zahraničných vydavateľstvách
  2. Vedecké monografie vydané v domácich vydavateľstvách
  3. Štúdie publikované v časopisoch a zborníkoch charakteru vedeckej monografie vydané v zahraničných vydavateľstvách
  4. Štúdie publikované v časopisoch a zborníkoch charakteru vedeckej monografie vydané v domácich vydavateľstvách
  5. Kapitoly vo vedeckých monografiách vydané v zahraničných vydavateľstvách
  6. Kapitoly vo vedeckých monografiách vydané v domácich vydavateľstvách

Skupina B:

  1. Vedecké práce v zahraničných karentovaných časopisoch
  2. Vedecké práce v domácich karentovaných časopisoch
  3. Odborné práce v zahraničných karentovaných časopisoch
  4. Odborné práce v domácich karentovaných časopisoch
  5. Umelecké práce a preklady v zahraničných karentovaných časopisoch
  6. Umelecké práce a preklady v domácich karentovaných časopisoch
  7. Stručné oznámenia, abstrakty vedeckých prác v zahraničných karentovaných časopisoch
  8. Stručné oznámenia, abstrakty vedeckých prác v domácich karentovaných časopisoch
  9. Patenty

Skupina C:

  1. Vedecké práce v nekarentovaných časopisoch
  2. Vedecké práce v recenzovaných zborníkoch a monografiách
  3. Publikované príspevky na vedeckých konferenciách
  4. Abstrakty príspevkov z vedeckých konferencií

 Pri zaraďovaní príspevkov do kategórií Skupiny B sa na overenie ich správneho zatriedenia využíva databáza spoločnosti ISI WOK - Current Contents Connect.

Záver

Identifikácia a kontrola správnosti zaradenia záznamov Centrálneho registra s databázou Current Contents Connect sa robí automaticky pomocou zabudovaných databázových nástrojov porovnávaním mena autora, názvu príspevku, zdrojového dokumentu a medzinárodných čísiel ISSN a ISBN. Ak má záznam viac autorov z rôznych inštitúcií autorstvo sa percentuálne rozpisuje na každého autora podľa jeho príslušnosti ku konkrétnemu pracovisku. Za rok 2011 mali univerzity v databáze CCC indexovaných 1712 záznamov čo je 65,9 % z celkového počtu indexovaných záznamov Slovenska v tejto databáze. V súčasnosti sa uvažuje o novelizácii platnej metodiky hodnotenia publikačnej činnosti, ktorá má okrem karentovaných príspevkov hodnotiť aj príspevky indexované v databázach WOS a SCOPUS. V súčasnosti táto bibliograficá databáza má približne 250 tisíc záznamov.

Literatúra
  • ABRAMO, G. a D´ANGELO, C.A. A decision support system for public research organizations participating in national research assessment exercises. Journal of the American Society for Information Science and Technology. 2009, vol. 60, no. 10, p. 2095-2106. ISSN 1532-2882.
  • FORAY, D. a LUNDVALL, B.A. The knowledge-based economy: from the economics of knowledge to. In: Employment and growth in the knowledgebased economy. Paris: OECD, 1996, p. 11-32.
  • ISO 4:1984. Documentation - Rules of the abbreviation of title words and titles of publications. Geneva: International Organization for Standardization, 1997-12-18.
  • ISO 690:2010. Information and documentation - Guidelines for bibliographic references and citations to information resources. 3rd ed. Geneva: International Organization for Standardization, 2010-06-15.
  • ISO 832: 1975. Documentation - Bibliographic References - Abbreviations of Typical Words. Geneva: International Organization for Standardization,1994-11-24.
  • KHAN, G.H., CHO, S.E. a PARK, H.W. A comparison of the Daegu and Edinburgh musical: A triple helix approach. Scientometrics. 2011, vol. 90, no. 1, p. 85-99. ISSN 0138-9130.
  • KIMLIČKA, Š. Pro Scientia-recording and presentation of publications, citations and scientific activities I. Bratislava: Stimul, 1999.
  • KIMLIČKA, Š. Pro Scientia-recording and presentation of publications, citations and scientific activities II. Bratislava: Stimul, 1999.
  • KIMLIČKA, Š. ProScientia. Version 2.1. Bratislava: Open society Fondation, 2002.
  • LÓPEZ-ILLESCAS, C., de MOYA-ANEGÓN, F. a MOED, H.F. A ranking of universities should account for differences in their disciplinary specialization, submitted for publication. Scientometrics. 2011, vol. 88, no. 2, p. 563-574. ISSN 0138-9130.
  • MOED, H. F. et al. Is concentration of university resaerch associated with better resaarch performance ? Journal of Informetrix. 2011, vol. 5, no. 4, p. 649-658. ISSN 1751-1577.
  • MOXHAM, H., ANDERSON, J.Peer review. A view from the inside. Science and Technology Policy. 1992, vol. 5, no. 1, p.715. ISSN0952-9616.
  • OPPENHEIM, C.The correlation between citation counts and the 1992 research assessment exercise ratings for British research in genetics, anatomy and archaeology. Journal of Documentation. 1997, vol.53, no. 4, p.477-487. ISSN 0022-0418.
  • OPPENHEIM, C. a NORRIS, M.Citation counts and the research assessment exercise V: archaeology and the 2001 RAE. Journal of Documentation. 2003, vol. 56, no. 6, p.709-730. ISSN 0022-0418.
  • RINIA, E.J. et al. Comparative analysis of a set of bibliometric indicators and central peer review criteria. Evaluation of condensed matter physics in the Netherlands. Research Policy, 1998, vol. 27, no. 1, p. 95-107. ISSN 0048-7333.
Kružlík, Peter; Trajtel, Eugen. Hodnotenie publikačnej činnosti na slovenských vysokých školách. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7518>. urn:nbn:cz:ik‐007518. ISSN 1212-5075.
Průměr: 3.3 (hlasů: 4)


Impaktovaná periodika v oboru psychologie

English title: 
Journals in Psychology and ISI Impact Factor
Abstract: 

In this article, we compare the number of ISI journals in psychology between the years of 2005 and 2010. We follow the median impact factor in the categories field in both editions of the Journal Citation Reports database. We found an increase in the number of periodicals and thereby the increase of median impact factor. In the discussion, we offer opinions of psychologists and psychiatrists of the nature of psychological research.

Časopisy s Impakt faktorem (IF) v oboru psychologie jsou v databázi Journal Citation Reports (JCR) firmy Thomson Reuters uváděny v obou jejích edicích – Science Edition (SE) a Social Science Edition (SSE) [1]. V SE je zařazena kategorie Psychology, v edici SSE je zařazeno 10 kategorií představujících jednotlivé podobory psychologie: aplikovaná, biologická, klinická, vývojová, pedagogická, experimentální, matematická, psychoanalytická a sociální (viz tab. 1). Tyto kategorie usilují o popsání zaměření jednotlivých časopisů, je tady zařazena i multidisciplinární psychologie, čímž je myšlen multioborový záběr (titulů v této kategorii je také nejvíce, a to 120 v roce 2010).

V našem šetření uskutečněném v edici SE databáze JCR, zaměřeném na počty periodik, jejich vývoj, na mediány IF a jejich vývoj v oborech medicíny a v oborech jí blízkých, jsme sledovali i změny, k nimž došlo v oblasti psychologie, resp. v kategorii Psychology [2,3]. V předkládaném šetření jsme je rozšířili na celou oblast psychologie zahrnující i kategorie z oblasti psychologie, zařazené v edici SSE uvedené databáze.

Metodika

Analýzou podkladů dostupných v databázi Journal Citation Report jsme sledovali počty periodik a mediány IF ve všech kategoriích v obou edicích (SE a SSE) v letech 2005 a 2010. U těchto kategorií jsme sledovali celkový počet citací (total cites), agregovaný impakt faktor (aggregate IF) a počty článků.

Změny v počtech periodik a mediánu IF v těchto kategoriích databáze JCR jsme stanovili jak v absolutních hodnotách, tak i procentuálně.

Výsledky

Počty periodik a mediány IF jakož i další ukazatele (Total Cites, Aggregate IF, Articles) ve všech kategoriích Psychology v edicích SE a SSE v letech 2005 a 2010 jsou uvedeny v tabulce č. 1.

Adolf Knoll

Tabulka č.1: Počty periodik a mediány IF kategorií Psychology SE a SSE v letech 2005 a 2010 v obou edicích databáze JCR

Jednotlivé tituly periodik zařazených v databázi JCR v edicích SE a SSE jsou uvedeny v tabulce č. 2 (.xls soubor). Celkový počet časopisů v tabulce 2 se odlišuje od souhrnných čísel v tabulce 1, neboť v tabulce 2 jsme odstranili duplicity (časopisy zařazené do více kategorií).

Z předložených údajů vyplývá, že v r. 2010 bylo v kategoriích oboru psychologie, které uvádějí edice SE a SSE databáze JCR, zařazeno celkem 659 periodik. V období 2005 bylo těchto periodik 534, což znamená nárůst o 125 titulů, tedy o 23,41 %.

V edici SE se počet periodik v kategorii Psychology v období 2005 – 2010 zvýšil o 13 titulů, což představuje zvýšení o 21,66 %. Medián IF v kategorii Psychology v edici SE se za sledované období zvýšil o 0,321, což představuje zvýšení o 18,30 %.

V edici SSE se počet periodik v 10 kategoriích Psychology (podobory viz tabulka č. 1) v období 2005 – 2010 zvýšil o ze 484 na 586, tedy o 112 titulů, což představuje zvýšení o 23,63 %. Součet mediánů IF v 10 kategoriích Psychology v edici SSE se za sledované období zvýšil z 10,598 na 13,223, což představuje zvýšení o 24,76 %.

Diskuze

Zvýšení počtu periodik, které jsme mohli pozorovat za sledované období v kategoriích, v nichž jsou v databázi JCR zařazována periodika z oblasti psychologie, je v souladu s trendem, který jsme mohli prokázat při porovnání vývoje tohoto ukazatele periodik v oborech medicíny a oborech jí nejbližších [2,3]. Dokládá tak rostoucí zájem o časopisecké publikace v kvalitních impaktovaných periodikách tohoto oboru i o zvýšení významu, který je oboru mezinárodně aktuálně přisuzován, a znamená významné rozšíření publikačních možností pro výzkumné pracovníky v psychologii.

Rozšíření počtu periodik může souviset i se zařazováním periodik do více kategorií, jak u nás dokládala svým šetřením v rámci edice SE např. Kroftová [5]. V našem šetření jsme proto ověřili, která periodika jsou takto zařazována event. vícekrát, a toto zkreslení jsme eliminovali.

Metodikou hodnocení výsledků výzkumu a vývoje vydávanou poradním orgánem vlády – Radou pro výzkum, vývoj a inovace, resp. související kategorizací vědeckých oborů (Číselník skupin oborů a Klasifikací oborů), je psychologie zařazena s kódem AN mezi vědy společenské [4]. Bodové zvýhodnění, které tato Metodika přiznává pro hodnocení časopiseckých publikací většině oborů zařazených mezi vědy společenské (např. filozofie, dějiny, archeologie, antropologie, právní vědy, jazykověda aj.) jejich zařazením do Národního referenčního rámce excelence (NRRE), vytvořeného Radou ke zmírnění dopadů Metodiky na některé obory z oblasti společenských věd, však psychologii přiznáno nebylo. Její publikace jsou bodově hodnoceny stejným způsobem jako publikace z některých dalších společenských věd (např. demografie, sociologie, knihovnictví, ekonomie aj.) a stejně jako publikace z věd lékařských, fyziky, matematiky, chemie, věd o Zemi aj.

Některé oblasti psychologického bádání však mají blíže k přírodovědnému charakteru výzkumu, z něhož scientometrické hodnocení vychází. Bezdíček a kol. v této souvislosti uvádí, že „scientometrické hodnocení aplikováno na psychologii vypovídá o činnosti, vlivu jednotlivých výzkumníků v tomto oboru, kteří ji chápou jako přírodní vědu a dle toho publikují v podobně orientovaných časopisech“ a dodává, že se „jedná o redukci pohledu na psychologii jako na vědu“ a že „je nutné to při interpretaci scientometrických indexů výsledků brát v úvahu“. Současně připomíná, že sami tvůrci akademické psychologie (W. Wundt a W. James) byli reprezentanty tohoto přístupu a „dnes by působili v oboru biologické psychologie, tedy v rámci neurověd, který je hnacím motorem základního výzkumu i v psychologii“. Současně uvádí, že „odborná komunita v americké, německé a francouzské akademické psychologii, kde je tato tradice živá, používá scientometrie k hodnocení vlivu jednotlivých výzkumníků“ [7].

K systému hodnocení výsledků výzkumu se u nás vyjadřovalo několik desítek osobností našeho biomedicínského výzkumu, včetně psychiatrů a psychologů. Vedle již citované práce Bezdíčka a kol. to byli Brunovský a kol., Kopeček a opakovaně Höschl, jejichž vyjádření jsme se pokusili v hlavních bodech shrnout v sdělení Téma „impakt faktor“ v databázi Bibliographia medica čechoslovaca a uvedli je včetně plných citací [6,7,8,9,10].

Domácí časopis Československá psychologie je řadu let indexován v kategorii edice SSE databáze JCR s IF 0,230. V této edici je přitom jedním z 9 domácích periodik, které zařazení do této edice dosáhly (dalšími jsou např. Politická ekonomie, Sociologický časopis a Finanční úvěr). Pro srovnání uvádíme, že v edici SE databáze JCR je v současnosti indexováno 32 domácích periodik, především z oblasti medicíny, botaniky aj.

Dobře dostupná pro naše autory jsou i impaktovaná slovenská Studia psychologica, jak dokládají poznatky z šetření uskutečněných Bezdíčkem a kol. [7]. Z nich při sledování publikační aktivity 85 našich profesorů a docentů psychologie (při upozornění na určitá omezení tohoto šetření) mj. vyplývá, že ze 71 z nich, kteří publikovali v impaktovaných časopisech, 44 využilo možnosti publikovat své práce právě v uvedených dvou časopisech – českém a slovenském – a 27 publikovalo v zahraničních časopisech s vyšším impakt faktorem.

Závěr

Šetření uskutečněné za roky 2005 a 2010 prokázalo jednoznačný trend zvyšování počtu časopisů s IF v kategorii Psychology v databázi JCR, a to v obou edicích. K nárůstu dochází i u hodnot IF, kde se např. současný medián IF 2,075 v edici SE jeví ve srovnání s ostatními vědeckými disciplínami jako velmi dobrý výsledek.

Literatura:
Kotrlová, Jindřiška; Pfeifer, Ivan. Impaktovaná periodika v oboru psychologie. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7519>. urn:nbn:cz:ik‐007519. ISSN 1212-5075.
Průměr: 3 (1 vote)


Kategorizácia kritérií pre benchmarking webových stránok v oblasti optimalizácie pre vyhľadávacie nástroje (SEO)

English title: 
Analysis of criteria for benchmarking of web site in the area of search engine optimization (SEO)
Abstract: 

Selecting the appropriate evaluation criteria is crucial for the success of benchmarking. It directly affects the usability and applicability of its results. Realizing benchmarking in the area of SEO requires the knowledge of the different criteria impact and taxonomy. In this article we aimed at introducing the typology of appropriate criteria to distinguish their relevance and usage in SEO activities.

Úvod

Využitie benchmarkingu má svoje opodstatnenie aj v prostredí e-biznisu. Prevádzkovatelia webových stránok prostredníctvom neho môžu zistiť, ako sú ich riešenia konkurencieschopné a akú výkonnosť realizujú v sledovanej oblasti v porovnaní s konkurenciou. Moore tiež upozorňuje na potrebu aplikácií výsledkov benchmarkingu v podobe ich premietnutia do modifikácie marketingovej (Moore, 2008).  Pri realizácii benchmarkingu je mimoriadne dôležité vhodne zvoliť reprezentatívnu vzorku konkurenčných riešení a kritériá benchmarku. Práve voľbe ich vhodnej kombinácii sa budeme venovať v tomto príspevku. Jeho cieľom je prostredníctvom kritickej analýzy významu a obsahu možných evaluačných kritérií dospieť k návrhu optimálnej kombinácie kritérií a ich váhy na celkovom hodnotení. Konkrétne sa zameriame na výkonnosť riešenia v oblasti optimalizácie webovej stránky pre vyhľadávače. Kritériá, ktoré budeme hodnotiť, teda nejakým spôsobom musia byť schopné vyhodnotiť výkonnosť riešenia (webovej stránky) v tejto oblasti z určitého pohľadu.

Predstavenie základných kategórií pre kategorizáciu kritérií

Cieľom optimalizácie webovej stránky pre vyhľadávacie nástroje je využiť dostupné metódy a nástroje ich vhodnou kombináciou tak, aby pozícia webovej stránky vo výsledkoch vyhľadávania (search engine results page - dalej SERP) rástla, a teda sa odkaz na webovú stránku na definované kľúčové slová posúval smerom hore, čo najbližšie k prvej pozícii. V dostupných zdrojoch sa môžeme stretnúť s rôznou kategorizáciou kritérií pri benchmarkingu.

Pre nás budú zaujímavé tie kritériá, ktoré umožnia stanoviť, do akej miery je webová stránka v realizácii SEO aktivít úspešná. Navrhujeme teda dve kategorizácie kritérií. Z pohľadu objektívnosti pridelenej hodnoty (výkonnosti) pre dané kritérium môžeme rozlíšiť tvrdémäkké kritériá (kategorizácia A). Táto kategorizácia je už roky používaná aj pri typológií štýlov riadenia a vedenia ľudí, napr. (Mintzberg, 2005). Tvrdé kritériá sú charakteristické tým, že získaná hodnota je zistená prostredníctvom niektorého nástroja, ktorý sa na jej zistenie špecializuje a mala by byť v danom čase konštantná bez ohľadu na to, kto je realizátorom benchmarkingu. Príkladom takéhoto typu kritéria je Google Page Rank (ďalej len GPR). Jeho hodnotu stanovuje Google a v danom okamihu je nemenná. Tieto kritériá môžeme v niektorých zdrojoch nájsť označené aj ako objektívne alebo objektivizovateľné. Jeho hodnotu možno zistiť pomocou veľkého počtu nástrojov, ale mala by byť v danom čase rovnaká. Je preto potrebné použiť spoľahlivý zdroj, prípadne si hodnotu overiť použitím viacerých nástrojov. Ako príklad z inej oblasti môžeme uviesť centrálny výmenný kurz medzi dvoma menami. Stanovuje ho pre daný deň centrálna banka, a bez ohľadu na to, z akého informačného zdroja ho zistíme, mal by byť pre daný deň rovnaký (konštantný).

Do skupiny mäkkých kritérií zaraďujeme tie, pri ktorých získané hodnotenie priamo ovplyvňuje osoba/subjekt, realizujúci benchmarking. Jedná sa o posúdenie výkonu riešenia v danej oblasti s využitím skúseností, znalostí a názoru hodnotiteľa. Ten by sa mal snažiť o to, aby posúdenie bolo nestranné a čo najobjektívnejšie. Napriek tomu sa táto skupina kritérií častokrát označuje ako subjektívna. Ako príklad možno uviesť kritérium dizajn webovej stránky. Jeho úroveň je daná, avšak získané hodnotenie sa môže výrazne líšiť medzi jednotlivými hodnotiteľmi, ktorí by ho realizovali v rovnakom čase nezávisle od seba. Pri niektorých ukazovateľoch môže byť obtiažne ich zaradenie do jednej z týchto dvoch kategórií. Príkladom je využívanie kľúčových slov v meta kľúčových slovách. To, či sa tam kľúčové slová nachádzajú a na akých pozíciách, v akých kombináciách, je jednoznačne dané a detekovateľné hodnotiteľom. Na základe tejto charakteristiky by patrili do skupiny tvrdých kritérií. Ak by sme napríklad teda počítali, na koľkých percentách podstránok sú kľúčové slová prítomné a vyjadrili to percentuálne v pomere ku celkovému počtu podstránok, je to kritérium objektívne, teda tvrdé.

Problém nastáva, ak chceme hodnotiť úroveň ich využitia. Nejde teda len o počet, frekvenciu, umiestnenie, ale aj o rozmanitosť a kvalitu práce s nimi. Tá je daná vhodnou variáciou, kompatibilitou s obsahom na danej podstránke a ďalšími faktormi. Z tohto pohľadu je teda takto realizované hodnotenie subjektívne, pretože dvaja hodnotitelia s veľkou pravdepodobnosťou nepridelia tomuto kritériu rovnaké bodové hodnotenie. Ak by sme teda realizovali posudzovanie v tomto ukazovateli sumárne ako kombináciu oboch týchto prístupov, možno ho zaradiť do skupiny kombinovaných ukazovateľov. Pri detailnej analýze je však vhodné rozdeliť hodnotenie zvlášť na mäkkú a tvrdú časť a tak hodnotiaci proces maximálne objektivizovať.

Iná kategorizácia kritérií benchmarkingu je z pohľadu ich vzťahu k hodnotenej oblasti. Odporúčame takúto kategorizáciu (kategorizácia B):

  • Primárne kritériá, ktoré hodnotia priamo výkonnosť v sledovanej oblasti SEO, t.j. dokážu presne vypovedať o tom, ako sú realizované aktivity v SEO úspešné. Do tejto kategórie patrí napríklad hodnotenie pozície vo výsledkoch vyhľadávania (SERP) pre vybrané kľúčové slová. Táto pozícia je daná množstvom faktorov. Výsledky sledovania týchto faktorov už následne zaraďujeme do druhej kategórie, ktorou sú sekundárne kritériá. 
  • Sekundárne kritériá, ktoré hodnotia výkonnosť nepriamo, prostredníctvom ukazovateľov, ktoré výkonnosť do istej miery reflektujú, ale ich hodnota nie je priamo závislá iba od výkonnosti v sledovanej oblasti (SEO). V rámci tejto kategórie navrhujeme ešte subkategorizáciu, a to na príčinnédôsledkové kritériá. Sledovanie výkonnosti v príčinných kategóriách má význam z toho pohľadu, že táto výkonnosť sa v čase prejavuje vo výkonnosti v primárnych kritériách a takisto v sekundárnych dôsledkových kritériách. Ako príklad príčinného kritéria možno uviesť jeden z elementov on-site SEO, a to je používanie kľúčových slov vo vybraných elementoch kódu stránky, napr. v meta kľúčových slovách. Kvalita práce s kľúčovými slovami v tomto elemente, dodržiavanie stratégie ich umiestňovania, ktorá bola stanovená, priamo ovplyvňuje získané pozície v SERP.

Samozrejme, výsledky sú posunuté v čase, t.j. po realizácii úprav v on-site SEO nemôžeme očakávať efekt okamžite. Zároveň tiež platí, že efekt nie je priamo úmerný realizovanej aktivite, ale závisí od aktuálnej váhy tohto kritéria pri rozhodovaní algoritmu konkrétneho vyhľadávacieho nástroja o umiestnení odkazov ako aj kombinácii s ďalšími relevantnými kritériami, ktoré túto pozíciu ovplyvňujú. Dôsledkové sekundárne kritériá sú hodnoty alebo ukazovatele, ktoré môžu odmerať nepriamo účinok využitia nástrojov, ktoré patria do skupiny príčinných sekundárnych kritérií. Sú to napríklad integrované hodnotiace ukazovatele, tzv. rankingy, ktoré vypočítavajú a zostavujú vybrané vyhľadávacie nástroje, prípadne iné relevantné autority. Ako príklad poslúži už spomínaný GPR. Jedná sa o mimoriadne komplexný ukazovateľ, ktorého zmeny nie sú príliš časté. Ovplyvniť ho si vyžaduje mimoriadne úsilie, dostatok času, znalostí a aj zdrojov. Premietajú sa v ňom však realizované aktivity, ktoré spadajú do ukazovateľov v skupine príčinných kritérií. Ak teda budeme pracovať na budovaní spätných liniek na webový portál (príčinné kritérium), dostaví sa výsledok v zvýšení hodnotenia v dôsledkovom kritériu, ktorým je hodnota GPR.

V rámci každej kategórie je možné ďalej triediť používané ukazovatele hlbšie. Napríklad pri primárnych kritériách sa ponúka typológia on-site a off-site opatrenia a pod. Poznanie týchto kategórií a rozdielov medzi nimi má praktický význam pri stanovovaní kriteriálneho mixu pred realizáciou meraní a zisťovaní vstupných hodnôt. Uvedomenie si ich charakteru má dôležitý vplyv na stanovenie ich váhy v mixe, prípadne vôbec na bazálne rozhodnutie o ich zaradení/nezaradení do kritérií benchmarkingu s aktuálne realizovaným cieľom.  

Rozdelenie ukazovateľov do jednotlivých skupín

V nasledujúcom texte sme sa zamerali na spracovanie návrhu rozdelenia kritérií do jednotlivých skupín. Ku každému kritériu uvádzame veľmi stručnú charakteristiku jeho obsahu. V tomto príspevku sme sa zamerali na výpočet obsahu sekundárnych príčinných kritérií, v subčlenených podľa kategorizácie A.

Názov kritéria Typ Kategorizácia A Obsah hodnotenia
Názvy stránok On-site SEO Kombinované Každá stránka má mať názov (title), ideálne vždy vlastný a teda unikátny, s vhodným využitím relevantných kľúčových slov
Meta kľúčové slová (keywords) On-site SEO Kombinované Hodnotíme úroveň práce s kľúčovými slovami, ich umiestnenie v kóde, početnosť, vhodnosť, kompatibilitu s obsahom
Meta popis (description) On-site SEO Kombinované Hodnotíme výskyt popisov a rovnako aj ich kvalitu a integráciu relevantných kľúčových slov
Štruktúrovanie textu do nadpisov On-site SEO Kombinované Obsah štruktúrovaný do H1-H4 podnadpisov, v nich použité kľúčové slová
Odrážky a číslovanie v texte On-site SEO Kombinované Štruktúrovanie obsahu, kvôli prehľadnosti aj výskytu kľúčových slov iných HTML elementoch ako <p> a <h>
Označenie obrázkov On-site SEO Kombinované Tvrdá časť hodnotenia je početnosť (percentuálny pomer) označení obrázkov do img title a alt tagov, mäkká časť je hodnotenie ich kvality a využitia variantov kľúčových slov
Frekvencia kľúčových slov v obsahu On-site SEO Tvrdé Početnosti jednotlivých kľúčových slov v elementoch spolu, vrátane <p>
Aktuálnosť obsahu On-site SEO Tvrdé Interval aktualizácie, početnosť aktualizácií, pestrosť a rozsah aktualizácií
Kvalita obsahu On-site SEO Mäkké Relevancia obsahu, originálnosť obsahu
Kvantita obsahu On-site SEO Tvrdé Počet článkov, podstránok, hodnotené počtom podstránok, počtom slov spolu
Interné linkovanie On-site SEO Kombinované Počet a kvalita prepojení použitých v rámci webovej stránky, tiež počet liniek smerujúcich na externé stránky
Počet a kvalita spätných liniek Off-site SEO Tvrdé Hodnotíme počet spätných liniek, podľa kvality = hodnoty ich GPR, v subčlenení na follow a no-follow, zároveň tiež v subčlenení podľa typu zdroja (katalógy, záložkové služby, sociálne siete (médiá), blogy, diskusné fóra/príspevky, výmenné odkazy, ostatné referenčné webové stránky
Kľúčové slová v spätných linkách Off-site SEO Tvrdé Početnosť jednotlivých kľúčových slov v anchor textoch spätných liniek

Tabuľka 1: Sekundárne príčinné kritériá (zdroj: vlastné spracovanie)

Po zvážení by do tabuľky 1 bolo možné zaradiť aj kritérium návštevnosť portálu. Z pohľadu kategorizácie na príčinné a dôsledkové ho nie je možné zaradiť do jedinej kategórie. Podľa SEO expertov, napr. Elliott (2008), návštevnosť má vplyv na SEO výsledky, následne sa vyššie pozície v SERP pretavujú do rastu návštevnosti webovej stránky. Možno tak vysloviť hypotézu, že podporou rastu návštevnosti prostredníctvom iných zdrojov návštevnosti (inzercia, PPC kampane, bannerové kampane a pod.) investujeme do následného efektu dodatočného zvyšovania návštevnosti podporou SEO pozícií.

Záver

Výpočet kritérií nie je kompletný a nie je to cieľ tohto príspevku. Snažili sme sa poskytnúť prehľad o kategorizácii podľa nás najdôležitejších a relevantných hodnotiacich kritérií. Podrobnejšie sekundárnym kritériám ako aj významu jednotlivých kritérií, stanovovaniu kriteriálneho mixu a váh jednotlivých faktorov v ňom, plánujeme venovať v pripravovaných článkoch do nasledujúcich vydaní časopisu. Charakteristiku významu vybraných kritérií je možné nájsť napr. u  autorov Miklošík (2010), Falatová (2010), Makulová (2006). Tento príspevok vznikol ako parciálny výstup riešenia projektu VEGA č. 1/0418/11 Udržateľný marketing a udržateľná spotřeba.

Literatúra:
  • ELLIOTT, T. M. 2008. Website 411: Business Survival in the Internet Economy, Infinity Publishing.
  • FALATOVÁ, M. 2010. Faktory ovplyvňujúce algoritmus radenia záznamov vo vyhľadávacích nástrojoch v roku 2005 a 2009 - porovnanie výsledkov ankety SEO odborníkov. ELET newsletter [Online]. Available: http://www.elet.sk/?seo-optimalizacia-1&sprava=faktory-ovplyvnujuce-algoritmus-radenia-zaznamov-vo-vyhladavacich-nastrojoch-v-roku-2005-a-2009-porovnanie-vysledkov-ankety-seo-odbornikov.
  • MAKULOVÁ, S. 2006. Ďalšie dôležité faktory, ktoré majú vplyv na umiestnenie stránky vo vyhľadávačoch ELET newsletter [Online]. Available: http://www.elet.sk/?newsletter&sprava=dalsie-dolezite- faktory-ktore-maju-vplyv-na-umiestnenie-stranky-vo -vyhladavacoch.
  • MIKLOŠÍK, A. 2010. Informačné systémy marketingu - prípadové štúdie., Bratislava, Vydavateľstvo EKONÓM.
  • MINTZBERG, H. 2005. Managers Not MBAs: A Hard Look at the Soft Practice of Managing and Management Development, Berrett-Koehler Publishers.
  • MOORE, R. 2008. Benchmarking 100 Success Secrets - The Basics, the Guide on How to Measure, Manage and Improve Performance Based on Industry Best Practices, Emereo Pty Limited.
Miklošík, Andrej. Kategorizácia kritérií pre benchmarking webových stránok v oblasti optimalizácie pre vyhľadávacie nástroje (SEO). Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7530>. urn:nbn:cz:ik‐007530. ISSN 1212-5075.
Průměr: 5 (hlasů: 3)


Projekt zpřístupňování osobních knihoven ve webovém prostředí

U příležitosti vydání publikace Osobní knihovna Karla Čapka, o jejímž uvedení Ikaros informoval v březnovém čísle a která je výsledkem navazujícím na projekt realizovaný na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze bude následující článek stručně informovat o oficiálně již ukončeném projektu i o aktivitách na jeho snahy navazujících.

Projekt byl pod názvem „Informační systémy zpřístupňující knihovní celky osobností kultury jako součást národního kulturního dědictví“ předložen v rámci Veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji na rok 2007 Ministerstva kultury ČR v rámci programu „Zpřístupnění a ochrana kulturních, uměleckých a vědeckých zdrojů“, podprogramu č.1 „Integrované interaktivní zpřístupnění kulturního dědictví“.

Podpisy, věnování či vpisky ve svazcích v osobních knihovnách mnohdy přibližují kontext autorova života, který není příliš znám

Podpisy, věnování či vpisky ve svazcích v osobních knihovnách mnohdy přibližují kontext autorova života, který není příliš znám (Zdroj: portál osobniknihovny.cz)

Zadání, cíle a výstupy projektu

Zadáním a cílem podprogramu byl v souladu s evropskou politikou výzkum v oblasti digitalizace, dlouhodobé ochrany a zvýšení dostupnosti kulturních zdrojů a využití těchto zdrojů pro rozvoj cestovního ruchu a místní kultury, rozvoj znalostní a interaktivní technologie pro vzdělávání, volný čas, cestovní ruch a  zpřístupnění kulturního dědictví. Jeho cílem bylo mimo jiné získat poznatky, metody, technologie a nástroje pro digitalizaci, dlouhodobou ochranu a zajištění dostupnosti kulturních zdrojů[1].

Žadatelem o finanční podporu projektu byla Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, která v této věci zaštiťovala ÚISK a jeho řešitelský tým. Projekt byl schválen a vybrán k realizaci v prosinci 2006. S jeho řešením se započalo v lednu roku 2007, ukončen byl projekt podle plánu v prosinci 2009 a obhájen před komisí poskytovatele finanční podpory v květnu 2010.

Hlavním výstupem projektu byl prototyp digitální knihovny obsahově specializované na data získávaná prostřednictvím výzkumu osobních knihoven, tj. pozůstalostních knižních fondů. Data shromážděná v této knihovně jsou přístupna přes uživatelské rozhraní na adrese http://osobniknihovny.cz. Primárním důvodem a základním východiskem k vytvoření této webové aplikace byla absence podobného zdroje a fakt, že paměťové instituce téměř nezveřejňují data o knižních osobních fondech, které uchovávají a které jsou významnou součástí národního kulturního dědictví.

V době řešení projektu proběhly práce na šesti osobních knihovnách. Byla detailně zpracována knihovna Jaroslava Ježka (z celkových 694 svazků knih, časopisů a 152 hudebnin bylo vybráno 198 svazků, z nichž byly pořízeny digitální kopie dedikací, podpisů a poznámek); dochovaná část osobní knihovny Zdeňka Fibicha (pořízeny digitální kopie z 68 z celkových 800 svazků uchovávaných na Ústavu hudební vědy FF UK v Praze); osobní knihovna Karla Čapka (zpracován soupis 2000 svazků, z nich vybráno 503 individualizovaných svazků) a osobní knihovna Mikoláše Alše (z 2.700 svazků vybráno 165 s Alšovými kresbami, dedikacemi, podpisy, vpisky a exlibris a pořízeny jejich digitální kopie). Pracovalo se také na rekonstrukci fragmentů osobních knihoven Boženy Němcové a Karla Havlíčka Borovského a dohledávání svazků z těchto knihoven.

6. března 2012 byl slavnostně představen také tištěný výstup projektu, publikace Osobní knihovna Karla Čapka

6. března 2012 byl slavnostně představen také tištěný výstup projektu, publikace Osobní knihovna Karla Čapka (Foto: P. Farkas)

V rámci aplikace byl vytvořen seznam Dalších dochovaných knihoven, který by měl sloužit jako centrální zdroj informací o sbírkách osobních knihoven (lokalizovaných především v českém prostředí). Tento průběžně rozšiřovaný seznam (v současnosti 200 hesel) je hypertextově propojen se seznamem reprezentujícím geografické rozmístění fondů. Na konci roku 2011 byla aplikace doplněna o externí interaktivní mapu vytvořenou na základě Google Maps.

Technické řešení projektu

Pro potřeby projektu byl upraven redakční systém Hyperion, používaný např. pro redakci webových stránek Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, InfoScience Praha s.r.o. www.infoscience.cz, webových stránek Průvodce informacemi o vědě a výzkumu www.veda.cz. Aby byla zajištěna udržitelnost projektu a dlouhodobé uchování digitálního obsahu v rámci  něho vytvořeného, bylo nutno zapojit do řešení projektu implementaci vhodných metadatových formátů a možnost komunikace přes protokol OAI-PMH.

Pro popisná metadata začleněná do struktury formátu METS byl použit formát MODS (Metadata Object Description Schema), který, jak se ukázalo, má dostatečnou granularitu pro zachycení všech potřebných dat. Při tvorbě prvků administrativních, resp. technických metadat využili řešitelé projektu coby inspiraci sadu prvků, vytvořenou pro partnery participující na obsahovém plnění digitální knihovny Kramerius (dokument vytvořil pro tento účel Mgr. Jan Hutař).  Tato sada byla následně doplněna o další prvky schématu PREMIS (Preservation Metadata), z něhož sama vychází. Mezi výsledně stanovené prvky technických metadat byly  „zapouzdřeny" také prvky ze schématu MIX  (NISO Metadata for Images in XML Schéma/Technical Metadata for Digital Still Images Standard) , týkající se hardwaru, na němž byly digitální kopie vytvořeny a informace týkající se rozměrů digitální kopie.  Pro prvky týkající se právních informací bylo použito schématu METS Rights a navíc i licence Creative Commons.

Pro potřeby komunikace strukturovaných metadat společně s digitálním obsahem byl implementován kontejnerový formát METS (Metadata Encoding and Transmission Standard), který by měl zajistit konzistenci všech částí digitálních objektů a jejich snadnou komunikovatelnost v případě jejich sdílení nebo začlenění do širších aktivit zastřešujících zpřístupňování kulturního dědictví. Dlouhodobá archivace digitálních dat je zajištěna díky spolupráci s Univerzitním digitálním repozitářem UK pro kvalifikační práce. Záznamy ve formátu METS všech digitálních objektů ze šesti hlavních osobních knihoven byly exportovány z redakčního systému a importovány do depozitáře.

Další plány navazující na projekt

V současnosti řešitelé projektu pracují na tvorbě soupisu osobní knihovny držitele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského a zachycení individuálních svazků s vpisky a dedikacemi. V rámci uživatelského rozhraní osobních knihoven by se v blízké budoucnosti měla objevit data o osobních knižních fondech knihovny Národního archivu, s níž byla v loňském roce navázána spolupráce. Díky plánovanému systematickému kvalitativnímu průzkumu v oblasti fondů českých paměťových institucí by měl být i nadále obohacován seznam dalších osobních knihoven.

Poznámky:
  1. Formulace převzata ze zadávací dokumentace soutěže
Vorlíčková, Blanka. Projekt zpřístupňování osobních knihoven ve webovém prostředí. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7524>. urn:nbn:cz:ik‐007524. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4 (hlasů: 2)


Vzpomínka na Jana Bohuslava Sobotu

Když vešel do dveří, měli jste pocit, že jeho mohutná postava zacloní celý obzor. A přesto jste se po chvilce cítili v naprostém bezpečí a klidu. Dokázal pozorně naslouchat a vždy najít slova povzbuzení pro své žáky a kolegy. Ten vzácný člověk naposledy vydechl nad ránem 2. května. Připomeňme si jej malou vzpomínkou.

Umělecký knihař Jan Sobota se narodil 1. března roku 1939 v Hromnicích, nedaleko Plzně. Kulturní rodinné prostředí, vrchovatě naplněné knihami, jež s pečlivostí sbíral jeho otec, mu umožnilo proniknout do nádherného světa literatury již v dětském věku. Byla to právě ta otcova sbírka, jež jej přivedla do dílny uměleckého knihaře Karla Šilingra. Nemohl tušit, že tohle prostředí, plné kůží, papírů, zvláštních nástrojů, lepenky a jiných zajímavých věcí, se mu stane osudem na celý jeho bohatý život.

Učednická léta, protkána setkáními s plzeňskými spisovateli, umělci i kunsthistoriky, mu poskytla kvalitní řemeslný základ, na kterém mohl postavit svoje dovednosti. Ani absolvování Školy uměleckých řemesel v Praze mu však nemohlo poradit, jak dělat umění. Svoji kariéru začíná v době, kdy je umělecké knihařství utaženo v estetických i řemeslných pravidlech, vytvářených dlouhá desetiletí. Mezi knihaři nemůže najít nikoho, kdo by mu poradil, jak jinak dělat vazbu. Velkým impulzem se mu stane plzeňská výstava Josefa Váchala v roce 1959. Poznává, jak důležitá je vlastní cesta, osobitý styl, nové myšlenky a nápady. Jeho práce mu umožňuje poznávání dalších uměleckých osobností z různých oblastí společenského života. Rozhovory, setkávání a časté diskuze mu poznenáhlu umožňují nalézt vlastní výtvarný projev, v němž zúročí svoje zkušenosti.

Jan Bohuslav Sobota

Jan Bohuslav Sobota (1939 - 2012)

To již nastávají šedesátá léta a despotický komunistický režim postupně ztrácí schopnosti i vůli k tvrdému řízení společnosti. V této slavné éře uvolnění s náznakem svobody si Jan Sobota otevírá v Karlových Varech svůj první ateliér a r. 1969 získává titul Mistr uměleckého řemesla. Zároveň se objevují další umělečtí knihaři, jeho vrstevníci, kteří, podobně jako on, hledají cestu pro nové výtvarné prostředky, odpovídající zkušenostem jejich generace. Vladimír Werl spolu s dr. Emilem Minářem zakládají tradici pravidelných soutěžních výstav, které budou známy pod názvem Trienále umělecké knižní vazby. A hned třetí Trienále je již plně pod řízením Jana Soboty, který zde osvědčuje svoje organizační, ale zároveň i pedagogické schopnosti.

Úspěšný rozvoj umělecké knižní vazby, jemuž příhodné podmínky poskytlo pražské jaro, byl s nástupem tvrdé normalizace nemilosrdně ukončen. Vzácně získané zahraniční zkušenosti i seznámení se s teoretickými pracemi Philipa Smithe potvrdily Janu Sobotovi, že cesta, na kterou se vydal, je správná. A tak se v té době objevují první knihy-objekty, které vyvolají úžas a velká ocenění.

Mezitím však uzrává přesvědčení, že zdejší totalitní režim mu nemůže poskytnout takové podmínky, aby mohl plně realizovat svoje myšlenky, a tak r. 1982 emigruje s celou rodinou nejprve do Švýcarska a odtud po dvou letech do Spojených států. Vůbec není náhodné, že jeho působení v USA je spojeno s univerzitami. Nejprve Case Western University v Ohiu, kde působí jako vedoucí konzervátor, a později jako zakládající ředitel konzervátorské laboratoře Bridwell Library na Southern Methodist University v Dallasu. V obou místech působení si spolu s jeho ženou Janou Jarmilou otevřeli ateliér i soukromou školu.

Když se r. 1996 rozhodli pro trvalý návrat do Čech, usadili se v malebném západočeském městečku Lokti. Zde si vybudovali dílnu a zřídili galerii. Hned v tom roce se spolu s Janou Přibíkovou aktivně zúčastnili jednání o založení Společenstva českých knihařů, které posléze Jan Sobota vedl jako jeho předseda až do r. 2011. Jeho práce pro Společenstvo, organizování soutěží, práce na základních dokumentech Společenstva, práce v porotách a zejména jeho proslavené workshopy byly sice obrovským počinem, odvádějícího jej od milované knihařiny, nicméně právě tímto nesl to dávné dědictví mistrů a zcela nezištně se o něj dělil a rozdával jej dál.

Budoucí kritici jistě budou vyzdvihovat jeho kazetové vazby, jeho knihy-objekty, jeho miniatury a zejména jeho chuť experimentovat. Rád bych však na tomto místě zdůraznil právě jeho pedagogické působení. I když neměl přímo školu, jeho žáci se rekrutují z různých míst, z různých oborů i různých generací. A přesto jistě potvrdí, že jeho obrovské srdce bylo schopno naslouchání, jeho ruce vždy ukázaly potřebné a jeho oči dovedly povzbudit. I když jsou jeho knižní vazby uchovávány ve sbírkách předních světových muzeí a knihoven, od Metropolitního muzea v New Yorku až po Vatikánskou knihovnu, i když je jeho jméno trvale zapsáno v dějinách knižní kultury a jeho umělecké práce jsou nedílnou součástí užitého umění druhé poloviny 20. století, bude jeho rozdávání se a předávání příkladem nejen profesionálního přístupu, ale především příkladem velikého lidství. Tohle poselství humanity je to dědictví, jež nám tu Jan Bohuslav Sobota zanechal a před nímž nyní stojíme, zdánlivě bezradní. Ale již v tuto chvíli je zřejmé, že síla toho poselství je tak naléhavá, že nám nedovolí nepřevzít onu štafetu. Za tohle mu patří velké a trvalé poděkování.

Poznámka: Autorkou fotografie je Jarmila Jelena Sobotová.
Šedo, Ila. Vzpomínka na Jana Bohuslava Sobotu. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7528>. urn:nbn:cz:ik‐007528. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4 (hlasů: 2)


Literární mystifikace: když knihy nejsou tím, čím se zdají být

Katsoulis, Melissa. Literární mystifikace: když knihy nejsou tím, čím se zdají být. Praha: XYZ, 2012. 316

Literární mystifikace: když knihy nejsou tím, čím se zdají být se jmenuje kniha bývalé reportérky The Times a nyní novinářky na volné noze Melissy Katsoulisové. Svůj přehled začíná autorka v osmnáctém století u Williama Laudera, který si prý předsevzal prostřednictvím padělků usvědčit z plagiátorství Johna Miltona, a Jamese Macphersona, autora Básní Ossiana. Pokračuje přes značně nesourodé podvrhy, jako bohužel dodnes skutečně nebezpečné Protokoly siónských mudrců (kupodivu bez jakékoli zmínky třeba o Umbertu Ecovi, který se jimi podrobně zabýval) na straně jedné a na straně druhé nevinné „povídačky” Marka Twaina, který později ochotně přiznával, že si je coby reportér vymýšlel.

Samostatné oddíly jsou pak vyhrazeny americkým indiánům, podvrženým „odkazům slavných”, zfalšovaným vzpomínkám na holocaust, nepravým textům vztahujícím se k náboženství a jeho zakladatelům, a závěrečnou – pro mne nejpoutavější – část tvoří „zlomyslné podvody”. V ní referuje o známé Sokalově aféře, ve které slavný profesor fyziky na Newyorské univerzitě nesmyslným postmodernistickým žvástem blamoval redaktory odborného časopisu, který jej otiskl; dále o vydání monografie o neexistujícím umělci, po jejímž objevení mnoho výtvarných kritiků předstíralo, že tohoto umělce znají už dávno[1]; o podvržených verších fiktivního řeckého básníka, které měly po přeložení do angličtiny takový úspěch, že umělec pak osobně křtil celou knihu („ roli” poety ve skutečnosti sehrál zubař autora této mystifikace); o recesistech, kteří úspěšně předstírali vznik nového avantgardního uměleckého stylu[2]; nebo o spisovateli Romainu Garymu, kterému se jako zatím jedinému podařilo získat Goncourtovu cenu dvakrát, podruhé roku 1975 pod pseudonymem Émile Ajar. Jistý recenzent, který už odepsal Garyho jako „invenčně vyprahlého”, jeho novou knihu La vie devant soi vydanou pod jiným jménem přivítal jako dílo „pozoruhodného spisovatele ryzího talentu”.  

Autorka tvrdí, že všichni „její“ autoři, ať už jde o aristokratického sexuálního maniaka, jenž na přelomu 20. století napsal skandální odhalení o císařovně Cch’-si, či o osamělou postarší paní, která si vymyslela umírajícího syna-spisovatele, mají něco společného: všichni měli pocit, že stojí na okraji společnosti, a třebaže byli velmi inteligentní a po materiální stránce slušně zajištění, v určitém okamžiku nabyli dojmu, že je svět, jehož součástí se chtějí stát, zatvrzele odmítá. Podle Katsoulidové je dále překvapivé, kolik jich nemělo jednoho rodiče. Většina z nich se „kdysi těšila chvále za své literární vlohy, ale obvyklým způsobem

úspěchu přesto nedosáhla“ (to se ovšem tolik netýká oněch „zlomyslných“ podvodníků, kteří se pokoušejí „bránit to, co považují za autentické hodnoty svých souputníků“ proti útokům hypermoderních trendů).

Čím víc podle autorky čtenář tyto texty zkoumá, tím víc otázek týkajících se pravdivosti literatury si musí klást. Ta je totiž velice těžko uchopitelná. Lze jednoznačně prohlásit, že romány pravdivé nejsou, kdežto o pamětech platí opak? Pokud si uvědomíme, že každé velké umělecké dílo (ať už jde o obraz, knihu či film) zachycuje obecné životní zákonitosti, které se blíží našemu prožitku reality, musíme odpovědět záporně. Pisatelé pamětí, životopisů a literatury faktu se sice čtenářům snaží pravdu zprostředkovat méně skrytě, ale podle Katsoulidové bychom měli brát v potaz, že při popisu lidských příběhů, míst a událostí „hraje důležitou roli interpretace skutečnosti – a ta je u každého člověka jiná“.

Autorka v knize poněkud přehnaně generalizuje, a také její třídění jednotlivých podvodníků je někdy málo pochopitelné. Navíc v ohlasech na webovém portálu Amazon anglický originál „schytal“ množství negativních reakcí hlavně za to, jakým kostrbatým stylem je napsán. A je pravda, že už třeba samotný začátek knihy není zrovna ukázkou stylistického umění:

„Životní příběh literárních podvodníků od nespokojených mormonů a falešných indiánů přes znuděné studenty až k chlípným aristokratům je sice zvláštní, ale jejich dílo zachycuje to, co inspiruje, děsí a motivuje určitou generaci, a v tomto smyslu vypovídá o společnosti stejně tolik jako práce poctivých spisovatelů“.

Přesto ale české vydání není zcela bez užitku: čeští čtenáři mohou díky tomu v šiřším kontextu vnímat a interpretovat příklady českých podvrhů, od Rukopisů, jejichž kulturní a dobová spřízněnost s Ossianem je ovšem známa, přes „spisovatelku“ Žofii Jandovou (kterou si vymyslel F. L. Čelakovský) až k „česko-vietnamské spisovatelce“ Lan Pham Thi (o starších z těchto podvrhů viz sborník Literární mystifikace, etnické mýty a jejich úloha při formování národního vědomí z roku 2001). Analogicky k oběma autorkám Katsoulidová uvádí případy básnířky Fern Gravelové, na které roku 1940 americké kritiky zaujalo její mládí, optimismus a „zalíbení v poklidném prostém životě” (časem se ukázalo, že skutečným tvůrcem byl zkušený a úspěšný spisovatel dobrodružných příběhů...) nebo příběh údajné australské Aboridžinky, odebrané po narození násilně matce a vychovávané mezi bělochy (skutečným autorem byl bělošský taxikář).

Pro české čtenáře je pak zvláště doporučeníhodná kapitola o knize Poselství od protinožců, vydané i česky (a dnes vyprodané). Podle místního nakladatele je to „příběh americké lékařky specializující se na přírodní léčitelství, které se naskytla příležitost poznat život jednoho australského domorodého kmene, je to svědectví o hlubokém způsobu života v souladu s drsnou přírodou“. Tento idylický obraz ale Katsoulidová výrazně koriguje: autorka Poselství od protinožců, Marlo Morganová, je sice skutečná, ale její bestsellerová kniha je „plná polopravd a lží založených na omezené znalosti života amerických indiánů a na inspiraci filmem „Krokodýl Dundee“, které s australskými domorodci nemají nic společného. A i když autorka slíbila aboridžinské Radě starších, že se za své smyšlenky písemně omluví, dosud tak neučinila.

Případ Morganová je ovšem jen jedním z mnoha, které ukazují sílu víry: totiž že když pevně věříme tomu, že naše civilizace je zkažená a spásu můžeme najít toliko u vzdálených a exotických domorodců, dostane se nám od nich kýženého poselství; když národní obrozenci potřebují ženskou spisovatelku, získají ji; a když si kritici silně přejí místní vietnamskou spisovatelku, jejich přání je zázračně vyplněno…

Poznámka: Článek byl v upravené podobě publikován na serveru iLiteratura.cz.
Lukavec, Jan. Literární mystifikace: když knihy nejsou tím, čím se zdají být. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7522>. urn:nbn:cz:ik‐007522. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4.9 (hlasů: 7)


Velmi osobní recenze knihy Osobní knihovna Karla Čapka

VORLÍČKOVÁ, Blanka, KHEL, Richard, ČECHOVÁ, Petra. Osobní knihovna Karla Čapka. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2011, 250 s., xvi s. příl. Osobní knihovny. ISBN 978-80-7080-791-0.

Redakcí časopisu Ikaros jsem byla požádána, abych napsala recenzi na publikaci Osobní knihovna Karla Čapka autorů Blanky Vorlíčkové, Richarda Khela a Petry Čechové. Je těžké psát recenzi na knihu o osobní knihovně autora, který je od dětství jedním z mých nejmilejších. Mé dlouholeté potěšení z Čapkova díla se navíc v dospělosti přetavilo v již více než dvacetileté působení ve Společnosti bratří Čapků. A proto se musím omluvit těm čtenářům časopisu Ikaros, kterým se bude zdát má recenze příliš osobní, málo kritická. Ano, má recenze je velmi zaujatá, neboť je psána jako vyjádření obdivu ke Karlu Čapkovi, a zároveň jako velké poděkování autorům knihy za to, že se pustili do tohoto nelehkého dobrodružství.

Muselo to být skutečně dobrodružství, ocitnout se ve vile v ulici Bratří Čapků v Praze na Vinohradech, v prostorách, ve kterých od roku 1925 nejen žil a pracoval Karel Čapek, ale ve kterých se také scházela řada význačných kulturních a politických osobností dvacátých a třicátých let 20. století včetně T.G. Masaryka. Určitě na autory působila autenticita tohoto prostředí stejně silně, jako kdysi na mne. Velmi poutavé muselo být i prohlížení téměř dvou tisíc knih, které tvoří součást Čapkovy knihovny, a objevování četných věnování, poznámek atd. Věřím, že tomu tak bylo, protože pro mě byl opravdový požitek touto publikací listovat a přímo objevitelské dobrodružství se s obsahem Čapkovy knihovny seznamovat.

Publikace veřejnosti velmi podrobně přibližuje knihy Čapkem vlastněné, zachycuje jejich stav, odkrývá četné poznámky a věnování

Publikace veřejnosti velmi podrobně přibližuje knihy Čapkem vlastněné, zachycuje jejich stav, odkrývá četné poznámky a věnování (Zdroj: reprofoto z knihy Osobní knihovna Karla Čapka, s. 56 a 57)

Je velmi cenné, že knihy z Čapkovy knihovny byly zpracovány tak, jak byly v jednotlivých skříních a policích uloženy, i když zdaleka není jisté, zda je toto jejich uložení původní. Dokonce lze předpokládat, že řazení knih bylo v pozdějších dobách několikrát změněno, např. u řady encyklopedií byly doplněny i svazky, které vyšly až po Čapkově smrti. Přesto jsem přesvědčena, že bylo rozhodnutí autorů o způsobu zpracování knih Karla Čapka dle řazení správné. Více tak vynikla autentičnost tohoto souboru. Vynechány ze soupisu jsou pouze knižní celky, které pravděpodobně nepatřily přímo Čapkovi, ale např. Olze Scheinpflugové nebo jejímu otci Karlu Scheinpflugovi.

Z provedeného soupisu lze vysledovat, jaký široký záběr knihy odrážejí. Řekla bych, že tematický záběr knihovny Karla Čapka je stejně tak mnohovrstevný, jak byly mnohovrstevné i jeho zájmy a záliby. A dokládá také Čapkovu pověstnou důkladnost - když se chtěl s nějakým tématem podrobněji seznámit, pořídil si k tomu i příslušnou literaturu. Ovšem když dané téma dokonale prozkoumal a probádal (a zpracoval ve svém díle), s chutí ho opustil, aby se vrhl se stejným elánem na téma jiné. Právě tento široký rozsah zájmů Karla Čapka se do určité míry projevuje i v jeho knihovně. Jsou v ní zastoupeny nejen svazky české i světové prózy a poezie, ale obsahuje i odborné publikace z oblasti filozofie, estetiky, psychologie, sociologie, literatury atd. V knihovně najdeme také řadu encyklopedií, např. Ottův slovník naučný nebo Meyers Lexikon. Výraznou skupinu tvoří cestovatelské průvodce a další publikace s informacemi nutnými k cestování, včetně populárních průvodců Karla Baedekera - připomeňme si zde známé soubory Čapkových fejetonů Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1936). Neméně významnou část Čapkovy knihovny představují různé praktické příručky o zahradnictví a nabídkové katalogy a prospekty zahradnických firem – v této souvislosti můžeme zmínit půvabnou Čapkovu knížku Zahradníkův rok (1929). Součástí knihovny jsou i publikace z řady specifických oborů, ze kterých Čapek čerpal znalosti a informace při tvorbě svých děl, např. o atomu a kvantové teorii, o radiologii a imunoterapii apod.

K zajímavostem Čapkovy knihovny patří např. do jedné z knih vložený (a zatrhaný) seznam gramofonových desek hudebního nakladatelství Odeon v Berlíně. Na tomto místě bych chtěla upozornit na rozsáhlou sbírku Čapkových desek, která zahrnuje i unikátní soubor orientální a lidové hudby z celého světa. Čapek shromáždil svou sbírku převážně v letech 1928-1933 a když ji v roce 1981 předávali Čapkovi dědicové do Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, obsahovala celkem 462 gramofonových desek s více než 50 hodinami hudby. Kolekci doplňovalo ještě 115 katalogů světových gramofonových firem s cennými informacemi o nahrávkách. V rámci programu UNESCO Paměť světa (a za přispění ČNB) se podařilo tuto Čapkovu sbírku převést na kompaktní disky a část zpřístupnit odborné i laické veřejnosti.

Čapkova knihovna obsahuje také poměrně rozsáhlý soubor pohádek z různých zemí. A znovu můžeme sledovat, jak tato sbírka pohádek sloužila Čapkovi i jako studijní materiál, protože nejen sám psal pohádky (Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, vydáno v roce 1932), ale také teoretické stati o nich (eseje K teorii pohádky, Několikero motivů pohádkových a Několik pohádkových osobností byly publikovány v souboru Marsyas čili na okraj literatury v roce 1931). Do soupisu Čapkovy knihovny byl zařazen i soubor knih, který zdědil po svém otci MUDr. Antonínu Čapkovi a několik knih v jeho knihovně je označeno jako redakční výtisk.

Knihovna Karla Čapka má však jednu zvláštnost: nevznikala pouze tak, jak vznikají naše vlastní knihovny – nákupem knih dle našich zálib a dary od blízkých a přátel. Karel Čapek byl velká osobnost, světově uznávaný spisovatel, dramatik, novinář, zakladatel českého PEN klubu, který udržoval kontakt se spoustou význačných osobností po celém světě, takže hodně zahraničních i domácích, slavných i začínajících autorů si pokládalo za čest, že mu mohli darovat výtisk svého díla opatřený věnováním. Autoři publikace Osobní knihovna Karla Čapka zde všechna věnování uvedli a díky tomu lze snadno zjistit, že vesměs tyto dedikace vyjadřují obdiv, úctu a přátelství dárců k Čapkovi. Mezi autory, kteří vepsali do svého daru Čapkovi své věnování, se objevují např. ze zahraničních osobností Catharine Amy Dawson-Scott (zakladatelka PEN klubu ve Velké Británii), Filippo Tommaso Marinetti (zakladatel futurismu), spisovatel Georges Duhamel, R.N. Coudenhove-Kalergi (zakladatel Panevropské unie), spisovatel Heinrich Mann a další. Z českých autorů připsali do knih Čapkovi své věnování např. Jaroslav Durych, Ferdinand Peroutka, Vladislav Vančura, Fráňa Šrámek a jiní. Domnívám se však, že v některých případech byly tyto dary zaslány ne vždy zcela nezištně, vždyť by bylo přece úžasné, kdyby tak uznávaný spisovatel napsal o knize začínajícího autora recenzi! Jako příklad lze uvést Františka Ungera, který ke své knize milostných veršů Hudba v duši napsal nejen uctivé věnování, ale dokonce přiložil i dopis s žádostí o reakci na zaslanou knihu.

Knihovna Karla Čapka se tak díky těmto darům rozrůstala jaksi sama od sebe, mimovolně, bez jeho přispění. Takovýchto knih s věnováním, které Čapek rozřezal (rozuměj četl nebo aspoň prolistoval), je v jeho knihovně více než 400, ovšem dalších více než 70 knih sice věnování obsahuje, ale rozřezány nejsou, a navíc je nerozřezáno přibližně 130 knih bez věnování a asi 30 knih je rozřezáno pouze částečně. Zde by se dalo nádherně spekulovat o tom, čí knihy Čapek rozřezal a četl, a čí pouze zařadil do knihovny; na takové téma by se daly vytvářet nejrůznější teorie, tyto úvahy však ponechme literárním badatelům.

Vraťme se však k samotné publikaci o osobní knihovně Karla Čapka. Ta obsahuje nejen bibliografické údaje o jednotlivých knihách, ale i velké množství dalšího velice cenného materiálu. V úvodu knihy autoři velmi podrobně popsali způsob, jakým ve zpracování knihovny Karla Čapka postupovali a uvedli její základní členění. Jak už jsem výše uvedla, zpracování knih probíhalo tak, aby bylo zachováno jejich uložení ve skříních i řazení v policích, navíc knihy byly při zpracování opatřeny signaturami, aby bylo usnadněno jejich vyhledávání a případné další využití. Každá kniha byla nejen zkatalogizována, ale rovněž velmi pečlivě prohlédnuta – autoři si všímali nejen případných věnování, ale i podpisu Karla Čapka v některých knihách, uvádějí eventuální poznámky, zatrhávání v textu, jsou zmiňovány i vložené lístky, pohlednice, účtenky za knihy a dopisy – to vše může být velmi důležitým pramenem pro literární badatele. U některých citací knih autoři dokonce publikují i výňatky z Čapkových recenzí těchto knih či úryvky z jeho korespondence týkající se konkrétního díla.

Kniha Osobní knihovna Karla Čapka je také doplněna unikátním obrazovým materiálem: bibliografické záznamy jednotlivých knih jsou na každé dvoustraně doprovázeny černobílými fotografiemi s ukázkami titulních listů, věnování, podpisů, poznámek atd. Také na šestnácti stranách barevných obrazových příloh jsou ukázky tohoto doprovodného materiálu, několik barevných fotografií však nabízí i pohled do interiéru Čapkovy vily (můžeme např. vidět fotografii pracovního stolu Karla Čapka s buňátem – nepřekotitelným kalamářem profesora Jakuba Hrona). Publikace Osobní knihovna Karla Čapka obsahuje také stať Petry Čechové Karel Čapek – čtenář, což je upravená část z její bakalářské práce Knihy v životě a díle spisovatele Karla Čapka (2008). Kniha je doplněna i seznamem použité literatury a jmenným rejstříkem autorů a dalších původců jednotlivých svazků Čapkovy knihovny, včetně dárců a osob, které jsou zmiňovány. Připojen je i rejstřík indivizualizujících prvků, které byly v řadě svazků nalezeny.

Je třeba také připomenout, že ke knize existuje i její internetová verze, která je součástí portálu (a celého projektu) Knihovny významných českých osobností. Konstatování, že autoři pouze převedli publikaci Osobní knihovna Karla Čapka do elektronické podoby, by bylo příliš zjednodušené. Samozřejmě i zde jsou uvedeny základní informace o vzniku projektu a kompletní soupis knihovny Karla Čapka, ale autoři výborně využili možností elektronické verze v tom, že bibliografické záznamy knih, které obsahují nějaké zajímavé prvky, jsou doplněny velkým množstvím obrazového materiálu: fotografiemi knižních obálek (včetně jedinečných obálek Josefa Čapka), titulních listů a stran s různými poznámkami či věnováním. Tuto obrazovou část je možné prohledávat abecedně podle příjmení autora díla.

Jednu drobnou připomínku bych zde však přeci jen měla: osobní knihovnu Karla Čapka a jeho část vily nespravují potomci Karla Čapka. Stávající majitel pan Karel Scheinpflug je vnukem bratra Olgy Scheinpflugové, JUDr. Karla Scheinpfluga, který byl nejen svědkem na svatbě Olgy a Karla v roce 1935, ale zejména se staral o autorská práva svého švagra Karla. Tato nepřesnost je však pouze nepodstatným detailem, který nijak nesnižuje význam elektronické verze publikace Osobní knihovna Karla Čapka. Navíc skutečnost, že oddíl věnovaný Čapkovi je součástí celého portálu Knihovny významných českých osobností, nabízí nejrůznějším badatelům neuvěřitelné možnosti srovnávání a analýz knihoven řady velikánů české kultury a vědy.

Závěrem bych chtěla vyjádřit velký obdiv autorům za to, že se chopili této velmi náročné práce – museli nejen zkatalogizovat téměř 2000 knih, ale každou knihu museli prolistovat, opsat případné věnování či poznámky, nafotit doprovodný materiál atd. Domnívám se také, že publikace Osobní knihovna Karla Čapka není pouze obyčejným soupisem Čapkovy knihovny, ale velmi cenným studijním materiálem pro badatele a skvělým dárkem pro všechny zájemce o život a dílo Karla Čapka.

A co o knihách a knihovnách osobních i veřejných říkal sám Karel Čapek? Řídil se ve své vlastní knihovně těmi „zásadami“, které popisuje ve svých úsměvných fejetonech? Určitě velmi dobře rozumíme Čapkovým steskům při řazení jeho osobní knihovny (Čert je vem!), zasmějeme se jeho popisu veřejné knihovny (Kam se dějí knížky), či nás pobaví svou kritikou českých nakladatelů (Knihovna). Poskytl nám také „návod“, jak vlastně máme číst (Kterak se čtou knížky). Tyto fejetony jsou jen malou ukázkou z Čapkovy tvorby, můžeme v nich však vysledovat nejen Čapkův vztah ke knihám a k četbě, ale zejména můžeme obdivovat jeho laskavý humor, schopnost nadhledu a jazykové a stylistické mistrovství.

Na úplný závěr si dovolím jednu řečnickou otázku: jak by se Karlu Čapkovi líbily současné veřejné knihovny bez „tajemných foliantů a tlustých katalogů“? Věřím, že by ho zaujaly nové informační technologie, snad by ocenil i širokou nabídku služeb v dnešních knihovnách… Co by Karel Čapek odpověděl, se však můžeme pouze domýšlet, správnou odpověď by nám mohl dát jedině on.

Hartmanová, Květa. Velmi osobní recenze knihy Osobní knihovna Karla Čapka. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7527>. urn:nbn:cz:ik‐007527. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4.3 (hlasů: 12)


10 let Krajské knihovny Karlovy Vary

Knihovna v Karlových Varech za uplynulá období prošla mnoha organizačními změnami souvisejícími se změnami územního a správního uspořádání. Byla tedy několikrát knihovnou městskou, okresní i krajskou. Od 1. května 2002 je knihovnou krajskou. Ze zákona (Knihovní zákon č. 257/2001 Sb.) má karlovarská knihovna jako krajská knihovna své povinnosti a výsady. Pro čtenáře je zajímavý například povinný výtisk periodický publikací, díky němuž mají v karlovarské knihovně od r. 2003 k dispozici všechny tituly časopisů, které jsou vydávány na území České republiky.

V čítárně periodik mají čtenáři k dispozici 2.355 titulů aktivně vycházejících periodik

V čítárně periodik mají čtenáři k dispozici 2.355 titulů aktivně vycházejících periodik

Krajská knihovna buduje a provozuje regionální databázi článků z regionálního tisku – v současné době může čtenář hledat v cca 40.000 článcích týkajících se regionu. Stejným způsobem funguje i databáze regionálních osobností a událostí, kde je možné vyhledávat ve více než 1.600 položkách.

Automatizovaný knihovnický systém v Krajské knihovně Karlovy Vary

Knihovna byla automatizována postupně, v roce 1998 byl spuštěn automatizovaný výpůjční režim v půjčovně pro dospělé v tehdejší centrální budově na I. P. Pavlova. Do roku 2004 knihovna pracovala se systémem LANius, od roku 2004 knihovna využívá automatizovaný knihovnický systém Aleph, který umožňuje lepší kooperaci s ostatními knihovnami v rámci sdílené katalogizace, Souborného katalogu České republiky CASLIN atd. Knihovna využití systému Aleph průběžně vylepšuje a nabízí čtenářům nástroje, které by měly přispět k lepšímu komfortu, např.:

  • vzdálený přístup čtenářů k uživatelskému kontu
  • možnost rezervací na dálku
  • možnost online prodlužování výpůjček
  • posílání upozornění na blížící se konec výpůjční doby pět dní před lhůtou
  • služba zasílání informací prostřednictvím SMS
  • rozšíření služeb elektronického katalogu o náhled na nové přírůstky knihovny, čtenářské tipy doporučující literaturu, možnost čtenářského ohodnocení knihy
  • možnost upozornění na novinky dle vlastního profilu prostřednictvím SDI a RSS kanálu
  • obálky knih jako součást záznamu publikace
  • obsahy knih jako součást záznamu u některých naučných publikací

Významné mezníky v desetiletém životě krajské knihovny

2002 – Knihovna převzala balneologickou knihovnu

  • Původ balneologické knihovny v Krajské knihovně Karlovy Vary je dán převzetím části balneologické knihovny z bývalého Výzkumného ústavu balneologického.
  • V dalším období knihovna získala další knihy do tohoto fondu z knihoven Referenčních laboratoří ve Františkových Lázních a Mariánských Lázních.
  • Další akvizice jsou z darů a příležitostným nákupem v antikvariátech nebo na aukcích.
  • Nejstarší knihou ve fondu je latinský starý tisk z roku 1589 pojednávající uceleně o lázeňské léčbě v Karlových Varech.
  • Knihovna každoročně, z grantů Ministerstva kultury ČR, nechává restaurovat vzácné knihy z této sbírky.
  • Začíná se s postupnou digitalizací balneologického a regionálního fondu.
  • Knihovna doplňuje jak historický fond této sbírky, tak zajišťuje i akvizice novodobé lékařské literatury.

Půjčovna pro dospělé nabízí příjemné prostředí k setkávání i samostudiu

Půjčovna pro dospělé nabízí příjemné prostředí k setkávání i samostudiu

2002 – Počátek Regionálních funkcí krajské knihovny

  • Služby poskytuje krajská knihovna a spolupracující knihovny v Sokolově a Chebu.
  • V kraji je celkem 119 veřejných knihoven, z toho 31 profesionálních a 85 s dobrovolným knihovníkem.
  • V okrese Karlovy Vary vytváří krajská knihovna soubory knih pro 42 malých veřejných knihoven.
  • Ročně KK připraví 246 souborů, které obsahují průměrně 14 300 knih. Do každé knihovny se dostane průměrně 340 knih v každém roce.

2004 – Začátek spolupráce krajské knihovny s neslyšícími

  • Rozvíjení aktivit směrem k neslyšícím tak, aby byla podpořena jejich integrace do většinové společnosti.
  • Knihovníci ovládají základy českého znakového jazyka.
  • Budování speciální fondu pro neslyšící (komiksy, filmy s titulky, motivační filmy, výuková DVD, periodika s tématikou neslyšících) a také fondu o problematice neslyšících (komunikace s neslyšícími, péče o neslyšící děti, slovníky ČZJ atd.).
  • Několikrát ročně přednášky pro veřejnost tlumočené do českého znakového jazyka či se simultánním přepisem mluvené řeči na promítací plátno.
  • Vzdělávací aktivity pro neslyšící.

2005 – Self-check

  • Samoobslužné zařízení, jehož prostřednictvím si čtenář může sám vypůjčit knihy nebo časopisy, aniž by čekal na odbavení u pultu.

Slavnostní otevření nové budovy 1. 12. 2005

Slavnostní otevření nové budovy 1. 12. 2005. Zleva: PhDr. Eva Žáková – ředitelka knihovny, JUDr. Josef Pavel – t.č. hejtman Karlovaského kraje, Ing. Jiří Behenský – t.č. náměstek hejtmana.

2006 – Ocenění Knihovna roku

  • Ministerstvo kultury ČR udělilo u příležitosti Týdne knihoven zvláštní cenu a diplom Krajské knihovně Karlovy Vary za mimořádný přínos k rozvoji veřejných knihovnických a informačních služeb a vzdělávání.

2006 – Informační středisko Karlovarského kraje

  • Informační středisko bylo zřízeno v rámci nové budovy knihovny ve Dvorech.
  • Začátkem roku 2006 získalo oficiální akreditaci Asociace turistických informačních center ČR.
  • Zajišťuje nejen prodej regionálních publikací a informace o kraji, je možné si tu koupit lístky na kulturní pořady nebo místenky na autobus.

2007 – Literární soutěž

  • Krajská knihovna začala v tomto roce s tradicí Literárních soutěží pro začínající autory nejdříve karlovarského regionu a postupně z celé ČR.
  • Proběhlo již pět ročníků této soutěže. Patronem každého ročníku je výrazná osobnost literárního světa (Josef Formánek, David Zábranský, Petra Hůlová, Tomáš Zmeškal, Martin Ryšavý)
  • Literární soutěž má od roku 2009 originální hlavní cenu pro vítěze, jíž je porcelánová plastika „Vlaštovka“ autorek Barbory Špálové a Lenky Drechslerové (studentky Střední průmyslové školy keramické a sklářské v Karlových Varech).

2007 – Založen Herní klub

  • Volnočasová klubová aktivita pro zájemce o hraní logických deskových her.
  • Pravidelné schůzky vždy ve čtvrtek a tradice Herních sobot, Festivalů her, celorepublikových turnajů ve hře Dominion, Carcassone atd.

A-klub (hudební oddělení)

A-klub (hudební oddělení)

2007 – Bibliobox

  • Krajská knihovna Karlovy Vary byla první knihovnou v České republice, která již od konce roku 2007 nabídla svým čtenářům možnost vracení knih přes biblioboxy Herbie.
  • Biblioboxy jsou umístěny na frekventovaných místech v centru města, zatímco knihovna sídlí na jeho okraji.
  • Čtenáři této služby využívají čím dál častěji; od podzimu r. 2007 do konce r. 2011 touto cestou vrátilo 22.482 čtenářů celkem 56.708 knih.
  • V průběhu čtyř let se frekvence využití téměř zdvojnásobila.

2008 – Půjčování DVD

  • V tomto roce knihovna začala budovat fond filmů na DVD.
  • Zahrnuje nejen filmy ze Zlatého fondu české kinematografie, v dalších letech se podařilo získat smlouvy s dalšími dodavateli.
  • V rámci spolupráce s British Council knihovna disponuje také s rozsáhlým kvalitním fondem britské kinematografie v anglickém jazyce.

2008 – Mezi regály

  • Od tohoto roku vydává krajská knihovna občasník pro své návštěvníky a uživatele s názvem Mezi regály.
  • První číslo vyšlo v únoru 2008, od té doby světlo světa spatřilo čtrnáct čísel. Jeho prozatím poslední vyšlo v květnu 2012.

Regály ve skladu poskytují nejen prostředí pro začtení do knihy, ale třeba i název pro občasník knihovny

Regály ve skladu poskytují nejen prostředí pro začtení do knihy, ale i název pro občasník knihovny

2009 – Mezinárodní ocenění JODI AWARDS

  • Mezinárodní soutěž, která oceňuje nejlepší počiny na poli zpřístupňování kultury handicapovaným prostřednictvím digitálních technologií. Krajská knihovna Karlovy Vary obdržela prestižní ocenění v kategorii – Digitální přístup on-line.

2009 – Univerzita volného času pro veřejnost

  • Zahájena tradice mimoškolního zájmového vzdělávání dospělých v nejrůznějších vzdělávacích modulech (Britská literatura, Práce na PC, Trénování paměti, Arteterapie, Dějiny umění, Kurzy komunikace, Kurzy tvůrčího psaní, Výtvarné umění na Karlovarsku atd.).
  • Ročně více než 120 účastníků.

2010 – Krajská knihovna na Facebooku

  • Připojení na FB 19. 1. 2010. Počet přátel facebookového profilu k 1. 5. 2012 byl 404 a toto číslo stále roste.

2010 – BIBLIOWEB

  • Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) zorganizoval již jedenáctý ročník (počtvrté pod záštitou Asociace krajů České republiky) BIBLIOWEBu, soutěže o nejlepší webovou prezentaci knihovny.
  • Krajská knihovna Karlovy Vary se umístila v kategorii odborných knihoven a knihoven v obcích nad 25 tisíc obyvatel na 3. místě.

2011 – Ocenění MOSTY 2010

  • Dne 17. 3. 2011 byli v kulturním domě v Kroměříži vyhlášeni vítězové ceny Mosty 2010, kterou vyhlašuje Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, aby ocenila akt, projekt či osobnost, jenž významným způsobem zlepšuje postavení osob se zdravotním postižením v ČR.
  • Jedním z nominovaných byla i Krajská knihovna Karlovy Vary za veřejné aktivity zpřístupněné neslyšícím a speciální vzdělávací programy v českém znakovém jazyce a další aktivity pro handicapované pořádané odd. pro handicapované v krajské knihovně.
  • Díky svému úsilí a soustavné práci na tomto poli, zvítězila Krajská knihovna Karlovy Vary v kategorii Instituce veřejné správy.

2011 – E-čtečky

  • K vypůjčení v A-klubu
  • Čtenář si se čtečkou půjčuje najednou 151 titulů knih – jde o knihy, které již nepodléhají Autorskému zákonu.
Poznámka: Na článku spolupracoval kolektiv autorů z karlovarské knihovny.
Banzetová, Jitka; Němcová, Michaela. 10 let Krajské knihovny Karlovy Vary. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7515>. urn:nbn:cz:ik‐007515. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4.6 (hlasů: 5)


Autoři, knihovny, věda, právo i etika v době internetu

Dne 11. 5. 2012 se v prostorách Českého svazu vědeckotechnických společností (ČSVTS) na Novotného lávce v Praze konala konference „Autoři, knihy, knihovny, technologie, právo, věda a etika v době internetu aneb Pokus o mapování problému“. Vítáni byli všichni zájemci, kteří hledají odpověď na otázku: "Co vlastně způsobil sir Tim Berners-Lee?“. Akce byla pořádána společně Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze (FHS UK), Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) a Národní technickou knihovnou (NTK); program uváděl a moderoval ředitel NTK, Ing. Martin Svoboda.

Úvod

Konference byla určena pro všechny zájemce o problematiku autorských práv v době elektronického publikování. Pozváni byli zástupci všech zainteresovaných stran, akademici, studenti, zástupci kolektivního správce autorských práv i Česká pirátská strana. Setkání tedy slibovalo širokou a vášnivou diskusi, ovšem pro zkrocení přílišných očekávání bylo hned v úvodu oznámeno, že „Nic nevyřešíme“. Ze setkání bude zpracována e-kniha, která bude vydaná pod licencí CC ve vydavatelství VŠCHT.

Účastníci konference

Pro velký zájem ze strany zainteresovaných odborníků byl krátce po ohlášení termínu akce zaveden přihlašovací formulář, obratem byla kapacita naplněna

Prezentace

První vystoupil Mgr. Miroslav Šimek z Centra informačních služeb VŠCHT v Praze a přednesl příspěvek na téma „Internet = distribuce obsahu bez omezení aneb Funguje Síť až příliš dobře?“ V něm se zaměřil na technické zázemí počítačových sítí a internetu. Představil historii, vývoj a princip fungování internetu, zejména protokoly TCP/IP a systém DNS. Účelem prezentace bylo seznámit publikum s tím, jak sítě fungují, proč je internet v podstatě nesmrtelný a jak je z technického hlediska obtížné, respektive spíše zcela nemožné, zamezit pirátství. Vydavatelé obsahu vyžadují, aby těm, kdo porušují autorská práva, byl ihned přístup k danému obsahu zamezen. To je však velmi obtížné a z důvodu záměrného samoopravného charakteru sítě jsou takové akce z cca 90% neúčinné a internet vždy velmi brzy poskytne variantu jak se k danému obsahu dostat. Na druhé straně piráti a pirátské servery využívají takových šifrovacích technik, které jsou také velmi obtížně vystopovatelné. Tedy, po představení všech možných řešení využívaných oběma stranami prezentoval autor závěr, že v současné době neexistuje technické řešení, které by zajistilo, že se uživatel dostane pouze k legálnímu obsahu a k nelegálnímu obsahu se nedostane vůbec. Vydavatelé se tedy po technické stránce mohou pirátství bránit jen velmi obtížně. Proto autor také položil otázku na závěr: „Co s tím budeme dělat?“

Odpověď na tuto otázku měl dle moderátora začít formulovat doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D. (Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK). Ve svém příspěvku prezentoval „Proměny informační společnosti“ v kontextu vývoje počítačů, počítačové vědy a počítačových sítí od cca 50. let 20. st., na kterýžto koncept pak v 70. letech navázal jeden z klíčových autorů, věnující se rozvoji informační společnosti, Alvin Toffler, a například také George Orwell. Internet změnil životní styl – přinesl širokému spektru uživatelů snadno šiřitelné a kopírovatelné informace. Do informační společnosti a virtuálního prostředí tak vnesl řadu paradoxů v otázce svobody, kontroly a duševního vlastnictví, v nichž se prolínají legislativní, technické a etické principy. Dalšími koncepty, které informační společnost přináší, jsou digitální technologie, e-commerce, e-business a dále také například elektronické knihy a nová dimenze čtení v elektronickém prostředí („online reading“). Jako protiváha technickému a technologickému rozvoji pak vznikají pokusy o jiné pojetí autorských práv – licence Creative Commons. Podstatný je fakt, že informační společnost přináší nová kritéria rozdělení společnosti na základě přístupu lidí k informacím („digital divide“), přináší takové jevy jako informační propast, nebo informační chudobu. Vývoj informační společnosti je kontinuální proces ovlivněný řadou aspektů. Ovšem i přesto lze identifikovat některé mezníky, nebo projekty, které v této změně sehrály klíčovou roli, jinými slovy, lze identifikovat „kdo za to může“. Jedním z významných subjektů byla například ITU (Mezinárodní telekomunikační unie) a Al Gore v souvislosti s projektem informačních dálnic z počátku 90. let 20. století.

Následovala prezentace PhDr. Marie Kratochvílové (Fakulta humanitních studií UK) „Autorské právo a etika. Kdy se objevil autor a kdy a kam se vytratil?“ Dr. Kratochvílová představila filozoficky laděný příspěvek, ve kterém si položila za cíl představit roli autora z jiného úhlu pohledu, a sice prezentovat problematiku autorských práv pomocí srovnání archaických básníků a současných autorů. Tento příspěvek poukázal na skutečnost, že problematika duševního vlastnictví je stará téměř jako lidstvo samo a že otázka vlastnictví pravdy a vlastnictví práva na informace popisované v některém díle (tj. citační etika) se prolíná celou historií. V různých historických epochách na ni převládaly různé názory. Od antiky po baroko autoři do děl vkládali výroky svých předchůdců bez citování, aniž by to bylo považováno za krádež. Problematika autorských práv se začíná objevovat až po vynálezu knihtisku, první zákon týkající se práv autorů byl přijat v Anglii v r. 1709. Autorka prezentovala několik paralel mezi dávným světem a současností.

První paralelou je fakt, že dnešní internet poskytuje autorovi prostor prezentovat dílo podobně jako dávný svět archaickému básníkovi – veřejně a svobodně. Druhá paralela existuje mezi dnešní a středověkou reprezentací díla. V obou případech převažuje obrazová forma sdělení, zástupným znakem je v obou případech ikona. Třetí paralela se zabývá přístupem k dílu, autorka přirovnává shromažďování lidí v chrámech pro získání aktuálních informací své doby k současnému shromažďování uživatelů na sociálních sítích. Autorka považuje svobodu, bezplatnost a volnost za jedny z nejpodstatnějších podmínek pro rozvoj kultury, vědy a pro přístup k informacím.

Ivan Bartoš

Myšlenku, že svobodný přístup podporuje kreativitu, razil předseda Pirátské strany Ivan Bartoš: „vlastníkům resp. překupníkům autorských práv se to nelíbí, protože se snaží zakonzervovat dnes již nepotřebný monopol na kopírování“

Na technický, ideový a filozofický úvod navázal praktickou prezentací zástupce práv autorů doc. JUDr. Jiří Srstka (agentura DILIA) s příspěvkem s dlouhým a výstižným názvem: „Proč nejsou chráněni knižní nakladatelé stejně jako výrobci zvukových a zvukově obrazových záznamů? Jak dále s užitím autorských děl na internetu? Licence nebo náhradní odměny, vyvlastnění autorských práv či represe?“ Hned na úvod doc. Srstka konstatoval, že autorské právo je velmi složité a neprůhledné, a v současné době je tak obtížné rozeznat, komu vlastně slouží. A sami autoři jej podle něj příliš neznají.

Autorské právo má dle doc. Srstky řadu slabin. Jeho základní problematikou je snaha postihnout cosi nehmotného, obtížně identifikovatelného. Druhým problémem je velmi rapidní rozvoj technologií, na což autorské právo nestíhá reagovat. Dále je to šíře rozsahu autorských děl a konečně identifikace toho, kdo nebo co konkrétně je veřejnost. Klíčovou roli v dnešním sporu v rámci autorského práva mají podle doc. Srstky investoři, tedy subjekty, které dostávají autorská díla na trh. Pak ovšem konstatoval, že ne všechna díla jsou nutně sdělitelná prostřednictvím investorů. Například právě knižní nakladatelé dle současného autorského zákona nemají investorská práva, což vychází z historické situace v době vzniku současného autorského zákona, kdy knihy nebyly oproti např. hudbě kopírovatelné. Nakladatelé tak mají dle současného zákona pouze autorská práva, a to v případě, pokud je od autorů získají.

Klíčová otázka zní: Co tedy teď s internetovým prostředím? Existují tři možné přístupy k dílům v elektronickém prostředí: kompletní licencování všech děl a zavedení sankcí proti jejich zneužití (viz Francie, USA); zavedení náhradních odměn pro autory a výjimek pro internetové užití děl (problém zdroje financování a metody rozúčtování prostředků mezi autory); a poslední možností je nadále pokračovat v současném pojetí, což doc. Srstka označil za nejpravděpodobnější budoucí cestu. Závěrem konstatoval, že „budoucnost nebude jednoduchá, neexistuje žádné jednoduché řešení“. Poslední příspěvek před přestávkou přednesl prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D. (zakladatel a současný proděkan Fakulty humanitních studií UK). „Co a proč se má chránit autorskými právy?“ ptal se již v názvu. Prof. Sokol představil problematiku ochrany nehmotného vlastnictví v elektronickém prostředí, tedy takových tvůrčích děl, jež je možné kopírovat. Základní premisou je fakt, že nehmotná díla vznikají proto, aby se šířila. Autor sám i všechny zainteresované strany mají zájem, aby se taková díla šířila. Ovšem proti tomu stojí finanční zájem původců, producentů, a zprostředkovatelů. V dnešní době tedy řešíme problém vykompenzovat tyto dvě stránky věci – šíření díla a odměnu za jeho tvorbu, zpracování a distribuci. Problémem autorského zákona je dle prof. Sokola fakt, že dává dohromady více nekompatibilních věcí, které spolu nesouvisí (herecký výkon vs. počítačový program nebo databáze).

Jan Sokol

Konference poskytla půdu pro výměnu často protichůdných názorů - zde Jan Sokol oponuje názoru Ivana Bartoše

Prvním podstatným krokem tedy bude muset být stanovení toho, co vše považujeme za dílo a která díla je nutné šířit bezplatně (zákony, nařízení apod.) a která díla by bylo dobré bezplatně šířit (díla kulturního dědictví, národní klasika), jejichž zájem o zveřejnění by měl dle prof. Sokola převážit nad zájmem dědiců a distributorů. Prof. Sokol dále identifikoval pět základních bodů, kterými by se měla další diskuze ohledně ochrany nehmotných práv zabírat:

  1. Rozlišení mezi mírou autorství a povahou díla (zejm. např. zaměstnanecké dílo).
  2. Řešení konfliktu mezi zájmem producenta a veřejným zájmem.
  3. Zvážení finančního významu díla pro původce a zprostředkovatele.
  4. Respektovat díla, která vznikla z veřejných prostředků – díla by se neměla považovat za majetek dané instituce.
  5. Problém zděděných práv.

Po přestávce vystoupil prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc. (Masarykova Univerzita v Brně) s názvem: „Svár mezi přístupem a ochranou“. Představil některé významné celosvětové aktivity a kroky nabourávající se do svobody internetu a některá související soudní rozhodnutí z počátku roku 2012: jednodenní stávka anglické wikipedie na protest proti navrhovaným zákonům USA, přesměrování DNS serveru Megaupload na web FBI s informacemi o odstávce serveru, kroky proti Wikileaks, rozsudek soudu v Hamburku přikazující filtrování serveru Rapidshare.

Dále se prof. Zlatuška věnoval pojmu „pirátství“. Představil původ tohoto výrazu a historii nelegálního šíření děl. Původ výrazu „pirátství“ v kontextu nelegálního kopírování a prodeje nelegálních nosičů a videonahrávek se datuje do druhé poloviny 17. století a k jeho rozšíření přispěl rozvoj knihtisku a knižního obchodu. Poté představil řadu přístupů k duševnímu vlastnictví a historické počátky pirátství zejména na území Anglie, Francie a Německa v době osvícenství a aktivity proti šíření pirátství, které se od samého začátku přijímaly, včetně vývoje debat a jurisdikce o duševním vlastnictví zejména ve Velké Británii, Spojených státech.

Na závěr pak zmínil několik nejaktuálnějších detailů ohledně smlouvy ACTA. Prohlásil, že smlouva fakticky obsahuje jen velmi málo nových záležitostí, které by už nebyly v zákonech ČR obsaženy. Svůj příspěvek pak ukončil konstatováním, že ve vývoji právního prostředí v oblasti autorských práv nás čeká ještě velmi mnoho zajímavého.

Sekci prezentací uzavřel další velmi očekávaný host, PhDr. Ivan Bartoš (Česká pirátská strana) s příspěvkem nazvaným „Pirát je především občan. Podpora tvorby a publikování, vzdělaná nekriminalizovaná populace, sdílení informací, hledání společného cíle“. Dr. Bartoš hned na začátku popřel, že by internet byl jakýmsi fenoménem, ale naopak je součástí každodenního života každého člověka a kritizoval tu část společnosti, která tento status quo stále ještě nedokáže přijmout a přizpůsobit se mu. Označení internetu jako fenoménu považuje za příliš zavádějící. Internet považuje za svobodný prostor pro vyjadřování názorů, sdílení informací, práci a zábavu. Kritizuje snahy o „monopolizaci“ internetu, o pojetí internetu jen jako prodejního kanálu a snahu o jakési omezení a kontrolu informací proudících internetem. Ve své prezentaci dále analyzuje jak se k problému internetu, autorských práv, kopírování a sdílení staví jednotlivé zainteresované strany:

  1. Autoři, kteří tvoří, nemají čas zkoumat aspekty autorského práva, často nevnímají rozdíl mezi osobnostními a majetkovými právy a pokud se o autorském zákonu vyjadřují, kopírují rétoriku zástupců svazů, nebo nakladatelů.
  2. Držitelé práv, autorské svazy a firmy jsou subjekty, které nejvíce ovlivňují legislativu. Dr. Bartoš tvrdí, že nakladatelé a svazy jsou příliš konzervativní a nereflektují rozvoj společnosti, mají vidinu krátkodobých zisků a nepřizpůsobují se, protože stále dokáží k finančním ziskům využít stávající model. Jejich přístup je dle řečníka takový, že pro tyto subjekty je jednodušší a levnější změnit zákon, než přizpůsobit obchodní model.
  3. Hlasy z akademické sféry a knihoven nejsou příliš slyšet, akademická půda je celkově ambivalentní a nahlas z ní zaznívají jen individuální názory.
  4. Občané nejsou informováni, resp. jsou spíše dezinformováni a konzumují informace převážně z médií.
  5. Cílem Pirátské strany je chránit autora, aby nebyl šizen ze strany autorských svazů. Pirátská strana klade důraz na rozvoj lidské společnosti, vědomostí a poznání lidstva prostřednictvím sdílení informací dle svých potřeb.

Stanislav Komárek

Stanislav Komárek jako obvykle vtipně glosoval za použití alegorie a příkladů z historie. Dobře věděl, že úsměv na tvářích účastníků je v parném dni vítaným osvěžením.

Panelová diskuze

Panelové diskuze se zúčastnili nejen přednášející, ale také řada dalších osobností, které se problematikou autorského práva z různých úhlů pohledu zabývají. V diskuzi vystoupili zástupci občanů, vydavatelů, vzdělávacích institucí, knihoven, IT oddělení, knihkupců, nakladatelů apod. Mezi panelisty byli:

  • Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D. (ÚISK FF UK)
  • PhDr. Marie Kratochvílová (FHS UK)
  • Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc. (FHS UK)
  • Mgr. Miroslav Šimek (VŠCHT Praha)
  • PhDr. Dana Bittnerová, CSc. (FHS UK)
  • Ing. Eva Dibuszová, Ph.D. (VŠCHT Praha)
  • PhDr. Dana Kalinová (Svět knihy s.r.o.)
  • prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc. (MU Brno)
  • doc. JUDr. Jiří Srstka (DILIA)
  • prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D. (FHS UK)
  • prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. (FHS UK, PřF UK)
  • PhDr. Ivan Bartoš (Česká pirátská strana)
  • Mgr. Josef Šlerka (ÚISK FF UK, SNM)

Otázka č. 1: Co pro Vás znamená změna, kterou přinesl Tim Berners-Lee?

  • Z pohledu didaktiky existuje velký potenciál ve vzdělávání prostřednictvím tzv. síťového učení.
  • Možnost svobody a svobodného rozhodování.
  • Je-li svoboda rovna kreativitě, pak se při plagiování vytrácí kreativita a svoboda neexistuje.
  • Svoboda dát cokoli najevo.
  • Inspirující prostředí, které otevírá i zavírá dveře k vědění, které bylo a zůstává jen v knihách, tj. zůstává pro společnost zavřeno.
  • Internet je velmi inspirativní, ovšem vzal lidem soukromí. Na druhou stranu otevřel prostor pro šíření vzdělanosti. Co se týče práva, to těžko může následovat technologický rozvoj.
  • Obrovský přínos přístupu k informacím pro společnost.
  • Otevření virtuálního světa pro kohokoliv, přináší nové možnosti, ovšem je těžké předpovídat, kam směřuje.
  • Internet přináší novou dimenzi svobody se všemi riziky, která k tomu patří. Svoboda znamená přizpůsobit se pravidlům, zneužití svobody znamená její ohrožení.
  • Internet není striktně hierarchizován a centralizován.
  • Realita současné doby, šance na rozvoj k lepší a svobodnější společnosti.
  • Internet přinesl nepřetržitou krizi člověka a lidské společnosti – identity člověka, statusu vzdělání a statusu práva.
  • Nedílnou součástí této změny je téma etiky, morálky a zodpovědnosti vůči druhým. Je nutné klást důraz na tyto aspekty společnosti. Svoboda bez etiky, morálky a zodpovědnosti nemůže existovat.

Josef Šlerka

„V rámci oboru Studia nových médií na ÚISK FF se otázkou autorských práv zabýváme velmi často,“ poukazoval Josef Šlerka

Otázka č. 2: Od autora ke čtenáři: Autor – vydavatel – knihkupec – (knihovna) – čtenář. Které vztahy na této cestě jsou nejproblematičtější?

  • Z hlediska informačního cyklu existuje kolize v každé jeho fázi.
  • V případě tištěné knihy existuje největší problém mezi vydavatelem a knihkupcem, zejména kvůli finančním nákladům na knihu a distribučních marží. Zde je snazší cesta ke čtenáři pro elektronickou knihu.
  • Vydavatel by neměl být centrálním subjektem, měla by to být pouze služba pro autora.
  • Autor chce být čten, ale studenti vyžadují texty online, do studovny nechodí.
  • Stále existuje poptávka po tištěné knize, vydavatel spolu s autorem zabezpečuje kvalitu literatury pro čtenáře.
  • Je důležité, aby nevymizeli čtenáři, klíčová je jejich výchova a kritické myšlení.
  • Slabým článkem občas bývají prodejci, nejpodstatnější je estetická hodnota klasické knihy.
  • Nejpodstatnějším problémem jsou smlouvy mezi autorem a nakladatelem (vydavatelem).
  • Vztah autor – čtenář je vždy problematický, bez ohledu na cestu. Kniha je ohrožena v důsledku vzrůstající kvantity publikací a nedostatku kvalitních recenzních řízení.
  • Kvalita knihy je určená motivací autora proč psát.
  • Žádná velká krize nenastává, ta se vždy převážně z ekonomických důvodů přelévá k různým subjektům.
  • Konkrétní kolize se děje ve vztahu literární teorie ke knihám v digitální podobě.

Otázka č. 3: Komerční vydavatelé, Open Access a jiné modely. Kde vidíte budoucí cestu, její úskalí a příležitosti?

  • Komerční vydavatelé přinášejí konkurenci, konkurence dává svobodu. Měly by existovat obě alternativy paralelně.
  • Trh je zahlcen, je nutné se v kvantitě titulů zorientovat.
  • Žádoucí je úloha veřejných institucí v oblasti odborné a vědecké literatury.
  • Open Access je stejně životaschopná alternativa jako komerční vydavatelé.
  • Není podstatná forma, ale úroveň textu.
  • Komerční vydavatel a Open Access nejsou v rozporu, komerční vydavatelé vydávají v režimu Open Access, problematika je ve financování těchto publikací.
  • Nejpodstatnější je podpora malým a drobným vydavatelům.
  • Podpora hnutí (MIT, Harvard University) proti předražení komerčních publikací.
  • Situace na knižním trhu a ve společnosti se blíží k modelu, že všichni píší a nikdo nečte. Podstatné pro orientaci v kvantu literatury by mohlo být vytvoření jakési služby typu rozcestníku.
  • Vlastnická a duševních práva nesmí bránit inovaci. Trend nastolený MIT a Harvard University – podpora Open Access – je současný trend v akademickém prostředí. Není jisté, zda se bude rozvíjet Open Access, nebo jiný model, v každém případě pro zrychlování procesu inovace je nezbytné sdílení informací.

Z uvedených prezentací a odpovědí v panelové diskuzi je patrné, že konference pokrývala velmi široké téma a otevřela velice zajímavou a podstatnou diskuzi. Konference nastolila platformu, jak o těchto tématech začít diskutovat, prezentovat názory z různých stran a vyslechnout představitele různých institucí. Závěrem lze konstatovat, že konference, byla nabitá rozličnými názory a v nastoleném duchu by mohla pokračovat ještě řadu dní. Ovšem, jak bylo řečeno na začátku, nejspíše by se „stejně nic nevyřešilo“.

Příslibem pro vyřešení alespoň nějaké dílčí otázky je během tohoto setkání avizované pokračování této konference na podzim roku 2012, které by se mělo týkat elektronických knih a knihoven, konkrétně problematiky jak odborné elektronické knihy dopravit v knihovnách ke čtenáři a najít pro to vhodný ekonomický model.

Poznámka: Autorem fotografií je Pavel Farkas.
Němečková, Lenka. Autoři, knihovny, věda, právo i etika v době internetu. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7521>. urn:nbn:cz:ik‐007521. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4.4 (hlasů: 7)


Europeana - příspěvky a diskuse k digitálnímu zpřístupnění evropského kulturního dědictví

Dne 10. května 2012 proběhl pod záštitou Národní knihovny ČR workshop věnovaný tématu participace českých paměťových institucí na dodávání digitálního obsahu do portálu Europeana. K uspořádání akce byla Národní knihovna ČR, stejně jako jiné evropské národní knihovny, vyzvána u příležitosti setkání zástupců členských států s cílem propagace evropského portálu u příležitosti "Dne Evropy" 9. května 2012 v Bruselu.

Adolf Knoll

Moderátorem workshopu konaného v prostorách Národní knihovny byl jeho iniciátor, Adolf Knoll, tajemník pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy NK ČR. Cílem setkání nebylo podle A. Knolla propagovat služby a možnosti spjaté s portálem Europeana, ale zaměřit se spíše na představení aktuálních aktivit v českém prostředí tímto směrem. (Foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Ve svém zahajovacím příspěvku Adolf Knoll stručně shrnul historii evropských snah o široké zpřístupnění evropského kulturního dědictví od vzniku služby TEL, která se dnes, jak uvedl, profiluje vedle portálu Europeana jako informační platforma pro vědecké informace. Na základě stručného rozlišení způsobu získávání obsahu do portálu a digitální knihovny ujasnil terminologické označení portálu Europeana vzhledem k procesu ageragace jeho obsahu. Zmínil také markantní rozdíly v míře uspokojení dotazů uživatelů mezi zmíněnými aktivitami Evropské komise a službami Google, jejichž efektivita je mnohem vyšší (zároveň je ale Google nejsilnějším partnerem ze soukromého sektoru v oblasti digitalizace knižního dědictví). Mgr. Knoll zdůraznil potřebu Evropy v době, kdy zesiluje problém financování digitalizace a přispívání členských států do evropské politiky zpřístupňování kulturního dědictví definovat ve svých sbírkách skutečné národní kulturní dědictví. Podle tabulky připojené k Doporučení Evropské komise z října 2011 by Česká republika měla zpřístupnit prostřednictvím portálu Europeana v r. 2015 celkem 492.000 digitálních objektů [1], přičemž v současné době je přes Europeanu přístupno 35.490 objektů (včetně Manuscriptoria, které agreguje také obsah mimo ČR).

S druhým příspěvkem vystoupil Tomáš Psohlavec z firmy AIP Beroun s.r.o., který představil hlavního českého subagergátora pro Europeanu, digitální knihovnu Manuscriptorium. Uvedl, že rutinní agregace obsahu probíhá od jara 2010, původně přes TEL, aktuálně by měla probíhat i přímá agregace do portálu Europeana. Psohlavec přednesl technické principy agregace dat do Manuscriptoria a nastínil plány ustavení konsorciálního financování a plánovaného projektu Historical Europeana, díky němuž by do Manuscriptoria přibyl obsah z dalších institucí i možnosti jeho dalšího vývoje.

Návštěvníci semináře

Seminář byl hojně navštíven odbornou veřejností (Foto: Eva Hodíková, NK ČR)

Pavel Douša, ředitel historického muzea a vědecký tajemník Národního muzea, představil ve svém příspěvku platformu eSbírky, nový grafický design uživatelského rozhraní a cíle tohoto reprezentativního projektu zpřístupnění českých muzejních sbírek. Webová aplikace eSbírky nemá za cíl sloužit pouze jako subagergátor (po skončení projektu Athena nyní již jako oborový agregátor) obsahu do portálu Europeana, ale jako nástroj správy muzejních sbírek i důvěryhodný zdroj pro uživatele. Douša pohovořil o způsobu agregace obsahu z eSbírek do portálu Europeana a plánované projekty zaměřené na další vývoj aplikace.

Závěrečný příspěvek přednesla Ing. Irena Blažková z Národního památkového ústavu, která představila aktivity NPÚ v rámci evropského agregačního projektu CARARE zaměřeného především na evropský digitální obsah z oblasti archeologie a architektury. Předvedla názorně posluchačům informační systémy NPÚ a jejich funkce.

Workshop byl zakončen diskusí, v níž převládaly praktické dotazy účastníků. Tisková zpráva a prezentace z akce jsou přístupny na webových stránkách Národní knihovny.

Poznámka:
  1. Jedná se o množství stanovené na základě množství obyvatel a hrubého domácího produktu.
Vorlíčková, Blanka. Europeana - příspěvky a diskuse k digitálnímu zpřístupnění evropského kulturního dědictví. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7517>. urn:nbn:cz:ik‐007517. ISSN 1212-5075.
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)


Knihovna na letišti

Knihovna na letišti? Pro knihovníky není představa knihovny na letišti ničím zvláštní, jednoduše proto, protože pro „pravověrného“ knihovníka není knihovna nesmyslem, ať už je umístěna kdekoliv. Na druhou stranu se jedná o skutečnost velice zajímavou. Každého knihovníka jistě napadne: „Konečně to napadlo někoho jiného nežli mě, umístit knihovnu jinam, než je tomu zvykem.“ Nejen nizozemští knihovníci jistě nepohrdnou pojednáním o celosvětově první knihovně na letišti.

Airport Library

Airport Library - knihovna na letišti

Nápad umístit knihovnu na letiště se zrodil roku 2006, kdy byl podán návrh na zřízení knihovny na letišti. Tento návrh podali zástupci tří veřejných knihoven: veřejné knihovny v Amsterdamu, Haarlemmermeeru a Delftu společně s organizacemi ProBiblio a The Netherlands  Organisation  for  Public  Libraries (Nizozemská organizace pro veřejné knihovny). Tato malá skupina navrhla výchozí body pro zřízení Airport Library. A jaké byly argumenty proto umístit knihovnu právě na letiště? Schipholské letiště je velice populární, ročně zde projde přes 18 milionů cestujících, velká část z nich v Schipholu přestupuje a disponuje velkým množstvím volného času. Proč tedy tento čas nevyužít k příjemné aktivitě, během které se dozvíme mnoho o nizozemské kultuře?

Určitě mnohé z vás napadá, jak knihovnu a její služby přizpůsobit tak velké skupině lidí, která je nesegmentovatelná? Jedná se o skupinu milionů lidí z různých částí světa, hovořící rozdílnými jazyky, pocházející z různých kultur, mající různé spektrum zájmů. Jak koncipovat knihovnu tak, abychom uspokojili potřeby takto různorodé skupiny lidí? Společným jmenovatelem této skupiny potencionálních uživatelů, chcete-li návštěvníků knihovny, je fakt, že aktuálně nemohou navštívit Nizozemsko. Pouze zde přestupují na další let. Knihovna je umístěna za pasovou kontrolou, kde se pohybují právě lidé v transitním prostoru. Většina z těchto cestujících o Nizozemsku nemá žádné konkrétní informace, a to je faktor, který se iniciátoři vzniku Airport Library rozhodli využít. Proč nevyužít toho, že miliony lidí ročně čekají na svůj let k tomu, abychom jim ukázali něco ze své kultury, tradic a historie? Proč neprezentovat nizozemské knihovnictví na mezinárodní úrovni? Proč nezlepšit image nizozemských knihoven tím, že ukážeme, že knihovny mohou být na neobvyklých místech a mohou být designově netradiční? Proč neposkytnout návštěvníkům letiště možnost strávit efektivně a příjemně čas během mezipřistání? Navíc vhodná prezentace dané země může pouhé cestující transformovat na turisty, kteří se do Nizozemska vrátí, aby tam strávili opravdovou dovolenou, a mimo jiné tím přispějí do státního rozpočtu.

Airport Library

I na letišti může být klidné a příjemné posezení

Proč by však cestující měli využívat právě služeb knihovny, když Schipholské letiště disponuje celou řadou restaurací, obchodů, barů, wellnes salónů a dokonce kasinem? Na druhou stranu, když se Schipholské letiště reprezentuje jako tzv. Airport City, tj. disponující veškerým komfortem velkoměsta, proč zde vlastně knihovna nebyla umístěna již dříve? Proč knihovny nejsou součástí vícero letišť po celém světě? Airport Library je totiž světovým unikátem. Slavnostně byla otevřena v létě 2010.

Airport Library svým návštěvníkům nabízí možnost dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu studovat nizozemskou beletrii (celkem 1250 knih) přeloženou do 29 jazyků (mezi nimiž je i zhruba 15 knih v českém jazyce); sledovat krátké filmy (jsou dostupné v angličtině či s anglickými titulky), prohlížet si fotografie a fotoknihy, které jsou odrazem nizozemské kultury; poslouchat hudbu nizozemských skladatelů. To vše na ploše 90 m2  stylového, příjemného a klidného prostředí, které je designově jedinečné. Na návrhu knihovny se podílely firmy, které se zaměřují přímo na design a to MVarchitects a Hanratarchitects. Právě design je jedním z faktorů, který pozitivně ovlivňuje návštěvnost knihovny. Cestující si nemohou nevšimnout tří vysokých polic  s přeloženou nizozemskou beletrií.  Každý, kdo projde kolem, si uvědomí, že se jedná o knihovnu. Pokud si chcete číst, je možno využít jedno z jedenácti míst u velkého stolu (4 místa jsou opatřena iPadem), pokud však toužíte po soukromí, můžete využít jednoho ze čtrnácti komfortních sedadel (z nichž pět má zabudovaný iPad) kde je možno v klidu se věnovat multimediálním aktivitám nebo se připojit přes wi-fi k internetu. V knihovně není speciální „knihovní“ síť, ale je využito wi-fi, která je dispozici v areálu celého letiště. Přidanou hodnotu knihovny tvoří také možnost stáhnout si filmy do mobilních telefonů či jiných zařízení a využít je například během dalšího letu. Další zajímavou službou, kterou knihovna nabízí je možnost prohlédnout si knihy, které byly oceněny za nejlepší obálku. Airport Library tedy prezentuje nizozemskou kulturu komplexním způsobem.

Airport Library Airport Library

Knihovna - stejně jako samotné letiště - spojuje různé země i jazyky

Airport Library je příruční knihovnou s přidanou hodnotou. Nenajdete zde sice OPAC ani stálého zaměstnance a knihy si nemůžete půjčit domů, na druhou stranu si knihu můžete vzít kdekoliv v rámci areálu letiště. Pokud je tedy knihovna plně obsazená, jednoduše můžete jít s knihou například do kavárny. Zde jistě vyvstává otázka: Jak jsou knihy chráněny před krádežemi? Knihovna je postavena na vzájemné důvěře a proto jsou knihy pouze opatřeny nálepkou označující, že se jedná o vlastnictví Airport Library. Nutno poznamenat, že se knihovna se ztrátami knih zatím nepotýká. Ale je snad něco z toho překážkou plně si tuto knihovnu užít? Není snad příjemné vybočit z řady, z konzumu, který je všude kolem nás a využít čas efektivněji a něco se dozvědět? Služby knihovny jsou navíc zcela zdarma.

Důkazem toho, že Airport Library má co nabídnout a promarnit možnost navštívit ji by bylo okradení sebe sama o jedinečný zážitek, je pozornost médií po celém světě: o otevření knihovny jako o mimořádné události psal například americký deník New York Times. Pozornost knihovna nepřitahuje pouze mezi médii, ale také mezi samotnými návštěvníky letiště a posléze i knihovny, kterou v období mezi červencem a prosincem roku 2010 navštívilo přes sto tisíc návštěvníků. Důkazem nadšení ze strany návštěvníků knihovny a tím pádem největším oceněním a úspěchem pro knihovnu, jsou pozitivní komentáře, které se objevují v návštěvní knize. Jedná se o komentáře typu: Knihovna na letišti je skvělý nápad; Připadáte si, jako byste viděli kus Nizozemska, a přitom jste nevykročili z letiště; Literatura, kterou zde najdete je tak zajímavá apod. Tato knihovna je jedinečným spojením služeb letiště, knihovny, ale i samotné kultury. Dokonale vyvrací tvrzení, které sdílí mnoho lidí: Pokud je něco zdarma, nemůže to být stejně dobré nebo dokonce lepší než to, za co si zaplatíme. Dvojnásob by toto tvrzení mohlo platit na letišti, kde jsou veškeré produkty a služby dražší, než na standardním trhu. Z výše uvedeného je však zcela zřejmé, že tomu tak není.

Jak bylo řečeno již několikrát, služby knihovny jsou zdarma, což se jeví jako samozřejmost, ale co když se jedná o knihovnu, která není zcela typická? Je pro ni snadné získat sponzory? Airport Library je věnována pozornost ze strany publicistů, což je faktor, který pozitivně ovlivňuje proces získávání sponzorů. Hlavním sponzorem je Ministerstvo školství, kultury a vědy [1]. Státní rozpočet však není jediným zdrojem pro Airport Library. Airport Library má celou řadu sponzorů, kteří přispívají různými materiály (knihami, filmy, či hudbou) do fondu knihovny nebo přímými finančními prostředky. Získat tyto sponzory nebylo složité. Oslovené společnosti se do projektu knihovny na letišti ochotně zapojili a to nejen kvůli jeho unikátnosti, ale také možnosti celému světu ukázat jedinečnost a krásu své kultury a podpořit tak svou národní hrdost. Za sponzora je považován také vlastník Schipholského letiště - Schiphol Group, který se podílí na propagaci Airport Library jako kvalitního produktu, a navíc knihovně poskytuje své prostory. Na české poměry je také neobvyklá skutečnost, že sponzorem Airport Library jsou i Amsterodamská a Haarlemmermeerská veřejná knihovna a v neposlední řadě organizace ProBiblio.

Airport Library

Airport Library - nechte se inspirovat

Činnost této knihovny je specifická ve všech ohledech, ať už se jedná o služby, fond či sponzoring. Specifikum této knihovny spočívá však i v personálním zabezpečení. V knihovně nejsou stálí zaměstnanci. Jak je tedy možné, že knihovna funguje a to dokonce bez problému? Úspěch celého tohoto projektu, a to nejen co se personální oblasti týče, spočívá ve spolupráci mezi knihovnou a dalšími organizacemi, která není postavena pouze na oficiální spolupráci. Provoz knihovny pomáhají zajišťovat nejen zaměstnanci sousedícího Rijksmusea, ale také senioři, kteří zde pod záštitou ProBiblia pracují 2 – 3 hodiny denně. Jako poradce navíc spolupracuje manažer Schipholské pobočky Rijksmuseum. Přímo řízená je pak knihovna radou sestávající ze tří ředitelů: ředitel ProBiblia a ředitelé veřejné knihovny v Amsterodamu a Haarlemmermeeru. Důvod tohoto složení je jednoduchý, ProBiblio se od počátku fungování projektu stará o služby knihovny. Tuto knihovnu spravuje veřejná knihovna Amsterodamu, protože letiště spadá pod Amsterodam a Haarlemmermeer (geograficky leží v obci Haarlemmermeer).

Přesto, že se jedná o projekt nový, zcela unikátní, je to projekt, který je značně efektivní. Airport Library je reprezentantem, i v České republice tolikrát zmiňovaného, modelu komunitní knihovny, která má sloužit všem skupinám obyvatel bez rozdílu, kde se mohou všichni scházet. A přesto, že knihovna nemá své stálé uživatele, jsou zde pořádány různé akce od předčítání autorů z jejich knih, přes after party pro děti až po výstavy. Tato knihovna si zaslouží pozornost, obdiv ale i Vaši návštěvu. Nemyslíte?

Použitá literatura a zdroje:
  • Airport Library [online]. ©2011 [cit. 2011-12-10]. Dostupné z: http://airportlibrary.nl/
  • DEMPSEY, Kathy. Amsterdam's Airport Library Serves Passengers in 30 Languages. Computers In Libraries [online]. June 2011, no. 5 [cit. 2011-12-10]. ISSN 1041-7915. Dostupné z: Academic Search Complete
  • Airport librarian. [Yes, we do have…] In: Twitter [online]. 9 December 2011 [cit. 2011-12-11]. Dostupné z: http://twitter.com/#!/airprtlibrarian/status/145104918573883392
Poznámka:
  1. V rámci českých legislativních podmínek bychom ministerstvo za sponzora neoznačili, v kontextu nizozemské legislativy je tomu však jinak.
Poznámka: Autorem fotografií je Pavel Farkas.
Ovesná, Monika; Rzymanová, Tereza. Knihovna na letišti. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7520>. urn:nbn:cz:ik‐007520. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4.5 (hlasů: 15)


Mobilní laboratoř zkoumající problémy města otevírá evropskou pobočku

Jak byste vylepšili život ve vašem městě? Tak zní základní otázka, kterou si pokládají zakladatelé, provozovatelé i návštěvníci mobilní laboratoře BMW Guggenheim Lab, která se v polovině června poprvé usazuje na evropském kontinentu. Jedná se o teprve druhou zastávku na šestileté pouti přes devět světových metropolí. Projekt je výsledkem společné aktivity společnosti BMW a Muzea Solomona R. Guggenheima, která byla veřejnosti oznámena v polovině května minulého roku a odstartovala 3. srpna 2011 otevřením stanoviště v New Yorku.

Na pomezí newyorských čtvrtí Lower East Side a East Village laboratoř navštívilo od podzimu minulého roku během deseti týdnů  přes padesát tisíc lidí

Na pomezí newyorských čtvrtí Lower East Side a East Village laboratoř navštívilo od podzimu minulého roku během deseti týdnů přes padesát tisíc lidí (a údajně zde došlo i k jedné nabídce k sňatku)

Myšlenka městské laboratoře, která slouží jako centrum společenského života, brainstormingové centrum a základna občanů, kteří se snaží o zlepšení podmínek života ve městě, se zrodila v hlavách Davida van der Leera, kurátora architektury a urban studies, a Marie Nicanorové, jeho kolegyně z Guggenheimova muzea. Složili poradní výbor, který tvoří skupina věhlasných odborníků z celého spektra oborů. Ten se mění každá tři města a pro každou zastávku volí místní mezioborovou radu, která pro několikaměsíční zastávku tvoří program dle místních podmínek a problémů. Obory působení členů výboru jsou skutečně různorodé: je zde argentinský pianista, americká designérka, britský psycholog, zimbwabský starosta, kolumbijský novourbanista, americká socioložka, thajský umělec nebo čínský byznysman. Společně se snaží inovovat koncepty pro městský život pod hlavičkou BMW Guggenheim Lab.

Laboratoř v New Yorku našla domov na opuštěné parcele mezi dvěma domy

Laboratoř v New Yorku našla domov na opuštěné parcele mezi dvěma domy. Jednalo se o otevřenou strukturu rozpínající se mezi posprejovanými zdmi obytných domů. Právě zvelebení tohoto místa, v budoucnu snad vzkvétajícího městského parku, bylo jedním z cílů působení centra.

Mezi čtyři hlavní témata (prolínající se blogem Lab Notes 1: trendy z newyorské laboratoře), která se zrodila jako výsledek působení laboratoře v místě první zastávky, patří objev open-source urbanismu, který využívá crowdsourcingu jako prostředku pro zajištění „lepšího místa pro život“. Pod touto vzletnou frází si můžete představit dokonalou symbiózu urbanismu, architektury a designu, která má na mysli nejen efektivní hromadnou dopravu nebo soužití sociálních minorit. Mezi dalším témata, z hravé angličtiny skoro nepřeložitelná, patří emotivní měšťanství (Emotional Cityness), které se soustředí na osobní vztahy a sociální interakci mezi obyvateli; měnící se význam občanství v globalizovaném světě či pohled obyvatel na fyzickou a organizační strukturu městského života.

Programově široká rozmanitost může být zároveň i největší slabinou celého projektu: například v programu filmových projekcí bylo možné najít prakticky vše: od trvale udržitelného rozvoje, přes recidivismus, ženská práva, hip-hopová hnutí, po portrét hudebníka, který zemřel na AIDS. Ale o tom všem nakonec život ve městech přece je. Program v New Yorku zahrnoval veřejné debaty (opět ve velkém rozpětí: od architektů po kabaretní tanečníky), exkurze (od tůr na skládky po výpravy za psychologií sítě hromadné dopravy), veřejné hry třeba za použití aplikací na chytrých telefonech, workshopy ve velkoobchodu s potravinami, jógu, kulinářské zážitky z Bronxu nebo den zasvěcený manuálním schopnostem (včetně 3D tisku). Nechyběla ani klasická Block Party nebo akce s lákavým názvem Noc lásky (jak něco takového vypadá ve velkoměstě, kde je normálně oční kontakt téměř zakázán, můžete vidět na krátkém videoklipu).

Filmové projekce mezi platany a drátěným pletivem, hry na vydlážděném povrchu, ale hlavně otevřené dveře pro nejširší veřejnost jsou hlavními charakteristikami mobilní laboratoře. Od poloviny června rovněž u našich západních sousedů.

Filmové projekce mezi platany a drátěným pletivem, hry na vydlážděném povrchu, ale hlavně otevřené dveře pro nejširší veřejnost jsou hlavními charakteristikami mobilní laboratoře. Od poloviny června rovněž u našich západních sousedů.

„Byl to úžasný zážitek,“ říká Gil Lopez, který se na první zastávce zúčastnil několika akcí a hojně o nich píše na svém blogu. „Potkal jsem strašnou spoustu zajímavých lidí se vzrušujícími nápady a projekty.“ Od 15. června do 29. července 2012 bude BMW Guggenheim Lab otevřena v Berlíně v komplexu Pfefferberg ve čtvrti Prenzlauer Berg. To je ve skutečnosti první plánované místo v Berlíně: pozdější záměr umístit jednotku do čtvrti Kreuzberg byl zrušen pod výhružkami aktivistů, kteří v laboratoři viděli prostředek pro urychlení gentrifikace Kreuzbergu.

Na stránkách projektu není možná právě proto lehké informaci o nové lokalitě objevit (a čím bylo způsobeno opoždění otevření centra, původně plánované na 24. května, také není zcela jasné). Podle Nicanorové je nicméně dobře, že projekt ve společnosti budí živou diskusi, a říká, že dokonce i takové protesty k laboratoři patří. „Nejedná o žádnou povrchní záležitost, projekt zažehnul debatu o zásadních problémech,“ prohlásila pro server Atlantic Cities.

Do otevření si nedočkaví návštěvníci mohou zahrát on-line verzi hry stavění města – Urbanology nebo si přečíst myšlenky novinářky Christine McLarenové, která se společně s laboratoří plavila přes Atlantický oceán. Ale především by měli přemýšlet, jak městu a životu v něm mohou díky zkušenostem ze svého oboru sami přispět.

Farkas, Pavel. Mobilní laboratoř zkoumající problémy města otevírá evropskou pobočku. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7516>. urn:nbn:cz:ik‐007516. ISSN 1212-5075.
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)


Vytetovaný QR kód, Wiki-vizualizace či sledování zákonů - Multimediální projekty SNM v roce 2012

Jak se již stává tradicí, i letos se na konci letního semestru v pondělí 21. května sešli studenti, absolventi a přátelé oboru Studia nových médií Filozofické fakulty UK v pražském Hubu u příležitosti prezentace multimediálních projektů SNM. O prezentaci projektů z roku 2011 Ikaros referovali loni, přičemž podrobněji byl popsán především projekt geoKarlovka, který v rámci Univerzity Karlovy využívá pro lepší orientaci možnosti geo-lokačních služeb.

Prezentace výstupů multimediálních projektů se zúčastnilo zhruba šedesát studentů a příznivců oboru Studia nových médií

Prezentace výstupů multimediálních projektů se zúčastnilo zhruba šedesát studentů a příznivců oboru Studia nových médií

Cílem těchto projektů je jednak realizovat něco, co je užitečné a současně se dotýká nových médií. Zároveň si mají studenti tohoto předmětu vyzkoušet projektové řízení a práci v týmu pod vedením zkušených stakeholderů, jak na začátku této akce upozornil vedoucí oboru SNM Josef Šlerka. Nyní přinášíme stručný popis jednotlivých projektů.

První projekt, který představil Jan Böhm spolu s Martinou Čulíkovou, si klade za cíl připravit aplikaci, která bude jednoduchým způsobem sledovat tok zákonů v jednotlivých krocích legislativního procesu. Sledujzakony.cz ulehčí orientaci v přijímaných zákonech a zjednoduší zasahování pro občany, novináře, aktivisty nebo pro odbornou veřejnost. Výsledkem projektu jsou zatím wireframy a projektová specifikace webu, který nabídne vyhledávání, vizualizaci dat, přehled jednotlivých fází zákona, jeho historii anebo sledování s notifikacemi na e-mail.

Projekt Sledujzakony.cz

Studenti věnovali úsilí i oslovení lidí, kteří by mohli uvést jejich projekty v život. Projekt Sledujzakony.cz byl proto představen i vicepremiérce a předsedkyni Legislativní rady vlády Karolíně Peak (Zdroj: Prezentace projektu Sledujzakony.cz)

Jan Páv a Jenda Perla prezentovali záměr obohatit cestovní agenturu Corrupt Tour, která vozí své klienty po místech, jež jsou v Čechách spojeny s korupcí, o geo-lokační online vrstvu. Výsledkem tak v budoucnu bude mash-up mapy s vizualizací jednotlivých výjezdních tras, foursquare brand stránka, foursquare listy a přes twitter hashtag získané zmínky a, jak autoři projektu proklamují, historky z cest.

Třetí představený projekt, který se na rozdíl od dvou předchozích nachází již v konečné fázi, nese název Wikiskop a zabývá se vizualizací informací o České republice tak, jak ji vnímají cizojazyčné mutace internetové encyklopedie Wikipedie. Jiří Suchomel a Martin Obert prezentovali hlavní výstup, jímž je mapa, na které si každý může podle okresů vyfiltrovat množství hesel Wikipedie, které jsou spojeny s nějakým místem – mají tedy geo-lokační parametr.

Jiří Suchomel představuje Wikishop

Jiří Suchomel představuje Wikishop. V rámci porovnání jednotlivých jazykových mutací lze zjistit, že Italové se zajímají především o Středočeský, Jihočeský, Karlovarský a pražský kraj, zatímco Poláky poutá hlavně severní Morava, Slezsko a Praha.

Německé stránky Wikipedie se pak zaměřují obzvláště na Sudety, Prahu a žďárský okres a když porovnáme, která místa jsou téměř ve všech mutacích (záložka hvězdy), zjistíme, že se tato místa nacházejí v okresech Praha, Břeclav, Jeseník a Karlovy Vary.  Sami si na Wikiskopu zkuste vyfiltrovat vlastní mapu.

Poslední projekt, který představily slečny Máša Dudziaková, Eva Gurná a Veronika Spišáková sdružené do uskupení QRBodies, propojuje technologii a tělo. Projekt QRbodies Open Tattoo spadá do oblasti body hacktivismu, který razí francouzský umělec Lukas Zpira, když se snaží překračovat hranice lidského těla za pomoci nových technologií. Zvolenou technologií v případě projektu Open Tattoo jsou QR kódy, dvoudimenziální černobílé grafiky, které mohou nést digitální informaci. O tento kód bylo „rozšířeno“ tělo člověka, který si říká herrICH, když mu byl na biceps ve spolupráci s pražským tetovacím studiem Hell.cz vytetován QR kód o velikosti 6 cm.

HerrICH odhaluje svůj QR kód

HerrICH odhaluje svůj QR kód. Prostřednictvím stránky www.opentattoo.cz může kdokoliv měnit obsah zakódovaný v herrICHově tetování, a tak v jistém smyslu zasahovat do jeho těla.

Jak říká autorka nápadu Máša Dudziaková, lidé tak mají poprvé možnost zcela volně vstupovat a zasahovat do augmentovaného těla. Jde v podstatě o extenzi těla do kyberprostoru, kde funguje jako volně modifikovatelná entita. Přestože se v minulosti objevilo již několik vytetovaných QR kódů, žádný z nich nedisponuje takto extrémní mírou otevřenosti, kdy je možné obsah tetování a tedy i tělo, které tetování nese, naprosto libovolně měnit.

Přestože bylo letos představeno méně projektů než v minulém roce, setkali jsme se v neformálním a uvolněném prostředí se samými zajímavými aplikacemi a realizacemi, které mohou být v případě projektů Sledujzakony.cz nebo Wikiskop.cz užitečné pro širší veřejnost a v případě Open Tattoo inspirativní. Nezbývá než se těšit na další ročník prezentace multimediálních projektů, která se snad již v duchu založené tradice uskuteční v květnu roku 2013.

Poznámka: Autorkou fotografií je Simona Beránková.
Jindra, Martin. Vytetovaný QR kód, Wiki-vizualizace či sledování zákonů - Multimediální projekty SNM v roce 2012. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7523>. urn:nbn:cz:ik‐007523. ISSN 1212-5075.
Průměr: 4.8 (hlasů: 6)


Zápisky ze Světa knihy 2012 (o černomořských obludách, Draculovi a českém moři)

„Když Čechy leží u moře, uvěřím ještě mořím. Jestliže mořím uvěřím, pak začnu doufat v zem“. Takto roku 1968 rozvíjela německá básnířka Ingeborg Bachmannová po své návštěvě Prahy „shakespearovský“ motiv přímořských Čech. Skutečné moře se sice na našem území už desítky milionů let nenachází, ale při cestě na letošní veletrh Svět knihy 2012 bylo možné na holešovickém výstavišti navštívit alespoň jeho malou náhražku.

Mořský svět na výstavišti skrýval akvária představující různé mořské biotopy

Mořský svět na výstavišti skrýval akvária představující různé mořské biotopy

Holešovický maják

A v hlavní veletržní hale pak návštěvník mohl vzhlížet k několikametrovému modelu černomořského majáku, sestavenému z knih. Poutník po veletržní ploše na něj narazil v expozici Bulharska, které letos stálo v popředí zájmu, protože hlavním tématem byla oblast Černého moře, hlavním hostem pak Rumunsko. Jeho expozice sestávala ze stylových černých boxů s knihami, takže působila nijak invenčním dojmem standardního knihkupectví.

Maják v expozici Bulharska byl podle informací jedné z vystavovatelek byl vytvořený podle vzoru majáku v Burgasu

Maják v expozici Bulharska byl podle informací jedné z vystavovatelek vytvořený podle vzoru majáku v Burgasu

Černomoří a hledání „posledního Orientu“

Na veletrhu se uskutečnilo několik společných čtení „černomořských“ autorů, podle turkologa Petra Kučery ale svoji „černomořskou identitu objevovali až ad hoc zde na veletrhu“. Zvláště zástupci Rumunska a Bulharska se shodovali na tom, že se obyvatelé jejich zemí vlastně nikdy nedefinovali Černým mořem a jsou spíše fixováni na své hory a vnitrozemí.

Debata s černomořskými autory. Označení je poněkud zavádějící, protože jejich identita je mořem definována jen zřídka

Debata s černomořskými autory. Označení je poněkud zavádějící, protože jejich identita je mořem definována jen zřídka

Celkem podnětná byla podle mne debata českých odborníků, hlavně překladatelů, specializujících se na země této oblasti. Novinář a fotograf Václav Vašků, zmiňovaný Petr Kučera, bulharistka Ivana Srbková, ukrajinistka Rita Kindlerová, rumunista Jiří Našinec a rusista Libor Dvořák a překladatelka z angličtiny a polštiny Petruška Šustrová společně rozebírali to, co oblasti kolem Černého moře spojuje: dědictví přináležitosti k antické civilizaci i k osmanské říši, jazyková identita (na většině území se rozvíjela staroslověnština), příslušnost k pravoslaví (kromě Turecka) a dlouhodobý vliv Ruska. Autoři shodně poukazovali na asymetrii v tom, kolik překladů českých autorů vychází rumunsky či bulharsky, s tím, kolik jejich překladů vychází v Čechách, což je ovšem dané i nepoměrem toho, jak velkou podporu poskytuje české Ministerstvo kultury a jak malou země směrem na Východ. Mluvili i o tom, k jakým invenčním strategiím se někdy uchylují, aby získali finance na vydání překladu. Ivana Srbková například líčila, jak u nás sedm let nevyšel žádný překlad z bulharštiny, což se prolomilo až díky sponzorovi, totiž cestovní kanceláři, pro kterou na oplátku napsala reklamní brožuru o Bulharsku. Připomínány byly i naše kontakty a spojnice s danými zeměmi, třeba obliba sv. Cyrila a Metoděje v Bulharsku, kde prý byl jejich portrét (společně s portréty jejich žáků) v den jejich svátku nošeny v čele komunistických průvodů spolu s podobiznami komunistických vůdců.

V rámci debaty odborníků specializujících se na oblast Černého moře byly připomínány například i milostné aféry a vztahy umělců 20. století

V rámci debaty odborníků specializujících se na oblast Černého moře byly připomínány například i milostné aféry a vztahy umělců 20. století

Řešila se i otázka, zdali země kdysi náležející k osmanské říši prožívají nyní cosi jako osmano-nostalgii, a také, kde vlastně podle Rumunů či Bulharů začíná Orient. Podle Jiřího Našince obyvatelé Sedmihradska umísťují onen předěl přesně na východní hranici Sedmihradska, podle Srbkové i Bulhaři jakoukoli přináležitost k Orientu nepřekvapivě odmítají, i když pokud by dnes jejich literatura u nás mohla být nějak přitažlivá, pak mimo jiné právě pro svoji „jinakost“. Dvořák referoval o konceptu „eurasijství“, zdůrazňujícím jedinečnost Ruska jako osobité entity mezi Evropou a Asií. Petr Kučera pak samotnou otázku zpochybnil s tím, že neví, co to vlastně Orient je. To, že je tento pojem nejednoznačný a velmi proměnlivý, je samozřejmě pravda, to ale podle mne právě zvyšuje jeho přitažlivost jako objektu zkoumání. A své oprávnění snad má i to, že se po něm ptáme v souvislosti s Černomořím a Balkánem: podle Filipa Tesaře a jeho článku Balkánské souřadnice, aneb, Symbolická geografie evropského Orientu (Mezinárodní vztahy č. 1, 2003) s tím, jak se postupně zlepšovalo evropské povědomí o zemích jako Turecko, Egypt, Palestina, Sýrie či Irák, nakonec právě Balkán „zdědil pojem Orient“, svým způsobem dokonce „zůstal nakonec Balkán posledním Orientem“.

Bulharská expozice

Bulharská expozice

Místo zrodu civilizace a barbarství

Stojí přitom za zmínku, že třeba skotský historik a novinář Neal Ascherson dal své knize o Černém moři podtitul „místo zrodu civilizace a barbarství“ (Black Sea : the birthplace of civilisation and barbarism). Co tím přesně myslel? Podle něj se právě v místech, kde se setkávala řecká civilizace s nomádskými Skyty, zrodila abstraktní idea civilizace v protikladu k barbarství, dokonce odsud pochází i samotná idea kulturní Evropy „se vší její arogancí a nároky na přirozené právo vládnout“. Proto není náhodou, že i po pacifikaci těchto prostor ze strany Řeků bylo s černomořským světem nadále spojeno mnoho bájí, které podle amerického politologa Charlese Kinga (a jeho knihy Černé moře: historie) „formovaly osnovu řeckých pověr“. Na jižním pobřeží Černého moře bylo místo, kde Herkules sestoupil do Hádovy říše, aby přivedl strašlivého trojhlavého psa Kerbera. V severním Turecku zase měly žít Amazonky (podle jiné verze to ale bylo u řeky Tanais (Don) na jihu dnešního Ruska). Poloostrov Krym byl osídlen divokým kmenem Taurů, jejichž krvežíznivá kněžka Ifigenie měla ve zvyku obětovat vzpurné cestovatele Artemidě. Okolí nynějšího přístavu Varna prý obývali trpaslíci a z Kolchidy pocházela mocná a vášnivá kouzelnice Médea, která v odplatu za manželovu zradu vraždí vlastní děti. A když později na pobřeží Černého moře (do Tomidy, tedy dnešní Konstance v Rumunsku) musel do vyhnanství odejít římský básník Publius Ovidius Naso, fyzicky se už sice nepotýkal s příšerami, ale jeho názor nato, jestli je ještě v civilizovaných končinách, byl jednoznačný: „Žiji uprostřed barbarské země… Sarmaté, divoký lid, kmen Bessů a Getů je kolem – jaká to podivná jména, nehodná věru mých vloh!“[1]

…„ještě nejsou západní svině, pouze o tom sní“

Značné úsilí zbavit se nálepky „nekulturní“ či „barbarské“ země bylo jasně patrné z úvodního projevu Dana Duţy, ředitele Rumunského kulturního institutu v Praze. Ten prohlásil: „Nejsme zemí Drákuly, nejsme zemí Ceauşesca, ale jsme kulturní velmocí“. Poslední tvrzení chápu, ale při bližším pohledu, jisté velkorysosti a vnitřním zaujetí se dá totéž prohlásit skoro o kterékoli oblasti obývané lidmi. Co se týká Drákuly (či Draculy) jako novodobého nástupce starověkých černomořských příšer, podle srbské literární historičky Vesny Goldsworthy a její knihy Inventing Ruritania. The Imperialism of the Imagination (v podání F. Tesaře) byla lokalizace strašlivého upíra do dnešního Rumunska vlastně náhodná: Bram Stoker chtěl děj umístit původně do Štýrska, avšak nakonec zvolil „relativně odlehlou zemi a z ní její nejodlehlejší část“. Fantazii podporují již názvy oblastí, Transylvánie – „země za lesem“ a Sedmihradsko, podobné pohádkovým úvodům „za sedmero horami a sedmero lesy“. Transylvánie je ve Stokerově podání samozřejmě rámována bezlesými, zasněženými horskými útesy (jichž je podle F. Tesaře mnohem více než ve skutečnosti). Ač tedy možná Rumuni přišli k Draculovi jako „slepý k houslím“[2], každopádně tuto upírskou legendu v současnosti silně využívají jako lákadlo pro cizince (a i když byl zrušen plán zbudování drakulovského zábavního parku, prodává se třeba nápoj výrazně červené barvy pojmenovaný po Draculovi). Ale zatímco v minulosti vznikla řada děl opěvujících „správný“, rumunský obraz Vlada Țepeșe, který „jako jeden z prvních upevnil ústřední moc, což mu umožnilo vzdorovat osmanské přesile“ (Stefan Andrescu), současné rumunské spisovatele příliš neláká ani historický Vlad, ani jeho fiktivní dvojník.

Před veletržními halami probíhaly ukázky rumunských tanců, lidové hudby a tradičních řemesel Před veletržními halami probíhaly ukázky rumunských tanců, lidové hudby a tradičních řemesel Před veletržními halami probíhaly ukázky rumunských tanců, lidové hudby a tradičních řemesel

Před veletržními halami probíhaly ukázky rumunských tanců, lidové hudby a tradičních řemesel

Představu o tom, jak rozmanité náměty naopak jsou v současné rumunské literatuře zastoupeny, si návštěvník veletrhu mohl vytvořit celkem dobře. S tématem vztahu Orientu a Okcidentu souvisí třeba román Florina Lăzăresca Náš zvláštní zpravodaj, v němž rumunský novinář a terorista Mohamed propásnou schůzku s prezidentem a nechtěně se setkávají v prázdném kostele. Tam terorista vyhrožuje: „Vyletíte do vzduchu, vy západní svině“. Novináři se ale podaří muslima přesvědčit, že „Rumuni ještě nejsou západní svině, pouze o tom sní“.

Hospoda a boží dírka do ráje

Hojně je zastoupeno téma vyrovnávání se s Ceauşescovskou minulostí. V románu Matěj Hnědý od L. Dana Teodoroviciho kupříkladu vystupuje muž, jenž v komunistickém vězení ztratil paměť, důstojník tajné policie mu pak sděluje podvržené informace o jeho minulosti, což názorně předvádí proces vytváření „nového člověka“. Další skupinou by mohly být texty, v nichž se nějak setkává „posvátné“ a „profánní“. Básník Ion Mureșan kupříkladu psal o hospodě jako útočišti před realitou i místu, kterým prochází „boží milost“. Právě tady alkoholici povstanou a zahlédnou ráj a tady znovu upadnou do vnitřních bolestí: „do stěny ráje udělá Bůh prstem dírku a pozve alkoholiky, ať nahlédnou“. Více známý je zato u nás Petru Cimpoeşu, jehož román Simion Výtažník (Román o andělích a Moldavanech) v roce 2007 vyhrál cenu Magnesia litera. Kniha vypráví příběh ševce, který se na 14 dní usídlí ve výtahu, aby si z něj v nejvyšším patře udělal svoji poustevnu, kde v mystickém vytržení rozmlouvá s anděly a modlí se za spásu svých bližních. Jeho nově prezentovaný Příběh o velkém lupiči pojednává o mladíkovi, který za zcela nevysvětlitelných okolností několikrát po sobě zemře, na mrtvole nejsou nalezeny žádné otisky. Úřady ale neví, co si s řadou opakovaných zmrtvýchvstání počít. Společnost, postavena před takovýto „výbuch nadpřirozena“, stroze odmítá fantastické, i když neškodné postavy, které hledají smysl života v nejrůznějších alchymistických pokusech, jimiž nepřestávají obec okouzlovat a zároveň jí nahánějí strach.

Komiks nabízí prolnutí nejrůznějších světů, děsu i hrdinství, a na veletrhu byl letos výrazně zastoupen Komiks nabízí prolnutí nejrůznějších světů, děsu i hrdinství, a na veletrhu byl letos výrazně zastoupen

Komiks nabízí prolnutí nejrůznějších světů, děsu i hrdinství, a na veletrhu byl letos výrazně zastoupen

Religionistický klasik a jeho kritici

Jestliže Cimpoeşu pojímal pronikání metafyziky do každodenního života ironicky, pak pro jiného velkého Rumuna – Mirceu Eliadeho – to bylo celoživotně téma velmi vážné. Tento autor ve své tvorbě vědecké i literární „zprostředkovával setkání se světem, v němž se posvátné prolíná se světským“ (Libuše Valentová). Odhaloval přitom vazby mezi niterným životem postav a určitými metahistorickými archetypy, takže třeba automobil, vynález moderní doby, se mění v kolébku smrti. Stojí za zmínku, že Rumunsko Eliade vnímal jako součást „rozsáhlého rurálního prostoru kosmické religiozity, založené na archaičnosti, zvnitřnělém náboženském duchu a na weberovském okouzlení světem“ (Sorin Alexandrescu), v protikladu ke světu racionalistické civilizace. Na veletrhu byl jednak prezentován překlad nové Eliadeho publikace Mýtus a skutečnost. (Pro ty, kteří znají předchozí autorovy knihy, tato nová nepřináší žádné velké překvapení. I když jsem patřil k těm, kteří při četbě prvních Eliadeho českých knih prožívali jisté okouzlení, nad stránkami nové knihy jsem musel konstatovat, že už - alespoň pro mne - trochu vyvanulo). Dále se na veletrhu nabízel kvalitní sborník Mircea Eliade v evropském kontextu: přednášky proslovené na Druhém mezinárodním kolokviu české rumunistiky v Praze 28.-29. listopadu 2006 (z té pocházejí i předchozí citace). A prolistovat se dal i román Normana Maney Chuligánův návrat, ukazující, jak se po roce 1989 stal Eliade v Rumunsku nezpochybnitelnou autoritou až modlou, kterou nebylo radno zpochybňovat, ani u ní připomínat její sympatie k fašismu ve 30. letech, v současné době to už ale podle J. Našince i v Rumunsku možné je.

Několik novinek a změn: komiksy, Mozaiky, ÚSTR

Dalším výrazným tématem veletrhu byl komiks. Zatímco sekce elektronických knih byla letos „rozpuštěna“ mezi stánky s papírovými knihami (prý si v jedné oddělené veletržní enklávě připadali „odstrčení“), tutéž plochu letos zaujaly právě komiksy. Možná i díky nim (i lepší propagaci přímo na školách) bylo letos mezi návštěvníky více dětí, i když lipské „zahuštěnosti“ Svět knihy zatím zdaleka nedosahuje (pro mne jako návštěvníka dodávám: naštěstí!). Vůbec poprvé měl na veletrhu své institucionální zastoupení portál iLiteratura.cz, kterému poskytl část svého prostoru Skandinávský dům. Svoji reprezentaci letos výrazně (personálně i prostorově) posílil Ústav pro studium totalitních režimů, který zde vystavoval svoji opravdu hojnou publikační činnost. A tematicky příbuzná literatura byla zdůrazněna také v expozici nakladatelství Academia. Současně zde byly prezentovány publikace jako Souostroví Gulag nebo Za obzor totalitarismu. Srovnání stalinismu a nacismu[3], která obdivuhodně ukazuje tyto dva pokusy o vytvoření „novém člověku“ (jak ho popsal třeba zmiňovaný L. Dan Teodorovici).

Elektronické knihy letos hojně nahradil komiks Elektronické knihy letos hojně nahradil komiks Elektronické knihy letos hojně nahradil komiks

Elektronické knihy letos hojně nahradil komiks

Více viditelná než před rokem byla také organizace Mozaiky, jež usiluje o „vytvoření dialogu mezi lidmi různých ras, národností, náboženství a názorů, kteří mají zájem o dosažení společných cílů. Cílů, na jejichž základě můžeme pomáhat vytvořit lepší budoucnost, z níž bude možné jednou vysílat poselství porozumění, tolerance a pochopení pro všechny“. Přesnější je ale říci, že především šíří myšlenky tureckého islámského učence Fethullaha Gülena. Jeho kritici varují, že se u něj „pod pseudomoderním povrchem skrývá islamistický obsah“, velmi ambivalentně se o něm vyjadřuje také politoložka Jarmila Tiosavljevičová v zatím zřejmě jediném textu, který o něm u nás vyšel, článku Malé velké impérium Fethullaha Gülena: příběh pokrokového tureckého muslima a mesiáše (Přítomnost, 2006, 03 -2006, 06, Jaro). Kromě nabízení publikací stánek úspěšně lákal návštěvníky efektními ukázkami kaligrafie a výroby dekorativního papíru.

Portál iliteratura.cz byl na Světě knihy v roce 2012 zastoupen vůbec poprvé Stánku Academie vévodily skutečné ostnaté dráty a snímky z prostředí státní hranice

Portál iliteratura.cz byl na Světě knihy v roce 2012 zastoupen vůbec poprvé. Stánku Academie vévodily skutečné ostnaté dráty a snímky z prostředí státní hranice.

Ceny a pořady pro non fiction literaturu

Jako i dříve, i letos se rozdávaly četné ceny. Já jsem byl shlédnout předávání cen Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Oceněna byla řada titulů, která si to bezesporu zasloužila. Poněkud podivné až trapné mi ale přišlo, že si nějakou tu cenu odnesli i všichni tři pánové, kteří udělování cen za KALF (Klub autorů literatury faktu) předsedali, takže s prázdnou odešel pouze moderátor Václav Moravec… Za zmínku stojí také padesátiminutový pořad Politická literatura na českých pultech, který pravidelně jednou týdně vysílá Český rozhlas 6 a který na veletrhu představoval (se stejnou „stopáží“) už zmiňovaný Libor Dvořák. I když se mezi vybrané knihy občas dostanou takové, jež si to nezaslouží (na titul Lidstvo na rozcestí podle Dvořáka nesouhlasně reagovalo hned několik posluchačů) a jiné naopak zůstávají nespravedlivě opomenuty, jde o záslužný program, který poskytuje slušnou orientaci v daném typu knih nejen právě vydaných, ale někdy i těch připravovaných.

Vyhlašování cen za literaturu faktu Spoluautor pořadu Politická literatura na českých pultech, který pravidelně vysílá Český rozhlas 6

Vlevo: Vyhlašování cen za literaturu faktu. Vpravo: Spoluautor pořadu Politická literatura na českých pultech, který pravidelně vysílá Český rozhlas 6.

…a ještě horší jsou knižní veletrhy

Autorů, kteří na veletrhu prezentovali a podepisovali své knihy, bylo opět spousta. Mne zpěvem písní nadchl Přemysl Rut. Dále zde byl – jako předchozí léta – současný prezident Václav Klaus nebo Tomio Okamura, o němž se spekuluje jako o možném kandidátovi na tento post, i třeba sexuolog Radim Uzel, který na veletrhu prezentoval knihu svých vzpomínek, přičemž tvrdil, že vzhledem k tomu, jaké kvality dosahují cestopisy současného prezidenta, by tento žánr mohl zkusit také. Mne ale na veletrhu zvláště zaujala přítomnost Edy Kriseové, mimo jiné bývalé poradkyně prezidenta V. Havla, protože ta v jedné ze svých knih nedávno napsala: „Teď už mne knihkupectví spíš deprimují a ještě horší jsou knižní veletrhy. Snad mají učit číst knihy, ale spíš odrazují citlivější a skromnější spisovatele od psaní“. Doufejme, že přítomnost na veletrhu snad nebude mít na autorku takový devastující účinek…

Přemysl Rut po Revoluci pracoval jako redaktor Literárních novin, později jako umělec na volné noze a posledních třináct let jako pedagog na pražské DAMU

Přemysl Rut po Revoluci pracoval jako redaktor Literárních novin, později jako umělec na volné noze a posledních třináct let jako pedagog na pražské DAMU.

Černomořské souvislosti

Za velkého zájmu diváků se veletrhu zúčastnila ruská spisovatelka Ludmila Ulická. Představila zde svůj nově přeložený román Daniel Stein, překladatel, jedno z jejích předchozích děl ale nese název Medea a její děti (vyšlo zatím jen slovensky), jehož hrdinka představuje jakousi moderní antiMedeu, která se obětavě snaží ne o zhoubu, ale naopak o záchranu „svých“ dětí. Alena Ježková zde uváděla svoji knihu České nebe nejen o českých svatých, ale také o „významné části naší národní historie a kulturního odkazu, který jsme dali světu“ (začíná kapitolou o Cyrilovi a Metodějovi a o tom, jak se znovuobnovovala víra v tyto světce v 19. století). Jindřich Toman prezentoval knihu Příběh jednoho moderního projektu: Pražský lingvistický kroužek, 1926-1948, mimo jiné také o ideji euroasijství, kterou zastával především Nikolaj S. Trubeckoj. Ten zdůrazňoval její kořeny ve středoasijské stepi a citoval přitom slavné verše Alexandra Bloka: „Ano, jsme Skytové, ano, jsme Asiaté! Asiaté s šikmýma, lačnýma očima!“

Debata o Charlesu Dickensovi Debata o Josefu Škvoreckém

Samostatné debaty měli na veletrhu také literární klasikové – Charles Dickens (vlevo) a Josef Škvorecký (vpravo)

Skytové z Prahy

Samostatným stánkem se na výstavišti představoval projekt Praha město literatury. Má za cíl „nejenom podpořit vnímání Prahy jako místa s bohatou literární historií, ale také rozšířit povědomí o pražské literární scéně – kavárnách, knihkupectvích, knihovnách, autorech, knihách, veletrzích, festivalech. Jednoduše připomenout obyvatelům i návštěvníkům Prahy, že město je živou inspirací, místem, kde literatura vzniká a kde se také čte“. Za tím účelem sepsal Pavel Mandys přehlednou a srozumitelnou publikaci, která vytčené cíle dobře plní. Najdeme v ní na jednom místě pojednání i o samotném veletrhu Svět knihy, o zahraničních návštěvnících Prahy, od Chateaubrianda přes Hanse Christiana Andersena až třeba k Ingeborg Bachmannové. Kniha je ale propagačně laděná, a proto vesměs pozitivní, takže v ní autor raději vynechává ty západní cestovatele, kteří slovanské Pražany líčili jako bytosti komunikující „barbarskými, ale zvučnými zvuky“, jako „horkokrevný, vznětlivý a poetický národ“[4], tedy trochu jako – dávné Skyty.

Poznámky:
  1. Básník později ovšem v jednom dopise udával, že se v Tomidě naučil domorodý jazyk (dáčtinu) a složil v ní i jednu báseň, pročež z něj někteří autoři začali dělat „protoRumuna“. Tak v románu Já básník Naso nechává Miroslav Slach hlavního hrdinu pronést prohlášení: „Už nikdy nenapíšu latinsky ani jednu jedinou báseň! Budu psát jen pro svůj lid, pro Gety a Sarmaty, pro barbary, kteří mě mají rádi, pro svou novou vlast“, a dělá tak z něj jakéhosi balkánského lidového barda. Podobným způsobem stylizovali básníkův život i další, především rumunští autoři, a v románu Il diario di Ovidio (1997) jeho autor Marin Mincu Ovidia proměňuje v přívržence dáckého boha Zalmoxise, k jehož poctě se Ovidius nechá obětovat naražením na kopí (http://www.iliteratura.cz/Clanek/28967/ziolkowski-theodore-ovid-and-the-moderns-in-host).
  2. Někteří autoři „obviňují“ za vznik negativního obrazu Vlada také jeho dobové nepřátele, kteří o něm šířili pomluvy.
  3. http://www.iliteratura.cz/Clanek/30051/geyer-michael-fitzpatrick-sheila-eds-za-obzor-totalitarismu-srovnani-stalinismu-a-nacismu-in-ltn.
  4. http://www.czechlit.cz/studie/ty-barbarske-zvuky-s-podivuhodnymi-hudebnimi-efekty/.
Poznámka: text vyšel ve zkrácené podobě 24. 5. v Literárních novinách.
Lukavec, Jan. Zápisky ze Světa knihy 2012 (o černomořských obludách, Draculovi a českém moři). Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7526>. urn:nbn:cz:ik‐007526. ISSN 1212-5075.
Průměr: 5 (hlasů: 5)


Zpráva z 5. setkání českých uživatelů systému DSpace

Podnázev: 
Prosazování politiky otevřeného přístupu

Úvod

Ve dnech 16.-17. května 2012 proběhlo 5. setkání českých uživatelů systému DSpace (setkání DSpace), pořádané Ústřední knihovnou VŠB-TU Ostrava s podporou Asociace knihoven vysokých škol ČR (AKVŠ, Asociace). Setkání letos přineslo téma Prosazování politiky otevřeného přístupu, které bylo rámováno příspěvky představujícími jednotlivé instalace DSpace na českých vysokých školách.

Historie setkání DSpace

Setkání DSpace se konalo poprvé v roce 2008 s cílem představit jednotlivé instalace systému DSpace a účely jejich využití na českých vysokých školách. Druhý ročník probíhal v podobném duchu s drobným náznakem, že by se setkání nemělo držet tematického okruhu vymezeného platformou DSpace. Zmíněný náznak představovaly příspěvky o systémech Digitool (Andrea Fojtu) a EPrint (Roman Chýla) a příspěvek o auto archivaci (Pavla Rygelová). Třetí setkání DSpace naplnilo záměr rozšířit tematické zaměření semináře. Název setkání DSpace byl obohacen o podtitul, vystihující ústřední témata setkání, jimiž se kromě projektů postavených na systému DSpace staly otázky prosazování modelu otevřeného přístupu a budování otevřených repozitářů. Třetí ročník nesl název Popularizace otevřeného přístupu a repozitářů, čtvrtý Budování repozitářů a jejich zapojení do evropských projektů. Pro letošní rok byl zvolen název Prosazování politiky otevřeného přístupu.

Setkání DSpace zaznamenává rod od roku vzrůstající návštěvnost; letos se přijelo inspirovat, vzdělávat a družit 49 účastníků

Setkání DSpace zaznamenává rod od roku vzrůstající návštěvnost; letos se přijelo inspirovat, vzdělávat a družit 49 účastníků

Význam setkání DSpace

Nejen počet uspořádaných ročníků semináře a vzrůstající počet účastníků, ale především samotný obsah semináře potvrzuje, že setkání DSpace si našlo pevné místo mezi ostatními knihovnickými akcemi a stává se hybatelem významných kroků v oblasti otevřeného přístupu v českých podmínkách. Jedním z těchto kroků bylo ustanovení neformální Iniciativy AKVŠ ČR pro podporu otevřeného přístupu na třetím setkání DSpace nebo podpis Berlínské deklarace o otevřeném přístupu ke znalostem v přírodních a humanitních vědách na setkání letošním. Setkání DSpace je cenné také tím, že umožňuje sledovat kontinuálně vývoj prosazování politiky otevřeného přístupu a budování repozitářů na konkrétních případech. Za všechny uveďme příklad Knihovny Akademie věd ČR (KNAV), která na setkání DSpace v roce 2010 představila svou politiku otevřeného přístupu, v následujícím roce představila implementaci této politiky v prostředí Akademie věd ČR a v roce 2012 referovala o dovršení svých snah spuštěním institucionálního repozitáře.

Programová koncepce 5. setkání DSpace

Letošní půlkulatý ročník setkání DSpace vybízel k určitému bilancování a připomenutí toho, že setkání začínalo jako seminář pro uživatele systému DSpace. Z tohoto důvodu dostaly během setkání prostor všechny instituce, které systém DSpace používají, aby se mohly podělit o své zkušenosti a úspěchy, jakých se jim podařilo během let dosáhnout. Pro setkání bylo zvoleno schéma známé z děl klasické literatury, kdy jednotlivé příběhy jsou rámovány jedním spojujícím příběhem. Takto jsou vystavěny např. Canterburské povídky či příběhy Dekameronu. V našem případě krátké příspěvky týkající se instalací systému DSpace rámovaly příspěvky dotýkající se ústředního tématu letošního setkání – prosazování politiky otevřeného přístupu. Příspěvky k DSpace přednesli Ladislav Kulhánek (VŠB-TUO), Lukáš Budínský (UTB), Jakub Ivanov (AMU), Věra Pilecká a Ivo Prajer (ČVUT), Lucie Vyčítalová (UPa), Anna Andrlová a Radka Tichá (ZČU). V příspěvcích se odrážel prosazující se trend zapojit plnohodnotně systém DSpace do informační infrastruktury univerzit a využívat jej jak pro zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací, tak pro ostatní vědecké výstupy univerzit, zejména pro publikační činnost vědeckých pracovníků. Ukazuje se zřejmá snaha posílit využívání systému DSpace jako podpůrného nástroje pro šíření myšlenky a principů open access.

Ing. Lukáš Budínský si v přednáškovém sále zasloužil pozornost shrnutím několika let strávených budováním a rozšiřováním funkcí institucionálního repozitáře na UTB ve Zlíně

Ing. Lukáš Budínský si v přednáškovém sále zasloužil pozornost shrnutím několika let strávených budováním a rozšiřováním funkcí institucionálního repozitáře na UTB ve Zlíně

Prosazování politiky otevřeného přístupu

Téma prosazování politiky otevřeného přístupu je dostatečně široké, aby obsáhlo v podstatě všechny prezentované přednášky. V zásadě existují dvě cesty, jak principy otevřeného přístupu prosazovat. Jednu cestu, zdánlivě snazší, doprovází politické rozhodnutí shora, druhá cesta jde opačným směrem zdola nahoru a obnáší obvykle drobnější dílčí kroky. V obou případech je potřeba velkého úsilí a jasné představy, jak zamýšlené cíle uskutečnit. Přednesené přednášky ukázaly konkrétní úspěšně řešené projekty.

Skladba dopoledních příspěvků prvního dne setkání DSpace potvrzovala výše zmíněnou myšlenku, že setkání DSpace kontinuálně sleduje vývoj významných aktivit na podporu šíření otevřeného přístupu k vědeckým informacím. Přednášející dopoledního bloku patří mezi aktivní účastníky setkání DSpace, kteří ve svých příspěvcích pravidelně naznačí své záměry a v dalších svých vystoupeních vždy prezentují úspěšnou realizaci a další plány. Pro organizátory setkání DSpace je příjemné, že akce je svědkem těchto úspěchů a že může hostit přednášející, kteří patří mezi „tahouny“ ovlivňující směřování problematiky otevřeného přístupu v celorepublikovém měřítku.

Prezentace Dspace na UTB aneb 3 ve 2 Ing. Lukáše Budínského v brilantní zkratce provedla účastníky setkání DSpace tříletým obdobím budování a rozšiřování funkcí institucionálního repozitáře na UTB ve Zlíně. Lukáš Budínský se jako vždy mohl pochlubit rozběhnutím dalšího pilotního projektu, jímž tentokrát je využití DSpace jako platformy pro zpřístupňování elektronických skript.

Mgr. Lucie Vyčítalová (UPa) se v prezentaci Open Journal System – projekt FRVŠ na Univerzitě Pardubice tentokrát dotkla aktuálního tématu prostupujícího českým i světovým knihovnictvím. Tímto tématem je hledání nového okruhu služeb a rolí, které by knihovny měly plnit v rychle se měnící informačním společnosti. Lucie Vyčítalová představila projekt na vybudování jednotného systému pro provozování vědeckých časopisů vydávaných univerzitou. Na způsobu přidělování výkonných rolí při tvorbě časopisu byl ukázán samotný Open Journal System, jeho specifika a výhody oproti manuálnímu způsobu řízení časopisu. Pak následovala charakteristika stavu vydávání univerzitních časopisů a nakonec popis role knihovny jako koordinátora při nasazování systému do reálného provozu.

Pozornost odborné veřejnosti byla tematikou politiky otevřeného přístupu a zkušenostmi kolegů z vysokých škol udržena po celou dobu konání semináře

Pozornost odborné veřejnosti byla tematikou politiky otevřeného přístupu a zkušenostmi kolegů z vysokých škol udržena po celou dobu konání semináře

Mgr. Iva Burešová (KNAV) převzala štafetu od ředitele Knihovny Akademie věd ČR, Ing. Martina Lhotáka, který se nemohl letošního setkání DSpace zúčastnit, a místo něj přiblížila ve své prezentaci další kroky KNAV při budování informační infrastruktury pro naplnění politiky otevřeného přístupu, kterou Akademie věd ČR schválila v roce 2010. Součástí politiky otevřeného přístupu je dotační fond na uhrazení poplatků spojených s vydáním článku v režimu open access. Dotační fond pro rok 2012 upřesnil podmínky, za jakých lze o dotaci na vydání článku požádat. Jedna z upřesňujících podmínek stanoví, že článek nesmí být vydán v tzv. hybridním časopise. Předchází se tak zdvojenému financování časopisů zaplacením předplatného a úhradou publikačního poplatku. KNAV v roce 2011 připravovala návody a manuály pro spuštění sběru plných textů publikační činnosti. V roce 2012 byl zprovozněn institucionální repozitář  jako nadstavba nad systémem ASEP pro sběr publikační činnosti.

V rámci přípravy workflow sběru a zpřístupňování plných textů publikační činnosti v režimu open access analyzovala KNAV politiku vydavatelů, u nichž nejčastěji publikují autoři AV ČR. KNAV se v reálu setkala s ambivalentní politikou vydavatele Elsevier, která vyvolává momentálně tolik kritických hlasů, usilujících dokonce o úplné bojkotování spolupráce s vydavatelem, viz bojkot matematiků Cost of Knowledge. Elsevier je mimo jiné kritizován za to, že vyžaduje – v případě, že instituce uplatňuje politiku povinného otevřeného přístupu, jinak řečeno systematicky sbírá a volně zveřejňuje publikační činnost – aby tato instituce uzavřela s vydavatelem zvláštní smlouvu. KNAV v roce 2012 smlouvu s Elsevierem uzavřela. Podle této smlouvy mohou autoři v repozitáři volně zpřístupnit preprint nebo postprint až po uplynutí příslušného časového embarga. Přitom všem ostatním autorům, majícím to „štěstí“, že nepřísluší k instituci s politikou povinného otevřeného přístupu, Elsevier povoluje, aby do svých repozitářů ukládali e-printy bez jakýchkoliv omezení.

Dopolední blok uzavřela Mgr. Daniela Tkačíková (VŠB-TUO) příspěvkem Projekt OpenAIREplus, který předznamenal část programu druhého dne semináře zaměřeného na oblast datových archivů. Účastí v projektu OpenAIRE a navazujícím OpenAIREplus získala Ústřední knihovna VŠB-TUO příležitost navázat mnoho osobních kontaktů v zahraničí a sledovat problematiku otevřeného přístupu v evropském a světovém kontextu. Oba projekty konkretizují politiku otevřeného přístupu Evropské komise a Evropské výzkumné rady. Pokračující projekt OpenAIREplus staví na vybudované infrastruktuře pro volné šíření vědeckých publikací a jeho cílem je spojit tuto informační infrastrukturu se sítěmi pro sdílení vědeckých dat. Výsledkem by mělo být usnadnění přístupu k výzkumným datům a možnost jejich opakovaného využívání.

Druhý den setkání zahajoval RNDr. Jiří Rákosník, CSc. (Matematický ústav AV ČR), vedoucí projektu České digitální matematické knihovny (DML.CZ). Ve své přednášce Česká digitální matematická knihovna – její vznik, fungování a vyhlídky nastínil širší souvislosti vzniku projektu DML.CZ, zákonitosti matematické komunikace a přiblížil budoucí zapojení DML.CZ do projektu evropské matematické digitální knihovny. Specifikem matematické literatury je její nestárnutí, resp. nestárnutí matematických výsledků, které zůstávají stále platné, tudíž není potřeba je nahrazovat novými. Stálá aktuálnost či platnost matematické literatury se odráží také v citačních zvyklostech matematiků. Dle citační analýzy v databázi Zentralblatt MATH je 50 % citovaných zdrojů starších víc než 10 let a 25 % zdrojů starších více než 20 let. Neustálý nárůst objemu živého fondu matematické literatury a přirozená potřeba jeho trvalého a okamžitého zpřístupnění jsou dalšími aspekty ovlivněného nestárnutím matematické literatury a byly rovněž příznivými východisky pro vznik projektu DML.CZ pro volné zpřístupnění české matematické časopisecké a monografické produkce. Úspěšnost projektu DML.CZ potvrzuje i opakovaně vysoké umístění DML.CZ v žebříčku Web Ranking of World Repositories, což bylo také jedním z důvodů, proč byl již podruhé zařazen příspěvek o DML.CZ do programu setkání DSpace.

Dr. Jiří Rákosník připomenul specifika matematické literatury. Ta vlastně zůstává stále aktuální, a proto je dle jím uvedené citační analýzy čtvrtina zdrojů z tohoto oboru starých přes dvacet let

Dr. Jiří Rákosník připomenul specifika matematické literatury. Ta vlastně zůstává stále aktuální, a proto je dle jím uvedené citační analýzy čtvrtina zdrojů z tohoto oboru starých přes dvacet let

Mgr. Vlastimil Krejčíř z Masarykovy univerzity (MU) ve svém příspěvku Digitální knihovna FF MU přiblížil nový projekt postavený na zkušenostech s realizací DML.CZ. Filozofická fakulta MU se rozhodla zpřístupnit vlastní vydanou časopiseckou a sborníkovou literaturu. Technické, organizační a procesní řešení přejalo postupy a procesy z DML.CZ. Proces digitalizace usnadňuje metadatový editor (systém vyvinutý na ÚVT MU) a pro zpřístupnění sbírek slouží systém DSpace. Cílem projektu je retrospektivně zpřístupnit produkci FF MU od roku 1919 a rozšiřovat ji o nově vydávané publikace.

Datové archivy

O pomyslný výlet do krajiny pro knihovníky spíše neprobádané se postaraly dva příspěvky týkající se archivů pro sdílení výzkumných dat. RNDr. Jozef Mišutka (ÚFAL MFF UK) pracuje na projektu LINDAT-Clarin, který plní funkci repozitáře pro uchovávání, licencování a poskytování lingvistických dat. Příspěvek Language Research Digital Repository přehledně shrnul vlastnosti platformy DSpace, jeho přednosti a slabiny z hlediska provozování repozitáře pro výzkumná data. Projekt LINDAT-Clarin je zapojen do evropské sítě META (Multilingual Europe Technology Alliance) a její technické infrastruktury META-SHARE, jejímž cílem je zpřístupnit zdroje lingvistických dat pro výzkumné i komerční účely pomocí distribuované sítě datových repozitářů. META-SHARE slouží jako společné rozhraní pro vzájemné sdílení popisných metadat zdrojů, které jsou uloženy v jednotlivých repozitářích členů sítě META. Z hlediska volného šíření vědeckých poznatků je zajímavá otázka licencování uložených datových sad. META SHARE, potažmo LINDAT-Clarin podporuje tři varianty licencí, odstupňované od úplně volné až po licenci zaručující distribuci dat výhradně kontrolovanou jejich poskytovateli.  

Příspěvek Český sociálněvědní datový archiv a archiv Medard Mgr. Tomáše Čížka (SOÚ AV ČR) se zaměřil na projekt Českého sociálněvědního datového archivu Sociologického ústavu AV ČR pro uchovávání a zpřístupňování kvantitativních a kvalitativních dat ze sociálněvědních šetření pro nekomerční výzkum a pro účely výuky na vysokých školách. Tomáš Čížek popsal proces vzniku metadatového standardu NESSTAR pro výměnu sociovědních dat na mezinárodní úrovni. Přiblížil politiku sdílení dat v sociálních vědách, držící se principů OECD (OECD Principles and Guidelines for Access to Research Data), v níž je stanoveno, že otevřený přístup k výzkumným datům by měl by být zajištěn v případě, že výzkum je financován z veřejných fondů a vysvětlil, že je potřeba vypořádat se s některými omezeními, danými povahou sociovědních výzkumných dat, která brání úplně volnému sdílení dat. Omezení vyplývají např. z důvodu ochrany soukromí osob a osobních údajů.

Slavnostní podpis Berlínské deklarace Asociací knihoven vysokých škol ČR

Nejvýznamnější událostí letošní setkání DSpace bezesporu bylo podepsání Berlínské deklarace Asociací knihoven vysokých škol ČR. Asociace se stala 16. května 2012 v pořadí pátým českým signatářem Berlínské deklarace o otevřeném přístupu ke znalostem v přírodních a humanitních vědách. Předsedkyně AKVŠ, Mgr. Iva Prochásková, slavnostní podepsání Berlínské deklarace doprovodila projevem, v němž zdůraznila, že podpis deklarace znamená pro AKVŠ také přijetí závazku, že AKVŠ bude v podpoře aktivit otevřeného přístupu pokračovat. Svým členům nabídne pomoc při organizaci seminářů za účasti zahraničních odborníků, podporu zahraničních cest pracovníků knihoven členských institucí zaměřených na získání nových poznatků a zkušeností a rovněž podporu propagační akce Open Access Week.

Podpis deklarace Iva Prochásková

Mgr. Iva Prochásková, předsedkyně AKVŠ, stvrdila závazek Asociace vytrvat v podpoře principů otevřeného přístupu. Text následně přednesené řeči lze nalézt na stránkách AKVŠ.

Návrh na podpis Berlínské deklarace padl na loňském setkání českých uživatelů systému DSpace a byl schválen zástupci členů Asociace na 10. výroční konferenci, konané dne 29. února 2012,viz Podpora otevřeného přístupu k publikovaným výsledkům výzkumu a vývoje. Asociace tak stvrdila svůj dlouhodobý zájem o otevřený přístup, vyjádřený podporou aktivit souvisejících s otevřeným přístupem (pořádáním semináře DSpace, podporou propagační akce Open Access Week, zvanými přednáškami zahraničních odborníků v oblasti open access apod.). Z diskuze následující po podpisu Berlínské deklarace jednoznačně nevyplynulo, že by tyto aktivity AKVŠ měly být podepřeny ustavením pracovní komise pro otevřený přístup.

Závěr

Setkání DSpace za dobu své existence dalo svým pravidelným účastníkům možnost sledovat vývoj budování repozitářové infrastruktury v českém akademickém prostředí. Ukazuje se, že akademické knihovny správně využily příležitosti (podobně jako ty zahraniční) a budují zázemí pro pomalu se rodící změnu paradigmatu ve vědecké komunikaci, která bude dříve nebo později autory, vydavateli i podporovateli vědy a výzkumu přijata za vlastní. Principy otevřeného přístupu, jak je vizionářsky nastolila Berlínská deklarace, zatím zůstávají alternativou k tradičnímu způsobu šíření vědeckých poznatků, avšak knihovny je v rámci svých možností podporují a chystají se na chvíli, kdy opravdová změna nastane.

Autorka zprávy by závěrem chtěla poděkovat Asociaci za podporu při organizaci setkání DSpace, všem přednášejícím za jejich ochotu aktivně přispět do programu setkání a také všem účastníků za jejich postřehy, podněty a otázky, kterými pomáhají bystřit myšlenky organizátorům i ostatním účastníkům.

Příští setkání DSpace je plánováno na 29. až 30. května 2013, tentokrát až po konferenci Inforum. Pro zájemce je k dispozici také fotografie ze setkání; autorkou fotografií je Mgr. Daniela Tkačíková. Příspěvek byl uložen v repozitáři DSpace VŠB-TUO.

Rygelová, Pavla. Zpráva z 5. setkání českých uživatelů systému DSpace. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 6 [cit. 23.04.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/7525>. urn:nbn:cz:ik‐007525. ISSN 1212-5075.
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)



automaticky generované reklamy